Jak přibrzdit hodnou tchyni?
Asi se tu na mne pěkně sesypete, sama si připadám jako blázen a přemýšlím, jestli neřeším něco, co žádné řešení nepotřebuje. Jde o mou tchyni. Víte, není to taková ta tchyně, jak se o nich většinou mluví. Ta moje je skutečný poklad. Opravdu ji mám moc ráda. A ona mne také. Jenže i přesto jí mám někdy docela dost.
Je mi dvaatřicet, manželovi o dva roky více. Je ze čtyř dětí, respektive ze čtyř bratrů. On je nejstarší a jako jediný ženatý s dítětem. Když jsem se seznámila s jeho rodinou, okamžitě jsme si s maminkou padly do noty. Řekla bych, že jsme stejná krevní skupina. V době mého těhotenství se strašně moc na miminko těšila, a když jsem jí po velkém ultrazvuku pošeptala, že čekáme holčičku, štěstím se rozplakala.
Malé je teď půl roku a má snad tu nejhodnější a nejobětavější babičku na světě. Moje maminka je samozřejmě také šťastná, že má vnučku, ale zdaleka to tolik neprožívá. Druhá babička je u nás doslova pečená vařená. Pracuje do půl třetí a obden chodí z práce rovnou k nám, případně se sejdeme někde venku, když už je hezky. To jde pak ale stejně s námi domů a snaží se mi být nápomocná.
Víte, ne, že bych to neuvítala, manžel je od rána do večera v práci, babiččina pomoc je vítaná, ovšem nikoli v tom měřítku, které ona nastavila. Myslí to dobře, nikdy se ani slovem nezmíní, že mám nepořádek, nevyžehleno apod. Ona jednoduše přijde, do „botelu“ se postaví, koukne kolem dokola a roztočí se jako vrtule. Než nakrmím a vykoupu malou, je dokonale uklizeno, prádlo posbírané a většinou i vyžehlené. Poté si bere malou a užívá si večerní chvilku s babičkovským uspáváním miminka.
Když na ni koukám, jak svou vnučku chová a jak na ni nábožně hledí, opravdu mne to dojímá. Ona ji neskutečně miluje. Za to jsem moc ráda. Co mi vadí, je ta její četnost návštěv a pak ta přehnaná úklidová aktivita u nás doma. V tom se snažím ji brzdit, ale asi nemám šanci pochodit. Ona si myslí, že se nějak žinýruju od ní pomoc přijímat, pořád mne chlácholí, že přece o nic nejde, že ona ráda a bez problémů pomůže. Nejsem schopná jí vysvětlit, že je mi to skutečně nepříjemné.
Ještě větší problém je v těch návštěvách. Třikrát v týdnu + jeden den o víkendu je na mne moc. Chtěla bych to zredukovat na polovinu. Už jsem se kolikrát nadechovala, že jí to řeknu, ale nikdy jsem to nedokázala. Nemám prostě to srdce ji omezovat v kontaktu s její první, nanejvýš milovanou vnučkou. Nechci jí ublížit, a tak radši ubližuju sama sobě. Protože na sobě už pociťuju první náznaky alergie na tchyni a nerada bych, aby byl náš vztah zbytečně narušený.
Chtěla bych se zeptat hlavně těch z vás, které už samy tchyněmi jsou. Jakou formu takového dělení považujete za nejpřijatelnější? Za takovou, která by se vás nedotkla?
25.4.2013 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 68 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak přibrzdit hodnou tchyni?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Monik: 
taky si myslim,že není potřeba si vymýšlet,ale udělat to takticky,aby k Ivě domů chodila tchyňka jen občas a né pomalu obden....
A co ji zkusit dat malou s kocarkem at jde s ni ven, kdyz je ted hezky a mezitim si to ostatni udelat sama a nebo si udelat cas sama pro sebe.
A pak treba prevzit kocarek nekde venku s tim, ze ji pujdes vyprovodit domu?
Já mám v podstatě taky strašně hodnou tchyni, jen bych občas byla ráda, aby nebyla až tak hodná.
Myslím tím takový ten postoj " Na mě nezáleží, já a poslední". To mě fakt občas vytáčí, zejména v kombinaci " Já to nemusím mít, hlavně ať děti mají dost."
Já se snažím děti vychovávat k ohleduplnosti, k tomu aby nemyslely jen na sebe, aby se rozdělily a do toho přijde babička, že ty hrozny mít nemusí, hlavně ať se děti nacpou. Tak to už odpovídám ostřejším tónem. Vím, že ji nepředělám, ale měla by si uvědomit, že brát ohledy na všechny vždy a všude a sebe odstrkovat nění vždy to pravé.
.jpg)
Jinak, pokud to je skutečně hezký vztah a ne jen hra na něj, neměla bys mít problém jí říct cokoli a bát se při tom, že jí to ublíží. Pokud to hrozí, může to být jen zdání .......... z gruntu hodné ženské, kterým není, co vytknout, jsou mor
Asi bych jí řekla, že se opravdu nežinýruju, že je mi to skutečně nepříjemné v takové míře. A že to není tak, že o nic nejde, že mně naopak jde o hodně - o trochu soukromí a intimity .... že jí mám ráda, ale jsme spolu moc často a cítím se svázaná.
Cinderella: to máš pravdu,že někdo je tak natvrdlej,ale určitě né tchýně z článku,když o ní její snacha mluví v samých superlativech
loupák: njn, my nevíme, jak tchýně zareaguje, ale mám obavu, že některé věci jsou nevysvětlitelné, i když dobře míněné, kdo si nechce nechat vysvětlit, tomu to nevysvětlíš, kdo nechce slyšet, neslyší, některé lidi musíš poslat do zádele na plnou hubu
Cinderella: 
a zase jsme u toho,jaký si to uděláš,takový to máš...třeba to zezačátku Ivě nevadilo,naopak uvítala pomoc tchýně,když byla vorvaná z prvních týdnů s miminem...teď už by to holt zvládala,ale neví jak to má tchyňce říct,aby se jí nedotka-což teda nechápu,když mají tak dobrý vztah a jak píše Iva-je to její krevní skupina
,takže podle mě,to není žádný problém,jí to říct,jak to cítí,aniž by se tchyňa urazila...to si myslím já
milá Ivo, jak já ti rozumím 
mám doma to samé, nedávno jsme se odstěhovali od tchánovců, kde jsme bydleli 2 roky, než jsme zrekonstruovali vlastní dům a 1 rok z toho máme dceru, tchýně je na první vnučku nezdravě upnutá a nejradši by k nám chodila každý den, já ji mám ráda, ale jsem ráda, že už ji nemám pořád za zadelí s dobře míněnýma radama, chci si trochu vydechnout, ale nedaří se mi to, manža je na svoji rodinu zvyklý a nechci ho násilně odtrhovat a stanovit pravidla, že k nám tchánovci mohou chodit 2x týdně, oni by to stejně nedodržovali 
loupák: hele já myslím, že každý extrém je škodlivý a Ivina tchyně u zachází do extrému
i kdyby měla Iva doma bordel jak v tanku, tak je to její domácnost a pokud to nevadí Ivě ani jejímu manželovi, tak tchyni je po tom putna
ad rady, že má Iva chodit více ven a plánovat si aktivity, kam se tchýně nevleze, jsou sice fajn, ale určitě má Iva taky pocit, že by někdy nejradši nikam nešla a radši si zdřímla doma nebo si četla, koukala na TV, dala si vanu a tohle všechno dělat nemůže a musí kvůli tchyni cárat po venku, i když se jí nechce? tohle neberu, Iva se přece nemusí přemáhat proti své vlastní vůli a svůj program přizpůsobovat tchyni, mělo by to být naopak...
.gif)
loupák:
Nevěřim tomu,že taková tchýně existuje a jestli fakt jo,tak bych si jí hýčkala a děkovala každý den osudu,že mi jí přivál
...máš veliký štěstí Ivo,do budoucna máš půl starostí(né-li třičtvrtě),pokud spolu dobře vycházíte,jenom bych jí občas usměrnila v její pomoci,myslím si,že když máte tak dobrý vztah a dokážete k sobě být upřímný není to žádný problém..malý je půl roku,takže si samozřejmě převážně doma,kvůli kojení(krmení),ale až povyroste,začneš určitě víc navštěvovat kamarádky,nebo různý kluby batolat,víc se budete courat po venku,třeba chodit i do bazíku,takže na tchyňku už tolik času nebude zbývat a samo se to vyřeší...takže já osobně,bych teď NIC neřešila
Verera: "U nás je pořád zažitá ta hloupá představa, že je slušnost odmítnout i něco, co chceme, a ten kdo poskytuje zase považuje za slušné odmítnou naše odmítnutí, jako že jeho ta pomoc neobtěžuje. Kdyby lidi pochopili, že ne znamanáopravdu ne, bylo by to jednodušší."
Jo a ještě nechápu, proč s tchýní pořád trávíš čas i ty. Jestli je žhavá do péče o vnučku, tak toho jednou za týden využij a vyraz si někam sama / s kamarádkou / s partnerem, ne?
Jsem zatím jen stínová tchyně,ale do ničeho se nepletu,děti mě neberou,jsem ráda,že už ty moje jsou dospělé a mám od nich pokoj a můžu si dělat co chci a né co musím...Podle mého názoru by měl své matce vše vysvětlit její syn,snacha může jen mírně přitakávat a hodně děkovat.Je li paní tchýně soudná,tak je jí snad dost jasné,že montovat se do cizí domácnosti nad určitý rámec je špatné,ať si představí,že by to dělal někdo jí!!! No a v případě,že by se urazila,tak co??? Však ona by zase "přilezla",ale snad už si uchová větší odstup.
Nečetla jsem ještě reakce, nevím, co radí ostatní. Ale já bych to asi zkusila nenásilně - teď když začalo být hezky, nemusíte být pořád doma. Naplánuj si na jeden den delší výlet s nějakou kamarádkou, další den potřebuješ třeba do obchodu, pak třeba jděte do bazénu... Zkrátka "promiňte maminko, dneska se nám návštěva nehodí, jsem už domluvená s kamarádkou / jdeme plavat, co kdybyste přišla ve čtvrtek, budu s vámi počítat" Ono se to časem přirozeně zkrouhne. A co se týče té pomoci v domácnosti - na jednu stranu chápu, že ti to není příjemné, na druhou stranu bych ji úplně neodmítala. Zkusila bych to vyřešit tak, že tchýni sama zaúkoluju. Prostě nenechat ji, aby si tu práci hledala sama, ale říct třeba "jestli chcete, moc by mi pomohlo, kdybyste posbírala prádlo, já zatím obstarám malou a uvařím kafe a pak si ho spolu vypijeme, večer u televize to vyžehlím". Možná to nezabere a bude potřeba jednat víc na rovinu, ale v tomhle případě bych asi nejdřív zkusila tyhle nenásilné cesty.
