Řekni mi, co čteš... Čteme ještě vůbec?
Možná se mi to jen zdá, ale mám dojem, že lidi stále méně čtou knihy. Tím nemyslím jen „ty ostatní“, ale i sama sebe. Už jako malá holka, sotva jsem se naučila všechna písmenka, jsem byla náruživá a vášnivá čtenářka. Louskala jsem cokoli, co mi přišlo pod ruku, a obracela stránky rychlostí blesku. Tato čtenářská vášeň mě provázela celý život, jen v poslední době zjišťuji, že ta „četbová výkonnost“ u mě jaksi uvadá. Ne že bych neměla čas, ne že bych už nic nečetla... Ale jaksi se nedokážu soustředit, ponořit se do příběhu, nechat se strhnout dějem.
A přitom to bylo tak krásné. Vzpomínám třeba na dobrodružnou knížku Pouští a pralesem, kterou jsem jedno léto přečetla několikrát za sebou. Bylo mi asi 11 let a osudy dvou ztracených dětí uprostřed nehostinné Afriky jsem prožívala jako ten nejnapínavější film.
Nebo doba dospívání. Pro mou generaci byl nejznámější a neoblíbenější autor dívčích románků Stanislav Rudolf. Jeho knihy jsme si s kamarádkami půjčovaly a pak o hrdinkách důležitě diskutovaly.
Později jsem přešla na Remarqua, Hemingwaye, Marquéze. Jeho Sto roků samoty mne okouzlilo na dlouhá léta a dodnes se k této knížce ráda vracím. Při jejím čtení se vždycky dostanu doslova do jiné dimenze a vychutnávám si mistrně skloubenou realitu s mystickou nadpřirozeností...
Nedokáži vyjmenovat všechno, co jsem kdy přečetla, co se mi líbilo a co naopak nelíbilo. Na to by jeden článek nestačil. Co mne však zcela minulo, byla povinná školní četba. Málokdy mě zaujala kniha, kterou jsem přečíst musela. Škoda, byly to totiž většinou skutečné skvosty, jenže pro mě tam až příliš čouhalo to slovo „povinná“ a už předem jsem k takovým knížkám přistupovala s despektem.
Také jsem se poučila, že když mám nějakou oblíbenou knihu, podle níž byl natočen film, nikdy se na něj nemám dívat. Nevzpomínám si, že by se mi nějaký takový film líbil. Vždycky jsem byla zklamaná. Při četbě si v hlavě promítám svůj vlastní filmový pás. Vidím všechny postavy, jak vypadají, co mají na sobě, slyším tón zabarvení jejich hlasu, přesně a dokonale vidím prostředí, v němž se děj odehrává. A tohle mi každý film totálně rozbourá a zničí. Tak už se na ně radši nedívám.
Jó, knížky. Naše tiché přítelkyně, které trpělivě čekají na svém místě, až po nich sáhneme a znovu se ponoříme do děje... Já jen věřím, že to podivné mezidobí, kdy mi na čtení nějaké náročnější knihy chybí soustředění, brzy pomine. A já si pak budu vychutnávat své vlastní filmy, které si budu promítat v hlavě...
Jak jste na tom vy a knihy? Jsou to vaše kamarádky?
11.1.2013 Rubrika: Knižní recenze | Komentářů 68 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Řekni mi, co čteš... Čteme ještě vůbec?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Právě jsem dočetla příběh o Elišce Přemyslovně a chystám se na knížky, co napsal manžel. Jedna mu vyšla těsně před vánoci a druhá vyjde do nevidět.
Bety: Papír je sice papír, ale čtečka je úžasná... 
.gif)
Křeček: 
....naše vnučka pokud jí to dovolí čas tak čte ....horrory....
i já četla v mládí Stanislava Rudolfa
a měla jsem ráda romány z nemocničního prostředí , Betty Mcdonaldovou , Jiřího Švejdu, Remarqua mám celého - nejoblíbenější Nebe nezná vyvolených.......a třeba film "Doktor od jezera hrochů" se mi líbil.....
mmj jsem 14 let pracovala v Knize ( sklad) takže u nás nebyla o pěknou knížku nouze.. pro děti byl Malý Bobeš, Gabra a Málinka , kluk sbíral edici KOD a všechny Mayovky ...atd
Křeček: tak to je dcerka dobrá
.JPG)
Je to pravda, dřív jsem četla pořád a teď spíš tak nárazově.
A papírové knížky už moc ne, víc mi vyhovuje, když si ji mohu stáhnout na PC a pořádně si zvětšit písmo.
Ale moje dcera šrotuje jednu knížku za druhu, i její učitelky sáhly do zásob z dětství a půjčují jí své knížky
momentálně čtu současnost , druhou věc od Marcely Mlynářové......
.slunecnice.: i ten prstýnek ? ten je pěknej....
jo jako dítě 3kolák Kája Mařík,Pepánke Nezdara,Heidy děvčátko zhor pak mě chytla červená knihovna takže Daniela Steelová,potom detektivky od Cooka,pamatuju si na skvělou knihu o veterináři na venkově to se dobře četlo.Naposledy jsem četla zpověd Ivety Bartošové to jsem dala za jedno odpoledne a hodně mě to nutilo přemýšlet a pak zpověd mé virtuální kamarádky Diny(Mirky Šimkové) Devátý dotek a ač její příběh znám dost zblízka dostala mě ta skutečnost a její psaní úplně do kolen..
Linda: pro tebe by možná teda bylo dobré řešení ta čtečka, když Bety píše, že je to fajn... Určitě je to lepší, než číst v počítači - tam mě to taky nebaví. Mám tam možnost číst si zadamo nějaké časopisy, ale nevydržím u toho.
vranoj: 
.jpg)
Cetla jsem jako dite a dospivajici, kdyz jsem se prestehovala do dk tak jsem mela s sebou jenom asi 10 knizek, vic jsme nepobrali. Cteni mi DESIVE chybelo. Casem jsem se naucila danstinu natolik, ze jsem zvladla aspon pohadky apod.
Dneska ctu minimalne, porad me to bavi, ale jaksi nejsem shopna najit knihu ktera by me zaujala natolik abych si ji precetla. Ceske si nekupuji, protoze je nemam doma kam ulozit a uprimne co s nimi, nikdo jiny je necte, nikomu je nemuzu pujcit a jednou precist a nekam ulozit na pudu to neni pro me. Nemam rada zbytecne hromadeni veci. A danske u tech si neodpocinu, protoze mozek musi jet naplno abych pochopila dej a zaroven i se priucila jazyk, takze oddychovka kapitola pred spanim nehrozi. A musim se priznat ze mi nic nerikaji. Danove si hodne potrpi na psychologicke rozbory v podstate vseho, dlouhatanske romanticke popisy, zivotopisy osob o kterych ani nevim ze zili ...ne opravdu nedokazu to precist. Takze jeste tak treba anglicke detektivky a nebo Browna o dovolene, ale jinak nic.
Nedavno me tu na jedne diskuzi zaujala myslenka stahovani knih z internetu. Ale asi bych si je musela vytisknout, protoze sedet s pc a cist knizku - nejak mi to nejde dohromady
. Navic nevlastnim pocitac, doma jsem na manzelovym a nebo dcerinym, urcite by oba dva byli stestim bez sebe ze sedim cely odpoledne s "knizkou" ala jejich pc 
Jarča*: jak kdybych to napsala já. Fieldingovou miluju a Simonu Monyovou jsem přečetla taky skoro celou.
K povinné četbě: někdo dokáže na puboše vyzrát: nám byl doporučen Dekameron se slovy, že se jedná o mírně nemravnou knihu a ejhle vzápětí všichni naklusali do knihovny a sháněli. Mluvím o roku 1984/ 85.
Vždycky jsem hodně četla, a teď mám skoro dva roky čtečku knih, bez ní se už neobejdu. Mám v ní uložených strašně moc knih a čtu a čtu, připravených mám tolik, že už to do konce života nestihnu. Vposlední době jsem přečetla celou Hru o trůny a těším se na další díly, které G.Martin teprve píše, mezitím čtu rozsáhlou ságu Nekroskop, přečetla jsem teď spoustu severských detektivek - mohu doporučit třeba Kesslera, Jo Nesba. Taky moc ráda čtu historické s kriminální zápletkou od Vondrušky a miluju Terryho Prattcheta a tak bych mohla pokračovat a pokračovat... čtečku tahám všude s sebou, a například na cestování je neocenitelná.
.gif)
Milda3: 
o čem to asi je?
Mám teď rozečtené dvě knížky: Krkavčí láska a 13 hodina. Já jsme začala jezdit do práce vlakem a tím pádem čtu více. Ono to lépe utíká. Mám doma ještě 3 nebo 4 nové knížky, takže zásoba doma je. Mám objednanou Mráz přichází z Hradu. 
