Jak žít s bordelářem? Dá se dospělý chlap převychovat?
Je mi sedmatřicet let, po rozvodu jsem se seznámila se svým současným partnerem. Je o tři roky starší, také rozvedený, má dvě velké děti. Já mám desetiletou dceru. Po pár měsících, kdy jsme spolu chodili, jsme se dohodli, že se k nám přítel nastěhuje. Všechno vypadalo v nejlepším pořádku, dcera si ho oblíbila, i on k ní se chová moc pěkně.
Jenže po pár týdnech soužití mi čím dál víc začala docházet jedna věc. Přítel je totiž bordelář. Neskutečný. A mně to začíná čím dál víc vadit. On vůbec není zvyklý si po sobě cokoli uklidit. Všechno nechá tam, kde mu to odpadne od ruky. Talíř, hrnek od kafe, svlečené oblečení i spodní prádlo, prázdný sáček od brambůrek, nářadí, když něco doma opravuje, nezavře po sobě patu na zuby a tak dále.
Zpočátku jsem to neřešila, možná jsem to v zamilovanosti ani neviděla. Ale teď po třech měsících společného bydlení mne to začíná čím dál víc vadit a zmáhat. Asi jako každá žen mám kolem sebe ráda hezké prostředí, uklizeno, čisto a voňavo. Bohužel, od té doby, co u nás přítel bydlí, si o útulném domově můžu nechat jenom zdát. I když po něm pořád všechno uklízím, nikdy to nevydrží déle než pár minut, maximálně hodin.
Až takhle zpětně mi došlo, že hned zpočátku našeho vztahu mi bylo divné, že se on, jako dospělých chlap, nastěhoval po svém rozvodu zpátky k rodičům. On asi není absolutně schopný se postarat sám o sebe. Myslím, že ta jeho nepořádnost byla i důvodem rozvodu. Protože tohle asi nemůže žádná žena dlouhodobě vydržet, aniž by se z toho nezbláznila.
Já ho mám ráda, jinak je mi sním fajn, dcera ho doslova miluje, hodně se jí věnuje. Případný rozchod by tak ublížil i jí. Proto bych se chtěla pokusit náš vztah zachránit. Jenže nevím, jak na něj. Když mu něco řeknu, tak on se zastydí a den, dva se snaží. Ale postupně vše upadne do jeho obvyklých kolejí. Já nevím, on to snad ani nedělá schválně, je to nějaká jeho přirozenost.
Nemáte nějaký nápad, jak takového starého pardála převychovat? Dá se to vůbec? Představa, že prožiju svůj život v neustálém uklízení jeho bince, je dost hrozná. Přesto se zatím k žádnému radikálnímu kroku nechystám. Spíš bych ho chtěla nějak nasměrovat, přimět, aby byl v tomto ohledu odpovědnější a ohleduplnější. Nemáte nějaké fígle, jak zvládnout chlapa – bordeláře?
7.1.2016 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 69 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak žít s bordelářem? Dá se dospělý chlap převychovat?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
no já se naučila to ignorovat a pokud mi to teda už leze na nervy, tak to uklidím a pana domácího neprudím, dětičky ano, ty sprdávám stále, odmývat nádobí při vaření je plýtvání vodou, nechápu jak může někdo mýt pod tekoucí vodou, proto jsem si doma při 4.dítěti vydupala myčku, tam se to nastrká a kuchyň vypadá uklizená
U pána z článku je očividné, že je tak naučený z domova - nejdřív mu sloužila maminka, potom exmanželka. Nic jiného do svých 40 let nezažil a proto se taky po rozvodu vrátil k rodičům - zřejmě pro něj byla představa starání se o domácnost natolik strašná, že radši oželil vlastní soukromí a svobodu. Už to mělo Pavlínu varovat, byl to dost jasný signál 
Obávám se, že změna úplně možná není, ale jak píšu níž, záleží na míře toho "bordelu" a schopnosti se s ním časem smířit. On je nepořádek a nepořádek.
No jo, ono záleží na míře, kdo co snese 
Jak tady zaznělo, jestli je Pavlína až úzkostlivě pořádkumilná, je to taky celkem otrava. Ono všechno má svoje meze, bordel i pořádek. Já to hrozně prožívala za mlada, víkendy jsem trávila pulírováním domácnosti, jak se na víkend někam vyráželo, byla jsem celá v nervu, kdy stihnu vygruntovat. Prudila jsem s tím i svého tehdejšího manžela - namísto abychom trávili víkend relaxem, já tam jezdila s luxem a pobíhala s leštěnkou. Teprve s přibývajícím věkem mi došlo jaká je to pitomost a ztráta drahocenného času, který se dá trávit mnohem užitečněji a hlavně příjemněji 
Stejně to doma absolutně nikdo neocenil, jenom se strachovali, kdy je zase za něco sprdnu nebo od nich budu chtít pomoc 
Dneska už leštěnku ani doma nemáme a nějaké hrnky po bytě mi jsou úplně ukradené 
S mým dalším mužem jsme měli zpočátku trochu třenice v tom, že on je ten pořádkumilovný, něco jako Pavlína. Já si hrnek odnesu k umytí až když mám cestu do kuchyně (zvlášť tam kvůli tomu rozhodně nejdu) a úklid kuchyně po vaření dělám až po jídle. To je muži trnem v oku, protože on si nádobí odmývá už v průběhu vaření a kuchyň uklidí před jídlem - zatímco mu uvařené jídlo stydne na stole, on gruntuje. Tak jsem mu vysvětlila, že já jsem navyklá jinak, že polostudené jídlo mi nevyhovuje, měnit svoje zvyky nebudu a pokud mu to tak moc vadí, ať do kuchyně v té době nechodí a hotovo. Tak opravdu nechodí a jsme v klidu
S čím bych se ale nesrovnala u žádného spolubydlícího v bytě, je jím zašpiněné wc a koupelna. Podělaná neumytá mísa, počůrané prkénko, černé okraje na vaně po koupání... to už maličkost rozhodně není a to bych netolerovala nikomu 
Mně tento pán nepřipadá jako ztracený případ, jen je potřeba se dohodnout tak, aby měl každý prostor k vyjádření, stanovit společné body a ty se pak dají už vyžadovat.
Spousta žen nadává, že je chlap bordelář o ony musí kmitat, ale dělají si to samy, protože trvají na své představě a odmítají připustit jiný názor. Přiznám se, že jsem doma uklízela minimálně, protože než mi něco vůbec připadalo jako nepořádek, už to maminka uklidila. S nezbytným komentářem, že jsme všichni bordeláři a nebýt jí, shnili bychom ve špíně. To pak člověku bere jakoukoli iniciativu a chuť něco dělat.
catcat: mně takhle přijel švagr z Mostu do Liberce, manželka byla u rodičů a on přijel s tím, že ponožky nebyly připravený
, vnouček si tuhle taky oblíkl jen punčochy bez spoďárů, že nybyly na hromádce, já mám pocit, že prostě chlapům ten mozek pracuje trochu jinak než nám ženským, ale po přečtení dnešních ohlasů, mám pocit, že jsem taky chlap
No, třeba k válení oblečení - můj přítel to taky dělal, tak jsem mu koupila jako dárek z lásky tichého sluhu a bylo vymalováno. Jen ty ponožky se mu válely kde všude. A vymstilo se mu to. Jednou v noci bylo nutné pro něj zavolat záchranku. Oblékl se, ale ponožky nikde. Tak jel pro ostudu páník naboso a léto rozhodně nebylo
kamarádka razí heslo
pokud je umyté nádobí...může být i uklizené v myčce ... a ustláno...je uklizeno
můj muž má třeba skříňku, kam si dává "svoje" věci, tam nelezu
a provozní binec neřeším...položená kniha, noviny...
převychovat se nedá, ale žít s ním jo, už 18 let jsem vdaná a jsem spokojená, sice jsem v něčem slevila, ale stojí mi to za to, sice na to v poslední době hřeší děti a ze synka se stává věrný obraz svého otce, ale když mu má přijít dámská navštěva, tak to kmitá
jinak to stávkování dost zabírá, už si taky po sobě dost věcí uklidí, ale běda, když náhodou nějakou jeho věc přemístím já, to pak bývá zle, když to hledá, taky jsem ho poznala, když mu bylo 36, jenže já se stěhovala k němu, takže jsem vycídila celý barák a jeho to tenkrát přimělo aspoň k uklizení zahrady, až se chlapi okolo dovili, co se to u něj děje, takže bych ještě, být vámi flintu do žita neházela, mně to i dopomohlo ke spoustě domácích přístrojů, který mi usnadňují život
.jpeg)
Mně trošku zaráží fakt, že pán se přistěhoval a asi okamžitě začal dělat binec, tudíž se ani chvíli nesnažil, přizpůsobit se v novému prostředí.
Ano, je otázka, jak který z nich vnímá uklizeno. Ale nechávat válet svoje spodní prádlo, je minimálně hnusné. To snad není o vztahu k pořádku, ale o absolutní neúctě k druhým. Vždyť v tom bytě žije dítě, holka, to mu není trapně, když má koukat na jeho pohozené slipy?
Můj manžel zvláštní pořádností také netrpěl, oblečení na jedné hromadě, podle pohozených věcí, jsem mohla vydedukovat, čím se celý den zabýval. Myslím si, že na něj nejvíc zabralo, když jsem někam jela, požádat ho, aby uklidil než přijedu. Aby tomu rozuměl, upřesnit, že se nikde nemá nic povalovat, čistý stůl, židle, nádobí, příp. vyluxováno. Jak si to sám pak hlídal....V tvém případě bych před tím na úklid nesáhla, možná mu tam trošku přidala, aby měl možnost si to sám v klidu vyzkoušet a ne reagovat jen na upozornění.
a takhle - myje pán okna? luxuje? a rovnou bych zaměstnala i dcerku, ta by utřela prach, on vyluxoval....a prostě ho vtáhnout do života rodiny
křikem a vztekem se nic nespraví
.jpg)
Jarča*: magatao: podle me neni natvrdly, protoze kdyz mu Pavlina rekne tak danou vec udela bez kecu,....podle me je to normalni chlap - proc by delal neco co za nej bez problemu udela nekdo jiny. Pokud to Pavlina neudela tak mu casem nezbyde nez to udelat sam! Otazkou zustava co je pro Pavlinu nepredstavitelny bordel a kolik je shopna prehlidnout dokud pan nedojde k pocitu ze by mel neco udelat sam - pokud Pavlina nesnese hrnek na stole a pan naopak uklidi az vsechny pouzite hrnky najednou, tak holt se neshodnou nikdy. Pokud Pavlina je shopna prehlidnout i 5 hrnku a pan naopak nevlastni 20kusu, ale jenom 6 a pak odnese a umyje vsech 6 najednou, tak by to fungovat mohlo. Nakonec bydli spolu teprve 3 mesice a takovyhle "malickosti" je nutno dopilovat
no, kamarádka puboškovi dala do pokoje velkou krabici a co kde našla po bytě, !jeho!, vložila do krabice
a jinak psala níže Linda - pokud prádlo nebylo v koši, nevyprala...
no byl mladý - pochopil
Verera: to byla moje mamka - clovek si pripravil sklenicku a nez si do ni stacil neco nalit byla umyta a nebo se vypila polovina sklenicky a nechala stat na stole na pozdeji a opet pozdeji byla umyta...a pritom mamka porad nadavala kolik je sklenicek v nadobi a ze nemyje nic jineho nez sklenicky a hrnecky po nas detech 
magatao: souhlas s poslední větou.Taky nejsem z těch, kdo by kolem sebe musel mít pořád vypíglováno. Ale pořád si myslím, že snad není pán tak natvrdlej, aby nechápal, že nádobí neodpochoduje samo do dřezu a prádlo samo do koše. A že "někdo" musí jít a udělat to. Jestli byl doteď zvyklej, že to nemusel řešit, a nebude se v tom chtít změnit, nevím, jestli by mi za to to soužití stálo. A jestli je nějaká šance na změnu, což bych Pavlíně samozřejmě přála, tak to stejně bude běh na dlouhou trať.
