Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Vůbec nevím, co mám dělat, připadám si jako v pasti. Manžel má milenku, už se to přede mnou ani nesnaží tajit a rozvést se nechce. Vyhrožuje mi, že když budu na rozvodu trvat, postará se, aby děti dostal do své péče, nebo minimálně do střídavky. Jsem úplně zoufalá.

Jsme svoji šest let, máme dvě dcerky, pětiletou a skoro čtyřletou. Pět roků bylo všechno v pořádku, žili jsme normálním rodinným životem. Před rokem manžel nastoupil do nové práce a tehdy všechno začalo. Čím dál častěji chodil domů pozdě večer, pak se přidaly údajně pracovní víkendy. Nejdřív jsem neměla žádné podezření, neměla jsem důvod mu nevěřit. Jenže před půl rokem se to provalilo.

Volali mi ze školky, že má mladší dcerka teplotu, abych si pro ni přijela. Jelikož manžel pracuje kousek od školky, cestou jsem se tam zastavila, jestli by nás neodvezl autem domů, abych malou nemusela tahat autobusem přes půl města. Když jsem se blížila k budově, najednou jsem viděla manžela s nějakou ženou, asi kolegyní, patrně se vraceli z oběda. On ji držel kolem ramen, ona jeho kolem pasu. Udělalo se mi úplně mdlo, bylo mi jasné, která bije, kolegové se k sobě takhle důvěrně nechovají.

Otočila jsem se a šla do školky sama. Večer přišel manžel opět pozdě, čekala jsem na něj a řekla mu, co jsem viděla. Nejdřív se zarazil, ale pak mu došlo, že asi nemá smysl zapírat. Normálně se mi přiznal, že s tou kolegyní má poměr, ale že rodinu rozbíjet nechce. Řekla jsem mu, že to je od něj sice šlechetné, ale snad si nemyslí, že já tomu budu jen tak přihlížet, zajišťovat mu servis a ještě ho snad obdivovat, jaký je charakter, když nechce bořit rodinu.

Pohádali jsme se hodně. On mi řekl, že to s ní ukončovat nemíní, náš sexuální život mu nevyhovuje, protože má větší potřebu, než já a ať se s tím smířím. Odpověděla jsem, že nesmířím, že v takovém svazku žít nebudu a zažádám o rozvod. Na to mi řekl, že jestli to udělám, zažádá o svěření dětí do své péče nebo aspoň do střídavé, ať si nemyslím, že ho budu škubat na alimentech.

Od té doby je to u nás na bodu mrazu. Vím, že on je hodně schopný a možná i všehoschopný, bojím se, že by své výhružky mohl myslet vážně a to bych asi nepřežila, kdybych měla přijít o děti. Vypadá to u nás tak, že před dcerami hrajeme divadlo, když je doma, ale jinak jsme se totálně odcizili. On si zcela otevřeně chodí za tou milenkou, já jsem mu přestala prát a žehlit, vařím pro něj jen o víkendu, když je náhodu doma, tak kvůli dětem, aby z toho nebyly zmatené.

Nejraději bych mu všechny jeho věci sbalila včetně špinavého prádla a odvezla je k té jeho velké lásce.  Ale mám strach, co by následovalo. Vůbec nechápu, proč má potřebu to hrát takhle na dvě strany a ohání se dětmi, když na ně stejně nemá čas, vidí je sotva párkrát za týden vždycky na chvíli.

Je mi hrozně, přestala jsem si vážit, hnusí se mi. Najednou zjišťuju, že vlastně nevím, koho jsem si to vzala. Nikdy, opravdu nikdy by mě nenapadlo, že bych se od něj mohla něčeho takového dočkat. Asi potřebuju nějak nakopnout, abych začala celou situaci řešit a zbavila se toho strachu, že přijdu o děti. Žádost o rozvod mám vyplněnou a pořád odkládám její podání. Myslíte, že by opravdu měl šanci získat děti do své, nebo do střídavé péče? Strašně se toho bojím.