Manžel kazí dceři prázdniny a nutí ji do učení
Máme velký rozpor s manželem kvůli přístupu k naší devítileté dceři. Po prázdninách půjde do čtvrté třídy a manžel ji začal v posledních dnech nutit do učení. Prý aby se na začátek školního roku připravila a nebyl to pro ni velký přechod.
Já to považuji za nesmysl. Podle mne jsou prázdniny především k tomu, aby si děti od učení odpočinuly, učit se pak budou celých deset měsíců. Jenže s mužem není řeč. Je velmi ambiciózní a chce, aby z dcery „něco bylo“, jak často říkává.
Začal s tím hned od první třídy, respektive už v mateřské školce, kdy si prosadil tu s předškolní výukou angličtiny. Po nástupu dcery do školy pak vzal do ruky organizaci její mimoškolní činnosti a doslova jí rozplánoval celý týden tak, že nemá prakticky čas sama pro sebe. Tak to trvá dosud. Dcera chodí na piano, na basketbal a do výtvarného kroužku. Nestěžuje si, všechny tyto aktivity ji baví. Ale podle mne je to příliš.
A teď ji začal manžel doslova buzerovat už teď, kdy má ještě prázdniny a mohla by si užívat bezstarostnosti. Na každý den jí připraví úkoly, které musí vypracovat, a večer po návratu z práce ji kontroluje. Když má něco špatně, nutí ji ještě ten den to opravit a přepracovat.
Hádáme se kvůli tomu strašně, protože holka stráví dopoledne nejméně tři hodiny nad těmi úkoly, a pak se až do večera třese, aby jí tatínek nevyhuboval a ona nemusela všechno předělávat. Je mi jí líto. Manžel je velmi přísný a náročný a ona to odnáší.
Chtěla jsem se zeptat, jestli se něco takového praktikuje i v jiných rodinách. Taky nutíte děti, aby se před začátkem školního roku učily a připravovaly do školy? Nebo je necháváte volně dýchat s tím, že tak jako tak do toho stejně vplují? Já se přikláním k tomu druhému, připadá mi zbytečné krátit dětem čas určený k odpočinku.
17.8.2011 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 69 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Manžel kazí dceři prázdniny a nutí ji do učení
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Syn jde teprve do druhé a dostali za úkol přečíst knížku a pak o tom napsat, takže ho trochu nutíme do čtení (knížka má jen 5 kapitol, kdy každá má jiný příběh a na stránce je jen cca 8 řádků a obrázek) a asi 3x jsem ho nechala napsat pár vět. Ale jen proto, aby to nezapomněl, přece jen to nemá po první třídě tak zažité
Od příštích prázdnin ho nutit do úkolů nebudu, prázdniny jsou prázdniny
Riki: Někdy je těžké cokoliv vyhodnocovat. Jedna z mých neteří je těžce nemocná. Dříve se děti s touto nemocí nedožívaly puberty, teď se dožijí dospělosti. Když se jí nechtělo učit, tak argumentovala tím, že stejně nebude žít dlouho, tak k čemu by jí to bylo. Proti tomu těžko hledat argumenty. Zvlášť když větší část dne musí věnovat léčbě. Ale číst, psát a počítat se nakonec přece jen naučila
Verera: no na stredni .. ja mela kliku, ze mi to na zakladce slo tak nejak samo do sebe.. bratr se ucit musel, jinak by mel trojcle.
Verera: no jasně, to už si musí každý vyhodnotit sám, jestli to jeho děti potřebujou a případně kolik moc, však pravím, že každé dítko je jiné. To jsou jen takové příklady ze života, co píšu. To já bych byla bývala taky radši, kdybych se se synem učit nemusela. Ale uškrtit ho nešlo, a nechat negramotného taky ne.
tetička: Teď koukám, že teprve 3. třídy, do 4. teprve půjde.
Jo jo, z té holky něco bude. Buď nervák, kterému se dělá špatně už při pomyšlení na školu a tatínkovu reakci a v budoucnu se bude hroutit z každéh neúspěchu a nebo rebel, který programově kašle na všechno, co se školou a tatínkem souvisí a odstěhuje se při první příležitosti, protože doma nemá ani zastání od matky. (To že se hádá a nakonec nic nevyhádá není zastání, to je alibismus).
O co z toho že ten tatínek usiluje?
Riki: To bych byla už dávno bez dětí a a v kriminále .
Ale tak chápu že někdy to nutné je. S dcerou chodí do školy kluk, který je dislektik a dis co já vím co, navíc bystrý taky moc není, ani ctižádostivý, ale prolízá slušně, protože maminka se s ním denně 2 hodiny učí. Nemá přehnané ambice, ale chce, aby kluk uměl číst, psát počítat protože bez toho by asi propadal.
Moje dcera tráví většinu vyučování tím, že si vystřihuje, kreslí a lepí, aby vyplnila čas a když už se hodně nudí, tak se přihlásí, aby to odsejpalo. Co bych s ní měla dělat 2 hodiny opravdu netuším, jediné, čeho dosáhnu, když mám snahu být zodpovědná matka a podílet se na její domácí přípravě je, že se vzteká u úkolů, které by jinak udělala sama a v klidu. To mi přínosné nepřipadá. A opakovat s ní něco, co je jí jasné po výkladu učitelky a otrávěně by mi to přeříkala , to taky ne.
Já jsem se na základce taky doma nikdy neučila, na střední to sice byl z počátku šok, ale našla jsem si svůj způsob, nemyslím, že by mi vadilo, že jsem si na něco nezvykla prvních 8 let školní docházky. Ono se taky mnohem snáz zvyká na něco, co člověk doopravdy chce než na to, co mu někdo říká a on v tom nevidí žádný smysl.
A proč jí to matka nezkontroluje odpoledne před otcem, učivo 4. třídy, snad zvládá každý a dítě se nemusí stresovat, musí to být v té rodině pěkný teror, diktárot otec, vystresované dítě, když má tolik kroužků, tak to nebude asi žádná hloupá holka, co se potřebuje o prázdninách doučovat a jestli se učí látku dopředu, tak se bude ve škole nudit a bude zlobit při čekání na ostatní, v září je ve škole rozjezd pomalý.
Verera: měla jsem na ZŠ spolužačku, se kterou její rodiče dělali poctivě domácí přípravu na každý předmět, který byl následující den na rozvrhu, půl hodiny. Tedy ve třetí třídě obvykle čtyři předměty za dopoledne, na každý půlhodina, a máš dvě hodiny, jen to hvízdne. Později pak dělala přípravu jen na předměty, které jí podle rodičů nešly, nebo ze kterých se měla psát písemka. Ale i tak to nešlo pod dvě hodiny denně. Já jim teda dodatečně závidím tu trpělivost, mně většinou hodina strávená s mým potomkem nad učením bohatě stačila na stav zvaný "nervy v kýblu".
Almega: no, já si to myslela taky, že se na základní škole není třeba učit. A taky jsem se prakticky neučila. Jenže mi to pak zatraceně chybělo - nenaučila jsem se, jak se mám učit, a na střední škole už to "samo" do hlavy nelezlo. Technologii "učení se" tak, aby z toho v hlavě něco uvízlo, jsem doháněla ve věku hodně dospělém. Tímto ponaučena jsem pak na potomky dohlížela, aby se tomu věnovali více, přičemž zejména mladší syn, kdyby uplatňoval, že prvních 5 let není třeba se učit, tak by neuměl číst a psát, a skončil by ve zvláštní škole. S tím se muselo doma učit, a to metodama, na které ve škole učitelky neměly čas ani náladu, stálo mě to fůru energie a času, ale jinak to prostě nešlo. Holt není každé dítě stejné, a některým se to hlavy musí doslova nasoukat. Čímž netvrdím, že je to výše popsaný případ, ani že se nutně musí všechny děti učit o prázdninách. Jen konstatuju, že to nelze takhle zevšeobecňovat.
Almega: Jojo. Já se neučila celou základku... a ani na střední jsem to nepřeháněla. Stejně tak mým synům stačilo na základce max. půl hodiny denně a na střední max. hodina denně...
Do budoucnosti vidím,že dcera se vzepře jakémukoliv diktátu a schválně se na vše vykašle,jen aby předvedla,že má právo na svůj vlastní život....Otcové,kteří jsou uvnitř plni pocitů méněcennosti,si dodávají sebevědomí domácím diktátorstvím! Podle mě není třeba se vůbec prvních 5 let ve škole učit a i později jen něco málo si zopáknout.Myslím si,že i tak rozdílné zájmy,jako sport a umění do budoucnosti asi nevydrží a buď se vyhraní,nebo skončí....
Stanik: Dvě hodiny denně příprava do školy? To už ale na střední, ne ve 4 třídě, ne? To si nějak neumím představit, co by se děti měly 2 hodiny doma učit, pokud jim tedy ze školy nenakládají haldy úkolů.
Já tedy jsem možná zase opačný extrém, dětem nechávám volnost, pokud jsou přiměřené výsledky. Netuším, kdy a jestli vůbec se do školy připravují, občas přinesou k podpisu domácí úkol , občas se na něco zeptají, zbytek je na nich. Je to jejich škola, jejich zodpovědnost, já je jen z povzdálí sleduju, jestli nedochází k nějakému výraznému odklonu od požadovaného směru.
Pokud by najednou tatínek přišel s požadavkem, že by se o prázdninách měli učit, mysleli by , že zešílel, nechali by si podrobně vysvětlit jeho důvody, pak by mu řekli, že něco takového nepotřebují, že to hravě zvládnou během školního roku a synek by tatínkovi na internetu vyhledal články o nevhodnosti přemíry učení o prázdninách. K učení by bylo možné je donutit jen hrubým násilím a takové učení je naprosto k ničemu, to v hlavě nezůstane. (Stejně tak jako to, co ta holčička dělá s odporem a strachem má minimální kladný efekt)
Babička mých dětí byla kantorka. Jednou měla na chalupě o prázdninách naše děti a neteř a rozhodla se, že je třeba je učit, aby byli připravení na školu (taky proto, že já bych to zanedbala a co by z jejích vnoučat vyrostlo, že). Dala jim diktát. Syna to namíchlo a schválně napsal každé slovo špatně. Muselo mu to dát hodně práce, dělat chyby je dřina, když člověk ví, jak je to správně. Babičku málem trefil šlak. Když nám to s pobouřením líčila, tak jí manžel řekl, že si má učit druhá vnoučata, ale naše děti jen tehdy, když ji o to samy požádají. Od té doby děti odmítaly trávit prázdniny s touto babičkou. Mají ji radi, ale vydrží s ní jen pár hodin. Třeba teď se babička usnesla, že se naše dcera musí co nejdříve bohatě provdat. Místo toho, aby investovala do koníčků,jazyků a cestování, má prý investovat do oblečení a kosmetiky a chodit na akce, kam chodí bohatí lidé. No prostě cvok.
Pentlička:
Stanik: Proč by měl člověk dělat něco jen proto, že na to má talent? Třeba jsou ti kluci nadaní všestranně, jeden by místo klavíru chtěl hrát na bicí, druhý dělat atletiku, třetí sice zvládá jazyky, ale mnohem raději by maloval ...
Příprava pro život není jen to, že veškerý čas věnují tomu, co tatínek posoudí jako pro ně nejvhodnější, ale že se orientují ve světě, zjišťují možnosti zkouší si ledacos a nacházejí to, co jim vyhovuje. Neříkám, když už se rozhodnou, že není potřeba občas je popostrčit, aby překonali lenost, ale o jejich životě by měli minimálně spolurozhodovat, přiměřeně věku. A to že neví, co mají dělat, protože jim to nikdo neřekl, mi připadá děsivé. Budou z nich možná úspěšní lidé v úzkém oboru, ale nepoužitelní pro praktický život.
A kdo ví ,jestli vůbec úspěšní budou. Se 4 jazyky se dá dělat ledacos, ale pokud člověk nevyvíjí nějakou vlastní iniciativu, tak to s tou dobrou prací nijak slavné nebude.