Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Moje dcera je terčem posměchu

Moje dcera je terčem posměchu

Mám devítiletou dceru, chodí do třetí třídy. Jsem rozvedená a starám se o ni sama. Rodiče bydlí na druhém konci republiky a bývalý manžel má novou rodinu, takže si dceru bere sotva jednou za měsíc. Jeho nová žena o její návštěvy prý příliš nestojí.

Beru to, jak to je. Snažím se ničím zbytečně netrápit a Ivetce se věnuji, jak nejvíc můžu. Vzhledem k tomu, že jsem na ni sama, byla jsem i dost omezená co se výběru povolání týká. Práce na směny apod. pro mne nepřipadala v úvahu. Potřebovala jsem stálé místo s pevnou pracovní dobou. To se mi nakonec získat podařilo, i když platově to žádný zázrak není.

V důsledku toho jsme s Ivetkou nuceny žít velice skromně a musím doslova obracet každou korunu, než ji vydám. Víc než půlku platu dám jen za nájem a různé poplatky. Na samotné žití nám toho tedy moc nezbývá. Oblékáme se hlavně v second handech a přiznávám, že občas něco nakoupím i u Vietnamců.

Až do nedávna jsem to jako problém neviděla. V poslední době se však Ivetka začala chovat divně, byla uzavřená, nechtěla moc mluvit. Po nějaké době se mi z ní podařilo dostat, co ji trápí.

Mají ve třídě poměrně početnou skupinku holčiček, které se začaly nad ostatní vyvyšovat. Vychloubají se, co všechno mají, předvádějí značkové věci, nové mobily. Pro ty, kteří vykazují nižší materiální úroveň, mají jenom posměch a urážky. Tedy i pro mou dceru.

Ta to velice těžce nese, zvlášť, když se do té „honorace“ zařadila i její dosud nejlepší kamarádka. Najednou se s ní přestala bavit, nadává jí do socek a chudáčků. Ke všemu začala svým novým kamarádkám vyprávět, jak to vypadá u nás doma (v době, kdy se s Ivetkou přátelily, u nás často bývala na návštěvě), takže se ta děvčata dozvěděla, že nemáme ani DVD ani věž, vlastníme jen jeden počítač se starým monitorem a Ivetka že nemá ani jednu pravou Barbínu.

Vím, že pro nás, dospělé, je tohle možná trochu směšné, nad podobné invektivy se většinou dokážeme s nadhledem přenést. Ale malé dítě to vnímá jinak, mnohem citlivěji. Bolí mne, když vidím, jak je moje holčička zraněná a nešťastná. Snažím se s ní o tom mluvit, vysvětluji jí, že ta děvčata jsou přes všechen luxus, kterým jsou obklopena, v podstatě hrozně chudá, ale mám dojem, že ta moje devítiletá cácorka to ještě v těchto souvislostech nedokáže pochopit. Došlo to tak daleko, že odmítá chodit do školy, vymýšlí si bolesti břicha a podobně.

A já nevím, co s tím. Patrně jsou to zavedené zákonitosti dnešních dětských kolektivů a  každé dítě se s tím musí nějak vyrovnat. Přesto mi není jedno, když vidím, jak se Ivetka trápí. Dá se vůbec nějak devítiletému dítěti vysvětlit, že materiální statky nejsou v životě to hlavní?

Monika


4.5.2010   Rubrika: Život a vztahy   |   Komentářů 65   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Moje dcera je terčem posměchu

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-68
evropka
evropka - 4.5.2010 5:21

pardon,né celý život ale celé dětství

 
evropka
evropka - 4.5.2010 5:14

moniko tohle je velký problém,nejhorší je,že to v podstatě neovlivníš,děti dokážou být velmi zákeřní a bude se to opakovat v každé škole,vždy se najdou holčičky,které budou už od školky"trendy"a společně s maminkama budou udávat krok....když se neurazíš a napíšeš mi adresu a velikost,nebo co se malé líbí,co ráda nosí, chtěla bych jí udělat radost a něco poslat,vím o čem mluvíš,celý život jsem byla s mamkou sama,tak není třeba víc vysvětlovat a teď nestrádám..vím ,že teď hodně tyhle cácorky nosí značku"hello kitty"třeba by jí to udělalo radost

 
modroočka
modroočka - 4.5.2010 3:55

Toto nejsou výrazy ani slovní obraty 9ti letých dětí.
Ty nafoukané a načinčané holčičky jsou reprezentantky svých rodičů.
Klidně bych si troufla na rodičovském sdružení přednést zprávičku o tomto dětském boji s rozborem omezených mozků zbohatlýků, kteří narušují zdravým vývoj dětí z jiných rodin.
Ono to, co je dnes, nemusí pravě pro ty bohaté platit i zítra.
Nechť se rodiče zamyslí, kolik trápení přináší za teritoria svého nablýskaného hnízdečka... je třeba si přiznat, že zejména malé děti jsou nejpodrobnější mikroskopy na světě a své rodiče kopírují s dokonalou přesností.

 
Verera
Verera - 4.5.2010 1:12

U dcery ve třetí třídě naštěstí nic takového není, tam jsou děti docela normální, ale ve 4. u kamarádky je taky taková skupina upištěných afektovaných holčiček, které okoukaly chování ze seriálů a hlavní je oblečení a mobily.

Tohle by měla v začátku opravdu utnout učitelka. Nebo jestli s e znáš s rodiči aspoň některých dětí, tak to zkus probrat s nimi, pokud jsou rozumní. Třeba je na tom někdo podobně a nebo by se dost divili, čím se vytahuje jejich dcera a domluvili by jí, i když některé děti to okoukají z domova.

 
sallie
sallie - 4.5.2010 0:40

Bellana: smajlik - 75 vidím, že píšeme to samé... ale já fakt neopisovala smajlik - 68

 
sallie
sallie - 4.5.2010 0:39

souhlas s medvědem, devítileté dítě tohle asi ani pochopit nemůže.... takže bych zašla do školy, poprosila paní učitelku, jeslti by na to nemohla trošku dohlídnout a řekla jí, že dcera už je ve stavu, že si vymýšlí bolení břicha, aby nemusela do školy a že bys nerada, aby to dospělo k šikaně (i když co si budeme povídat, ono posmívání bolí kolikrát víc než facka - takže v tomhle směru si myslím, že tam ta šikana už je). Pokud je to první stupeň, tak by třeba taky mohla zakázat nosit do školy hračky / mobily atd. (nebo mít pravidla, že mobily jsou při vyučování vypnuté a schované v taškách atd.).

Dále bych dceři zkusila najít nějaký (pokud možno mimoškolní) kolektiv, kde se na barbíny a mobily nehraje - turistický / vodácký oddíl nebo něco takového - určitě by pro dceru bylo fajn mít kamarády, kteří se neznají s tou její třídní honorací a kteří by jí třeba ocenili pro jiné kvality než mobilní telefon. A taky aby měla v životě i nějaké pozitivní zážitky, které tě nezruinují.

No a dcerku bych vyzpovídala a zkusila jí koupit nějaké oblečení dle módy... prostě místo "čtvero legin od vietnamců" koupila jedny značkové kalhoty - a ke kalhotám si pak může holka kombinovat trička klidně z tržnice. Mrkla bych třeba na mimibazar, jeslti někdo neprodává obnošené značkové oblečení po větší holčičce a zkusila dceru vybavit třeba i takhle. Ale než něco koupíš, opravdu to prober s dcerou, jak známo, rodiče mají předpotopní názory a vkus naprosto šílenej smajlik - 58

 
Bellana
Bellana - 4.5.2010 0:37

Asi by fakt bylo rozumné promluvit s třídní učitelkou. Pokud to tedy není nějaká snobská koza, pak by asi k ničemu nevedlo. Kromě toho - co takhle najít nějakou mimoškolní aktivitu, kde nebude na oblečení tolik záležet. Moje děti chodily do turisťáků a pak je snobové nerozházeli, protože měly spoustu kamarádů jinde. A to dcera byla dost uzavřená a bojácná, než do oddílu nastoupila.

 
medved
medved - 4.5.2010 0:15

ja bych se asi hlavne obratila na tridni ucitelku. pocitam, ze devitileta dcera chodi jeste na nizsi stupen tudiz ma jednu ucitelku, ktera by mela mit o deni ve tride prehled a ktera by mela zasahnout. pripada mi to jako mozny zacatek sikany smajlik - 48 rozhodne by stalo za to se i na tridni schuzce o tom pobavit s ostatnimi rodici.
ze by to pochopila dcera, o tom silne pochybuju. to se snad od ni ani neda chtit smajlik - 26

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-68
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

    Zpíváte si občas doma?

    Celkem hlasovalo 379941.
    Archiv anket.