Milujete všechny své děti stejně? Asi mám problém.
.jpg)
Chtěla bych se vám svěřit s tím, co mne trápí. Stydím se to komukoli říct, připadám si špatná, že cítím to, co cítím.
Mám dvě děti – šestiletého syna a dvouletou dceru. Když se syn narodil, byla jsem nesmírně šťastná a dala bych za něj doslova život. Byl moje zlatíčko, hodně jsem se mu věnovala, jezdili jsme na výlety, prostě bylo všechno, jak má být. Když mu byly čtyři roky, narodila se dcerka. A tehdy to začalo.
Vždycky jsem si myslela, že láska k dětem je něco samozřejmého, něco, co každá máma zcela přirozeně cítí a má jí dost pro všechny své děti. U mne je to nějak jinak. Jakoby se všechen můj cit koncentroval jen do dcerky.
Stydím se za to, bojuju s tím, snažím se navenek nedávat nic najevo, ale uvnitř to prostě mám. Dcerku nade vše miluji a k projevům lásky a náklonnosti vůči synovi se musím nutit a přemáhat. Možná je to způsobeno tím, že je dost zlobivý, vysloveně zkouší, co si může dovolit a provokuje neskutečně, ve školce jsou na něj samé stížnosti, je prostě problémové dítě. Dcera je jiná, od malička hodná, usměvavá, miloučká, vysloveně mazlící typ.
Já jsem nejšťastnější, když si syna vezmou naši už v pátek odpoledne a přivezou ho v neděli večer, že mám čas jen na mou holčičku. Je to tak špatně, vím, ale nevím, jak to změnit.
Manžel tenhle problém asi nemá, což říkám díky bohu, protože z jeho strany má syn pozornosti a lásky dostatek. Bohužel je muž přes týden pracovně pryč, domů jezdí jen na víkendy a to ani ne na každý. Našel si práci v cizině, abychom se dostali z finančních potíží. Ty víkendy, kdy není doma, se vždycky snažím kluka udat k našim. Když je manžel s námi, synovi se maximálně věnuje.
Chtěla bych se vás zeptat, jestli jsou mé pocity výjimečné, jestli jsem opravdu jediná taková vyvrhelka, která neumí dát stejně lásky oběma svým dětem. Abyste mne správně pochopily, já syna snad nijak psychicky netýrám, věnuju se mu, neodháním ho od sebe, to v žádném případě. Ale vnitřně vůči němu cítím takový nějaký chlad.
Moc mne to mrzí, vůbec nevím, jak to v sobě vyřešit.
20.1.2014 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 58 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Milujete všechny své děti stejně? Asi mám problém.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Jak to vyřešit? No, určitě ne tím, že ho na každý víkend odvelíš k babičce. Chápala bych to ve výjimečných situacích - s čerstvě narozeným miminkem, při nemocích apod. Ale takto? Pokud chodí do školky, tak si tě opravdu moc neužije.
Proč to neuděláš někdy naopak? Proč nedáš k rodičům dceru a nejsi cíleně jen s ním? Vždyť se to úplně nabízí.
Jinak obecně znám ve svém okolí hodně případů, kdy to tak mezi sourozenci bylo nastavené a opravdu nikdy z toho nevzešlo nic dobrého - samé problémy táhnoucí se až daleko do dospělosti, chlad mezi sourozenci atd. Prober se!
.jpg)
Ty hledáš jen důvody jak se ospravedlnit. Píšeš, že se synovi věnuješ a netýráš ho a neodháníš ho a přitom lžeš. O odstavec výše píšeš, že se ho snažíš uklidit k rodičům. Přečti si to laskavě po sobě.
Ten chudák kluk se musí po svém ptát proč je stále tak uklízen, proč asi doma překáží a jeho sestra ne.
hledáš jen omluvy pro sebe aby ses očistila když se koukneš do zrcadla, ale lžeš jen do vlastní kapsy.
Děti zpravidla zlobí, když cítí že překáží, když jsou v pozici, kdy si musí lásku a pozornost nějak zasloužit a nedaří se jim to.
Tvrdíš že syna netýráš. Jenže ty ho týráš tím nejhorším způsobem - nezájmem, uklízením k rodičům, protěžováním dítětě ze kterého sis udělala panenku na hraní - ta nezlobí, že. Utěšuješ se tím, že to zachrání manžel.
A nejhorší je, že místo toho, abys hledala pomoc a řešení (ne, Tvůj syn pomoct nepotřebuje, to ty potřebuješ pomoc) tak se tu ptáš jestli to má některá stejně abys zas omluvila svou nečinnost.
já žiju s člověkem, který byl takto nechtěné dítě. Nebili ho. Ale uklízeli ho k prarodičům (jak to děláš ty svému synovi), protežovali staršího a celkově na něj sr...li. Hloupě se domnívali, že dost jídla, oblečení a školní potřeby nahradí lásku. co napáchali je neomluvitelné.
Nikdo Tě nemůže donutit milovat syna. V podstatě ti to nevyčítám. ale nenávidím postoj jaký máš - jen hledání omluv pro sebe, nesnažení se s tím něco dělat. Myslíš jen na sebe, protože ani jednou jsi se v textu nezamyslela nad tím jak se asi syn může cítit, vidíš jen to špatné. A řešení nehledáš, jen čekáš, kdo ti napíše že to má stejně aby ses TY cítila líp.
A tohle fakt nesnáším a nenávidím.
aluskas: 
Já mám tři děti a i když mě někdy pěkně s...., miluju je všechny k zbláznění a všechny stejně moc. Myslím, že to není tím, že máš syna méně ráda. Možná máš jen potřebu věnovat dcerce víc času, pozornosti a lásky, protože je mladší, bezbranější. Ale není to dobře. Zkus si pro dcerku zajistit alespoň na jedno odpoledne v týdnu hlídání a věnovat se to odpoledne jen synovi. Zajít si s ním zabruslit, zaplavat nebo do kina. Určitě k sobě zase naleznete cestu.
.jpg)
ploduska:
jen pro úplnost, aby si Jiřina nepřipadala jako úplná kr... - i moje děti zlobí a perou se, bojují o své místo "na slunci", - tím víc, že dvě z nich jsou dvojčata a tam se hodně špatně říká "jsi starší, ustup" atd., a samozřejmě, že to ne vždycky zvládáme, ALE snažíme se , protože si problém přiznáváme!!!
btw někde jsem četla, že i pocit , že člověk nemá neco rád se dá zkrátka říct - lze říct "nemám ráda tvoje křičení" nemám ráda tvoje zlobení" atd - nikdy "nemám tě ráda"
.JPG){kind=avatar}
Holka, pořiď si psa. Toho budeš milovat nejvíc na celém světě a přestaneš páchat zlo na obou svých dětech. 
Připomínáš mi malou holčičku, která dostala novou hračku a starou hodila do kouta. Jsi dospělá, tak se podle toho chovej. Nehledej v chování syna opodstatnění pro své selhání a zapracuj na sobě. Co budeš dělat, až i ta malá začne zlobit? Taky ji přestaneš mít ráda nebo, ještě hůř, její špatné chování budeš omlouvat? Neláska a lhostejnost je mnohem horší týrání než pár na zadek.
.gif)
denda04: já to stejný ..a taky když jim chci něco dát tak spravedlivě všem - jak rodině syna tak dceři a vnoučatům všem.... ten pocit jsem nikdy nezažila ,oba jsem měla a mám stejně ráda , kluk byl (je) o 4 roky starší a samo že taky zlobil ale holka se víc vztekala
dnes si neumím představit se s někým z nich vůbec nestýkat ...nevidět ....a navíc děti strašně rychle dospějí , vyletí z hnízda , založí si rodiny a tak to má být......
chudák kluk, tohle je fakt průšvih. Snad se má u babičky a dědy alespoň trochu líp
Zaděláváš si na velké problémy. Syn žárlí na sestru a může se stát, že jí to bude vracet, tajně, tak abys něvěděla. Začne tím, že ji sem tam sebere hračku, štípne ji, pak ji bude dělat naschvály, ona se začne bránit a ty strávíš příštích 15 let tím, že budeš řešit spory a boje dětí, v podstatě neřešitelné, protože jejich příčina bude v tom, jak se ty dnes k dětem chováš. V horším případě se děti budou nenávidět a syn vypadne z domu jak to jen půjde.
Žádné dítě nezlobí naschvál, má to vždycky nějakou příčinu. Tady mi připadá, že si vynucuje pozornost, protože jinak ji nezíská a ty jsi ta, kdo musí najít lepší způsob, jak se jí domůže.
Měli jsme to doma podobně, syn si neuměl říct o pomazlení, žárlil na sestru, zlobil, neuměl se vyrovnat se svými pocity. Taky mě občas pěkně štval, i když bych nikdy neřekla, že ho nemám ráda. Ale jakmile jsme byli spolu sami, bylo to jiné dítě. Zavedli jsme občasné dny, kdy mě měl jen pro sebe a sám si naplánoval program, bylo na něm znát, jak hrozně si to užívá. Zkus to někdy, budeš příjemně překvapená, jak úžasného kluka vlastně máš.
A pomoz mu najít jiný způsob vyjádření pocitů než zlobení. Klidně mluv i o svých pocitech. Ne, že ho nemáš ráda, ale že ve chvíli, kdy zlobí, vůbec nemáš chuť ho obejmou, ale že bys byla ráda, kdyby se přišel přitulit než začne zlobit...znáš ho líp, sleduj situace, kdy začne a co ho k tomu vede.
jak tu piši holky prober se zavčas 
mám 2 děti dceru a syna jasně ,že jeden zlobí víc a druhej míń a to se střídálo ,ale ráda je mám stejně 
už tu bylo napsáno s dcerou si víc rozumíme pokecík a tak babské řečí 
,ale ráda je mám stejně o vnoučatech ani nemluvím
talenka: krásný první odstavec....
.jpeg)
sallie - 20.1.2014 1:54
ploduska: napsalas to za mne......souhlasím se vším...
nevím co tu kdo píše, ale syn možná zlobí, aby na sebe strhl pozornost, kterou měl do doby než se mu narodila sestra. Když bude dělat to co mu řekneš tak si ho celou dobu nevšimneš a budeš se jen věnovat malé. Takto pokud zlobí a nebo si na něj ve školce ztěžují, má chvilku tvé pozornosti i když ho káráš. Zapoj ho pomalu do péče o sestřičku, že jako starší a šikovný brácha ji má co naučit a je jejím ochráncem.
Pokud jsi normální máma tak ho máš určitě ráda. Co cítíš, když je nemocný?
Začni ho zase mazlit, mohla by jsi ho ztratit.
