Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

naštěstí si to neaši "nevylívají" na mých dětech

u našichje to teď podobné, taky nevím co s tím.Řekla bych že je to spíš vina mamky, i jsem se snažila si s ní promluvit, jenže to je na nic, ona má svou pravdu (hodně tátu "buzeruje" za každou kravinu, ten už toho má plný zuby, nedivim se, jednou mu vynadá že někde stojí, pak zase naopak že tam nestojí, všude jí překáží, když něco udělá, tak to udělá špatně, když to neudělá tak je to taky špatně...asi ponorka, protože jsou oba v důchodu)

PEGG: Nezávidím - jen konstatuji a kvůli mým a sestřiným dětem je mi to líto. Protože dědečka mají jen "Naše Karkulky. Ti ostatní jsou "darebáci a spratci" - a nechtějí tam chodit, kašlou na něho - a já se jim nedivím. A s tím hlídáním - jo vím to jistě. Bydlím na dohled a když on "hlídá", tak já je krmím - a držím hubu. Ale fakt mě je líto děcek. A bráchy taky, protože já být s taťkem pohromadě, tak je ze mě sirotek. On má tak černý pohled na svět, že jsem unavená už jen když se s ním potkám.

Jestli ti rodiče předtím byli "normální" a teprve poslední rok se začínají takto projevovat,může být příčinou nějaká skrytá duševní nemoc u jednoho z nich (např. alzheimer,demence),která se začíná pomalinku projevovat:Ten druhý pak reaguje neadekvátně,protože mu příčina zatím vůbec nemusí být zřejmá a domnívá se,že mu jen dělá "naschvály" !!! Děti myslím není třeba před nástrahami světa moc ukrývat,čím dříve se otuží,tím lépe! aspoň je později nemůže kdejaká blbost rozhodit.

bohunka - 9.8.2011 11:45 - nezáviď bráchovi, ono mít takového člověka v baráku není žádná výhra. A to, že hlídá jeho děti víš určitě? Nebo jen z tatínkova vyprávění?
Víš, já mám v baráku tchánovce a jen moje holubičí povaha je příčinou toho, že jsem tchána ještě nezavraždila

Anahir - 9.8.2011 10:57 - a máš pravdu, já když po nich něco chci,třeba je vzít na výlet,tak píšu sms. Protože jinak si vyslechnu litánie o zbytečnosti a atd.. takhle se pohádají spolu,mozek to zpracuje a pak už se těší a jsou v pohodě. Nikdy jsem doma nemohla říct pravdu,protože byl hned oheň na střeše a vynadáno jsme dostávaly se ségrou několikrát denně za úplné blbosti. Oni si teď zbyli,tak se hádají spolu. Taky mě to štve a k těm dětem, já je tam přes jejich odpor nedávala a našim jsem řekla proč, jenže oni koukali jak z jara,že to vůbec není pravda,oni se nehádají, takže pro ně je to asi normální komunikace. Já z toho mám ponaučení pro celý život a nehádám se, s nikým! neb mi je to odporné

Tak mě napadlo jestli na některého z rodičů neprasklo něco nepěkného z minulosti ( např. nevěra ) a tohle je výsledek. A souhlasím s holkama co by v tom prostředí děti nenechaly. Pokud se rodiče nedokáží chovat slušně, omezila bych návštěvy na minimum. Sama vím, že být svědkem hádek a napadání není nic příjemného ani pro dospělé, natož pro děti. A na místě Magdalény bych si SAMA s rodiči zkusila o problému promluvit - beze svědků, bez ostatních členů rodiny.
Bohužel vím o čem mluvím. Můj tatínek býval skvělý chlap, vždycky s ním byla legrace a měla jsem ho raději než mamku - ta byla přísná. Teď mu je přes 70, mamka už není a z taťky je protivný dědek. Nic mu není dost dobré, jen nadává a brblá - jako Trautenberg. Když něco neuděláme my, je to špatně, ale on nikomu z vnoučat ani nepopřeje k narozeninám - "co by jim přál, však mají všeho dost!" Přitom nejde o dary, ale kdyby jim dal alespoň pusu a čokoládu, ale on si ani nevzpomene. Že štěňata mají 6,8,10 týdnů, to eviduje. Že jeho kamarád z práce je 10 let po smrti, to ví. Ale že jeho vnoučata mají 15, 20 let a pozvali ho na dort - to neví. Sní dort, vypije pivo a ještě pindá že bysme furt jen žrali..... Tak už ho ani nemáme chuť zvát. Jediná vyjímka jsou holky od bráchy co s něma bydlí. Ty dodnes hlídá ( 9 a 14 ) a opatruje, to jsou jeho miláčci. Ostatní nezná - no oni ti ostatní na něj pomalu začínají kašlat - a zase je to špatně. A přitom to býval takový skvělý táta, byl vždycky pro každou legraci, jezdil s náma na výlety ......

kubikm: Jasně, B12 jim píchnout denně a třeba by zklidnili i hormon

PEGG: To mi připomíná mé děti. Když jsou od sebe, stýská se jim, pořád vzopomínají, připravují pro druhého dárečky, ale jakmile jsou den spolu, servou se a hádají kvůli blbostem. Musím říct, že pro okolí je to hodně nepříjemné, ovšem já mám tu možnost je z moci rodičovské usměrnit, oddělit, potrestat nebo provést určitá opatření. To u rodičů jaksi odpadá.

Já ale doufám, že toho časem vyrostou

Jo a pokud jde o to soudcování- jediná možnost u dětí je nezasahovat, nechat je, ať si to vyřeší samy.

Riki: Nee. Rodiče nabídli, že děti pohlídají. Magdalena si o to neřekla. A třeba mí prarodiče si vyloženě přejí strávit část porázdnin s dětmi a těší se na to. To mi přijde normální.

Linda: Tak úplně to myslím není, nebo by nemělo být- rodiče jsou takoví, měnit se kvůli vám nebudou- Berou si na prázdniny dvě relativně malé děti, tak se jim i vcelku přirozeně připůsobují, kde je potřeba, aspoň tak to obvykle chodí. Dospělí berou ohled na děti, ne naopak.

Pokud třeba děti spí tam, kde obvykle hraje do půlnoci televize, tak se kvůli nim vypíná v 8. I když jsou prarodiče domácí typy, tak kvůli dětem se vyráží na výlety... ne jen že se děti musejí přizpůsobit, ale mělo by to být tak nějak napůl, respektovat oprávněné nároky. A pokud prarodič vidí, že jeho chování děti stresuje, tak by snad měl mít aspoň snahu to na tu dobu zlepšít, pokud ho má rád.

Vysvětlit se dá dětem akorát tak to, že prostě prarodiče jsou takoví a pokud nechce, jezdit k nim nemusí. A prarodičům, že pokud o děti stojí, musejí se po dobu jejich přítomnosti chovat trochu přiměřeněji, jinak že k nim děti odmítají jezdit.

Milá Magdaléno, než si přečtu ostatní reakce,tak ti povím náš příběh. Naši se takhle hádají co je znám,což je 52 let Je to hnusné,pro okolí obtěžující a pro ně dva stresující. Není moc,která by je přiměla změnit svoje chování. Přitom jsou oba od přírody velí a ve společnosti zábavní lidé. Moje děti k nim nikdy na prázdniny nechtěly,právě pro to neustálé dusno. Neumím poradit, jen když jsem s nimi pohromadě,krotím je,neustále napomínám,chvíli to jde,možná si přede mnou dávají pozor. A teď si představ,že si je ségra nastěhovala do nového domečku(nemusela,jsou soběstační ve všech směrech) neumíš si představit,jak to tam občas vypadá,neustálé dusno, nikdo s nikým kloudně nepromluví,všichni jsou pořád naštvaní.
Já bych to asi už nijak nerozpatlávala,ono je to časem přejde, u nás by to bylo tak,že se jim to rozleželo v palicích a přijeli by,jako by se nic nestalo.
U nás je nejlepší,když se jde na pivo, jak si každý jedno dá,tak se tak nějak uvolní a je s nimi hezky, tak už jsem si říkala, že by to chtělo udržovat je v mírně podroušeném stavu
Přitom,ale když jeden odjede na pár dní, tak ten druhý je úplně nemožný, pořád chodí a vzpomíná,co ten druhý asi dělá, no tak se v tom vyznej?

Měla jsem, bohužel, podobné prarodiče. Můj otec, paradoxně, je výborný člověk právě proto, že od dětství viděl, že tohle ne. Když jsem k nim jezdívala na prázdniny, byla jsem naprostou zoufalá a taky jsem utíkala domů, kdykoliv to šlo. I mí rodiče to, naštěstí pochopili. A mimochodem, úplně jejich věc to není. Jsou součástí rodiny. Jezdili jsme za nimi, ale na léto jsem k nim už od svých devíti nejezdila, raději jsem byla tu část prázdnin sama doma a četla jsem si nebo jsem chodila k prarodičům své spolužačky na chatu, s nimiž se mí rodiče domluvili na "hlídání". Užívala jsem si tam senzačního léta. Lidi se nedají předělat. Jen se jim dá vyhnout.

Ať si každý dělá co chce, jestli se chtějí ti dva rafat, stěžovat si na celou planetu i vesmír nebo se prát mezi sebou, je to jejich věc.
Jejich věcí to ale přestává být tehdy, když do toho vtahují druhé - dovolávají se soudcovství, chtějí podporu v ,,boji" proti tomu druhému. Pak už je to věc i těch, kteří jsou naprosto nedobrovolně vtahováni do rolí soudců a spolubojovníků ať se jim to líbí nebo ne.
Nikde v článku jsem si nevšimla, že by prarodiče byli ,,nuceni" si holky vzít. Vzít si je chtěli sami a rodiče to jen přivítali - co je proboha na tom špatného?
No ať se na mě zlobí kdo chce nebo se mnou nesouhlasí, ale děti 7 a 9 let jsou prostě pořád děti a je docela divný po nich chtít aby naprosto dospěle snášely hulvátské chování prarodičů a rozumově k tomu zaujaly postoj o toleranci a mezilidských vztazích. Udělaly jedinou věc, kterou mohly a to, zavolaly mámě.
Ač se mi někdo za můj návrh vysměje, na místě Magdaleny bych napsala rodičům obyčejný dopis. To, co řekla nám ať řekne v tom dopise jim. S dopisem se nelze hádat, nelze mu skákat do řeči.
A Magdalena aspoň bude vědět, že se pokusila o řešení.

Riki: Máš pravdu, že přerušení kontaktu nic neřeší. Ale mlčení o problému taky nic neřeší. Potomci nemají právo mluvit rodičům do jejich života, ale taky od nich nemůže nikdo očekávat, že se budou zdržovat v jejich blízkosti, když je jim nepříjemná. Něco jiného je, když jde o nemocné lidi, tam je třeba se přemoci a pomoci jim nebo jim tu pomoc nějak rozumně zajistit. Ale u relativně zdravých lidí není důvod si činit násilí, když oni sami nemají chuť se svým problémem něco dělat. To je jako s alkoholiky - nabídnu pomoc, stojím při nich, když se léčí, ale když se léčit nechtějí, tak se s nimi nestýkám.

Meryl: sharon: Verera: Podle me je ukolem rodicu vysvetlit detem ze babicka s dedou jsou takovi a makovi. Ano správné to neni, ale oni se k vuli vám menit nebudou. Proste lidé jsou ruzni a vy se sami rozhodnete. Bud to budete poslouchat a nebo misto 14 dni s nima na chate pojedete na tábor / budete doma sami/ dosadt si libovolne. 7a 9 roku nejsou mimina, ktery by nepochopily, ze lidi jsou ruzní. S nekym vycházime lip a s nekym hur, bohuzel i ti s kterymi vycházime hur se muzou vyskytnou v nasí rodine.

Pokud takovyhle nebyli prarodice dríve tak bych jako dcera zapátrala odkud vitr vane, proc najednou z prijemnych lidí jsou 2 nasránci . Ovsem pokud takovi byli dríve tak holt s lety se tato vlastnost pouze umocnuje. Navíc v dnesni dobe s duchodem na krku, kdo vi jak jim slouzí zdraví, cert vi jak dlouho jeste MUSI pracovat a jak to vubec s praci vypadá.... to optimismu nepridá, navíc pokud byly pesimisté uz dríve tak holt jsou ted jenom nastvani na celý svet. Nakonec nejsou sami. Sice pravda nedává jim to právo jecet na vnucky, ale pokud nejeci na ne ale "jenom" vzájemne na sebe, tak opet je to jen a jen jejich problém. Jako dcera muzes nabidnout pomocnou ruku, ale pokud odmitnou tak nic nenadelás. Srtejne nevím jak bys mohla pomoci. Maximálne jim muzes v klidu sdelit, ze aspon pred vnoucatama budou mluvit jako lidi a nebo holt omezis styk, nic s tím sice nezmuzes a zlá budes jenom ty a budes dalsi duvod k hádkám, ale aspon reknes svuj názor. A deti más uz dost velké aby sami rekly s kym a kde chteji byt (to nakonec dokázaly tim telefonátem).