Dokážou bytoví architekti vytvořit teplo domova?
Co člověk, to jiný názor na zařízení bytu. Každý z nás má jiné představy o tom, co je útulné, praktické, oku lahodící… Jednomu navodí příjemnou atmosféru zabydleného domova háčkované dečky a spousta drobných ozdobných předmětů, jinému z toho naskakuje husí kůže jako pralinky a dává přednost spíše střízlivému stylu.
Ať je to tak nebo tak, rozhodnout, co je a co není správné, je takřka nemožné. Osobní vkus je záležitostí každého z nás a navíc, při zařizování bytu nehraje vždy roli jen dokonalá účelnost, sladěnost a respektování módních směrů. K mnoha věcem máme často velice úzký osobní vztah, a tak se může stát, že na čestné místo v obývacím pokoji vystavíme něco, co by citově nezaujatý člověk označil za vrchol nevkusu.
Vysvětlujte pak někomu, že ten malovaný hrneček s ulomeným ouškem, na němž se skví přesladce vyvedení chlapeček s holčičkou, je „dědictví“ po babičce, kterou jste nade vše milovala. Nebo že kostrbatá keramická kasička je dárek z lásky od tehdy desetileté dcerky, která ji pro vás přepečlivě tvořila? Když někoho pohled na takové přeměty esteticky uráží, je to jeho problém. Já si pokaždé, když při úklidu utírám prach, na babičku vzpomenu a stejně tak se vrátím v čase a vidím svou dnes dospělou dceru, jak mi se zářícíma očima plnýma očekávání svůj dárek předávala.
Několikrát jsem zhlédla pořad o bydlení, který vysílá jedna naše televizní stanice. Parta vystudovaných bytových návrhářů, kteří mají ten „správný patent“ na to, co je zaručeně „in“, nemilosrdně vtrhne do soutěžního bytu, slovně se pozvrací nad současným zařízením, aby pak předvedla, jak se má takový byt správně a bezchybně zařídit. I když se snaží vzbudit dojem, že jim jde vždy o respektování osobnosti majitele, dle mého názoru jim pokaždé – byť v různých obměnách – vyjde bohužel v podstatě jedno a to samé. Taková kreativní uniforma.
Napadlo mne, jak by se asi tvářili, kdyby přišli k nám, pakliže bych byla (jako že nejsem) ochotná vpustit je do svého soukromí. Ne že bych si nechtěla nechat poradit, inspirace není nikdy dost, ale aby někdo rozcupoval jako kus špinavého hadru něco, co jsem po léta tvořila, zařizovala... na to opravdu zvědavá nejsem.
Co vy? Byli byste ochotni přenechat zařízení svého bytu někomu cizímu? Někomu, kdo k místu, kde žijete, a k věcem, jež máte, nejen nechová citový vztah, ale ani špetku úcty?
A pochlubte se – též se vaše vitríny a poličky pyšní absolutními kýči, nad kterými vám vlhne oko a jihne hlas?
30.5.2012 Rubrika: | Komentářů 72 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dokážou bytoví architekti vytvořit teplo domova?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Já bych si bytového architekta do domu klidně pustila, ale ne tím stylem, že mu dám klíče a vrátím se za týden do zařízeného. Chtěla bych být součástí toho procesu, bavit se s ním o tom, přidat svoje nápady. Myslím, že normálně to taky takhle funguje, návrh se ladí ve spolupráci s majitelem bytu podle jeho potřeb. Ten televizní pořad je dělaný na efekt a na ty proměny teda někdy nestačím zírat. Nejvíc mě vždycky zaráží, kam si jako ti designéři myslí, že ti lidi ají všechny svoje věci, když jim vymyslí sice krásný a vzdušný pokoj, ale není v něm jediná skříň nebo jiný úložný prostor.
.jpg)
Kaliban: I my - no, z jaké doby bychom asi měli mít nábytek, když jsme se v osmdesátých letech zařizovali, žejo 
Nebo mi snad chce někdo říct, že si kupuje každých pět let všechen nábytek nový ? My ne - jsme rádi, že jsme rádi
Hančo, pokud vás to uklidní, my máme v bytě taky kusy nábytku z osmdesátých let. Ne teda stěnu, ale skříňky a tak. Zkombinovali jsme to s moderním bílým nábytkem. Proč? Protože se nám moc líbily. Taky máme křesla ze šedesátých let (přečalouněná) z půdy po babičce. Všichni nám je závidí, protože vypadají "in". Záleží na tom, aby vám všem v tom bytě bylo dobře. Ne, abyste sice měli všechno podle módy, ale báli se tam položit skleničku nebo si připadali jak na nádraží. Architekti, kteří neberou v potaz názor a potřeby lidí, kteří v jeich výtvorech budou žít, nemají, podle mne, nárok na život (tedy profesní, samozřejmě)
tak z mýho bytu by nadšený nebyli, obývák je kombinace 60 a 80 let, sedačku mám po svých rodičích, jen jsem ji nechala přečalounit, stěna je z manželova původního bytu v 80 letech vyráběná jako luxusní vývozový výrobek, jak jsem se jí kdysi chtěla zbavit,(v původním prostoru bohužel vůbec nevynikala), tak do zdejší místnosti s klenutými stropy a výškou 3 metry naprosto padne, to samý starý jablonecký lustr, no a jelikož dětí mám dohromady 7, tak pár dárků vystavených máme
Kaliban: jo tak to je presne ten pristup co se mi libi... 
Můj manžel je architekt. Vždycky se ptá lidí, jak si to představují, co tam chtějí dělat, jak tráví čas. Jde spíš o to, že jako architekt - designér má nápad, který ti lidé, kteří nejsou architekti, nemají, protože si to třeba neumí představit. Pravda je, že lehce šílí z těch předělávkových pořadů v televizi. "Jak to bude vypadat za pět let?". Ale normálně používá i ikea, starý nábytek, který si ti lidi přejí zachovat. Já chtěla v kuchyni polici na kuchařky a serepetičky jako hrnečky z pouti a mám ji. Razí názor, že v bytě se má žít, že na byt nebudeme koukat. Ovšem, je pravda, že není milovníkem dekorování typu "je v módě zelená, tak bude všechno zelené". Někdy se ozvou lidi třeba po půl roce znovu, když zjistí, že provozem domácnosti by třeba chtěli něco upravit jinak, protože se něco u nich doma změnilo. Doma máme všechno velmi utilitární, tak jsme to chtěli. Ovšem pokud si přinesu sošku z charitativního obchodu, tak si ji postavím, kam chci, nikdo mi neříká, že to "kazí design".
Kadla: Možná kdyby na tom druhém byly peřiny a knížky, tak to bude taky lepší, tam zase chybí útožné prostory, kterých je v dětském pokoji vždycky nedostatek, tak snad budou taky na druhé straně.
Taky jsem párkrát viděla nějaký pořad,kde vyházeli vše z bytu a pak tam nacpali nějaké dle jejich názoru moderní nábytky a doplňky a bylo to k pláči..Takhle nějak se kdysi lidi zbavovali starých starožitných nábytků a věcí ve prospěch úžasných moderních umělých hmot! a kde jsou dnes ty šmejdy ? a kolik ti chytří,co si to brali za půl darma na skládkách a v bazarech , získali rázem hodnot...Nesnáším sterilní a čisté architektonicky vymakané byty a domy,jelikož se v tom obvykle nedá normálně bydlet.Nechápu drahé moderní vily celé prosklené a bez dveří,otevřené prostory-já tedy osobně nejraději zalezu do svého ajnclíku (tedy,kdybych ho měla) a jen na jídlo a pod.bych byla v nějaké společné "síni".
.jpg)
Bellana: Já si myslím, že psací stůl bude na druhé straně (na záběru není vidět)... Kdyby bylo všechno v jedné půlce pokoje, bylo by to moc nahňácané...
.JPG){kind=avatar}
Kadla: Ten první je o hodně lepší, ale postrádám tam psací stůl, pokud není skrytý u jiného okna. I hodně malé děti potřebují mít místo, kde si mohou v klidu kreslit a školák se bez něho vůbec neobejde.
Kadla: ten prvni je krasny, nezny, utulny... ten druhy ani nevypada jako detsky pokoj 
Nechala bych si poradit třeba s uspořádáním nábytku - každý pohled dobrý. Některé varianty třeba člověka nenapadnou. Ale domov to nedělá, samozřejmě - domov, to je právě ten náš "herberk" 
Tady na těch dvou níže uvedených fotkách je krásně vidět, jak mimo jsou naši architekti s útulností...Jde o v podstatě stejný styl (schválně jsem vybrala dva podobné pokoje), ale jeden se mi líbí a z druhého mě mrazí.
První dětský pokoj je ze zahraničí... ten druhý je z toho dnešního článku na Novinkách, kde se český architekt opravdu "předvedl"... Posuďte sami. Já mám jasno.
.jpg)
Kočkomilka: podle zrovna podlahovy topeni je plny mytu - je naprosto sumák jestli más studenou dlazbu, nebo drevo, lamel, lino - vsechno je svym zpusobem studeny na tom sedet, chce to pro decko koberec - tot muj názor coby vlastnik podlahovyho topeni pod drevem a dlazbou (pravda dlazba je krapet studenejsi). A jinak más svym zpusobem pravdu, nevim jestli jde o stádovost a nebo jestli se lidem libi to co vidi jinde a boji se experimentovat 
. Kdyz uz vidim zmenu tak leda v barve, ale základ je stejny at jsme na navsteve kdekoliv. A navic vzdycky jde o kompromis obou partneru a penezenky. Treba já bych chtela jednu stenu v obyváku hodne tmavo zelenou, zbytek je svetlounce zeleny a neproslo to manzelem. Ten to nezkusne a jeho argument je ze to nikde nevidel, nikdo to nemá a proc tak strasne experimentovat, kdyz ta svetlá je ok. A to dotycná stena je ta nejkratsi a navic s 3 okny, tudiz nehrozi tmavá mistnost. Proste kazdy jsem nejaky.
sarmyn: Z paneláku můžou být různé výhledy a každý nechce domek.
Kočkomilka: To nějak nechápu. Proč by neměl mít někdo odvahu bydlet jinak než jak je to v časopisech. Většina lidí ty časopisy ani nezná. Spíš je problém sehnat to, co by si člověk představoval a nebo nato nemá.
A pokud se mě kamarádka zeptá jak jsem s čím spokojena, tak jí odpovím po pravdě s případným dodatkem co bych teď udělala jinak a co se nepovedlo. Kvůli tomu přece přišla, ne obdivovat náš byt. Navíc když se zařídí podle mě a až dodatečně zjistí, že to není tak jak jsem říkala, bude na mě naštvaná, ne?
