Dokážou bytoví architekti vytvořit teplo domova?
Co člověk, to jiný názor na zařízení bytu. Každý z nás má jiné představy o tom, co je útulné, praktické, oku lahodící… Jednomu navodí příjemnou atmosféru zabydleného domova háčkované dečky a spousta drobných ozdobných předmětů, jinému z toho naskakuje husí kůže jako pralinky a dává přednost spíše střízlivému stylu.
Ať je to tak nebo tak, rozhodnout, co je a co není správné, je takřka nemožné. Osobní vkus je záležitostí každého z nás a navíc, při zařizování bytu nehraje vždy roli jen dokonalá účelnost, sladěnost a respektování módních směrů. K mnoha věcem máme často velice úzký osobní vztah, a tak se může stát, že na čestné místo v obývacím pokoji vystavíme něco, co by citově nezaujatý člověk označil za vrchol nevkusu.
Vysvětlujte pak někomu, že ten malovaný hrneček s ulomeným ouškem, na němž se skví přesladce vyvedení chlapeček s holčičkou, je „dědictví“ po babičce, kterou jste nade vše milovala. Nebo že kostrbatá keramická kasička je dárek z lásky od tehdy desetileté dcerky, která ji pro vás přepečlivě tvořila? Když někoho pohled na takové přeměty esteticky uráží, je to jeho problém. Já si pokaždé, když při úklidu utírám prach, na babičku vzpomenu a stejně tak se vrátím v čase a vidím svou dnes dospělou dceru, jak mi se zářícíma očima plnýma očekávání svůj dárek předávala.
Několikrát jsem zhlédla pořad o bydlení, který vysílá jedna naše televizní stanice. Parta vystudovaných bytových návrhářů, kteří mají ten „správný patent“ na to, co je zaručeně „in“, nemilosrdně vtrhne do soutěžního bytu, slovně se pozvrací nad současným zařízením, aby pak předvedla, jak se má takový byt správně a bezchybně zařídit. I když se snaží vzbudit dojem, že jim jde vždy o respektování osobnosti majitele, dle mého názoru jim pokaždé – byť v různých obměnách – vyjde bohužel v podstatě jedno a to samé. Taková kreativní uniforma.
Napadlo mne, jak by se asi tvářili, kdyby přišli k nám, pakliže bych byla (jako že nejsem) ochotná vpustit je do svého soukromí. Ne že bych si nechtěla nechat poradit, inspirace není nikdy dost, ale aby někdo rozcupoval jako kus špinavého hadru něco, co jsem po léta tvořila, zařizovala... na to opravdu zvědavá nejsem.
Co vy? Byli byste ochotni přenechat zařízení svého bytu někomu cizímu? Někomu, kdo k místu, kde žijete, a k věcem, jež máte, nejen nechová citový vztah, ale ani špetku úcty?
A pochlubte se – též se vaše vitríny a poličky pyšní absolutními kýči, nad kterými vám vlhne oko a jihne hlas?
30.5.2012 Rubrika: | Komentářů 72 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dokážou bytoví architekti vytvořit teplo domova?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Klekí: člověk si nepřipadá jak v paneláku, až na ten výhled...zrovna v případě tvých přátel, ať to vypadá sebelíp, by pro mě tohle byly vyhozené peníze...můj názor na bydlení v paneláku
Verera: Mě se hlavně líbí, že mají na realizaci třeba 20.000,- a prostě se vejdou...S neomezeným rozpočtem to není umění, to dá každý...
Mám dost blízko k tvorbě inteiérů a všude se line jedna spojovací nit.Bojíme se být sví. Bydlet jinak než ve JSSS /instaluje se to,na co byla zaplacená reklama/,než v časopisech a jiných médiích,k tomu má málokdo odvahu. Asi stylem: kolegyně má na podlaze vinyl co vypadá jako starý dub,je z toho nadšená,my to chceme taky. Jen ta nejlepší kamarádka přizná, že špatně nakoupila to či ono a varuje vás. Nebo se tvrdí,že na podlahové topení je nejlepší dlažba. Už to vidím: v létě, 2leté dítě,jak si hraje na studené dlažbě. 3D tapeta v ostrých barvách v ložnici.Našlo by se toho spoustu,jak kopírujeme.
Lisa: Koukám, že co se týče knihovny, máme naprosto stejný vkus. Když jsme s přítelem na nějakém výletě na hradě nebo zámku, vždycky mě nějvíc zajímá knihovna 
sarmyn: No je fakt, že pak musí být přesná domluva. Kdybych si to platila a architekt mi tam dal vycpaného jelena, tak by se asi z toho jelena stal v okamžiku předání vražedný nástroj.
Celu bych si už navrhla zcela sama, bez rad architektů.
Lisa: Ty nepotřebuješ architekta, už to máš vymyšlené.
Já bych chtěla taky pokoj s knihovnou na 3 stranách, i nad dveřmi, ale ne ve starém stylu, líbilo by semi světlé dřevo, přímé linie, žádné ozdoby. K tomu pohodné křeslo, kam můžu i složit nohy a u okna záplava kytek. Asi nějaký stoječek na čaj a příjemný koberec, to by stačilo.
Já mám ráda pořad bydlení je hra na čt 1, tam funguje symbioza mezi arch a klientem, radost se podívat. Pravda je, že klient si to platí a určuje maximální cenu.
Verera: No... reknou sice co tam fakt nechteji, ale uprimne, ja bych neco i rekla, ze urcite nechci, ale zarucene by me nenapadlo vsechno, nebo jen spojeni ntekrych veci. Proste na tenhle typ predelavky, kdy bych nemohla byt pritomna a nemohla bych konzultovat pri vsech fazi projektu, na to bych nikdy neprisoupila...
Pokud by se architekt - designer trefoval do toho co mam rada a libil by se mi kazdy napad, tak bych do toho nezasahovala. Ale myslim, ze pravdepodobnost, ze se neco libit nebude je dost velka. Proste bych rozhodne chtela byt u kazde faze projektu s pravem zasahnout... ja bych tam byla x let a koukala na to... zejo...
Kdybych měla dost místa, nechala bych si jeden pokoj zařídit jako knihovnu (nebo pánský pokoj?) - tedy kutloch, zaší. Architekt by to měl složité, chtěla bych po staru tmavé dubové knihovny až ke stropu (klidně i s vyřezávanými nebo soustruženými sloupky nebo postranicemi) - a to minimálně na třech stěnách, pohodlný vysoký kožený ušák s kůží v přírodní (srnčí) hnědé, stojací lampu s pergamenovým stínidlem a na dubových parketách kvalitní perský koberec nebo nějaký jednobarevný a hodně huňatý. No a samozřejmě odkládací stoleček a k tomu bar ve starém globu. Krb by taky nebyl od věci, jenom ten prach a popel by asi pro knihy nebyl to pravé - takže ten oželím.
Navíc by tam mohl být humidor na doutníky a tabák a povolila bych občasné vykouření dýmky nebo doutníku, protože ty úžasné staré knihy mají lehce zatuchlý "čmuch".
Obávám se, že pořad o stavění snu by mi můj sen nepostavil. Možná tak nějaké regály a svítidlo z IKEA, ale dubové vyřezávané knihovny na míru?
Pár dílů toho seriálu jsem kdysi viděla a nelíbilo se mi, co vytvořili. Ale myslím, že nejde házet všechny bytové architekty do jednoho pytle.
Když bych si někoho najímala, tak bych si určitě prohlédla jeho předchozí práci a už to by mi hodně řeklo. Taky asi záleží jak by vypadala pozdější domluva.
Známí si nechali udělat od takového mladého týpka návrh a ten potom, spolu s ním a nějakou firmou realizovali a vypadá to hodně dobře. Koupili dva byty v paneláku, v horním patře a spojili je dohromady. Jsou středního věku a moc si na ty strohé moderní věci nepotrpí. Mimo jiné jsou to sportovci a mají tři děti, stejně zaměřené. Ten architekt skvěle vymyslel různé úložné prostory a vychtávky na uskladnění kol i lyží.
A obývák je úžasný, to se nedá popsat, člověk si nepřipadá ani jak v paneláku. A přesně jak je v článku nahoře, má tam paní domu i spoustu takových těch milých věciček od srdce a nevypadá to vůbec kýčovitě.
Takže jo, na takové šikulu bych se klidně obrátila.
Viv :o): Oni i v té TV se předem nějak domlouvají, jednou tam zmiňovali, že lidi nechtěli kožené sedačky a červené stěny, takže jim je tam nedali, s architektem, kterého člověk platí musí být detailní dohoda.
Mně teda v té TV i deptá, pokud se ničí to původní zařízení, kolikrát i hezké jen starší. Nesnáším takovéhle plýtvání a ještě jeho propagaci. Někdo by to třeba ještě rád využilna chalupu apod.
A jinak si myslim, ze prace designera by mela byt i o komunikaci s majitelem zarizovaneho prostoru, takova ta prekvapka, co se delaji v tv, to podlem v realu takhle uplne nefunguje... musi tam byt rozhovor mezi obema stranama, podle me je to nutne...
Nemam rada lapace prachu a kyce typu - vselijake figurky, miliony vazicek a decek... Ale mam pro zmenu par svicnu, asi 3 vazy kazdou jine velikosti.... no a pak mam rada cd, knihy, obrazy a fotky, to jsou ale taky dokonale lapace prachu...
Neprijde mi vzdy tak strasne co napr. designeri v tv vytvori, nekdy je to sice fakt bes, nekdy je to takove ani nenachne ani neurazi a nektere se povedou moc. Ja bych si urcite od nekoho takhle i poradit a pomoct pri zarizovani dala, ale musela bych videt minimalne z fotek jejich predchozi praci a musela by se mi libit...
No a co se tyce uloznych prostoru, tak tech mam pocit, ze neni nikdy dostatek... takze moje predstava o vzdusnem prostoru jdou tatam... 
Křeček: máš vzkaz!!
U těch televizních pořadů si vždycky říkám, kd emají nějaké úložné prostory. Ono je krásné mít vzdušný byt,ale kam nacpat ty krámy, které člověk potřebuje. V obýváku máme knihovnu, sekretář se spoustou záručáků a jiných dokumentů, skříňky s ručníky a povlečením. Nevím, kam bych to všechno v těch navržených bytech dala.
A pustit si je do bytu a odejít, to ani náhodou. To bych musela předtím detailně posoudit jejich návrh a museli byto udělat pak přesně tak.
I když nám navrhovali kuchyň, tak jsem kecala úplně do všeho, oni měli vcelku dobré nápady, i když ne všechny, já pak zase své představy, výsledek je kuchyně, která nám vyhovuje. Sice byl ze mě pán mírně nešťastný,a le to už je jeho problém , on tam vařit nebude
Žádné serepetičky doma nemám, nemám ráda poličky plné předmětů, které jsou jen na dívání, takže mám doma akorát spoustu knížek, kytek a spoustu keramiky, které tvoří dcera v kroužku (ale ani to není jen na dívání, ona si s tím běžně hraje, vyrábí si zvířata apod.)
