Na stará kolena jsem si udělala řidičák a bojím se jezdit. Dá se to překonat?
.jpg)
Milé ženy, možná se potřebuju jen vykecat, možná potřebuju nějaké povzbuzení. Nemám žádný závažný problém, děti už vylétly s hnízda a všechno jim v životě klape, brzy budu už i babička, s manželem máme vztah snad ještě lepší, než za mlada. Jsem fakt spokojená. Trápí mě jen jedna věc a chtěla bych slyšet vaše názory.
Totiž, na stará kolena jsem si konečně udělala řidičák. Je mi třiapadesát a tím, že jsem se do toho pustila, jsem sama sebe překvapila. Musím ale přiznat, že to nebylo rozhodnutí jen tak pro nic za nic. Já měla z řízení auta vždycky respekt a po vlastnictví řidičáku jsem nikdy netoužila. Jenže před rokem a půl měl můj muž pracovní úraz, jehož následkem je epilepsie. Tím pádem přišel logicky o možnost řídit auto.
A jelikož jsme šťastní vlastníci krásné chaloupky, kam jezdíme na víkendy, na dovolené a plánujeme v ní jednou coby stařečkové společně skonat, vyskytl se problém s dopravou. Loni jsme tam téměř nebyli, kvůli manželově úrazu, letos už se chystáme, že zase začneme jezdit. Proto jsem si přes zimu udělala řidičák. Naivně jsem se domnívala, že to bude bezva, že až budu mít papíry, sednu za volant a pofrčíme.
Jenže všechno je jinak. Řidičák jsem zvládla, testy na plný počet bodů, jízdy napoprvé. Všechno v pořádku, nic mi nebrání sednout, nastartovat a vyrazit. Kdybych ovšem neměla nějaký blok. Bojím se. Jak vedle mě nesedí ten instruktor, který má nohy na pedálech, jsem najednou strašně nejistá. Manžel mě povzbuzuje, rád už by na chaloupku začal jezdit, těší se tam a vím, že i ze zdravotního hlediska by mu to prospělo. Stejně jako párkrát loni, i letos nám tam zavezl syn, ale to nejde donekonečna. Má svůj život a nemůže sloužit rodičům jako víkendový taxikář. Navíc ta chaloupka není zrovna za rohem, máme to tam sedmdesát kilometrů.
Teď jak bylo o víkendu krásně a my byli doma, respektive ve městě, oběma nám bylo líto, že nejsme na chalupě. Muž na mě nějak přehnaně netlačí, spíš mě povzbuzuje a dodává mi odvahu. Já sama se vnitřně taky hecuju, že to přece dám. Ale ten strach je obrovský. Dala jsem si teď předsevzetí, že v sobotu hodně brzy ráno vyrazíme, že to prostě odřídím. Říkám si, že v tuhle dobu budou prázdné silnice. Manželovi bych tím udělala ohromnou radost. ale víte co, já už teď se hrozím té zpáteční cesty v neděli odpoledne. Asi jsem cvok, viďte?
Prosím vás, řekněte mi, že nejsem jediná taková poserka, že jste to měla některá taky tak. A že i přesto jste se vyjezdily a řízení zvládáte dobře. Anebo co myslíte, nebylo pro mě na ten řidičák už opravdu pozdě a nemám šanci? Jestli se odhodlám a opravdu pojedu, slibuju, že vám sem příští týden napíšu hlášení, jak to šlo.
25.5.2016 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 73 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Na stará kolena jsem si udělala řidičák a bojím se jezdit. Dá se to překonat?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Já mám sice řidičák přes 45 let, ale když se narodily děti, přestala jsem jezdit. Manžel řídil dobře a já jsem si aspoň po cestě odpočinula. Před 9ti lety jsem se pochlapila a koupila si malé auto na nákupy a popjíždění. Mám to trochu komplikované tím, že po operaci páteře nemám cit v pravé noze, ale jde to. Taky se občas bojím. Ne, že bych auto technicky nezvládla, ale v provozu člověk potká ledacos, Z dob kdy jsem před 40ti lety jezdila amatérskou rallye mám vyzkoušeno, že stres se dobře zvládá, když cucáš bonbón, třeba Tic-tac.
Vyzkoušej to. Fakt to funguje. 
.gif)
až tak ????
Je mi 73 let, řídím od 19 let. Jezdila jsem se starými auty, kde se musel používat meziplyn a 2x vyšlápnout plyn při řazení. Dnes mám staré VW Polo a jezdím skoro denně i v zimě. Určitě by mi moc scházelo, kdybych nemohla jezdit autem. Měla jsem štěstí, že mi doma auto půjčili a manžel potom také moc neprotestoval. Také radil, ale v mezích normy.
Je mi 73 let, řídím od 19 let. Jezdila jsem se starými auty, kde se musel používat meziplyn a 2x vyšlápnout plyn při řazení. Dnes mám staré VW Polo a jezdím skoro denně i v zimě. Určitě by mi moc scházelo, kdybych nemohla jezdit autem. Měla jsem štěstí, že mi doma auto půjčili a manžel potom také moc neprotestoval. Také radil, ale v mezích normy.
Je mi 73 let, řídím od 19 let. Jezdila jsem se starými auty, kde se musel používat meziplyn a 2x vyšlápnout plyn při řazení. Dnes mám staré VW Polo a jezdím skoro denně i v zimě. Určitě by mi moc scházelo, kdybych nemohla jezdit autem. Měla jsem štěstí, že mi doma auto půjčili a manžel potom také moc neprotestoval. Také radil, ale v mezích normy.
Je mi 73 let, řídím od 19 let. Jezdila jsem se starými auty, kde se musel používat meziplyn a 2x vyšlápnout plyn při řazení. Dnes mám staré VW Polo a jezdím skoro denně i v zimě. Určitě by mi moc scházelo, kdybych nemohla jezdit autem. Měla jsem štěstí, že mi doma auto půjčili a manžel potom také moc neprotestoval. Také radil, ale v mezích normy.
Je mi 73 let, řídím od 19 let. Jezdila jsem se starými auty, kde se musel používat meziplyn a 2x vyšlápnout plyn při řazení. Dnes mám staré VW Polo a jezdím skoro denně i v zimě. Určitě by mi moc scházelo, kdybych nemohla jezdit autem. Měla jsem štěstí, že mi doma auto půjčili a manžel potom také moc neprotestoval. Také radil, ale v mezích normy.
Je mi 73 let, řídím od 19 let. Jezdila jsem se starými auty, kde se musel používat meziplyn a 2x vyšlápnout plyn při řazení. Dnes mám staré VW Polo a jezdím skoro denně i v zimě. Určitě by mi moc scházelo, kdybych nemohla jezdit autem. Měla jsem štěstí, že mi doma auto půjčili a manžel potom také moc neprotestoval. Také radil, ale v mezích normy.
.jpg)
ááá proč 4x? 
A to jsem na odeslat 4x neklepla, dala jsem enter a začala psát, že držím palce, aono mi to zmizelo a najednou 4x tady 
myslím že ani nemá cenu, abych něco psala, souhlasím se všemi.
Měla jsem podobný problém, dala jsem po autoškole pár km a pak leta nic a pak jsem si usmyslela, že když si koupím automat, tak budu jezdit a stalo se a dneska, byť do auto s manuální převodovkou nevlezu, jezdím denně a když náhodou ne, tak mi to chybí 
Jinak jak píše Linda, parkování podélně neumim, max. když je místo na dvě auta, někam zacouvat mi taky dělá problém (zvláštní, zajet popředu a vycouvat mi až tak nevadí), ale život bez auta si už nedovedu představit
myslím že ani nemá cenu, abych něco psala, souhlasím se všemi.
Měla jsem podobný problém, dala jsem po autoškole pár km a pak leta nic a pak jsem si usmyslela, že když si koupím automat, tak budu jezdit a stalo se a dneska, byť do auto s manuální převodovkou nevlezu, jezdím denně a když náhodou ne, tak mi to chybí
Jinak jak píše Linda, parkování podélně neumim, max. když je místo na dvě auta, někam zacouvat mi taky dělá problém (zvláštní, zajet popředu a vycouvat mi až tak nevadí), ale život bez auta si už nedovedu představit
myslím že ani nemá cenu, abych něco psala, souhlasím se všemi.
Měla jsem podobný problém, dala jsem po autoškole pár km a pak leta nic a pak jsem si usmyslela, že když si koupím automat, tak budu jezdit a stalo se a dneska, byť do auto s manuální převodovkou nevlezu, jezdím denně a když náhodou ne, tak mi to chybí
Jinak jak píše Linda, parkování podélně neumim, max. když je místo na dvě auta, někam zacouvat mi taky dělá problém (zvláštní, zajet popředu a vycouvat mi až tak nevadí), ale život bez auta si už nedovedu představit
myslím že ani nemá cenu, abych něco psala, souhlasím se všemi.
Měla jsem podobný problém, dala jsem po autoškole pár km a pak leta nic a pak jsem si usmyslela, že když si koupím automat, tak budu jezdit a stalo se a dneska, byť do auto s manuální převodovkou nevlezu, jezdím denně a když náhodou ne, tak mi to chybí
Jinak jak píše Linda, parkování podélně neumim, max. když je místo na dvě auta, někam zacouvat mi taky dělá problém (zvláštní, zajet popředu a vycouvat mi až tak nevadí), ale život bez auta si už nedovedu představit
Ja si zaplatila kondicni jizdy a pekne rano do prazskeho provozu s Octavkou. Super instruktor. Ze zacatku jsem sama jezdila v mensim provozu a byla v praci pred sedmou. Tak jedte v nedeli treba v osm, devet vecer. Par tuknuti a skrabancu bylo, ale to neni konec sveta. Parkovani neni zadna slava, ale z A do B jedu. Stve me bezohlednost a tupost. Vyhodim blinkr, ze budu predjizdet, ale machr za mnou musi predjet driv a najednou pres blinkr a najeti si, me proste blokne za snekem. No necham magory s malym a predjedu potom. Jinak jezdila jsem denne 88 km, takze si nemyslim, ze zdrzuju. Jezdete nejdriv v malem provozu a pujde to.
70 km napoprvé je moc. Postupně jak píšou holky, a jak tu píše Tornádo, lepší začínat sama než s manželem na sedadle spolujezdce..radil by a ty bys byla nervozní. A hlavně- jet rychlostí, na kterou se cítíš, i kdybys tam měla jet 2 hodiny rychle jak traktor, nic se nestane. Pak zas zrychlíš, až s ebudeš cítit
