Co Vám na domácích pracích vadí nejvíce
Každá z nás má nějakou oblíbenou domácí činnost. Pro někoho se domácnost dokonce stala koníčkem a pro jiné jsou domácí povinnosti, nebo aspoň některé z nich, pomalu za trest.
Mám kamarádku, která by nevzala do ruky kladívko či jiné nářadí. Nemá to nic společného s klasickou dělbou práce mezi mužem a ženou, ale prostě špinavé použité nářadí do ruky nevezme. Netuším jestli je to způsobeno odporem k udržbářským pracím a nebo protože nářadí je po použití špinavé. Upřímně kdo myje kleště apod??? Není to žadný desinfikující maniak, ale prostě nevezme do ruky nářadí, ani v pracovních rukavicích.
Můj tchán a manžel by nevzali do ruky štětku na toaletu. Tchán používá neskutečné množství čistících prostředků, kterými toaletu pravidelne prolévá, v míse má permanentně pověšenou hygienickou vůni, ale štětkou záchod neprojede ani kdyby ho vraždili. Jednou za 10 roku zakoupí novou mísu a vymění. Už skoro 25 roků žije sám, denně si vaří, pravidelně nakupuje, pere si, denně se koupe, pravda s úklidem to opravdu nepřehání, ale rozhodně nezarůstá lišejníkem, ovšem toaleta je začarovaná a pro něho nedotknutelná.
Já sama nemám žádnou oblíbenou nebo neoblíbenou domácí činnost. Jednou mám vlastní domácnost a k ní patří činosti, které se prostě dělat musí. Nevadí mi vyprat prádlo, nadšením neomdlívám, ale neomezuje mě to. Pokud je pěkné počasí a můžu sušit prádlo venku na zahradě, to pak mám tuto činnost dokonce i ráda. Přes zimu je to už horší, nepochopila jsem, proč lidé pějí ódy na sušicku prádla. Ano je fajn na ručníky, povlečení, utěrky, prostě na věci u nichž eventuální sražení díky teplému vzduchu v sušičce nehraje roli. Běžné oblečení můžu v sušičce tak maximálně nechat projet z nejhoršího, ale jinak dosouším na sušáku a dohaduji se s manželem, kam ho postavit, aby nepřekážel.
Nevidím pointu v žehlení, protože upřímně pokud nejsem vyslovený maniak, který potřebuje nažehlený lemy (nebo jak se to jmenuje) na rukávech, tak 99% všeho oblečení stačí, v mých očích, složit hned po sundání ze šnůry. A po oblečení na tělo se teplem vycházejícím z nás samo narovná. Ubrusy a ubrousky nevlastním, na co žehlit froté ručník opravdu netuším a povlečení se zmuchlá hned po prvním použití. Že vyžehlené hromadky prádla vypadají hezky ve skříňi? Promiňte, ale do skříní mi nemá kdo co čučet! Žehlím asi tak 3x do roka, pokud vyrážíme někam, kde se manžel musí objevit v košili a nebo před vánocemi můj jediný sváteční ubrus, který vlastním.
Stejně tak to mám i s úklidem. Sice by jsme mohli dělat menší bordel, ale jednou mám rodinu a tři psy a tak holt musím aspoň jednou do týdne přejet barák vysavačem.
Co vysloveně nesnáším a zrušila bych je vaření. Kuchyni vymyslel masochista. A tím, že zrovna lidi musí jíst nejenom denně, ale dokonce několikrát za den, to evoluce pěkně zvorala! Třeba taková šelma – uloví si, nažere se (spíš přežere se) a několik dalších dní se nemusí o žaludek vůbec starat. To ale pro obyčejnýho Homo Sapiens není dost dobrý. A to už vůbec nemluvím o maniacích posedlých zdravou vyživou – já jsem ráda, že vůbec něco rodině předložím na talíře, a oni blázni si vymýšlejí 5x denně různorodou stravu, zdravou snídani, svačinky a podobné blbosti. Upřimně se divím, že lidstvo během posledních několika tisíciletí už dávno nevyhynulo na špatné stravovací návyky!
A co mě osobně nejvíce leze na nervy? To jsou lidé, kteří rozhlašují po světě, jak je vaření pro rodinu naplňuje, jaký je to fantastický koníček, jak se v kuchyni vyřádí a tak dále. A absolutně nechápou, či nechtějí pochopit, moji averzi. Vždyť stát v kuchyni a sytit rodinu a přátele je TAAAAAK šíleně zabavné / ispirující / zajímavé / rozvíjející osobnost / naplňující / smysluplné (dále doplňte si podle sebe). Jeďte s takovým maniakem na dovolenou, on Vám před odjezdem naslibuje jak bude vařit a jaké speciality vám z ingrediencí v destinaci připraví. Ale nakonec zjistíte, že ho sice vaření baví, ale pouze když to vyhovuje jemu. On přece nemá sílu po celém dni na pláži nebo po celodenním výletě večer vyvařovat a navíc pro všechny. On potřebuje inspiraci a milión ingrediencí, které v dané destinaci buď neexistují a nebo stojí měsíční výplatu. A nakonec svůj proslov korunuje větou, že “on má přece taky právo na dovolenou”. A kdo nakonec skončí u plotny, protože má hlad a protože má s sebou dvě děti, které by po celém dni venku nacpaly do sebe v podstatě cokoliv? Ten blbec, který kuchyni bytostně nesnáší, ale není milionář, aby mohl celou sešlost pozvat do restaurace. A nakonec když se všichni sesednou u stolu, onen vařící maniak nevěřícně kroutí hlavou, jak jsem to či ono mohla uvařit, když kuchyňská výbava zahrnuje jeden hrnec a podivnou pánev. Na něčem takovým by on ani omylem nevařil. Hned naslibuje jak ráno zajde do místního obchodu a zakoupí patřičné vybavení, abychom si zítra mohli opravdu pochutnat (to chce klid, do rána na to dotyčný zapomene a další večer se situace opakuje). Mezitím zbytek osazenstva rozebírá, jestli pokrm je dostatečně osolen, opepřen, co oni by bývali udělali jinak a já přemýšlím, jestli by se nevyplatilo přece jenom radši zemřít hladem. Přece jim to teď nehodím na hlavu, když jsem se dokopala k uvaření té záhadnosti, kterou jsem jim předložila.
Kterou domácí činnost bytostně nesnášíte Vy a nebo kdokoliv ve Vašem okolí, jen se pochlubte.
PS. Pokud někdo nerad vaří, dejme mi vědět, ať v tom nelítám sama!
19.10.2015 Rubrika: | Komentářů 66 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Co Vám na domácích pracích vadí nejvíce
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Nějak o tom moc nepřemýšlím. Prostě se to udělat musí. Dříve jsem byla děsný pedant na úklid, každý měsíc jsem myla okna a prala záclony. Teď už to tak nepřeháním. Manžel byl zvyklý, že je pořád doma čisto a voňavo a teď je někdy značně nervózní, že tomu tak není. Však mně to taky trvalo, než jsem si na občasný binec zvykla!!
Neříkám, že ráda vařím, ale naše děti i manžel se nikdy nestravovali než doma, a tak prostě vařím. Teď už jsme sami a vařím stále a manžel všechno sní i pochválí. Myslím si, že za ty roky jsem se naučila vařit docela dobře. Teď vařím i pro vnuka, odstěhoval se k přítelkyni a ona, jako asi každá mladá holka, prostě nevaří. Vnuk má skoro 2 metry a zhubnul za tu dobu 12 kilo. Ještě hodně sportuje, tak jsem si ho vzala pod palec, ať neuschne. Už zase přibral 2 kila. Jsem ráda, když mu chutná. Na víkendy mu vaří dcera.
Nerada žehlím, teď zrovna mám nežehlící období a z koše na žehlení vytahuju jen to, co potřebujeme.Musím se polepšit a všechno vyžehlit.
.JPG){kind=avatar}
Na práci v domácnosti mi vadí, že je nekonečná a že je vidět jen v případě, že není udělaná. Nemám pocit radosti z dobře vykonané práce, když se okna blýskají, když je prádlo srovnané ve skříních, když bytem voní leštěnka. Když usoudím, že už to doopravdy je třeba udělat, tak to tedy udělám, ale kdyby to udělal někdo jiný, vůbec by mi to nevadilo. Ani vztah k vaření nemám nijak nadšený. Vařím, když je to nutné. Bohudík není manžel z těch, kteří musejí mít denně dvě teplá jídla a pokud možno i snídani na vidličku. Jinak by se mnou nevydržel. Vůbec nemám výčitky svědomí, když se mi jako dnes nechce vařit, a tak bude muset zítra na oběd do restaurace. A to je fakt skvělý strávník. Sní všechno a když se jídlo povede, pochválí. Chválí často. Možná hlavně z pudu sebezáchovy, protože kdyby kritizoval, bude muset vařit sám. Byli jsme u kamarádky, která vaří ráda. Manžel řekl, že sice ona vaří ráda, ale já prý vařím lépe. Holt si za těch čtyřicet let zvykl na mé experimenty. 
Renee: 
To je správný přístup.Člověk má použít peníze k tomu, aby se zbavil činností, které dělá nerad. Taky bych to ráda uměla.
Hanča: teda, do toho mám tedy daleko
Jarča*: tak na skříně já mám děsnou úchylku, všechno musí být v komínkách, takže uklízím já, děti učím brát věci shora, no a čas od času šílím, že to nemají přesně, tak to začnu přerovnávat, nemám tu sílu jako moje matka, která byla schopná mi tu skříň vyházet celou, kvůli jednomu blbýmu tričku, manžel má pracovní oblečení nadepsyný cedulkama, teď už jsem i flanelový košile dělaila na "s kapsičkou" a "bez kapsičky"
TULI - 19.10.2015 18:32: nejsi sama, o tom jsem zrovna při té dnešní diskusi přemýšlela, že míň mi vadí to prádlo vyžehlit, než ho pak dávat do skříní. Dcera si ho tedy uklidí, ale když jsem to někdy chtěla po manželovi, nastrkal to tam takovým stylem, že jsem nemohla vidět, co s tím čerstvě vyžehleným prádlem vyvádí, a raději už to udělám rovnou sama. Asi to byl jeho záměr
Renee: to se mi libi - kazdeho nechas vydelat 
Na domacich pracich me nebavi to, ze se musi delat porad dokola.
Vareni me nebavi, varim jen z nutnosti a je to asi na me i videt - nikdo si netroufne ani ceknout, natoz predhazovat, ze by to on udelal lip. A nechapu porady o vareni. Fakt ne.
Celkem rada peru a skladam pradlo. Mam susicku, susim jen v ni (vubec nevlastnim susak) a nikdy se mi nic nesrazilo
Na domacich pracich me nebavi to, ze se musi delat porad dokola.
Vareni me nebavi, varim jen z nutnosti a je to asi na me i videt - nikdo si netroufne ani ceknout, natoz predhazovat, ze by to on udelal lip. A nechapu porady o vareni. Fakt ne.
Celkem rada peru a skladam pradlo. Mam susicku, susim jen v ni (vubec nevlastnim susak) a nikdy se mi nic nesrazilo
Hanča - 19.10.2015 19:32
a chce
Mám to přesně naopak než autorka, vaření je jediná domácí práce, která mě baví 
Kromě vaření nedělám v podstatě nic. Nežehlila jsem 25 let, kdo z rodiny potřebuje mít něco vyžehleného, má k tomu vlastní ruce, naštěstí žádného invalidu zatím doma nemáme. Sobě nežehlím nikdy nic, na to mi přijde život krátký 
Stejně tak nikdy nic nešiju, nezašívám, nezkracuju... vedle v ulici je švadlena a ta si taky potřebuje vydělávat na živobytí 
Z úklidu občas přetřu prachovkou nábytek a přejedu koberce vysavačem, ale není to moc často, většinou to dělá muž. Co nesnáším úplně nejvíc, je úklid hodně velké špíny - např. mytí oken a jejich okolí (venkovní parapety, žaluzie...), odstraňování staré špíny za nábytkem, vyklízení např. komory, sklepa, úklid před a po malování, úklid po rekonstrukci, vyklízení kvůli stěhování... takové ty vyloženě těžké a špinavé práce. Z těch mám úplně slabost a okamžitou chuť zmizet do jiné dimenze Jakmile se něco takového vyskytne a je to nevyhnutelné, snažím se to vyřešit tak, abych u toho vůbec nemusela být. Když jsem při penězích, zaplatím si na to firmu, když zrovna moc ne, deleguju to na někoho jiného z rodiny - většinou na toho, kdo si to celé vymyslel 
Ale většinou se snažíme se na to všichni složit a přijít do hotového - čistého a krásného. Vždyť ty firmy taky potřebují z něčeho žít a kdyby si všichni dělali všechno svépomocí, budou se chudáci pást Teď se zrovna chystám na generální úklid bytu po vystěhování - a už vybírám firmu
.jpg)
jinak teda už mam dočteno...nežehlim nic, po vyprání pořádně proklepu a po usušení "žehlim" rukou, vše uhladim a složim.
Jinak ty domácí práce mě ve svý podstatě baví, ale až když je začnu dělat. Takže mi hooodně dlouho trvá se k tomu dokopat. Ale bordelem se tu nebrodíme, máme psa, zametá se denně, to už musí být když vyjímečně nezameteme a nesnášem válení se věcí všude možně, takže to uklízím (a nutím k tomu i ostatní k jejich velké radosti )
ani zatím nemáme přečtené reakce, v půlce článku mi došlo, kdo ho napsal a Lindo hrdě se k tobě hlásím 
vranoj: já se teda nestydím jim to dát na oběd i druhý den, vařím teplý oběd skoro denně, protože pracujeme s manželem doma, k večeři si každý něco uloví, to jsem už úplně odbourala, když mám dobrou náladu, tak se manžela zeptám, jestli nechce něco ohřát
tak na vaření jsem si pořídila spoustu pomocníků a už mi tolik nevadí, jinak většinu domácích prací dělám tehdy, když se mi chce, takový luxování, když se mi podaří vystrnadit manžela z domu, takže si žiju celkem spokojeně
žehlení taky jen na minimum, na co žehlit tričko, když ho synek po příchodu ze školy ze sebe sundá, hodí na křeslo a ráno když jde do školy zase navlíkne
