Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Nebylo by lepší přesměrovat babičku od plotny k pobytu venku i s dětmi? Požádat ji, aby se odpoledne dětem věnovala, založte jim deník "Poznáváme svoje okolí" klučina už by mohl mít nějaký obyčejný foťák a dělat dokumentaci, jak se jejich okolí mění, co viděli zajímavého nebo já nevím, zařídit jim nějaké hýbací kroužky a babička ať je na ně vodí. Zbude jí tak méně času na vaření pohyb ji taky určitě neublíží. Je pravda, že pokud děti mají k jídlu nezdravě kladný vztah, není to dobře. Vždyť ta babička nemůže být ještě tak stará, aby neměla jiné zájmy než plotnu A ty přestaň vyvářet večeře, děti mají oběd a k večeři jim stačí chleba s něčím a zeleninový salát nebo něco lehčího. A pokud se děti přes tvůj zákaz dožadují u babičky jídla, tak to svědčí o jejich neposlušnosti.
Měli bychom jíst, abychom žili a ne žít, abychom jedli

Vidím to jednoznačně jako problém špatné komunikace!!! Určitě se to nezačalo dít "včera",ale nějak to muselo začít! Myslím,že hned pálit mosty a uraženě se stěhovat je moc...Není nad to,se v klidu posadit a ze všech stran problém bez nadávání a sprostých slov probrat.Určitě by se našla cesta,jak udělat jídelníček vhodný pro děti a zároveň si navzájem pomoci.Celkem nechápu,jak tak malé děti můžou už řešit otylost,to se mi zdá úplně mimo,ale dnes je asi jiná doba,venku už skoro děti nejsou vidět,že by si hrály jako my,od skončení vyučování až do večera,venku a neustále v pohybu,na rodiče se volalo ze dvora "hoď mi chleba (se sádlem)" a chodilo se pít vodu do prádelny,jen aby se nešlo domů a nepřišlo se o ty zajímavé hry....

Domluv se s máti na jídelníčku a vařte společně. Já měla jako dítě to ssamé, babička pořád vařila a pekla, hádala se s babičkou, ale já tam furt lozila a škemrala, dušená zelenina a zdravá výživa matky mi moc nejela Přesto jsem tloustnout začala až v době, kdy jsem v 15ti šla do puberty a přestala intenzivně sportovat. Do té doby to s tloušťkou nesouviselo. Ovšem nastavila mi babička apetit dřevorubce v lese. Když nejím, je mi mdlo

Takže: Manžel je sportovec, tudíž nemá čas zdržovat se tím, aby děti provozovaly nějakou pohybovou aktivitu a vyběhaly přebytečné jídlo. Zároveň je cholerik, takže na ně vřeští a tím jim ten pohyb znechucuje ještě víc. A babička je překrmuje, protože největším štěstím pro ženu je vidět přecpané lidi a pak mít možnost chlubit se mezi stejně postiženými, jak moc jsou její vnoučata nemocná a jaké léky berou a co všechno jim nezabírá. A Pavlína se mezi tím plácá a hledá kompromis, místo aby se postavila své matce a seřvala manžela, že děti jsou tlusté i proto, že se jim dostatečně nevěnuje a znechutil jim pohyb. Hlavně je dobré malé holce říkat, jak je tlustá, aby se pak mohla, podle povahy, stát bulimičkou nebo anorektičkou nebo rezignovat a vyžrat se do hroších rozměrů. (Kdo má dojem, že nesnáším amatérské polykače kilometrů a zvednutých závaží, nemýlí se. Velmi často to jsou sobci, kteří se nevěnují svým dětem a mají na ně přehnané nároky. Vykrmovací babička by mi taky vadila. Když tak ráda vaří, ať experimentuje s novými lehčími recepty, měšťanská kuchyně je dobrá pro otce Kondelíka, u kterého panděro bylo známkou prosperující firmy. Dnes je známkou prosperity štíhlá postava. )

No je fakt, ze pokud nemate jine spory nez tohle, tak byste se mozna stehovat nemuseli.
Zalezi ovsem na tom, jak probehla hadka a jak se po te bude situace dal vyvijet
A take jak by vam sla ta duslednost ohledne toho jidla.
Ovsem za vsech okolnosti bych stala pri manzelovi.
My se stehujem z uplne jinych duvodu nez je krmeni deti

Mila Pavlino, poradim ti jak z toho ven.
Drz pri manzelovi a odstehujte se.
Mam doma to same, akorat ze deti jsou mladsi a bydlime v dome meho taty.
Ale uz si upravujeme vlastni bydleni a pujdeme do sveho.
Jenze mezi nama je rozdil ten, ze ja to nenechavam resit manzela, ale resim si to sama uz od zacatku.
V lete jsme se s tatou (ktery je vznetlivy hodne) zhadali tak, ze to slysela pulka vesnice, ale od te doby se me tata pta, zda jim muze neco dat nebo ne.
Tchyni jsem si v tomto smeru jakz takz usadila taky a je klid.
Jsem toho nazoru, ze nikdo z tehle krmičů pak s detma nebude resit jejich zdravotni problemy, tak at si krmi koho chteji, ale moje deti ne, pokud nedokazou respektovat, ze jim maji davat zdrave veci.
Je fakt, ze tata uz s eme chodi ptat, co jim davame a co ne. Takze to asi k necemu je.

Ale kdyz uz si to nechala dojit tak daleko, ze to musel resit misto tebe manzel, nezbyva ti (pokud si chces zachovat manzelstvi) nez ted pri nem stat

Taky v tom vidim problem. Nemyslim teda ze by bylo nutny se stehovat, ale opravdu nejde aby se tlusty deti nekontrolovatelne cpaly. Skodi jim to, ne ze ne. Celiatikovi skodi lepek, diabetikovi cukr, tlustymu premira energetickyho jidla. Jestli deti tloustnou, je potreba to hlidat.
Zas zakazat u babicky jist uplne neni moc realny. Ziji spolu, maji se radi, tezko je pavlina zamkne v pokoji.
Takze zkusit domluvu tentokrat velmi velmi konkretne. V ut maji deti basket, po nem mohou na veceri k babicce, muze byt masove jidlo. Ve ct je maminka dlouho v praci, deti mohou jist u babicky, ale bude dusena mrkev, koneckoncu, babicka ji skvele umi. Buchty jo, ale ne vecer, ale na svacinu do skoly.
Ta namitka o penezich je pravda, ale
to se snadno vyresimtim, ze rodice semmtam udelaji nakup i pro babi
A pak zkusit babi trochu presmerovat? At zkusi pict z celozrnne mouky, misto cukru ryzovy sirup, to ji zbavi nadlouho, ty testa se pak chovaji uplne jinak....

A spravna odpoved kdyz dite chce kolac neni Maminka to zakazala. Spravna odpoved zni Kolac je zakusek, ted hudeme jist veceri, kolac muzesdostat zitra ke svacine.
.

monia: Arna: Renee:
Mám doma totéž v bledě modrém. A je fakt, že řvu jak pavián, když se dělám celé dopoledne s obědem a babička pozve chlapečky na "něco lepšího"
. Kdo nezažil, nepochopí.
Tvrdý zákaz vůči vyvařování.
Mezi mlýnskými kameny jsi, protože si to dopustila - Tvoje chyba.
Máš se manžela zastat, chcete oba přece totéž!
Jsou jídla, která děti rýdy a ty je nerada vaříš? Já to tak mám. Babi dělá: lívance, buchty s mákem, rjaskou, šišky s mákem - já tohle nejim, neumim, nevařim.
1x týdně babi uvaří chlapečkům oblíbené jdlo, a jsou spokojeni všichni - a i já, protože to je většinou v den, kdy není ve škole zrovna nic moc dobrého, a já nemusím řešit, co budou jíst. Jdou k babi na oběd, a jsme spokojené obě dvě.
Ale jinak sem velmi důrazná... buchty? ano,až po večeři!
těžko jim budu něco úplně zakazovat, když sem včera večer v devět zbouchala sama 100g MILKU (Ano, předtím se ujela 44km na kole, tak proč ne????)

a co takhle na babiččiny dveře dát zákaz vstupu dětem apod ... že se ta babi opravdu na to ne ... a nechá parchantíky být ... a až k ní přijdou, tak dostanou jabko, hrušku a nedostatkový banán ... a má po návštěvách ...

monia:

Arna: Renee:
Teda. lidi, vy máte problémy. Tak ať děti jedí u babičky, no a co. Kvůli takové prkotině dělat dusno v rodině.....A že děti přibírají, z toho bych babičku vážně neobviňovala. Chápala bych, kdyby děti byly nemocné a některá jdla nesměly a babička by jim je přesto cpala, ale takto.....

Pokud by v rodině byla třeba tradice, že na víkend babička napeče buchty a rodina se sejde v neděli u kafe, tak v tom by asi problém nebyl, Pavlína by na to byla asi zvyklá a možná i nostalgicky udržovala i pro své děti.

Ale naprosto nepřijatelné mi připadá, že matka musí vědět, že Pavlína dělá večeři a přitom dá večeři dětem u sebe, to by mě fakt vytočilo. A možná to ještě dělá se slovy: " Maminka vám vaří mrkev, pojďte , já mám něco lepšího."

Vždyť domluva nemusí spočívat v tom ( a asi by ani neměla, aby se babička necítila ukřivděná), že Pavlína nadiktuje co si představuje a běda, jak to nebude. Naopak, měla by říct svou představu, nejlépe i s důvody a babička svoji, a zváží se přijatelné řešení, ale za děti jsou zodpovědní rodiče a ti by měli mít konečné slovo, i když můžou vyjít babičce vstříc, pokud se jim to bude zdát vhodné. Ale co se dohodne, by mělo platit už bez dalších debat a protestů.

Jestli má babička argumenty : " Já tu vařím a nikdo to nejí" nebo " Já se tak ráda dívám na to, jak ty děti baští" no tak to asi není důvod, aby u ní děti zbouchaly plech buchet. Pokud by chtěla Pavlíně pomoct, no možná, ale pomoc musí být vyžádaná.

Mně osobně by připadalo i nepřijatelné, že by děti chodily večeřet k matce, je to nemístné zasahování do péče o mou rodinu, kterou bych měla zvládnout sama, nehledě na to, že matka pak může Pavlíně tohle vmést, pokud budou nějaké spory.

A stejně tak děti- jestli jim zakážu u babičky jíst a vysvětlím jim proč, tak jak si dovolí tam jít o něco škemrat- neposlechly, takže ponesou následky. A nebo navrhnou řešení, třeba že se tam staví jen odpoledne na jablko nebo v neděli na jednu buchtu- děti jsou vynalézavé, když chtějí něco zajímavého, dokážou dělat ústupky, a v 5 a 7 letech už není důvod, aby se s nimi jednalo jako že za své chování nenesou žádnou zodpovědnost.

Arna: je to tam napsaný.

Senedra: jojo, tohle bývalo bohužel vždycky. Někdo z rodiny poskytne v podstatě nevyžádanou "pomoc" a pak je ještě dotčený, jak se zasloužil a jak by se měli ostatní z vděčnosti rozkrájet. Naštěstí ne všichni jsou takoví a ani tohle nemusí být úplně ten případ. Chce to prostě jasnou domluvu a pokud není možná, tak být asi striktnější.

Piafka: něco takového jsem navrhovala už dřív.. jednou, dvakrát týdně ty buchty a svíčková s knedlíkem dětem neublíží, hlavně, když budou z domova zvyklé na lehčí stravu a babička bude aspoň trochu spokojená.

A do budoucnost bych viděla dva velké problémy a) možnou obezitu dětí. b) prostor k citovému vydírání zakladatelky a jejího manžela - babička klidně může argumentovat, že se strala o děti a že je teď na čase jí něco vrátit.