Dokážou bytoví architekti vytvořit teplo domova?
Co člověk, to jiný názor na zařízení bytu. Každý z nás má jiné představy o tom, co je útulné, praktické, oku lahodící… Jednomu navodí příjemnou atmosféru zabydleného domova háčkované dečky a spousta drobných ozdobných předmětů, jinému z toho naskakuje husí kůže jako pralinky a dává přednost spíše střízlivému stylu.
Ať je to tak nebo tak, rozhodnout, co je a co není správné, je takřka nemožné. Osobní vkus je záležitostí každého z nás a navíc, při zařizování bytu nehraje vždy roli jen dokonalá účelnost, sladěnost a respektování módních směrů. K mnoha věcem máme často velice úzký osobní vztah, a tak se může stát, že na čestné místo v obývacím pokoji vystavíme něco, co by citově nezaujatý člověk označil za vrchol nevkusu.
Vysvětlujte pak někomu, že ten malovaný hrneček s ulomeným ouškem, na němž se skví přesladce vyvedení chlapeček s holčičkou, je „dědictví“ po babičce, kterou jste nade vše milovala. Nebo že kostrbatá keramická kasička je dárek z lásky od tehdy desetileté dcerky, která ji pro vás přepečlivě tvořila? Když někoho pohled na takové přeměty esteticky uráží, je to jeho problém. Já si pokaždé, když při úklidu utírám prach, na babičku vzpomenu a stejně tak se vrátím v čase a vidím svou dnes dospělou dceru, jak mi se zářícíma očima plnýma očekávání svůj dárek předávala.
Několikrát jsem zhlédla pořad o bydlení, který vysílá jedna naše televizní stanice. Parta vystudovaných bytových návrhářů, kteří mají ten „správný patent“ na to, co je zaručeně „in“, nemilosrdně vtrhne do soutěžního bytu, slovně se pozvrací nad současným zařízením, aby pak předvedla, jak se má takový byt správně a bezchybně zařídit. I když se snaží vzbudit dojem, že jim jde vždy o respektování osobnosti majitele, dle mého názoru jim pokaždé – byť v různých obměnách – vyjde bohužel v podstatě jedno a to samé. Taková kreativní uniforma.
Napadlo mne, jak by se asi tvářili, kdyby přišli k nám, pakliže bych byla (jako že nejsem) ochotná vpustit je do svého soukromí. Ne že bych si nechtěla nechat poradit, inspirace není nikdy dost, ale aby někdo rozcupoval jako kus špinavého hadru něco, co jsem po léta tvořila, zařizovala... na to opravdu zvědavá nejsem.
Co vy? Byli byste ochotni přenechat zařízení svého bytu někomu cizímu? Někomu, kdo k místu, kde žijete, a k věcem, jež máte, nejen nechová citový vztah, ale ani špetku úcty?
A pochlubte se – též se vaše vitríny a poličky pyšní absolutními kýči, nad kterými vám vlhne oko a jihne hlas?
30.5.2012 Rubrika: | Komentářů 72 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dokážou bytoví architekti vytvořit teplo domova?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
monja: presne to si vzdycky rikam. to ti lidi nemaji knihy? nebo cist neni in? ani v casopisech se nevidi pokoj s knihovnou.
Kadla: Taky se na ten pořad moc ráda dívám a hlavně ty osudy lidí pro které je to stavěné. Dělají něco pro druhé, takže si to zaslouží.
Kadla: Přesně! Na Vítejte doma se taky ráda koukám. Jediné, co mi opravdu na tom pořadu vadí, je to křečovité dojení slz z diváků.
.jpg)
No, zrovna dneska je na Novinkách další hrůza hrůz:
http://www.novinky.cz/bydleni/tipy-a-trendy/268387-v-prostorove-stedrem-byte-se-zije-ve-velkem-stylu.html
Naši bytoví architekti, co jsou k vidění v televizi, dělají ostudu celému řemeslu.. Do bytu bych si je v žádném případě nepustila...
Ale moc ráda se dívám na americký pořad Vítejte doma.. to je úplně jiné kafe. Postaví rodině dům a zařídí ho úplně nádherně... domácky a útulně... a hlavně v souladu s osobností lidí, pro které to staví...
.gif)
Pustila bych je předělat garáž - tam je třeba podlaha, zdi atp.
Do bytu NE!
.JPG)
vranoj - tak toho jeleňa si pamatuju... pořád jsem přemýšlela, k čemu to bude dobrý... 
Párkrát jsem viděla různé přeměny a tak v polovině případů se mi nelíbily vůbec... Vysoký lesk nábytku v bílé stěně se samými dvířky, jen uprostřed té hrůzy nika v barvě buku - vypadalo to, jakoby tam zapomněli kus nábytku ze 70. let - a to tam ještě nainstalovali osvětlení a do toho prostoru dali jeden kus vázy od Bořka Šípka a byli z toho děsně odvázaní...
Co mě hodně překvapuje, jsou ceny těch proměn... u kuchyně se to dá tak trochu pochopit - spotřebiče atd. Ale za jeden pokoj dá skoro půl milionu? 
.jpg)
já hlavně nechápu, kam těm lidem dají knihy ? to opravdu nikdo nečte ? oni udělají dvě police nad nebo pod televizí to celé na retro tapetě a to je celý úložný prostor .... já bych oželela kdejakou "broskvovinu" kterou jsem mívala vyloženou na poličkách ( a taky jsem to při stěhování udělala ) ale nejsem ochotná si strkat knihy do úložného prostoru v posteli 
dadka: tak tohle jsem asi zrovna viděla. Oni ani ti majitelé z toho nebyli nijak nadšeni.
Hrůzostrašná pro mě byla přeměna, kdy pánovi odvezli oblíbený otoman a postavili mu tam místo něj vycpaného jelena. To se pán fakt musel hodně držet, aby nebouchl. A vidět to na něm fakt bylo. Ale to už je starší díl.
Zase je pravda, že jsem viděla zařizování garsonky pro maminku a maličkou dceru a to se mi líbilo velmi. Někdy jsou tam dobré nápady a výsledek se mi líbí, ale osobně bych si je do bytu, s tím, že oni to předělají a já se vrátím do hotového, nepustila v žádném případě.
Na porady se divam, obcas tam jsou ruzne napady, ktere kdyz se prizpusobi, tak docela jsou pouzitelne i v normalni domacnosti. Ale do bytu bych si je nepustila. Mame vse predelane podle naseho vkusu a pro nase pohodli.
S temi navrhari to je asi stejne jako s kterymkoliv modnim navrharem. Z modni prehlidky si clovek taky vezme jenom to co se mu libi.
Ráda se dívám na podobné pořady, ale ne všichni bytoví architekti mě svoji prací zaujmou. Také nesouhlasím s kritikou zařízení před xxx lety. To byla jiná doba, omezená nabídka trhu a samozřejmě i móda.
Na pořad o bydlení se občas dívám a je pravda, žej e všechno na jedno brdo a hrozně neosobní.Nejhorší bylo,jak zařídili obývák velikou bílou stěnou ode zdi ke zdi,až do stropu a všechno bylo schované za bílými dvířky.I televize.
Myslím, že nemáme vystavených moc zbytečností, na kterých bych utírala jenom prach. Hodně knížek, drobnosti ze dřeva, kříšťál, který opravdu používáme ke slavnostním příležitostem. Sušené kytky a fotky dětí a vnuků.
V kuchyni staré hmoždíře a kávomlýnky.
Bez drobností je byt studený a neosobní a nic nevypovídá o majitelích.
Na pořad o bydlení se občas dívám a je pravda, žej e všechno na jedno brdo a hrozně neosobní.Nejhorší bylo,jak zařídili obývák velikou bílou stěnou ode zdi ke zdi,až do stropu a všechno bylo schované za bílými dvířky.I televize.
Myslím, že nemáme vystavených moc zbytečností, na kterých bych utírala jenom prach. Hodně knížek, drobnosti ze dřeva, kříšťál, který opravdu používáme ke slavnostním příležitostem. Sušené kytky a fotky dětí a vnuků.
V kuchyni staré hmoždíře a kávomlýnky.
Bez drobností je byt studený a neosobní a nic nevypovídá o majitelích.
