Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Problémy s rodiči tchán tchyně

Sekýruje mne a ničí. Přítelova babička.

Sekýruje mne a ničí. Přítelova babička.

Je mi jednatřicet, žiji s přítelem a máme půlroční holčičku. Bohužel, dostala jsem se do poněkud nepříjemné situace, jejíž vyřešení pro mne není vůbec jednoduché, neboť si uvědomuji, že můj postoj je patrně sobecký. Přesto jsem se rozhodla zde svěřit, snad jen kvůli tomu, že je to možnost se ze všeho alespoň vypsat.

Jak jsem psala, žijeme spolu s přítelem. Jenže nejsme úplně sami. Kromě naší malé dcerušky s námi bydlí i přítelova třiaosmdesátiletá babička. Respektive – my bydlíme u ní v jejím domku. A to je právě ten kámen úrazu. Toto vzájemné soužití mne neskutečně ničí a cítím se v pasti. Ono totiž to okřídlené „sbalit se a odejít“ v reálu tak lehké nebývá. A to nejen z důvodu, že máme dítě.

Abych vás uvedla do situace. Můj přítel je na svou babičku citově velmi silně vázaný. Nedivím se tomu, on i ona si prožili peklo a oba si zaslouží obdiv. Když bylo Petrovi (přítel) jedenáct let, jeho rodiče tragicky zahynuli při autonehodě. Byl jedináček. Ani si neumím představit, jak to pro něj muselo být hrozné.

Naštěstí měl prarodiče, kteří se o něj postarali a vychovali ho. Hlavně tedy babička, dědeček zemřel, když mu bylo čtrnáct. Petr tedy zůstal sám s babičkou, která se mu maximálně věnovala a podařilo se jí nahradit mu chybějící rodiče. Určitě to pro ni jednoduché nebylo. Ztratila jedinou dceru, pak manžela, zůstal jí „jen“ vnuk. Hodně se na něj upnula a dělala vše pro to, aby nestrádal.

Po maturitě si Petr našel zaměstnání ve městě (dosud žil s babičkou na vsi) a začal při zaměstnání studovat vysokou školu. Babičku navštěvoval tak často, jak jen to bylo možné.

Když jsme se před třemi lety seznámili, o svém dětství mi vyprávěl. Pocítila jsem neskutečný obdiv a vděk k jeho babičce, která mu dokázala poskytnout zázemí. Později mne s ní seznámil a vše bylo v naprostém pořádku. Navštěvovali jsme ji pak společně. Bydleli jsme v pronajatém bytě ve městě.

Když jsem otěhotněla, začal se babiččin zdravotní stav zhoršovat. Ne, že by byla nějak nemohoucí, ale už se nezvládala postarat o dům a zahradu úplně sama. Každý víkend jsme za ní jezdili, přivezli nákup na celý týden, Petr nasekal dříví a udělal vše ostatní, co bylo potřeba, já jsem uklidila, vyprala. Zkrátka snažili jsme se jí ulehčit, jak jen jsme mohli.

Časem nás však tento způsob dvojího života začal zmáhat a Petr přišel s návrhem přestěhovat se k babičce natrvalo. Do práce prý může dojíždět autem a já s miminkem budeme alespoň na čerstvém vzduchu. Souhlasila jsem. I babička naše rozhodnutí nadšeně přijala těšila se na pravnoučátko.

Zpočátku bylo všechno v pořádku. Krátce po narození naší dcerky se pro mě však toto společné soužití začalo stávat malým peklíčkem. Domek, ve kterém žijeme, není velký, nějaké dvougenerační rozdělení zde nepřipadá v úvahu. Babička má jednu místnost, my dvě a společně užíváme kuchyň a ostatní příslušenství.

Čím dál víc si uvědomuji, kdo je v tom domku skutečně doma a kdo jen „na návštěvě“. Babičce najednou začalo na mne vadit snad úplně všechno. Jak uklízím, jak vařím, jak se starám o malou. Neustále mne sekýruje, komanduje, brblá. Rozčiluje se nad každou maličkostí, kterou pořídím třeba do vybavení kuchyně, všechno považuje za zbytečnosti a vyhazování peněz. Do našich pokojů chodí kdykoli zcela samozřejmě, když někam jdu, vyzvídá, babičkakam a kdy se vrátím.

Nedokážu to takhle přesně popsat. Nežije se mi tam dobře. Jsem pod neustálou kontrolou doslova ve všem, co dělám. Chvílemi mám pocit, že už to déle nevydržím.

Snažím se brát na babičku ohled, uvědomuji si, že ve svém věku má na takové chování asi nárok. Nehádám se s ní. Ale ničí mne to a nevím, jak dlouho to budu schopná vydržet. Přítel tu babiččinu proměnu nepociťuje tak razantně, celé dny je v práci. Už jsem si mu postěžovala a vysvětlila mu, že to společné soužití je patrně nad mé síly, ale on o stěhování nechce ani slyšet. Prý po něm nemůžu chtít, aby po tom všem, co pro něj babička udělala, ji nechal na stará kolena samotnou a opuštěnou.

A já nevím, co mám dělat. Petra mám moc ráda, i když nejsme oddáni, jsme rodina, máme dítě. Nechci ji rozbíjet. Ale zároveň je pro mne strašně složité žít v modelu, ve němž se právě nacházím. Vzájemné silné pouto mezi babičkou a Petrem naprosto chápu, vím, že kdybych si přestěhování prosadila, stejně by mi to štěstí nepřineslo, protože Petr by si to vyčítal. Čím dál víc se mi ale do mysli vkrádá myšlenka, zda je skutečně nutné, abych byla já ta stoprocentně chápající a ustupující. Co můj život, mé potřeby, mé pocity?

Janina


4.2.2011   Rubrika: Problémy s rodiči   |   Komentářů 66   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

Související odkazy:

 

Diskuse ke článku - Sekýruje mne a ničí. Přítelova babička.

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-66
sevenofnine
sevenofnine - 4.2.2011 13:38

Janino děkuj Bohu za každý den, kdy si babička dojde sama na WC ...
jinak nechápu co jsi čekala? Že se nastěhuješ s miminem a ...? Co? Babička je doma, dům podědí přítel, Ty tam nejsi nic. Buď ráda, že Tě babička nepomlouvá po vsi, situaci Ti nezávidím, ale ve svém věku jsi věděla do čeho jdeš, takže teď prostě zatni zuby a snaž se nějak zaměstnat mimo dům. Trošku vám vázne komunikace, prostě všichni něco očekáváte a máte pocit ústupku a druhá strana to nevidí. Hele 3 roky to přežiješ a pak půjdeš do práce

 
medved
medved - 4.2.2011 13:04

reknu vam, janine vubec nezavidim. ja osobne bych hlavne nikdy nesvolila k nastehovani. to je krok do pekla. ovsem pokud ho nekdo udela, tak pak musi prijmout nasledky smajlik - 66 pisete,ze babicka je stara...no sice je, ale to neznamena, ze nemuze zit jeste 10 nebo 15 let. muze a uplne v pohode. zvlast kdyz bude obklopena lidma, detma, bude se k ni okoli dobre chovat, bude mit pocit, ze je uzitecna.
jak dlouho clovek dokaze byt tolerantni, chapavy, stale ustupujici....
me to prijde jako soukrome peklicko smajlik - 48

 
tornado-lou
tornado-lou - 4.2.2011 12:40

Almega: Ne mimo. ale rozhodne prinejmensim zvykli na svoje

 
Kassy
Kassy - 4.2.2011 12:24

Almega: Protože zhusta opravdu jsou. Ne v tom smyslu, že by nevnímali realitu okolo sebe, ale že už se neumí tak pružně přizpůsobit, tak rychle se zorientovat a naučit se nové věci. Nejen ve smyslu ovládání techniky, ale i ve smyslu třeba nového uspořádání vztahů, nové organizace a rozdělení práce, nové náplně času... Starý mozek už se prostě neučí tak rychle. Lpí na svých zažitých zvycích a na světě, jak ho znali za mlada a když je něco jinak, rozčiluje je to a vyvádí z míry, protože tím ztrácejí pevnou půdu pod nohama. Jsou to věci, které měli dlouhé roky za samozřejmé a najednou přijde někdo, kdo je pro ně vpodstatě dítě a začne je přesvědčovat, že to samozřejmé není, že je všechno jinak. A ten starý člověk už prostě často nedokáže úplně změnit své zvyky a své myšlení. Vždyť to zhusta dělá problémy i mladším, kolikrát se i tady v diskusi objevuje fráze "já jsem ze staré školy" - a to je přesně ono. Člověk má prostě některé věci zakořeněné tak hluboko, že je nejde snadno vythnout. A hloubka těch kořenů s věkem roste.

 
Arna
Arna - 4.2.2011 12:16

Almega: To ne, tedy ne všichni. Musí se ke každému přistupovat individuálně.

 
Almega
Almega - 4.2.2011 12:01

Arna: nevím proč se věří,že staří lidi jsou už zcela mimo???

 
mam-ča
mam-ča - 4.2.2011 11:20

Kassy: Dítětem přestáváš být až tehdy, když ti umře poslední z tvé původní rodiny. Dokud žije někdo z Tvých rodičů či prarodičů, jsi pro ně pořád tím dítětem, i kdyby Ti bylo 60.
I když se staříky není ve stáří jednoduché pořízení, když umřou, teprve si člověk uvědomí, že odešel poslední člověk, který Tě měl rád víc než sebe...

 
Arna
Arna - 4.2.2011 11:11

Almega: Promluvit? Vždyť je to stará paní, ta buď odkýve vše a nedodrží nebo se urazí a bude to horší. smajlik - 76

 
Anahir
Anahir - 4.2.2011 11:06

Všechno se to pořád opakuje jako když se hrách na stěnu hází a nikdo se nikdy nepoučí. Sestěhování 2 generací pod jednu střechu nikdy nedělá dobrotu.

 
Almega
Almega - 4.2.2011 11:06

Vadila by Janině tak moc její vlastní babička??? Myslím,že by chtělo si ve vhodné chvíli o všem společně promluvit,co si kdo představuje na společném soužití...Mladí jsou nevím proč hlavně naštvaní,když se jich( rodiče..) ptají,kam jdou a kdy přijdou...Co je na tom normálně odpovědět jdu tam a tam a vrátím se asi tehdy a tehdy,kdyby něco,tak zavolám...Dnes se může stát leccos,a kde pak někoho hledat,když zmizí a vy nevíte o něm nic( a že se to děje hodně často...)!!! Soužití různých generací je někdy složité,ale babičce už je přes 80,kolik let tady ještě bude...Jó,kdybych já měla babičku,jak jsme záviděli jiným dětem,že mají (naše dávno zemřely ....)!!!Psa nepořizovat,kočka je lepší,nebo i kanárek nebo andulka....

 
Kassy
Kassy - 4.2.2011 11:04

mam-ča: "Možná má babi pocit, že "ty mladé" musí pořád chránit. A protože už na to nemá sílu, tak aspoň radí, stará se "kam jdeš- s kým jdeš-kdy přijdeš", protože pořád v TV vidí, co všechno zlého by se mohlo jejím blízkým přihodit." - Ano, přesně tohle jsem myslela tím, že si babi asi nezvykne na to, že najednou sdílí domácnost s jinými DOSPĚLÝMI lidmi. Pravděpodobně vždycky vyjma vlastního děctví byla ona (a její manžel) v rodině ta dospělá, která velí a rozhoduje - buď proto, že vnuk byl dítě, nebo pak proto, že byla sama. Teď je najednou v úplně nové situaci a zvyknout si najednou na to, že ti další lidé doma jsou TAKY DOSPĚLÍ to je v tomhle věku už prakticky nemožné.

Mně se nejlíp osvědčilo to, co už tu taky padlo - výtky a rady jak mám co dělat odkývat a pak si to udělat po svém. Pokud se nejednalo o něco, co se tety přímo dotýkalo, jako třeba co chce k večeři, většinou si ani nevšimla, že vlastně nebylo po jejím. Hádat se nebo argumentovat nemá smysl, to ten starý člověk může brát jako neúctu a drzost a je z toho akorát dusno.

 
kubikm
kubikm - 4.2.2011 11:00

starý člověk je prostě jako děcko...pro pochvalu se přetrhne, pokud budeš kárat, bude dělat naschvály...

 
kubikm
kubikm - 4.2.2011 10:59

mam-ča: mam-ča - 4.2.2011 10:30 smajlik - 47 přesně to jsem chtěla napsat
já právě babičku tak zaměstnávala...potřebujeme šálu nebo pod, ona měla radost, že je co platná....

 
Arna
Arna - 4.2.2011 10:50

Zaffira: Vymezit hranice? Babičce v tomto věku?smajlik - 76
Spíš diplomacii, nehádat se, ale každou situaci vzít s nadhledem. Nevím jak Janina babičku bere, ale co jí občas obejmout, pohladit, požádat o radu,ohlídání miminka na zahradě v kočárku?

 
Deafina
Deafina - 4.2.2011 10:47

Babičce pořídit psa považuji za nerozumné. Kdyby měla k jakýmkoliv zvířatům nějaký kladný vztah, určitě by si je dávno pořídila sama. Rovněž tak jí vnucovat nějaké pletení či háčkování je podle mne nevhodné.
Určitě má nějaké jiné své zájmy, v těch by se mohla podle svých schopností nadále vyžívat.

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-66
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77046.
    Archiv anket.