K tchyni nebo do pronájmu?
.jpg)
Řeším dilema. Před nedávnem jsme s manželem koupili byt, v němž jsme dosud bydleli v nájmu. Majitel nám ho prodal za velmi výhodnou cenu, vzali jsme si hypotéku a měsíční splátky máme o třetinu nižší, než kolik jsme platili nájem.
Teď, když je byt už náš, rádi bychom si ho trochu upravili a alespoň částečně zrekonstruovali podle našich představ. Vzhledem k tomu, že jsem na mateřské, se do nějaké větší přestavby pouštět nemůžeme, na to nejsou finance. Ale něco jsme přeci jenom našetřili a pomohou nám také mí rodiče, takže na podlahy, koupelnu a kuchyňskou linku máme. Všechny práce bude dělat manžel s mým tátou svépomocí. Okna už jsou naštěstí hotová.
Proč to píšu. Zajímaly by mne vaše názory na soužití s tchyní, byť krátkodobé. Odhadujeme, že by rekonstrukce mohla být tak za dva měsíce hotová, vzhledem k tomu, že manžel může jen po večerech a o víkendech. K mým rodičům jít nemůžeme, mají jen dvougarsonku a teď je u nich navíc dlouhodobě nemocná babička.
Tchán s tchyní nám nabídli, že můžeme být u nich, uvolnili by nám bývalý dětský pokoj, který momentálně slouží jako tchánova pracovna. Prý by po nás nechtěli ani žádný příspěvek na nájem a dokonce ani na stravu, máme to brát jako jejich pomoc té naší rekonstrukci a za ušetřené peníze si koupit něco co budeme potřebovat do bytu.
Zní to moc hezky a asi si říkáte, co, proboha, řeším.
Ono to totiž takhle hezky opravdu jenom zní. Tchán je totiž mistr velkých a okázalých gest a tchyně zase skvěle ovládá techniku, jak naši případnou radost zchladit. Dostali jsme od nich třeba jako svatební dar pobyt na Seychelách, což hlavně mně doslova vyrazilo dech. Na takové dary nejsem zvyklá. Sotva jsme se vrátili, měli jsme to od tchyně téměř denně na talíři, jakoby nenápadně začala zmiňovat, kolik to stálo a oni by potřebovali nové auto, ale nevadí, syna prý žení jen jednou v životě.
Druhý případ byl o loňských Vánocích, to jsme měli sotva měsíční miminko. Koupili nám kompletní zařízení dětského pokoje, bohužel, naprosto mimo můj vkus a já se neudržela a neodpustila si komentář. Od té doby si tchyně dává záležet, aby každému vyprávěla, jak si utrhli od úst a pořídili první vnučce krásný růžový pokojíček a já jsem nad ním ohrnula nos.
Je toho víc. Oni jsou asi v podstatě hodní, přející a svým způsobem velkorysí, ale ty jejich okázalé dary zase tak úplně nezištné nejsou. Zatím jsem za všechno, co jsme od nich dostali, zaplatila nějakými výčitkami a špatnými pocity.
Manželovi to také není příjemné. A tak řešíme, jak se postavit k jejich nabídce dočasného bydlení kompletně zadarmo v době rekonstrukce našeho bytu. Oni na tom doslova trvají, prý jsme přece rodina a musíme si pomáhat. Když jsme navrhli částku, kterou bychom přispívali, rezolutně to zamítli a tchán prohlásil, že to bychom je opravdu urazili, že to pro nás udělají rádi.
A já nevím. Pravda, jsem na mateřské, hypotéka, rekonstrukce, úspory omezené a spolkne je přestavba, bydlet dva měsíc komplet zadarmo by nám asi opravdu pomohlo, měli bychom ty ušetřené peníze alespoň jako rezervu. Ale když si představím, co bude s největší pravděpodobností následovat, už teď mi není dobře.
Navíc si nedovedu představit, jak zvládnu to společné bydlení. Když k nim přijdeme, cítím se jako na návštěvě, oni jsou taková nóbl rodina, já pocházím z poněkud odlišných poměrů, takže se u nich moc příjemně necítím.
Tak teď přemýšlím, co s tím, jak se rozhodnout. Nejde o život, jde o dva, maximálně tři měsíce. Ale přesto. Manžel to nechal na mně. Jo, ještě ta druhá varianta – měli bychom možnost bydlení v pronajaté garsonce mé bývalé kolegyně. Což by nás tedy finančně nezruinovalo, ale platit hypotéku, nájem, jídlo… Rozhodně bychom nic neušetřili.
Co byste dělaly na mém místě, milé ženy? Šly byste bydlet za takových okolností k tchánovcům?
13.12.2012 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 68 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - K tchyni nebo do pronájmu?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Nešla.. jak tchýni popisuješ, má tendence ovládat život lidí kolem sebe - a teď si představ.kolik věcí denně s dítětem řešíš - a do všeho by vám vstupovala tchýně, ať už s dobrým úmyslem pomoci nebo to dělat tak, jak je ona zvyklá. Dcerka se začne vztekat, že nechce čepičku ven, babička přiskočí a začne jí utěšovat... dcerka bude unavená, babička si bude myslet, že si chce hrát.. dcerka nebude chtít oběd, babička začne radit, co jiného uvařit..
A to jsou jen provozní věci.
představ si pak ty řeči po příbuzenstvu, ajk se vám obětuje a vy to neoceníte, jak se staráš/nestaráš o malou...
do garsonky..ke tchýni nikdy
Myslím si, že pro tvůj klid,klid v rodině a neposlouchání následovných keců tchánovců není co řešit. Běžte do garsonky!! Těch pár ušetřených korun vás nevytrhne a za ten klid to rozhodně stojí.
Nesnáším,když mně někdo vyjde vstříc a potom dokolečka omílá, jak mně pomohl.
Měla jsem moc hodné tchánovce, ale bydlet s nima pod jednou střechou bych nechtěla ani omylem. Ani s vlastními rodiči ne.
.jpg)
Marie, ani jsme Tvůj článek nečetla, stačil mi nadpis.
Samozřejmě do podnájmu.
Pořád jsou totiž v životě a v dnešní době věci, které za pár ušetřených korun opravdu nestojí.
PROČ LIDI POŘÁD OBĚTUJÍ SEBE A SVÉ BLÍZKÉ PRO PENÍZE????
PROČ? PROČ? PROČ?
Tak, teď jsem si to pro pořádek přece jen přečetla. Tobě opravdu těch pár korun stojí za ty nervy? Za 2 měsíce zas tolik neušetříte.
Šmarjá, co řešíš, když se nabízí ta garsonka. Těch pár ušetřených korun u tchýňáků by za to fakt nestálo.
Jděte bydlet samostatně, už i tak jste jim zavázáni nadosmrti! Navleč to tak, že je chceš ušetřit dětského křiku a dovádění, tak malé dítě je všudybýlek a určitě nebude jen ve vašem pokojíku. To bydlení by vás přišlo později dost draho.
ať už se Marie rozhodne jakkoli, tak pro tchyni nebude žádná varianta dost dobrá, protože je to rýpavá tchyně
a ona se nezmění
pokud k nim půjdou bydlet, budou zbytek života poslouchat, jak se pro ně obětovali a pomohli jim, pokud k nim nepůjdou bydlet, tak bude poslouchat, jak jsou nevděční, když pohrdají jejich pomocí a rozhazovační, když platili podnájem..
osobně bych 2 měsíce vydržela a s rekonstrukcí přichvátla jak to jen půjde..
.jpg)
POdle sebe soudim tebe....a dle toho pravidla bych radsi bydlela na travniku ve stanu i s rocnim prckem nez u tchyne!!!
Nepises jak mate velky byt, ale prece nebudete delat vsechno najednou tak proc proste se s prckem nenastehovat do jedny mistnosti a az udelaji chlapy podlahy vsude jinde tak se prestehovat treba do obyvaku a at udelaji onu mistnost az jako posledni. Kuchyn je vybourana za vikend (mozna min) a pokud totalne nepredelavate odpady a privody vseho tak je nova sestavena za dalsi vikend (s odpady se to o vikend prodlouzi) ale tak jako tak lze prezit na necem namazanym a mikrovlce nebo remosce (pokud ji nemate lze pujcit od rodicu / kamosky apod). Ty muzes postavit kamkoliv a zapnout. Jediny problem vidim s koupelnou, ale nakonec zuby se daji vycistit nad lavorem, vykoupat bych se zajela k rodicum, byt jsou nacpany v garsonce tak ty jsi na materske, nevidim duvod proc behem dne nenavstivit prababicku a vykoupat se. Ano neni to idealni, ale vis kolik si usetris nervu? A ano tchanovci se urazi, ale ono je to casem prejde a porad je lepsi poslouchat urazene reci na tema jak chteli pomoci a tys jim to nedovolila nez poslouchat jak vas zivili a utrhovali si od ust. Navic co kdyby jim decko neco znicilo....
Já za sebe říkám ne, nemám ráda pocit být někomu vděčná a neustále mít předhazováno, že se oni obětovali
jestli máte kam jít jinam, tak běžte jinam.
.jpeg)
Kadla - 13.12.2012 7:54 - tak to smekám
u nás to vždycky neskutečně táhne, ale všechno má svůj konec. My teď dělali koupelnu a wc, protože praskla voda a trvalo to asi tři měsíce
Teda ne, že by se pořád dělalo, spíš to bylo tak, že jsme měli díru ve zdi a pořád se nemohli rozhoupat a pak nám taky onemocněl instalatér a sehnat nového k rozdělané práci, taky není žádná radost, ale i u nás to vzalo šťastný konec.
A máš pravdu, že by je to třeba nutilo zrychlit, protože takhle nebude důvod to nějak honit.
Já souhlasím s modroočkou, Pampeliškou a PEGG. Asi to opravdu přináší věk, jako mladá bych možná uvažovala jinak. I když taky jsme zamlada bydleli rok u extchánovců, a dalo se to přežít, i když tchýně ráda do všeho mluvila. Konečné rozhodnutí je na tobě, ale pokud k manželovým rodičům nepůjdete, měla bych obavy z toho, že budete mít pro změnu pořád na talíři to, že jste jejich pomoc nevyužili, takže si stejně nevybereš. Ale jak píše PEGG, snažila bych se to omezit na co nejkratší dobu.
.jpg)
PEGG: Taky jsme dělali rekonstrukci koupelny, kuchyně a podlah v panelákovém bytě za provozu a šlo to... Ale bordel tam byl neskutečný, to jo.. .
. Na druhou stranu nás to nutilo postupovat co nejrychleji, takže to za nějakých 6 týdnů bylo komplet hotovo...
No já už jsem starší, opotřebovaná osoba a každou pomoc beru s velkým vděkem. Jo dřív mi to spíš lezlo na nervy,ale dnes bych byla vděčná, asi to nese věk.
A musíte tam jít na celou rekonstrukci? Já bych se asi raději zžila s bordelem a k táchonovcům bych šla je na dobu rekonstrukce koupelny, protože chápu, že s malým dítětem je to složité. Ale podlahy se dají dělat postupně a vždy zprovoznit jednu místnost. Mám to za sebou, taky jsme to dělali za provozu, bylo to náročné, ale nějak jsme to zvládli. prostě nebylo naklizeno, žili jsme na staveništi, ale synek do dnes vzpomíná jak vozil v kuchyni cihly na traktůrku
Já bych totiž měla strach, že to nebudou tři měsíce,ale daleko víc. Byla bych raději, kdyby si vždycky na chvíli vzali vnučku na několik dní, aby sis mohla uklízet hotové. Přeji pevné nervy a dobré vztahy v rodině. Hold někteří lidé potřebují být pořád chváleni a já s tím mám taky problém, neumím to. Ano poděkuji, projevím radost, protože mně ji už udělá i blbina, ale tím to pro mne končí.
.JPG)
Pampeliška - mě nikdy nikdo nepomohl - a že bych to kolikrát uvítala... Nemyslím zrovna peníze. Co bych dala v některých chvílích za to, kdyby někdo vzal kočár a vypadl ven na hodinku!
Ale je rozdíl, jestli si někdo o pomoc říká, nebo je to nevyžádaná pomoc.
Myslím typu: koupili jsme nábytek do pokoje vnučky, aniž by se nás někdo prosil...
Udělat to tcháni, tak nebudu zrovna nadšená - minimálně v první moment.
A máš nakonec pravdu - chce to více pokory a snahy - ale z obou stran!
