Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Na stará kolena jsem si udělala řidičák a bojím se jezdit. Dá se to překonat?

Na stará kolena jsem si udělala řidičák a bojím se jezdit. Dá se to překonat?

Milé ženy, možná se potřebuju jen vykecat, možná potřebuju nějaké povzbuzení. Nemám žádný závažný problém, děti už vylétly s hnízda a všechno jim v životě klape, brzy budu už i babička, s manželem máme vztah snad ještě lepší, než za mlada. Jsem fakt spokojená. Trápí mě jen jedna věc a chtěla bych slyšet vaše názory.


Totiž, na stará kolena jsem si konečně udělala řidičák. Je mi třiapadesát a tím, že jsem se do toho pustila, jsem sama sebe překvapila. Musím ale přiznat, že to nebylo rozhodnutí jen tak pro nic za nic. Já měla z řízení auta vždycky respekt a po vlastnictví řidičáku jsem nikdy netoužila. Jenže před rokem a půl měl můj muž pracovní úraz, jehož následkem je epilepsie. Tím pádem přišel logicky o možnost řídit auto.


A jelikož jsme šťastní vlastníci krásné chaloupky, kam jezdíme na víkendy, na dovolené a plánujeme v ní jednou coby stařečkové společně skonat, vyskytl se problém s dopravou. Loni jsme tam téměř nebyli, kvůli manželově úrazu, letos už se chystáme, že zase začneme jezdit. Proto jsem si přes zimu udělala řidičák. Naivně jsem se domnívala, že to bude bezva, že až budu mít papíry, sednu za volant a pofrčíme.


Jenže všechno je jinak. Řidičák jsem zvládla, testy na plný počet bodů, jízdy napoprvé. Všechno v pořádku, nic mi nebrání sednout, nastartovat a vyrazit. Kdybych ovšem neměla nějaký blok. Bojím se. Jak vedle mě nesedí ten instruktor, který má nohy na pedálech, jsem najednou strašně nejistá. Manžel mě povzbuzuje, rád už by na chaloupku začal jezdit, těší se tam a vím, že i ze zdravotního hlediska by mu to prospělo. Stejně jako párkrát loni, i letos nám tam zavezl syn, ale to nejde donekonečna. Má svůj život a nemůže sloužit rodičům jako víkendový taxikář. Navíc ta chaloupka není zrovna za rohem, máme to tam sedmdesát kilometrů.


Teď jak bylo o víkendu krásně a my byli doma, respektive ve městě, oběma nám bylo líto, že nejsme na chalupě. Muž na mě nějak přehnaně netlačí, spíš mě povzbuzuje a dodává mi odvahu. Já sama se vnitřně taky hecuju, že to přece dám. Ale ten strach je obrovský. Dala jsem si teď předsevzetí, že v sobotu hodně brzy ráno vyrazíme, že to prostě odřídím. Říkám si, že v tuhle dobu budou prázdné silnice. Manželovi bych tím udělala ohromnou radost. ale víte co, já už teď se hrozím té zpáteční cesty v neděli odpoledne. Asi jsem cvok, viďte?


Prosím vás, řekněte mi, že nejsem jediná taková poserka, že jste to měla některá taky tak. A že i přesto jste se vyjezdily a řízení zvládáte dobře. Anebo co myslíte, nebylo pro mě na ten řidičák už opravdu pozdě a nemám šanci? Jestli se odhodlám a opravdu pojedu, slibuju, že vám sem příští týden napíšu hlášení, jak to šlo.

Hanka


25.5.2016   Rubrika: Čtenářské příběhy   |   Komentářů 73   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Na stará kolena jsem si udělala řidičák a bojím se jezdit. Dá se to překonat?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-66
tornado-lou
tornado-lou - 25.5.2016 12:23

A ještě. to že potkáváš auta, to je uplně jedno. auta, který potkáváš v protisměru tě nezajímají. zajímá tě to co jede před tebou a to co máš za sebou. na provoz v protisměru kašli.

 
Kadla
Kadla - 25.5.2016 11:43

Jejda, úplně mě dostalo to "na stará kolena". Krindapána, já v lednu oslavila padesátku a cítím se nesmírně mladě. Ba dokonce mladší, než když mi bylo třicet. Takže si říkám, jestli ten tvůj bojácný přístup k řízení není trochu taky důsledkem přístupu k sobě samé... K tomu řízení - chce to jen rozjezdit se po troškách, na klidných silnicích.

 
hrosinka72
hrosinka72 - 25.5.2016 11:12

Já sice jezdím od 22 let, ale dostala jsem kdysi velký strach z řízení auta po nehodě, kterou jsem sice nezavinila, nicméně moje auto skončilo na střeše. Měla jsem rok starý řidičák....
Za volant jsem odmítala sednout, až to můj chlap nevydržel, odvezl mě 100 km od domova (že prý jedeme na výlet - cíl byl překvapení....) na parkoviště, kde stálo moje opravené auto. Vrazil mi do ruky klíče se slovy: "Pojedu za tebou". No, sedla jsem do vozu, celá rozklepaná se za půl hodiny rozjela a dojela pomalu až domů. A pak už to bylo jen lepší....
Byla to léčba šokem, ale zabrala dokonale....

 
Almega
Almega - 25.5.2016 10:54

Přestěhovali jsme se na malou vesnici a bez auta by nic nešlo,do nejbližší větší,kde je malý obchod,máme dobré 2 km,do města 13 km.Jezdím děsně ráda už od mlada,mám ŘP od 18 let.Jednu dobu jsem neřídila,nebylo co,ale po 40 jsem zasedla a již volant nepustila.Manžel nemá řidičák,ani nechce mít,všude ho vozím,nebo jede na kole.Jedině v zimě,to mám respekt před ledem a sněhem na silnici,u nás se nesmí solit a jen místy je trošku štěrku pohozeno,ale naštěstí poslední dobou nebyly takové zimy,aby byla silnice nesjízdná.Když jsem dělala geometřinu,musela jsem jet kdykoliv kamkoliv.Nemám ráda couvání,to jsou pro mne vždy děsy,že zajedu do nějaké uličky a pak budu odtamtud couvat....no,stalo se mnohokrát a vždy jsem to nějak,i se zpocenými zády,zvládla.No a zaparkovat,tak už vím,kam zajet a kde se dá,do mezery,co se mi zdá moc malá,se ani nepokouším.Teď mám jiné a větší auto,než co jsem měla 10 let,tak znovu si zvykám,jak a co.Radila bych Haně,ať denně někam jede,k nějakému obchoďáku,kde je volné parkoviště,zkouší si zaparkovat mezi lajny,couvat,projíždět křižovatky,po hlavních i vedlejších silnicích, a to vše sama!!! Jen tak dosáhne té pohotovosti a zručnosti,jinak ne.Taky bych radila,aby nejdřív jezdila za dne,svícení a jízda v noci je těžší,přepínat dálková světla a tak.Postupně si km prodlužovat,až ujede cestu na chatu jedním vrzem a připadne jí to jako nic,má vyhráno.

 
mariena
mariena - 25.5.2016 10:37

Jezdím už 40 let,strach jsem neměla.Můj muž byl strojvedoucí a za volant sedl jen občas,že toho má dost v práci.A já jezdila ráda.Kamarádce kdysi najednou odešel muž,bydlí v malé vesničce u Velvar a tak musela všude pěšky,nákupy,děti do školky.Tak si udělala řidičák a začala jezdit,nejdřív krokem kolem domu,pak pomalu na nákup,pomalu odvezla děti do školky.Příště už jela trochu rychleji a rychleji,po dvou měsících se odvážila do Slaného.A bylo po strachu.Dneska je v důchodu a někdy si vzpomene,že pro ní tenkrát byla šedesátka maximum.

 
PEGG
PEGG - 25.5.2016 10:20

tornado-lou - 25.5.2016 9:54 smajlik - 47smajlik - 105
Přesně tak, jeď sama a tam, třeba jen do nejbližšího nákupního střediska. Ne si hned naložit cestu na chalupu. Ano, pro toho kdo jezdí, to je kousek.
Určitě to zvládneš, hlavně to musíš zkusit.
Já mám řidičák od 18, jezdila jsem do 24, pak jsem cca 15 neřídila a dneska už zase drandím o sto šest a to jsem starší než ty. Taky jsem se bála, ale je to jako se vším, musíš trénovat.
Ty krabice na parkování Arna - 25.5.2016 9:17 jsou bezva nápad.smajlik - 105

 
SvetlaH
SvetlaH - 25.5.2016 10:05

Již dlouho jsem nepřispívala, i když stránky navštěvuji pravidelně, ale dnes musím reagovat.
Milá Hanko, plně Tě chápu, jsem jen o tři roky mladší než ty, ale řidičák mám úplně čerstvý (necelý měsíc) a tak vím moc dobře, co prožíváš. I já to mám tak nějak stejně. Pokaždé, když nasedám do auta, tak se klepu, i když mě řízení baví. Manžel mě podporoval, ale rovněž mi říkal zařaď, přeřaď, přibrzdi apod. Musela jsem mu říct, že mi to vadí a tak s tím přestal a už jen vyjímečně řekne můžeš ...
Víc mi zatím vyhovuje, když jedu úplně sama, vše je jen na mě, ale ten blok není tak velký (když něco, tak ublížím jen sama sobě). Zatím jezdím jen v okolí. Chatu máme cca 15 km od domu a tak nejvíc jezdím tam, cestu znám a připadám si na ní stále jistější.
Zkus si taky najít nějakou kratší cestu, kam budeš pravidelně jezdit, abys získala trochu jistotu za volantem. Přeji Tobě i sobě, abychom to zvládly.

 
tornado-lou
tornado-lou - 25.5.2016 9:54

tak zaprvé: jaký starý kolena? 50 dnesk anení zádný věk. 2) 70km je napoprvé moc. jeď 20km. a někam , kde to znáš. 3) čím dřív, tím líp. čím víc to budeš odkládat, tím víc se budeš bát.
4) ostatní radí vzít si někoho s sebou. NAOPAK. jeď sama. když budeš mít spolujezdce, tak budeš pořád čekat, co ti poradí, když budeš sama, budeš muset myslet sama a zjistíš, že to jde.
vykašli se na parkování, při tom se nikomu nic nestane, oťukaný auto není žádná katastrofa.
vykašli se na to, jak máš nebo nemáš řadit - to přijde časem.
důležitý je umět dát správně přednosti - to umíš, seš čerstvě z autoškoly. a umět se rozjet, když ti to někde chcípne, aby ses nemusela stresovat, že zůstaneš viset někde kde to bude nepříjemný.

a opravdu jezdi - vidím to kolem sebe - mamka má řidičák celý žvot, ale nikdy nejezdila - mockrát by se jí to hodilo. i v mé generaci - mladý holky, kolikrát s děckama - buď trčí doma, nebo se táhnou k dr busem, protože neumí sednout za volant. fakt stojí za to překonat tu trochu strachu.

mě řízení nebaví, když nemusím, nejedu, ale su ztraeně ráda, že když potřebuju nebo se rozhodnu že jedu, tak stačí vzít klíčky a nic mi v tom nebrání. důležitý je o tom moc nepřemýšlet. a nemít jinou možnost:-)

 
zuzica
zuzica - 25.5.2016 9:45

Ja som začínala jazdiť mladá 18tka ale s plysovym macom na sedadle spolujazdca a zo začiatku som mu všetko pekne popisovala ako si nastartujeme zmackneme spojku..... Všetko celú trasu a každú činnosť som mu popisovala... až neskôr keď som si už bola istejšia prestala som ho voziť sebou, keď som brala kamošky musel sa už aj v kufri viezt. Teraz 48 som robila vodicak na motorku a zas ten rešpekt do prilby som si vravela naštartovať svetlá plyn smerovky vypínať..... ha ha ha ale už si zvykam.... stačí začať. Ak pomôže dajte si skúšobnú jazdu zo synom alebo kamoškou niekde do obchodaku na kávičku.... Prekonať strach a ísť proste nič iné vám netreba. Držím palce, zvládnete to.

 
sharon
sharon - 25.5.2016 9:32

Arna: tak to mu neříkámsmajlik - 66, on vaři opravdu dobře a meje i nádobí tak proč bych mu to říkalasmajlik - 76....to bych byla sama proti sobě....smajlik - 68

a dnes kdy jezdí všichni v rodině mě má pokaždý kdo odvézt.......smajlik - 16smajlik - 16smajlik - 16

 
Linda
Linda - 25.5.2016 9:29

Arna: s krabicemi je to dobry napad smajlik - 47... podelne parkovani nepotrebuji, delala jsem ho jenom v autoskole a od te doby nikdy. Az predloni v Mnichove a tak jsem jezdila dokola dokud jsem nenasla obycejne parkovani , passata bych do mista u chodniku v zivote nedostala, pokud tam neni misto na minimalne 2 auta za sebou smajlik - 34. A v praci jsem nucena couvat na p-misto - holt vzdycky hledam kde jsou 2 mista vedle sebe a na nekolikaty pokus se trefim, zrcatka hodne pomahaji. A jakou mam radost kdyz se trefim smajlik - 47 . A cumi na me nekdo blbe a nebo dokonce komentuje moje parkovani - no tak holt prodluzuji chlapum zivot kdyz se smeji, a pokud maji blbe kecy tak poznaji moji nevymachanou usta smajlik - 42. Jsem splachovaci, me to nevadi smajlik - 67

 
Arna
Arna - 25.5.2016 9:24

sharon: To víš, v našem věku už je to těžké, ale je to třeba hned. Taky mu neříkáš: vypadni z té kuchyně, něco připálíš. smajlik - 68

 
Arna
Arna - 25.5.2016 9:17

Asi nejvíc se ženy bojí couvat a parkovat. Není nic jednoduššího než to trénovat na prázdném parkovišti nebo doma na zahradě, stačí papírovými krabicemi vymezit prostor, jak na kolmé, tak podélné parkování, zajíždění do garáže,.. Ty auto nepoškodí a krabice to nebolísmajlik - 68

 
sharon
sharon - 25.5.2016 9:16

Arna: jo tak to se lehko řekne ale praxe je jiná....smajlik - 68 než bych se denně dohadovala s chlapem o auto tak to bych se na to .....víš co.....smajlik - 75

 
espaňa
espaňa - 25.5.2016 9:14

smajlik - 61Hani, to zvládneš - jen se nebátsmajlik - 47
Dělala jsem ŘP půl roku před padesátkou,když manžel o řidičák přišel a hned vzápětí jsem byla nucena jezdit za ním do nemocnice do velkého bavorského města-jenže mne mimo autoškolu učil a navigoval můj 13ti letý syn a ten měl, na rozdíl od manžela velkou trpělivostsmajlik - 47Stará škodovka se rozjela jen z kopce a někam unikala voda, dle manžela "pro začátečnici dobré",často mne roztlačovali i celníci smajlik - 68
Já se tehdy naivně domnívala, že čím větší kopec, tím vyšší rychlost mám zařaditsmajlik - 55-pak jsem jezdila 3tisíce km měsíčně, na dovolenou k moři 2x ročně a ani menší havárie a 3 rozbitá auta mne neodradily-jízda autem je pro mne relax,ovšem delší trasy vždy raději v noci,předtím vydatný spáneksmajlik - 47
Ve svých 60ti létech jsem se vydala jen s smajlik - 40 na několikadenní cestu ke Středozemnímu moři /2.500km/ a bez poradce vedle mne mi bylo lépesmajlik - 47 Zásadně jezdím rychlostí dle dopr.značek, šílence klidně nechám předjet tím, že zablikám a zasunu se ke krajnici, snažím se předvídat, co který blbec-pán tvorstva zase provede a naučila jsem se jadrně nadávat, ale ta možnost být nezávislá a svobodně jezdit - to je přece skvělé !!!
V severních Čechách jedna virtuální kamarádka má řidičák rok - nyní je jí 63 let /zemřel jí tehdy manžel/ a její 37 letá dcera ho nezvládla ani po Xté. Taky má chaloupku a staré rodiče a nemůže si to vynachválit - a to má zatím auto z roku 00, bez posilovače brzd ap.
Tudíž nejsi sama - JISTĚ TO ZVLÁDNEŠ smajlik - 47smajlik - 47smajlik - 47

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-66
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77047.
    Archiv anket.