Jak žít s bordelářem? Dá se dospělý chlap převychovat?
Je mi sedmatřicet let, po rozvodu jsem se seznámila se svým současným partnerem. Je o tři roky starší, také rozvedený, má dvě velké děti. Já mám desetiletou dceru. Po pár měsících, kdy jsme spolu chodili, jsme se dohodli, že se k nám přítel nastěhuje. Všechno vypadalo v nejlepším pořádku, dcera si ho oblíbila, i on k ní se chová moc pěkně.
Jenže po pár týdnech soužití mi čím dál víc začala docházet jedna věc. Přítel je totiž bordelář. Neskutečný. A mně to začíná čím dál víc vadit. On vůbec není zvyklý si po sobě cokoli uklidit. Všechno nechá tam, kde mu to odpadne od ruky. Talíř, hrnek od kafe, svlečené oblečení i spodní prádlo, prázdný sáček od brambůrek, nářadí, když něco doma opravuje, nezavře po sobě patu na zuby a tak dále.
Zpočátku jsem to neřešila, možná jsem to v zamilovanosti ani neviděla. Ale teď po třech měsících společného bydlení mne to začíná čím dál víc vadit a zmáhat. Asi jako každá žen mám kolem sebe ráda hezké prostředí, uklizeno, čisto a voňavo. Bohužel, od té doby, co u nás přítel bydlí, si o útulném domově můžu nechat jenom zdát. I když po něm pořád všechno uklízím, nikdy to nevydrží déle než pár minut, maximálně hodin.
Až takhle zpětně mi došlo, že hned zpočátku našeho vztahu mi bylo divné, že se on, jako dospělých chlap, nastěhoval po svém rozvodu zpátky k rodičům. On asi není absolutně schopný se postarat sám o sebe. Myslím, že ta jeho nepořádnost byla i důvodem rozvodu. Protože tohle asi nemůže žádná žena dlouhodobě vydržet, aniž by se z toho nezbláznila.
Já ho mám ráda, jinak je mi sním fajn, dcera ho doslova miluje, hodně se jí věnuje. Případný rozchod by tak ublížil i jí. Proto bych se chtěla pokusit náš vztah zachránit. Jenže nevím, jak na něj. Když mu něco řeknu, tak on se zastydí a den, dva se snaží. Ale postupně vše upadne do jeho obvyklých kolejí. Já nevím, on to snad ani nedělá schválně, je to nějaká jeho přirozenost.
Nemáte nějaký nápad, jak takového starého pardála převychovat? Dá se to vůbec? Představa, že prožiju svůj život v neustálém uklízení jeho bince, je dost hrozná. Přesto se zatím k žádnému radikálnímu kroku nechystám. Spíš bych ho chtěla nějak nasměrovat, přimět, aby byl v tomto ohledu odpovědnější a ohleduplnější. Nemáte nějaké fígle, jak zvládnout chlapa – bordeláře?
7.1.2016 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 69 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak žít s bordelářem? Dá se dospělý chlap převychovat?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Jarča*: když on je rozdíl v tom, jestli chce ten úklid po ní nebo ne. Jestli jo a opravdu očekává, že po něm bude uklízet a zavírat pasty, potom je to od něj bezohlednost. Ale třeba mu to je prostě šumák a vůbec to nevnímá a neřeší, a kdyby to tam zůstalo, tak mu to bude jedno.
No a taky je ještě rozdíl v tom vnímání, co je to vlastně bordel. Pro někoho je to až šlapání ve vrstvě písku a ušpiněnej poslední kousek nádobí, jinej vidí nesnesiteolnej bordel ve sterilním bytě, kde se na koberci válí jeden vypadlý vlas.Většina to pak má někde mezi, ale třeba je právě tahle hranice tím sporem, no.Třeba, když se jeden bude snažit a druhý ubere, tak to ani jednomu příliš neublíží a šlo by to.
Verera: Mám chorobně pořádnou tchýni, takže vím, o čem mluvíš. Kdysi, když nás ještě zvala občas na oběd, stála mi za zády a čekala na okamžik, kdy vezmu z talíře poslední sousto, aby mi vysápla talíř, honem ho umyla a uklidila. Děs !
Ale Pavlína píše o 40ti letém chlapovi, co mu odpadávají věci z rukou tam, kde zrovna stojí a nedokáže po sobě ani zavřít zubní pastu. To je druhý extrém, a přestože nejsem bláznivý "pořádníček", co češe třásně na koberci od severu k jihu, asi bych s takovým člověkem nemohla žít. Připadalo by mi to jako neúcta k mojí práci v domácnosti.
Moji synové taky netrpěli přehnanou pořádností, ale ve chvíli kdy si pořídili vlastní domácnost, tak o ní s láskou pečují a mají doma uklizeno. Jejich ženy přece nejsou služky !
Ale nepořádný chlap ve čtyřiceti ? To už je chorobný návyk. Prostě "starýho psa novým kouskům nenaučíš".
Piafka: Od malička se snažím, aby si děti své věci samy uklízely. Pokud to neudělají, okamžitě musí vstát od čehokoli a napravit to. Po mnohaletém úsilí jsem dosáhla toho, že skutečně vstanou se slovy "Jé, já jsem zapomněl" a uklidí to, dřív se vždycky rozčilovali. Nic je ale nepřinutí , aby to příště neudělali zas. Standard úklidu znají, ale nezajímá je osobně, takže si prostě nevzpomenou.
A dcera mi přímo řekla, že s mým pojetím pořádku ve svých věcech nesouhlasí a nemíní ho dodržovat. A to ani za cenu ztráty kapesného. Ve společných prostorách se přizpůsobuje, tak ji nechám být, nehodlám jí z domova dělat peklo. Až bude mít své bydlení, je to na ní, třeba překvapí.
Stanovit pravidla soužití a některé drobnější nedostatky přehlédnout.Jestliže jste ale osoba,co po upadnutí drobku běží hned pro smetáček a češete třásně na koberci,tak to asi dál s tímto pánem nepůjde.Jak už se psalo níže: chodit domů se strachem,co se na mě tam zase začne pokřikovat ,se nedá.
dadka: Pokud se rozčiluje, že není uklizeno, tak na to je jednoduchá odpověď: " Co ti brání v tom to uklidit: "
Jarča*: Ale on od partnerky patrně neočekává, že bude uklízet jeho binec. Samozřejmě neznám tento konkrétní příklad, ale taky je možné, že má jinak nastavenou hranici bince. Pokud by ji stav bytu přesáhl, uklidí. Jenže partnerka nikdy nedopustí, aby se to stalo. Jemu zase může vadit přehnaný úklid. Znám to z domova. Maminka píglovala byt, nikde nic neleželo, člověk si připravil hrnek, že si udělá čaj a než uvařil vodu, byl hrnek umytý. To je taky poněkud těžké soužití. Je běžné, že lidi mají různé představy, základ je sjednotit se na přijatelném kompromisu.
Dříve jsem uklízela doslova pořád. Manžel byl spokojený, všechno na svém místě, čisté, voňavé=, jen sáhl a ono to tam bylo.Je taky trochu bordelář, když něco dělá, nářadí nechá ležet, nebo aspoň jeho část, kdyby chom neměli skříně, tak se vůbec nic nestane, protože část jeho opblečení je na věšáku, ribstolu nebo rotopedu.Letáky a časopisy jsou hozeny na zemi u postele. Co najdu po bytě, tak dávám na jeho psací stůl.
Když jsem odešla do důchodu, tak už tak moc neuklízím a to manžela docela vytáčí. Zrovna včera byl na nervy z toho, že k nám dnes přijde opravář na internet a není uklizeno podle jeho představ. Za hodinu bylo vše hotové, takže binec nebyl tak veliký.Zkus po něm neuklízet a všechny věci mu dávat třeba na postel. Dospělého chlapa, respektive žádného chlapa nepředěláš. To je zbytečná námaha.
Verera 10:02: "...věci, co se někde válí můžeš shrnout do nějaké krabice..."
Vidím byt zaplněný krabicemi od banánů, za každý den jedna. 
Pak už stačí sehnat dodávku a ten binec mu nechat odvézt k mamince.
Ne, bordelář se nezmění, pokud nebude mít nůž na krku. A s nožem na krku zas končí milování.
Já bych ho vrátila mamince na dovychování a našla si DOSPĚLÉHO chlapa.
Budiž tohle ponaučením pro všechny matky kluků - kéž by je vychovaly tak, aby byl úklid a hygiena pro ně samozřejmostí.
magatao: no, může být chlap sebehodnější, ale to už mi přijde až jako neúcta k partnerce, jestli od ní očekává, že mu bude k dispozici od úklidu jeho nářadí přes sbírání jeho špinavého prádla až po takové blbosti jako je zašroubování zubní pasty. To už fakt není normální. Můj chlap taky není kamarád s domácími pracemi, tak toho po něm v tomto směru až tak moc nechci, ale jeho špínu po něm vážně sbírat nemusím, a chápu Pavlínu (jestli existuje), že jí to vadí.
sharon: Taky je mi povědomý, ale třeba někdo řeší stejný problém, jen nepíše 
magatao: 
Aby soužití fungovalo, musí se vždycky udělat nějaký kompromis. Zvlášť u lidí ve vašem věku, kteří už mají nějaký svůj zaběhaný pořádek/nepořádek.
Tobě se nastěhoval domů, takže ty jasně vidíš rozdíl. On asi ne, protože po něm uklízela nejdřív matka, teď ty. Ale nebrala bych ho jako ztracený případ, snahu má.
Jít na něj nějak zhurta nemá smysl, musíš mu dát šanci, aby měl možnost si nastavit něco podle sebe, ne se jen přizpůsobovat. Promluv si s ním na rovinu, ale spíš než mu nařizovat své pořádky, zeptej se ho, jak to tedy chce dělat on. Ty nejsi ochotná po něm uklízet, jak tedy zařídí, aby nebyl všude binec. Ať se vyjádří on k tomu, co je jeho představa domova.
Když má rád tvou dceru, možná by šlo mu říct, že jí dává špatný příklad. A nebo by mu mohla ona vyčíst binec, to by asi zabralo víc než ty.
Je potřeba nějak zařídit, aby binec začal vadit jemu, tj. nedostatek hrnků, oblečení, věci, co se někde válí můžeš shrnout do nějaké krabice, ať si to přebere, jestli nemáš sílu je překračovat.
A zkus se trochu zamyslet i nad svým přístupem. Nejsi zase extrémně pořádná? Domov není byt sterilně čistý, ale takový, ve kterém se cítí dobře všichni, ne aby se báli šlápnout na podlahu nebo dotknout okna.
.gif)
tenhle článek si pamatuju , už tu byl.......
Mimochodem, s tím převychováváním, já nevím jestli je to dobrej nápad. Když ten člověk bude chodit domů s pocitem, že zas udělá něco špatně nebo nedokonale, že bude peskovanej jak malej spratek, že místo pohodovýho večera budou doma uklízecí manévry a bude v nervu, jestli náhodou někde neudělal šmouhu nebo nenechal hrnek od kafe, tak ho ten vztah, kde je přednější úklid než on, přestane těšit a odejde. Bez ohledu na to, jestli je fakt čuně a zaslouží si to nebo jen zbytečně přepjatá ta ženská (nebo naopak). Podle mě je třeba toho druhé přijmout takového jaký je. Třeba s pár drobnýma korekcema, které ale budeš schopná recipročně oplatit ty jemu. Ale není možné čekat, že jeden partner se komplet přizpůsobí a podrobí tomu druhému. To se pak brzo zhroutí. A nemusí se to týkat jen úklidu.
A co je ti přednější? Opora a láska dobrýho chlapa (jestli takovej je) nebo uklizenej byt? Podle toho se rozhodni.
.jpeg)
rychlonožka - 7.1.2016 8:30 dobrý nápad, ta občasná nebo i častější návštěva nějaké fešné kolegyně, před kterou by se snad mohl stydět.
