Hospodyňky, nástup! Bez těchto rad nemůžete existovat.
Doby, kdy byla děvčata od útlého věku připravována na oslnivou celoživotní kariéru u plotny, jsou dávno pryč. Dnes už naštěstí tráví ženy mimo domácnost více času než v ní, ale přesto péče o rodinný krb zůstala převážně v jejich kompetenci. A tak určitě i dnešním dívkám a ženám přijdou vhod různé dobře míněné rady, kterak si „domácnost čistou udržeti, jak chutného pokrmu docíliti a jakým způsobem různé druhy oděvů práti“.
Zatímco některé rady jsou skutečným přínosem a mohou nám usnadnit čas i námahu, jiné jsou spíše k pousmání. Někdy to skoro vypadá, jako by autoři odborných příruček pochybovali o ženské inteligenci. Při listování jednou starší knihou plnou dobrých rad jsem se nad některými postřehy moudré hospodyně opravdu dobře bavila.
Nevěřily byste, jakou vědou se může stát třeba úplně obyčejné čištění klik. Je prý rozumné čistit vždy všechny kliky najednou, neboť když už si připravíme speciální roztok, je ho jen na jednu kliku škoda. Výborně, to si musím zapamatovat. Ocenila jsem i důrazné doporučení, že domácí práce nemá vykonávat jenom žena. Prý je vhodné zapojit všechny členy domácnosti. Mno, to my přece víme, že? Teoreticky to většinou nebývá žádný problém, v praxi je pak mnohdy situace úplně jiná.
Zcela šokována jsem byla radou, abych v případě, že nemám na přípravu jídla dost času, volila nějaký méně časově náročný pokrm. To by mě vskutku samotnou nenapadlo. Ale pojďme dál. Dočetla jsem se také veledůležitou informaci o tom, že domácí práce je možné dělat dobře nebo špatně, rychle nebo pomalu a s velikou námahou či téměř bez námahy. Bez mučení přiznávám, že nad tímto sdělením jsem poněkud v koncích. O tom musím ještě hodně popřemýšlet.
Naprosto mě také uzemnilo zjištění, že dle jakéhosi výzkumu ujde průměrná žena za den v kuchyni 10 km (slovy deset kilometrů). Tak tady jsem na vážkách. Sice jsem si to nikdy neměřila, ale když se podívám do své panelákové kuchyně, dovolím si o serióznosti onoho výzkumu tak trochu pochybovat. I když, kdo ví. Taková babička Boženy Němcové toho po seknici našukala možná ještě o něco víc.
A teď pozor! Důležité! Nakupujte jen tolik potravin, kolik spotřebujete. Těžký nákup si pak rozložte do dvou vyvážených břemen. Lépe se vám ponese a vaše páteř vám bude vděčná.
Pak jsem v příručce našla ještě cenné postřehy a praktické návody na zorganizování práce a účelné rozmístění nábytku… A to vše bylo završeno perlou, kterou toto povídání zakončím: pokud se vám někdy stane, že něco pokazíte, či se poraníte, nikdy neztrácejte hlavu. Zastavte se a v klidu přemýšlejte, jaké další kroky musíte učinit. Jestliže jste v koncích, neváhejte zazvonit na zkušenější sousedku a požádat ji o radu. Ve svém rozčilení byste totiž mohla udělat nějakou další chybu.
Zdroj: Kniha Rady pro domácnost
23.8.2012 Rubrika: Náš domov | Komentářů 66 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Hospodyňky, nástup! Bez těchto rad nemůžete existovat.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Bellana: mosazné kliky se cídili sidolem
hadříčkem naneslo a potom flanelem vyleštilo
muselo se nejméně 1x týdně, jinak tam bylo vše vidět...jj, měla jsem krušné dětství
loupák: při takovém množství práce jim nic jiného nezbylo
Almega: koukám,že kořalku užívali hojně
loupák: Jo,to tam není napsáno...Jak jsem psala dole,tato cennost je z r. 1869 a tehdy asi byly takové i jiné prostředky běžně ke koupi.Např. další recept : "Svícny,též zámky u dveří,jakož i kávostroje a samovary mohou se velmi pěkně tak cíditi:Strouhaný na drobno trypel rozředí se trochem dřevěného oleje aneb kořalky na řídkou kašičku,a pak se to na svrchu řečené věci natře a tyto trou se suchým suknem až se lesknou."
Almega: no ty bláho...gummou a blešníkem oškrobí : co může být ten blešník?
V krasoprádelnictví se dozvíme,že " černé hedvábí se v mýdlové vodě vypere,pak vymáchá a gummou a blešníkem oškrobí.Aneb se neoškrobí,ale po rubu houbou,v pivě aneb kořalce omočenou se potře,pak mezi dvěma šátky se notně vyválí a po rubu se vyžehlí." No nedivím se,že kdysi ženy dokázaly vyplnit veškerý svůj volný čas uklízením,praním,žehlením a vařením.Když si přečetly takové návody.....
Badi: taky dobrý
Almega: se na to zeptám v knihovně,jestli se ještě něco takovýho vůbec dá sehnat,stojí to rozhodně za přečtení
Jasně,že se jedná o sádrové poprsí,neboli bustu..."tyto se cídí uvařeným do husta škrobem,jenž měkkou štětičkou hustě se na ně namaže,načež se na průvětrném místě osuší.Škrob se pak v tenkých lupénkách od sošky aneb poprsí spolu i s prachem oddělí a cíděné věci opět jako nové vypadají."Tak by to mohla některá z vás vyzkoušet,zda se to hodí i pro živé poprsí...."Jestli se v domácnosti děvy ptáci nacházejí,ona by je ráda obstarávala,jimi se obírala,na mysl si uvádějíc,že její ruka lépe snad než jiná náležitého ošetřování a pohodlí jim zjedná." Dále je to dosti dlouhé pojednání,podrobné, a část tohoto odstavce končí "jelikož čistota ku zdraví a dlouhověkosti ptáků velmi přispívá." Pak následují podkapitoly např.žrádlo pro ptáky a prostředky proti ptačím nemocem.
loupák: Linda: Tak já se přiznám, že jsem blondýna. Při přečtení výrazu ošetření ptáků mě napadlo, že to bude asi rada, jak pečovat o vycpané ptactvo sloužící na ozdobu. Že to bude rada jak vykuchat ptáka k jídlu mě rozhodně nenapadlo. Já si ptáky k jídlu připravuji, ne ošetřuji
loupák: takto jsem si prelozila jako beleni pradla na slunicku a nebo cisteni kobercu v cerstve napadlym snehu (nebo jak to sakra babicka delávala )
Linda: buď klidná,kdybys to sem nenapsala,myslela bych si totéž...jinak to krásoprádelnictví je taky dobrý,asi jak skládat věci do komínků
loupák: tak me treba pomerne dlouho trvalo nez mi doslo to osetrovani ptaku ...jsem si rikala jak byly tenkrat mravni...nez me natuklo, ze si predkyne sami vrazdily a skubaly a kuchaly potravu
Bellana: samozřejmě,že VÍM co se myslelo,,poprsím nejsem blbá,víš?,samozřejmě,že moje babička byla čistotná,proto měla hadříky na všechno možný,který taky pořád dokola prala....šmarjá to je legrace,jestli ti to teda něco říká
Dříve nebyly kliky bakelitové ani jinak plastové. Nevím, čím se mosazné a jiné kliky cídily, asi na to nestačila občejná teplá voda se saponátem (které tenkrát taky ještě nebyly). Občas vidím lidi, kteří vláčí nákup v jedné velké kabele, tak by jim možná nezaškodilo připomenout, že ze dvou menších je nebudou bolet záda - v té době se ještě nejezdilo na nákup do supermarketů a chladničku měl doma málokdo. Když tak koukám na přeplněné vozíky u pokladen, asi by i dnes někkteří potřebovali připomenout, že nám nehrozí válka a že je lepší kupovat jen tolik, kolik spotřebují a nezásobovat potkany a racky na smetištích.
Některé starodávné rady mi docela pomohly. Třeba nekupuji žádného drahého Krtka či něco ještě dražšího od konkurence, ale vysypu výlevku sodou a zaleju octem. Krásně to vyšumí a odtok je jako nový. Nebo kdysi dávno občejný modrý inkoust jako zjasňovač záclon. Pamatujete si někdo ještě šmolku v kelímku?
annie: Obyčejná česká octovocukrovoslaná zálivka je opravdu chutnější, když se svaří voda s cukrem a solí, pak se do ní dá ocet a nechá projít varem. Nepatří to do kategorie rad, že se má tuk s cukrem třít jen jedním směrem, jinak těsto nebude dost nadýchané. I já poznám, jestli byla zálivka dělaná tímto starým způsobem nebo se jen připravila rozpuštěním ve studené vodě, a to rozhodně nemám chlupatý jazýček. Ne vždy to ale dělám správně, někdy není čas.