K tchyni nebo do pronájmu?
.jpg)
Řeším dilema. Před nedávnem jsme s manželem koupili byt, v němž jsme dosud bydleli v nájmu. Majitel nám ho prodal za velmi výhodnou cenu, vzali jsme si hypotéku a měsíční splátky máme o třetinu nižší, než kolik jsme platili nájem.
Teď, když je byt už náš, rádi bychom si ho trochu upravili a alespoň částečně zrekonstruovali podle našich představ. Vzhledem k tomu, že jsem na mateřské, se do nějaké větší přestavby pouštět nemůžeme, na to nejsou finance. Ale něco jsme přeci jenom našetřili a pomohou nám také mí rodiče, takže na podlahy, koupelnu a kuchyňskou linku máme. Všechny práce bude dělat manžel s mým tátou svépomocí. Okna už jsou naštěstí hotová.
Proč to píšu. Zajímaly by mne vaše názory na soužití s tchyní, byť krátkodobé. Odhadujeme, že by rekonstrukce mohla být tak za dva měsíce hotová, vzhledem k tomu, že manžel může jen po večerech a o víkendech. K mým rodičům jít nemůžeme, mají jen dvougarsonku a teď je u nich navíc dlouhodobě nemocná babička.
Tchán s tchyní nám nabídli, že můžeme být u nich, uvolnili by nám bývalý dětský pokoj, který momentálně slouží jako tchánova pracovna. Prý by po nás nechtěli ani žádný příspěvek na nájem a dokonce ani na stravu, máme to brát jako jejich pomoc té naší rekonstrukci a za ušetřené peníze si koupit něco co budeme potřebovat do bytu.
Zní to moc hezky a asi si říkáte, co, proboha, řeším.
Ono to totiž takhle hezky opravdu jenom zní. Tchán je totiž mistr velkých a okázalých gest a tchyně zase skvěle ovládá techniku, jak naši případnou radost zchladit. Dostali jsme od nich třeba jako svatební dar pobyt na Seychelách, což hlavně mně doslova vyrazilo dech. Na takové dary nejsem zvyklá. Sotva jsme se vrátili, měli jsme to od tchyně téměř denně na talíři, jakoby nenápadně začala zmiňovat, kolik to stálo a oni by potřebovali nové auto, ale nevadí, syna prý žení jen jednou v životě.
Druhý případ byl o loňských Vánocích, to jsme měli sotva měsíční miminko. Koupili nám kompletní zařízení dětského pokoje, bohužel, naprosto mimo můj vkus a já se neudržela a neodpustila si komentář. Od té doby si tchyně dává záležet, aby každému vyprávěla, jak si utrhli od úst a pořídili první vnučce krásný růžový pokojíček a já jsem nad ním ohrnula nos.
Je toho víc. Oni jsou asi v podstatě hodní, přející a svým způsobem velkorysí, ale ty jejich okázalé dary zase tak úplně nezištné nejsou. Zatím jsem za všechno, co jsme od nich dostali, zaplatila nějakými výčitkami a špatnými pocity.
Manželovi to také není příjemné. A tak řešíme, jak se postavit k jejich nabídce dočasného bydlení kompletně zadarmo v době rekonstrukce našeho bytu. Oni na tom doslova trvají, prý jsme přece rodina a musíme si pomáhat. Když jsme navrhli částku, kterou bychom přispívali, rezolutně to zamítli a tchán prohlásil, že to bychom je opravdu urazili, že to pro nás udělají rádi.
A já nevím. Pravda, jsem na mateřské, hypotéka, rekonstrukce, úspory omezené a spolkne je přestavba, bydlet dva měsíc komplet zadarmo by nám asi opravdu pomohlo, měli bychom ty ušetřené peníze alespoň jako rezervu. Ale když si představím, co bude s největší pravděpodobností následovat, už teď mi není dobře.
Navíc si nedovedu představit, jak zvládnu to společné bydlení. Když k nim přijdeme, cítím se jako na návštěvě, oni jsou taková nóbl rodina, já pocházím z poněkud odlišných poměrů, takže se u nich moc příjemně necítím.
Tak teď přemýšlím, co s tím, jak se rozhodnout. Nejde o život, jde o dva, maximálně tři měsíce. Ale přesto. Manžel to nechal na mně. Jo, ještě ta druhá varianta – měli bychom možnost bydlení v pronajaté garsonce mé bývalé kolegyně. Což by nás tedy finančně nezruinovalo, ale platit hypotéku, nájem, jídlo… Rozhodně bychom nic neušetřili.
Co byste dělaly na mém místě, milé ženy? Šly byste bydlet za takových okolností k tchánovcům?
13.12.2012 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 68 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - K tchyni nebo do pronájmu?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG){kind=avatar}
orinka: 
Taky bych poděkovala za nabídku a na dobu nezbytně nutnou šla do pronajatého bytu. Nás tchyně taky zve, ať u ní bydlíme, než dotáhneme rekonstrukci do konce. Ale ani bez koupelny jsme tam nešli. Žínka, lavor a varná konvice to jistily.
Jako potenciální tchyně - cítila bych potřebu nabídnout azyl. A s ulehčením bych přijala, kdyby ho odmítli. Týden, dva to může jít, ale dva tři měsíce, to už je dlouhý vpád do soukromí.
Aby to pak cele dva, tri mesice nebylo v duchu: "My vas tu zivime, tak bude vsechno (vcetne pece o dite a vasich soukromych zalezitosti) podle nas." A aby potom Marii neruply nervy a vztahy, ktere jsou dnes jeste trochu normalni, nebyly potom definitivvne narusene.
Bala bych se toho, protoze mam tchyni, ktera by nejradsi vsem kolem ridila zivoty podle svych predstav. Co na tom, ze se jeji predstavy neslucuji s predstavami dotycne osoby, jejiz je to i zivot. A bohuzel se snazi dosahnout sveho za kazdou cenu, intrikama, lhanim apod.
A tohle chovani se da vydrzet opravdu jen jednou za dva tri tydny na pul dne. Ale denne, po dobu nekolika mesicu? 
.jpeg)
Já jsem ve věku tchyně, ale nechápu proč má někdo potřebu někomu něco kupovat bez domluvy. Já se nejdřív ptám, jestli chtějí a pokud ano, tak chci poradu při vybírání a pokud nechtějí, nevadí, zbude víc na mě
Neumím si představit, že jim něco koupím a ještě budu očekávat vděčnost až za hrob. Každý máme jiný vkus a nemám peníze na rozhazování, takže pokud kupuji, chci aby jim to sloužilo ke spokojenosti.
.jpg)
Stačil nadpis - rozhodně do podnájmu - i kdyby byla tchyně zlatá, dvě ženské v jednom baráku, to nebude dělat dobrotu
Jenika: Anahir: Neda mi to se nevlozit. Mam taky podobnou tchyni jako se zde popisuje a musim rict,ze realita je kolikrat horsi nez se da popsat.
A podobne jako Jenika to nejspis svemu okoli podava tchyne. Takze potom se ani nemuzu divit, kdyz volam jeji kamaradce ze stavebni sporitelny, co nam zakladala stavebko pro dceru, ze si nepreju aby podavala informace tretim osobam (po te, co nam tchyne vycetla, ze nesporime dceri pravidelne) a ona mi povida:" no joo, vy jste TA..
...uz vim."
A tchyne je presne ten typ, co lidem okolo vnucuje! svoje rady, dary a pomoc i pres odpor a pak vsude rozhlasuje jak ona je ta co chce pomahat a jak se umi ze vsech nejlip vcitit do druhych. Ale to, ze nerespektuje absolutne nic v zivote druheho cloveka, soukromim pocinaje a pravem na svobodnou volbu konce, to ji trochu unika.
Navic pak roztrubuje lzi a pomluvy.
Takze ano, souhlasim s vetsi pokorou, ale z OBOU stran!
PEGG: nebo jsou víc a víc naštvaní 
Kaliban - 13.12.2012 11:01 - to je svatá pravda, že i při nejlepší vůli to chce velkou dávku tolerance z obou stran. Vždycky to znamená narušení chodu domácnosti.
Na druhou stranu, čím déle ten stav trvá, tím víc se ti lidé s tím naučí žít, prostě si na tu situaci zvyknou.
Nešla bych bydlet ke tchyni, ani dokonce ke svým rodičům. Mám je velmi ráda, ale vím, že jednoduché není "bydlet" u nich byť týden o prázdninách. Máme je velmi daleko a tak jsou to vždycky delší návštěvy. Byť jsou opravdu nesmírně tolerantní a laskaví, je to někdy trochu únavné pro obě strany.
.gif)
já bych to ty tři měsíce vydržela...........jen bych tchýni řekla aby nám už nic nekupovali že takhle už nám dali dost ....myslím, že vydržet se to dá a ušetříte si nějakou kačku...
je to ale na tobě , přeju hodně štěstí........
Za sebe: Rozhodne bych sla do garsonky.
Marie, predstav si obe varianty, jak se budes v jejich prubehu a potom citit a jestli ti ty usetrene penize za ty pocity stoji. V tom ti nikdo neporadi 
Kadla - 13.12.2012 10:20 no my máme výhodu, bydlíme s rodiči v jednom baráku, takže jedna koupelna byla funkční, o to to je horší, že to vlastně až takový problém
Jenika: No, ono se to lehce žřekne, ale hůř udělá.
A jestli je tchýně taková povaha, že BEZ konzultace nakoupila drahé vybavení pokojíku a pak se urazila, že nebylo přijato dost nadšeně - tak s tou bych bydlet nechtěla.
Kdyby zakladatelka psala, že mají s tchány slušné vztahy, dokáží se domluvit, spolu jeli třeba a dovolanou a klaplo to - to bych nastěhování k tchánům doporučila.
V tomhle případě rozhodně ne.
.jpg)
PEGG: No, když si představíš rekonstrukci v paneláku a vizi, že přes den si sice můžeš skočit na záchod k sousedům, ale v noci ti zbývá leda sjet ze sedmého patra dolů a jít hledat na panelovém sídlišti nějaké křovíčko (a že jich tam je málo), tak to člověk s tou přestavbou radši fakt pohne 
.jpg)
Jenika: já ti nevím. Mám tchýni, co je něco podobného jako v článku. Ovací se jí dostalo za všechno a stejně to nestačilo. Vyžívala se v tom, že nás pak mohla vydírat. A to ti pak zhořkne i kůrka chleba - sice darovaná, oděkovaná do zblbnutí, ale přesto tisíckrát vyčtená. Proto jsme už nechtěli nic a byli jsme stejně nevděční protože jsme její ,,dary" odmítali.
Jak může někdo koupit dětský pokojíček, vnutit ho, aniž by se zeptali rodičů dítěte a při projevení jiného názoru než tchýně čekala tak frfňá že si snacha dovolila to, že se jí pokoj nelíbí. Jen proto, že mi někdo něco nacpe aniž se mě zeptá, investuje peníze a pak se uráží že to nechci? Vždyť je to na hlavu. To mi pak může do bytu nacpat živou krávu, protože se tchýni líbila a je užitečná a já budu ta nevděčná protože ji v bytě nechci?
Na pováženou je i to, že i Mariin manžel k nim moc nechce a to už něco značí a znamená.
Tyhle generálky umí ztrpčit život a je jedno jestli to dělají jen proto, že prostě chtějí ovace. Usurpují člověka a čím víc dávají, tím víc od sebe každého vyhánějí. Vynucovat si vděčnost a lásku penězi, dárky atd. vede jen k útěku toho manipulovaného člověka.
Já bych ke tchýni šla, v podstatě jsem byla ve stejné situaci před léty. Já si ale zase nenechám do ničeho kecat, takže mě nečinilo problém říct tchýni co si myslím. Já bych asi řekla muži, aby vyjasnil s rodiči podmínky. Je to celkem krátká doba a pokud bych se na to dívala z druhé strany, bylo by mě to jako rodič líto, že mě mladí odmítli. Jak už psala pampeliška, trochu tolerance, nebádat na každým slovíčkem, jak bylo míněno. U tebe mám úpocit, že místo aby sis užívala darů, tak se hňápeš v tom, že ti to vlastně nechtěli dát, nebo dali blbě. Ono u té babičky po zájezdu. Možná měla pocit, že by od Vás čekala trochu uznání za to že Vám dala něco za dost peněz a mladí to většinou přijímají automaticky. Prostě jenom blbě dala najevo, že čekala velké ovace na svůj dar a ono to třeba bylo moc vlažné. Já myslím, že každý to tak trochu zná no a když ne, tak pozná až bude chtít obdarovat snachu.