Podala jsem žádost o rozvod a teď toho lituju
.jpg)
Možná m tady odsoudíte, nebo si pomyslíte, že nevím, co chci, ale i přesto jsem se rozhodla vás požádat o názor na mou situaci. Podala jsem totiž žádost o rozvod, ale teď toho lituji a chtěla bych to vrátit zpět. Vlastně pořádně nevím, co by bylo v mé situaci nejlepší.
Je mi rovných čtyřicet, máme dvě dcery, patnáctiletou a dvanáctiletou. S mužem jsme se brali z lásky, nemuseli jsme, první dcera se nám narodila až dva roky po svatbě. Žili jsme si dobře,řekla bych takovým klidným životem bez větších karambolů. Dokud byly dcerky malé, bylo kolem nich dost práce, tak jsem asi spoustu věcí nevnímala. Až v posledním roce mi začalo docházet, že s manželem spolu sice žijeme ve zdánlivě spokojeném a harmonickém svazku, ale vytratila se z něj jakákoli vášeň, jakýkoli náboj. On je hodný, takový medvídek. Vždycky se mnou ve všem souhlasí, nikdy neodporuje, je pracovitý, celou výplatu investuje do rodiny. Vlastně bych si neměla na co stěžovat.
Jenže já si najednou začala připadat nějaká vyhaslá. Uvědomila jsem si, že mi chybí pohlazení, pochopení, dotyky. Manžel na tohle není, nikdy mě sám od sebe nepohladí, nedá mi pusu jen tak, aby mi třeba přinesl kytku, to se ještě nestalo, dokonce ani k narozeninám. Na ty je schopen dokonce zapomenout. Prostě jsem si vedle něj začala připadat taková prázdná, že ani nežiju, nebo přesněji že ani nežijeme spolu ale spíš vedle sebe. Sice se na provozních záležitostech dohodneme, to bez problémů, ale to je tak vše. Sex když proběhne jednou za měsíc, tak si můžu gratulovat a většinou to musím i sama iniciovat. On by bez oho klidně asi vydržel.
Před pár měsíci jsem se několikrát snažila s ním promluvit, vysvětlit mu, co cítím a co bych chtěla, ale jho rekce byla taková, jaký je on sám. Pokýval, povzdychnul a řekl, že už je prostě takový. Došlo mi, že rozhovory na too téma jsou zbytečné.
A pak jsem se poznala s jedním mužem, který mě úplně očaroval. Sice je o dost let starší, ale možná i díky tomu je velmi charismatický, sečtělý, inteligentní. Vyzařuje z něj ohromné fluidum, kterému jsem úplně propadla a i když se za to stydím, začali jsme se spolu stýkat jako milenci. Najednou jsem měla pocit, že létám, bylo mi úžasně. Přítel začal velmi brzy mluvit o tom, že by se mnou chtěl být stále - je rozvedený a žije sám. Tvrdil, že mu nevadí mé dcery, že by si moc přál, abychom byli všichni společně.
No a já udělala, co jsem udělala. Asi pod vlivem nějakých zamilovaných hormonů jsem manželovi oznámila, že se chci nechat rozvést, což ho viditelně nemile překvapilo, ale věrný svému naturelu v podstatě jen pokrčil rameny a řekl, že nutit mě, abych s ním byla, nemůže. Jen se zeptal, jestli někoho mám, což jsem mu odkývala a od té doby je komunikace mezi námi na bodu mrazu. Podala jsem žádost o rozvod a říkala si, že holt vydržím tohle nepříjemné období a pak už bud dobře.
První ránu jsem dostala od dcer, které po té, co se dozvěděly, že se budeme s tátou rozvádět a já mám nového přítele zcela kategoricky prohlásily, že s žádným cizím chlapem žít nebudou a chtějí zůstat s tátou. Přiznám se, že mě to dostalo a dodnes to nedokážu vydýchat.
Druhou ránu jsem dostala od mých rodičů, kteří mi vyčinili, že si nevážím dobrého bydla a hodného chlapa a rozbíjím dětem rodinu.
Třetí ránu mi zasadil přítel, který na to, že jsem podala žádost o rozvod reagoval hodně rozpačitě. Viditelně ho to nemile překvapilo a já jsem získala dojem, že to předtím byly jen takové řečičky a on ve skutečnosti na svém svobodném životě nechce nic měnit. Strašně jsem se v něm zklamala.
A pak mi došlo, že jsem asi pěkná kráva (promiňte mi ten výraz). Že jsem zničila naši rodinu, vzala dětem jistotu rodičovského zázemí, zklamala mého muže, u něhož mi najednou došlo, že ať je jaký je, tak jsem se na něj mohla vždycky spolehnout a je to férový chlap.
Strašně bych to chtěla vrátit zpátky. Kdyby to, co se stalo, šlo vymazat, chtěla bych to udělat. Ale ono to nejde. S milencem jsem vztah ukončila a teď přemýšlím, co dál. Doma mi to nikdo neusnadní, muž se mnou téměř nekomunikuje a dcery zrovna tak.
Chtěla bych to, co jsem udělala, napravit, ale nevím, jak na to. Mám stáhnout žádost o rozvod a nechat život plynout dál s tím, že se to časem usadí? Nejraději bych to tak udělala, ale nejsem si jistá, že to zabere. Asi mi nezbyde nic jiného, než si před mužem i dcerami posypat hlavu popelem. A z toho mám strach. Co když mě odmítnou? Dcery asi ne, ty budou nejspíš rády, ale co manžel? Nevím, jestli by byl schopen překousnout mou nevěru a žít se mnou dál.
Pěkně jsem to zavařila. Klidně mi vynadejte, očekávám takové reakce. Ale prosím, zkuste mi poradit, jak to všechno napravit. Já bych si nejraději nafackovala, věřte mi.
29.9.2016 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 73 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Podala jsem žádost o rozvod a teď toho lituju
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ivi: manzelskou terapii potrebuji oba dva, oba dva udelali nejake chyby a musi si je uvedomit a zabojovat, aby je uz neopakovali.
.gif)
Muzes slouzit jako nazorny pripad pro zeny,ktere pali dobre bydlo.Ale radit se moc neda,tady opravdu zalezi na tom jestli to manzel nakonec spolkne a nebude si chtit komplikovat zivot,coz podle tveho popisu uz del predtim.Zenska si musi uvedomit co je pro ni dulezite a casto to zjisti az kdyz to ztrati.Muzu mluvit z vlastni zkusenosti.Mela jsem pritele,ktery me zahrnoval laskou,doteky a prizni.Cestoval pracovne snad po celem svete a v kazdem pristavu(obecne receno) zahrnoval nejakou slecnu tim vsim,cim mne.Samozrejme to skoncilo a ted mam manzela,ktery je strasne hodny,neni to zadny Don Juan,ale ja bych v zivote nemenila zadny roman za tu jistotu a teply domaci krb co mam ted.
Urcite ti preju at to ""medvidek""vydycha a vratite se do starych koleji i kdyz si myslim,ze uz to nebude stejne,protoze pokud si si myslela ,ze je tvuj manzel bez citu,tak se urcite pletes a mozna jsi mu zborila to co leta budoval a tezko bude zapominat na zradu.Mozna to bude i jak,kdo vi.Treba nam to napises.
.gif)
Hm, vybodla bych se na sypani popela, stahla zadost o rozvod, oznamila to manzelovi....a at se projevi.
Ono to "medvidkovani" je jenom dusledek lenosti a pohodlnosti, na to je dost casu v osmdesati.
Poucena zivotem, tohle uz nezeru, abych si kecla na zadek, protoze manzel vyluxuje, ci tu a tam neco udela v domacnosti, to si jen hycka domaci spotrebic, aby mu nekiksnul moc brzy.
Ne ze bych volila strategii hledat nahradu, ale stalo se, takze je treba vychazet z daneho stavu veci, treba se "meda" probudi ze zimniho spanku, protoze bude muset resit vztahy.
.gif)
Verera: krasaka: Nejen chlapi mají tzv. druhou mízu. Když to nastane, zúčastnění jedinci na dost dlouhou dobu přestanou používat k myšlení mozek. Ženské mezi 45 až 55 často mají pocit, že jsou nedoceněné, že jim chybí vášeň, žhavá vyznání a že si vlastně nic neužily. Chlapi mají to samé a buď zůstanou v říši fantazie nebo jdou a tu vášeň si na chvíli pořídí bokem, přičemž chodí domů dělat stojku po výplatě a v rámci možností prostě žijou a fungujou. Ženské ve jménu nové vééééééélikánské lásky boří mosty a přestávají doma fungovat, ovšem chtěly by, aby svět byl růžová zahrada a v ní si za zpěvu slavíka rozuměli jejich bývalí, jejich noví, jejich děti a ti všichni byli šťastní z toho, že maminka jim postavila život vzhůru nohama. Jenže to nejde. A není všechno zlato, co se třpytí, jak se paní přesvědčila. Podle mě jediná rada je si s rodinou sednout, přiznat, že maminka zblbla, protože jí některé maličkosti v rámci obyčejného života chyběly a proto udělala tu největší chybu, jakou udělat mohla - dala žádost o rozvod. Ale nakonec se vzpamatovala a přišla na to, že rodina je víc než nový přítel - a pak může pěkně poprosit, jestli by jí všichni zúčastnění pomohli narovnat pokřivené vztahy a postavit zase rodinu na nohy.
rychenza: Jediný, kdo podle mě potřebuje poradnu je paní. Je spousta chlapů, kteří nenosí pugéty, ale doma vyluxují, uvaří, postarají se o děti, aby ženská taky měla kousek času jen pro sebe. To všechno jsou vyznání lásky, a možná o dost hodnotnější než nějaký orvaný pugét. Paní by si měla ujasnit spoustu věcí a do toho pána (aspoň zpočátku a možná vůbec) zatahovat nemusí.
Zrusila bych rozvod a zkusila poradnu. Manzela tam jiste dostanes a mozna mu dojde lip od ciziho, co jsi se mu snazila driv rict.
Verera: anitech: s tím se mohu jen ztotožnit - v tomto věku bych už očekávala méně unáhlené jednání a více rozvahy /třikrát měř a jednou řež
/
Chlapi řeší nevěru jinak - kohout si jen odskočí a v tichosti se rád vrátí do svého kurníku - ženská hned balí kufry a pálí za sebou mosty - tady je každá rada drahá
Je s podivem, že pisatelce začalo vše vadit až spoustu let po svatbě, v mládí jí ten "polocelibát" nevadil ???
Nechtěla si jen dokázat, že je ještě stále žádoucí ? /spíše mužský zvyk/ !
Snad se to v rodině časem vyvrbí, ale nechtěla bych být v její kůži 
- bude jí ještě manžel a dcerky věřit 
Mě docela zaráží, že jsi nemyslela na dcery předtím, než jsi podala žádost o rozvod, že jsi důkladně nepromýšlela, jak budou reagovat, jak to na ně bude působit, jak jim všechno změní život, stěhování,možná jiná škola apod. Kvůli tvé iluzi štěstí, která nebyla asi až tak pravdivá, podle reakce milence.
To sis vážně myslela, že se nadšeně nebo aspoň bez protestů přestěhují a budete všichni žít jako v ráji? Jim se asi doma líbilo.
Neříkám, že se má člověk obětovat pro rodinu a rezignovat na svůj život,ale udělat takový krok bez ohledu na děti je krajně sobecké.
a že jsi holka nedržela hubuJak radil Plzák, a ten o tom něco věděl, užívej si ,užívej, ale potom zatloukat,zatloukat,zatloukat
Máš strach, že tě odmítnou. Ale když to nezkusíš, tak se to nedozvíš. Vlastně nic neriskuješ, protože horší to už stejně být nemůže.Asi bych svolala manžela i dcery, aby u toho byli všichni, a pokusila se jim vysvětlit, co tě k tomu vedlo (samozřejmě před dcerami až tak neventilovat ten nedostatek sexu) a že jsi pochopila, že ti na nich záleží a že toho lituješ. Myslím, že to vezmou, i když vztahy na bodu mrazu ještě nějakou dobu budou. Ale čas je velký lékař, to už jsem sama poznala mockrát.
no...pokud někdo byl spolehlivý medvídek...od počátku...proč jsi po něm chtěla, aby najednou skály lámal a vrhal se na tebe při každé příležitosti?
Prostě povahu nepředěláš. A každý má jinou potřebu sexu.
Nemělas koukat na blbosti jako Ordinace...a jiné stupidity...
Zkus se s ním domluvit, všem se omluvit, snad tě vezmou zpět, ale počítej s tím, že ti moc věřit už nebudou.
Osobně si myslím, že by se všem ulevilo, kdyby sbalila svých pět švestek a šla na konec světa....
Žalobu o rozvod můžeš stáhnout hned. Prostě jsi se ukvapila, sama sobě jsi namluvila, že žiješ ve špatném manželství a byla jsi vysloveně zralá, aby tě utrhl první obšourník, kterého potkáš. Naletěla jsi romantickým filmům a "odborným" radám v přitroublých ženských časopisech. Udělala jsi zkrátka velkou chybu. Ovšem vzhledem k manželově povaze si myslím, že tě vezme zpátky bez velkých cavyků, protože se tím vyhne obrovským komplikacím a reorganizacím, které by zákonitě po rozvodu nastaly. A na toho chlapa se vykašli, to není nic pro život. Děti budou mít radost a rodina se nerozpadne.
.gif)
No, unáhledné rozhodnutí je vždy špatně. Ten popel asi bude nejlepší možnost, ale asi bych pomlčela o tom odmítnutí milencem.
Ale zas na druhou stranu chápu tu prázdnotu ve vztahu co byla příčina nevěry.
Ve čtyřiceti letech život nekončí, horoucí láska to již taky není, ale pohlazení, pozornost, sex, to moc chybí.
Asi by bylo dobré to manželovi vysvětlit a když nebude chtít pokračovat v manželství, najde se časem jiný.
.jpg)
Asi bych si sypala ten popel, ale stejně to chce čas a čas a čas. Pak se uvidí
