Řekni mi, co čteš... Čteme ještě vůbec?
Možná se mi to jen zdá, ale mám dojem, že lidi stále méně čtou knihy. Tím nemyslím jen „ty ostatní“, ale i sama sebe. Už jako malá holka, sotva jsem se naučila všechna písmenka, jsem byla náruživá a vášnivá čtenářka. Louskala jsem cokoli, co mi přišlo pod ruku, a obracela stránky rychlostí blesku. Tato čtenářská vášeň mě provázela celý život, jen v poslední době zjišťuji, že ta „četbová výkonnost“ u mě jaksi uvadá. Ne že bych neměla čas, ne že bych už nic nečetla... Ale jaksi se nedokážu soustředit, ponořit se do příběhu, nechat se strhnout dějem.
A přitom to bylo tak krásné. Vzpomínám třeba na dobrodružnou knížku Pouští a pralesem, kterou jsem jedno léto přečetla několikrát za sebou. Bylo mi asi 11 let a osudy dvou ztracených dětí uprostřed nehostinné Afriky jsem prožívala jako ten nejnapínavější film.
Nebo doba dospívání. Pro mou generaci byl nejznámější a neoblíbenější autor dívčích románků Stanislav Rudolf. Jeho knihy jsme si s kamarádkami půjčovaly a pak o hrdinkách důležitě diskutovaly.
Později jsem přešla na Remarqua, Hemingwaye, Marquéze. Jeho Sto roků samoty mne okouzlilo na dlouhá léta a dodnes se k této knížce ráda vracím. Při jejím čtení se vždycky dostanu doslova do jiné dimenze a vychutnávám si mistrně skloubenou realitu s mystickou nadpřirozeností...
Nedokáži vyjmenovat všechno, co jsem kdy přečetla, co se mi líbilo a co naopak nelíbilo. Na to by jeden článek nestačil. Co mne však zcela minulo, byla povinná školní četba. Málokdy mě zaujala kniha, kterou jsem přečíst musela. Škoda, byly to totiž většinou skutečné skvosty, jenže pro mě tam až příliš čouhalo to slovo „povinná“ a už předem jsem k takovým knížkám přistupovala s despektem.
Také jsem se poučila, že když mám nějakou oblíbenou knihu, podle níž byl natočen film, nikdy se na něj nemám dívat. Nevzpomínám si, že by se mi nějaký takový film líbil. Vždycky jsem byla zklamaná. Při četbě si v hlavě promítám svůj vlastní filmový pás. Vidím všechny postavy, jak vypadají, co mají na sobě, slyším tón zabarvení jejich hlasu, přesně a dokonale vidím prostředí, v němž se děj odehrává. A tohle mi každý film totálně rozbourá a zničí. Tak už se na ně radši nedívám.
Jó, knížky. Naše tiché přítelkyně, které trpělivě čekají na svém místě, až po nich sáhneme a znovu se ponoříme do děje... Já jen věřím, že to podivné mezidobí, kdy mi na čtení nějaké náročnější knihy chybí soustředění, brzy pomine. A já si pak budu vychutnávat své vlastní filmy, které si budu promítat v hlavě...
Jak jste na tom vy a knihy? Jsou to vaše kamarádky?
11.1.2013 Rubrika: Knižní recenze | Komentářů 68 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Řekni mi, co čteš... Čteme ještě vůbec?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
On někdo zfilmoval Pratchetta? Jak to, že o tom nevím ? 
Já jsme nejvíc četla tak kolem 15 let, to bylotak 10 knížek za měsíc, a docela i závažná témata, četla jsem cokoli, pak mě nějak přišlo, že toho dramatického je v životě až až a pomalu jsem přesedlala na sci-fi a fantasy a to mě drží doteď cesta do práce a zpět autobusem ja na čtení jak dělaná.
A děti to asi mají po mně, hlavně dcera, tu kolikrát aby člověk násilím odtrhl od knížky.
Když byly děti malé, četli jsme hodně,pak byla pauza a teď už čteme zase,knížky které konečně baví i mě, milují Pratchetta, hlavně díly s Elániem. A když čtu nahlas, objevuju s nimi věci, které jsem potichu nepostřehla.
Teď jsme u 5. dílu Eddingse Belgariad. Dcera obvykle požaduje knihy , které mají velké množství pokračování.
.jpg)
Badi: díky, podívám se na netu na Lásku až za hrob.
Čtu všechno možné. Od sci fi po pohádky. Je mi to jedno, musí to být pro mne čtivé. Ale ráda čtu i něco, kde se něco dozvím a jsou tam seriózní informace. Takže máme už několikátým rokem předplatné na National Geographic. Takže teď momentálně čtu lednové číslo.
Na stolku mi neustále leží Zpěv vzdálené Země.
Mám ráda Sherlocka Holmese, Zaklínače a Harryho Pottera stejně jako Americkou tragedii nebo červenou knihovnu (jen nesmí být moc ufňukaná).
.gif)
Piafka: Žítkovské bohyně jsem dala dceři k Vánocům i s věnováním autorky, Rok kohouta jsem četla nedávno
Hemží se to tady zahraniční literaturou, tak přidám pár skvělých českých knížek od současných autorů:
Ivan Klíma - Moje šílené století,
Tereza Boučková - Rok kohouta,
Kateřina Tučková - Žítkovské bohyně
jsem totální knihomol, když byly děti malé, neměla jsem na to tolik času, ale teď už v tom zase lítám, naposledy jsem četla Černobílý svět od Kathryn Stockettové, super se to četlo a i když je to bichle, dala jsem ji za dva dny. Film stál za houby. Teď čtu poslední novinku od J.D.Robb z řady Smrtící.. a chystám se na třetí díl trilogie od Karen Rosseové 
Skleněný pokoj (Simon Mawer) zrovna vracím do knihovny, román inspirovaný vilou Tugendhat, uvažuje se i zfilmování
sqwela: nejvyšší čas s tím něco udělat 
.jpg)
kassy: 
díky :-) Já to znám fakt jenom okrajově..
Já vždycky četla hodně a všude, kde to šlo. Nějakou knížku nosím pořád v kabelce. Loni jsem si pořídila i tu čtečku, je to pohodlnější než se tahat s těžkými knihami. Jako dítě jsem četla hodně dobrodružné romány a takové ty klasické knížky pro děti (třeba Erika Kästnera), později historické romány (hlavně Vaňkovou a Loukotkovou). Pak mi táta k narozeninám věnoval knížku povídek od Isaaca Asimova a tím mě přivedl ke sci-fi, krátce na to se mi poprvé dostal do ruky Hobit a bylo vymalováno. Sci-fi a fantasy mě drží dodnes, občas to proložím nějakým historickým románem. Co mě naopak nebaví a nikdy nebavilo je červená knihovna (dívčí románky jsem za celý život přečetla jen dva a to víceméně jen ze zvědavosti) a detektivky. Moc nemusím ani beletrii ze současnosti, pokud není aspoň z nějakého exotičtějšího prostředí.
Z povinné četby jsem si vybírala jen to, co mi přišlo aspoň trochu zajímavé. Třeba My děti ze stanice ZOO rozhodně za přečtení stály.
sqwela: Mrakoplaš není knížka, ale postava vystupující v několika knihách. <smajloik58>
Sofffie: Jo, dědulu Mrakoplaše jsem taky nějak nepřekousla. Ale Zaslaná pošta se mi líbila hodně, přesně se trefila do mých představ.
.jpg)
koupila jsem dceři k vánocům "říkal jsi ti amo"a přelouskla jsem ji za den fajn oddechovka....
a syn mi koupil k vánocům "co život vzal a dal" neb jsem jí někomu půjčila na vždy,tak jí v noci asi po 1000cátý
Sofffie: Mrakošlap jsem neviděla a doposud ani nečetla, ale mrknu na to :-), ovšem Barvy kouzel(teda já jim říkám Barvy magie) jsem viděla i četla a líbily se mi. je ale fakt, že Pratchetta neznám dokonale, nemám načteno skoro nic a beru ho spíš jako oddechovku. Můj "styl" je Tom Robbins, Paolo Coelho, Henry Miller..
Miluju čteníod pěti let co jsem se naučila číst, tak čtu skoro vše co mě přijde pod ruku
teda krom autobiografií a historických románů
na ty nějak nemám buňky
ale miluju Kingaod něho tu mám zrovna asi šest knížek od švagrové a odpolko jdu do knihovny, tak opět něco hezkého poberu
akorát mě mrzí, že dcerka nečte....prsj jí to nebaví...ach jo
sqwela: Viděla, uznávám, natočeno dobře, ale já mám malinko rozporuplný vztah k Otci prasátek jako knížce a navíc Zuzka Stohelitská mi všude pravidelně leze na nervy. Stejně tak se mi nelíbil film Barva kouzel, co funguje dokonale v knížce, absolutně nefunguje ve filmu. A Mrakoplaš je tam jako starý dědek a přes to jsem se nepřenesla.
Anahir: Je to ze současnosti. Ten první se jmenuje Láska až za hrob na jméno druhého si teď nevzpomenu. A pokud jsem dobře pochopila, co mi to těch knížkách říkal, tak je to thriler.
První začal psát už asi v 15 letech a nemá to ani 200 stránek - tady je jeden z odkazů co mám uložený, ale není moc aktuální
Badi: a jaké knihy napsal? O čem píše?
