Podala jsem žádost o rozvod a teď toho lituju
.jpg)
Možná m tady odsoudíte, nebo si pomyslíte, že nevím, co chci, ale i přesto jsem se rozhodla vás požádat o názor na mou situaci. Podala jsem totiž žádost o rozvod, ale teď toho lituji a chtěla bych to vrátit zpět. Vlastně pořádně nevím, co by bylo v mé situaci nejlepší.
Je mi rovných čtyřicet, máme dvě dcery, patnáctiletou a dvanáctiletou. S mužem jsme se brali z lásky, nemuseli jsme, první dcera se nám narodila až dva roky po svatbě. Žili jsme si dobře,řekla bych takovým klidným životem bez větších karambolů. Dokud byly dcerky malé, bylo kolem nich dost práce, tak jsem asi spoustu věcí nevnímala. Až v posledním roce mi začalo docházet, že s manželem spolu sice žijeme ve zdánlivě spokojeném a harmonickém svazku, ale vytratila se z něj jakákoli vášeň, jakýkoli náboj. On je hodný, takový medvídek. Vždycky se mnou ve všem souhlasí, nikdy neodporuje, je pracovitý, celou výplatu investuje do rodiny. Vlastně bych si neměla na co stěžovat.
Jenže já si najednou začala připadat nějaká vyhaslá. Uvědomila jsem si, že mi chybí pohlazení, pochopení, dotyky. Manžel na tohle není, nikdy mě sám od sebe nepohladí, nedá mi pusu jen tak, aby mi třeba přinesl kytku, to se ještě nestalo, dokonce ani k narozeninám. Na ty je schopen dokonce zapomenout. Prostě jsem si vedle něj začala připadat taková prázdná, že ani nežiju, nebo přesněji že ani nežijeme spolu ale spíš vedle sebe. Sice se na provozních záležitostech dohodneme, to bez problémů, ale to je tak vše. Sex když proběhne jednou za měsíc, tak si můžu gratulovat a většinou to musím i sama iniciovat. On by bez oho klidně asi vydržel.
Před pár měsíci jsem se několikrát snažila s ním promluvit, vysvětlit mu, co cítím a co bych chtěla, ale jho rekce byla taková, jaký je on sám. Pokýval, povzdychnul a řekl, že už je prostě takový. Došlo mi, že rozhovory na too téma jsou zbytečné.
A pak jsem se poznala s jedním mužem, který mě úplně očaroval. Sice je o dost let starší, ale možná i díky tomu je velmi charismatický, sečtělý, inteligentní. Vyzařuje z něj ohromné fluidum, kterému jsem úplně propadla a i když se za to stydím, začali jsme se spolu stýkat jako milenci. Najednou jsem měla pocit, že létám, bylo mi úžasně. Přítel začal velmi brzy mluvit o tom, že by se mnou chtěl být stále - je rozvedený a žije sám. Tvrdil, že mu nevadí mé dcery, že by si moc přál, abychom byli všichni společně.
No a já udělala, co jsem udělala. Asi pod vlivem nějakých zamilovaných hormonů jsem manželovi oznámila, že se chci nechat rozvést, což ho viditelně nemile překvapilo, ale věrný svému naturelu v podstatě jen pokrčil rameny a řekl, že nutit mě, abych s ním byla, nemůže. Jen se zeptal, jestli někoho mám, což jsem mu odkývala a od té doby je komunikace mezi námi na bodu mrazu. Podala jsem žádost o rozvod a říkala si, že holt vydržím tohle nepříjemné období a pak už bud dobře.
První ránu jsem dostala od dcer, které po té, co se dozvěděly, že se budeme s tátou rozvádět a já mám nového přítele zcela kategoricky prohlásily, že s žádným cizím chlapem žít nebudou a chtějí zůstat s tátou. Přiznám se, že mě to dostalo a dodnes to nedokážu vydýchat.
Druhou ránu jsem dostala od mých rodičů, kteří mi vyčinili, že si nevážím dobrého bydla a hodného chlapa a rozbíjím dětem rodinu.
Třetí ránu mi zasadil přítel, který na to, že jsem podala žádost o rozvod reagoval hodně rozpačitě. Viditelně ho to nemile překvapilo a já jsem získala dojem, že to předtím byly jen takové řečičky a on ve skutečnosti na svém svobodném životě nechce nic měnit. Strašně jsem se v něm zklamala.
A pak mi došlo, že jsem asi pěkná kráva (promiňte mi ten výraz). Že jsem zničila naši rodinu, vzala dětem jistotu rodičovského zázemí, zklamala mého muže, u něhož mi najednou došlo, že ať je jaký je, tak jsem se na něj mohla vždycky spolehnout a je to férový chlap.
Strašně bych to chtěla vrátit zpátky. Kdyby to, co se stalo, šlo vymazat, chtěla bych to udělat. Ale ono to nejde. S milencem jsem vztah ukončila a teď přemýšlím, co dál. Doma mi to nikdo neusnadní, muž se mnou téměř nekomunikuje a dcery zrovna tak.
Chtěla bych to, co jsem udělala, napravit, ale nevím, jak na to. Mám stáhnout žádost o rozvod a nechat život plynout dál s tím, že se to časem usadí? Nejraději bych to tak udělala, ale nejsem si jistá, že to zabere. Asi mi nezbyde nic jiného, než si před mužem i dcerami posypat hlavu popelem. A z toho mám strach. Co když mě odmítnou? Dcery asi ne, ty budou nejspíš rády, ale co manžel? Nevím, jestli by byl schopen překousnout mou nevěru a žít se mnou dál.
Pěkně jsem to zavařila. Klidně mi vynadejte, očekávám takové reakce. Ale prosím, zkuste mi poradit, jak to všechno napravit. Já bych si nejraději nafackovala, věřte mi.
29.9.2016 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 73 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Podala jsem žádost o rozvod a teď toho lituju
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
cituji
On je hodný, takový medvídek. Vždycky se mnou ve všem souhlasí, nikdy neodporuje, je pracovitý, celou výplatu investuje do rodiny. Vlastně bych si neměla na co stěžovat.
rychlonožka: znovu tě čtu...ale ona byla s chodem rodiny spokojená...jen ten sex....
rychlonožka: a jak vycházíš s dětmi? Já si neumí představit, že bych s nimi nebyla...stejně tak vnoučaty
můj nejlepší přítel - je moje vnučka...
Jinak do těch důvodů, proč kdo s někým nechce být, do těch skutečně nikomu nic není. Mám-li se otravovat doma denně s někým, kdo se mnou nespí, nikam nechce jet, vlastně mi ten život znepříjemňuje tím, jaký je a nehodlá se vůbec snažit aspoň o nějaký ten kompromis, nechává všechno na mě, pak mi je vlastně přítěží a starostí navíc, chápat jeho práci, pomáhat mu, přátelit se s jeho příbuznými, tolerovat jeho manýry, obskakovat ho při rýmičce, ale co my... Chceme tak žít celé roky? Do stárnutí? A co až děti odejdou? Budeme na něj koukat, co dál, on bude starý, tím víc nám poleze na nervy, a pak třeba řekne, ta je stará, a rozhoupe se k rozchodu, co Vám Evo pak zbyde? Chápu, že jste ulítaná péčí o rodinu a pro sebe z toho nemáte nic, akorát tak, to jsem jim pěkně navařila, uklidila, zorganizovala víkend...jo...ale co my? Co my, ženský, jsme taky lidi, taky si zasloužíme, aby někdo udělal něco pro radost nám? Chceme být zamilované,mít pocit, že se líbíme, bavit se. Ono je hezký, patřit do spořádané rodiny, kde to navenek klape. Ale...život je krátký. Člověk to pochopí až tehdy, když uteče hrobníkovi z lopaty a stane se terčem rozvinutého domácího násilí. Pak odejde, sebere se, začne žít a když zjistí, že o něj je zájem, jaký vůbec nečekal, je to šok, to mi věřte. A když Vám děti řeknou, proč jsi to neudělala dřív, a když od toho bývalého odejde další partnerka, pak si řeknete...nojo, vždyť já ten život mohla mít daleko jinej....nojo.
YXH: mám muže doktora...tak vím, že muži mají různě vysoký testosteron...sami to neovlivní
takže někteří jsou jako muslimové...skočí na vše....a někteří jsou citliví, ženu chápou, postarají se o děti.....
pokud její muž byl i jako mladík zdrženlivý medvídek, tak prostě měl testosteronu méně...a s tím se nehne
a protože testosteron pomalu ubývá...tak čemu se diví???
má možná dost velké štěstí, protože, pokud by měl testosteronu hodně, tak by ji zákonitě rozbil h***, za to, co mu provedla
Evo, v první řadě se uklidněte. Podlehla jste momentálnímu tlaku okolí - jak rodiče, tak dcery by měli nejraději vše při starém - pochopitelné. Měnit věci dá práci. Navíc ten důvod jim přijde neslušný a malicherný. Navíc jste se asi sama zalekla, co jste to udělala. Na rozdíl od ostatních Vám řeknu jedno: Necouvejte zpátky. Pokud chtějí být dcery s tátou, nechte je tam. Rády za Vámi časem přijdou. Nechte je, pokud chtějí ti tři být spolu, nechte je tak. Od rodičů si do toho mluvit nedejte. Někomu můžete připadat, že Vás dobré bydlo pálí. Já si to nemyslím. Ze stejného důvodu jsem celé dlouhé roky uvažovala o rozchodu. Jestli něčeho lituji, pak toho, že jsem to neudělala dřív. Můžu Vás ujistit, že jsem na tom finančně sama líp, že jsem spokojená, šťastná, a kdybych se rozhoupala dřív, nemělo by to naše manželství tak hrozně ošklivý konec. Protože člověk má udělat to, co cítí a ne to, co by chtěli ostatní, aby dělal. Najděte si bydlení, do práce chodíte, ne, posílejte alimenty, nechte děti doma, jsou tam zvyklé, a uvidí se. Pokud chcete, napište mi.Ale z té svojí cesty neuhýbejte. Bude jiný přítel, a když ne, být single není vůbec špatné. Moc držím palce.
Kubikum 
Ono se muze stat, ze ten tvuj "medvidek" prijde na to, ze mu az tak neschazis a je mu lip bez tebe a treba si najde nekoho jineho, kdo bude rad, ze on je takovy klidny a komu bude moct verit.
Jo a do budoucna treba investuj do Robertka...
Verera: Ve svých úvahách pomíjíš fakt, že jsou určité povahy, které opravdu jen tak něco nezmění a můžeš jim to říkat po dobrém, po zlém, oklikou, napřímo, v klidu, naštvaná...je to jedno...dokud si ten muž myslí, že to není žádná zásadní věc a že ženská jen "vyšiluje" nebo "neví co by", tak s ním prostě nehneš...bez ohledu na článek si myslím, že takové pomalé umírání vztahu neprospěje nikomu, dětem už vůbec ne, na ty se ta matčina dlouhodobá frustrace ze vztahu přenáší víc než na partnera...
Almega: ale souhlasím s tvým postupem a pokud ten její je opravdu takový medvídkový trouba a vezme ji z lenosti, aby nemusel nic řešit zpět, tak dotyčná, poučena z krizového vývoje si dá příště majzla a hubu na zámek
Almega: jenomže jak ona píše i ten sex nebyl nic moc, pán na to prostě nebyl
netvrdím, že na tom stojí svět,ale do spokojeného manželství to patří.
Jinak pokud ta unáhlená spočítá finance a zjistí, že by samostatný život utáhla, radím odejít. Holky odrostou a žít takový život bez zájmu z druhé strany až do konce ? to se mi jeví jako dost úděsná budoucnost.
Nechápu tyhle ženy,co si kvůli sexu,a kolikrát je to nic moc oproti tomu,co měly doma,roze.serou rodinu! Paní Eva mohla zcela diskrétně odskakovat za milencem,když už měla pocit,že si musí užít aspoň na starší kolena,když si zamlada (patrně) nic moc neužila.Co teď? Jestliže opravdu stojí o návrat do poklidného lůna rodiny,musí hodně plakat,litovat,rozvod stáhnout,ani by nemusela příliš vysvětlovat,jen všeho litovat,jak se pomýlila,a o milenci spíše mlčet.Hodně zdůrazňovat,že je má všechny moc ráda a že nechápe,jak se vše mohlo přihodit,a opět slzet.Myslím,že to všechny obměkčí,že nebudou tolik vyčítat,a za nějakou dobu se na to pozapomene,i když muži na tyhle věci nezapomenou nikdy a určitě jí to muž mnohdy v budoucnu bude omazávat o hubu,na to se musí ona připravit.Možná ještě v budoucnosti nastane lepší konstelace hvězd a její život se bude ubírat jiným směrem,zatím je zůstat v manželství asi lepší volba.
Zdravím Evi,napsalas to sama-chtělo by to si nafackovat.Ale je blbost se obracet k tomu,co bylo..koukej dopředu.Žádost bych stáhla okamžitě,rozvádět se přece nechceš! Doma to prostě oznámíš,ať s Tebou mluví nebo ne.Chce to čas,vše půjde v domácnosti tak jako dřív,nebudou změny - toho se děti nejvíc bály.Tvůj muž ,pojede, dál ve svém živ.tempu.Otázkou je,zda to opravdu chceš takhle táhnout dál - mám pocit,že nejsi šťastná a žít s někým,protože je to ,hodný člověk, je možná málo na spolužití do konce života.
Tohle si promysli a rozhodni se.Já bych odešla ať je to při ,jedné vodě načisto,-ale každá jsme jiná.
no a co stáhnout žádost o rozvod, ale fakt se odstěhovat, najít si nějakou garsonku nebo tak a zkusit se trochu "vydýchat" ... jestli jsi odcházela jen kvůli tomu ,že ti přišla tráva u sousedů zelenější, tak asi dává smysl se vráti - ale pokud ti to manželství fakt nevyhovuje, tak ten přítel byl jen katalyzátorem.... a to poznáš jednodušše - buď zjistíš, že jsi raději sama než s manželem - a nebo naopak , že s ním být chceš....
... ale momentálně nejspíš ani sama nevíš co a jak... ale kdyby vaše manželství bylo v pořádku, tak by nejspíš ten druhý neměl šanci... takže bych to zase s tím sypáním si popela nepřeháněla a zkusila se trošku zamyslet nad sebou - jeslti by ten návrat byl opravdu nejlepší... jasně že děti chtějí mít rodiče pohromadě a tvojí rodiče by tě raději viděli "zaopatřenou" než rozvedenou - ale možná by tobě vyhovovalo zkusit se postavit na vlastní nohy... jeslti totiž dobře počítám, tak jsi se vdávala ve třiadvaceti - a předpokládám, že jste s manželm spolu před tím chodili... takže jsi nejspíš od rodičů plynule přešla k manželovi a vlastně jsi nikdy nebyla sama za sebe... a možná je to tahle část života, kterou jsi zmeškala a teď si jí potřebuješ odžit...
kdy má žena či muž myslet na sebe. Život utíká a oni se nemohou domluvit, děti to nechápou a má se na ně brát ohled.
.gif)
nejsem zastáncem nevěry, ale v tomto případě nevěra a zatloukat, zatloukat, zatloukat byla tím menším zlem, než to, co paní udělala
já bych na jejím místě nezatloukala ani tak kvůli manželovi, jako právě kvůli těm dětem, pro ně je určitě důležitější funkční rodina než sexuální uspokojení matky
jak ji vůbec mohlo napadnout, že holky budou nadšené sdílet osobní prostor s nějakým cizím chlapem
