V sedmdesáti se zamiloval a ztratil soudnost
.jpg)
Dělá mi starosti můj tatínek. Je mu sedmdesát let, už osm let je vdovec. Maminka zemřela po dlouhé nemoci. Před rokem se táta seznámil s paní, která je jen o pár let starší než já. Je jí padesát dva, je rozvedená, má tři děti a čtyři vnoučata.
Zpočátku jsem tatínkovi jeho lásku přála, vedle své mladší přítelkyně doslova roztál, jakoby omládnul. Začal opět žít aktivně, jezdí na výlety, chodí za kulturou. Sice mi na té jeho známosti od počátku něco nesedělo, ale říkala jsem si, že mi do toho nic není, hlavní pro mne bylo vidět tátu opět šťastného.
Jenže teď už se mi to přestává líbit, mám velmi silný dojem, že dotyčná ho jen využívá, či spíše zneužívá. Ani ne po půl roce chození se k němu nastěhovala a svůj byt dala nejmladší dceři. Taky na tatínka naléhá, aby se vzali, a on s tím souhlasí.
Já vím, asi se do mě pustíte, že se do jejich života nemám plést, ale ono to není úplně jednoduché. Tatínek je solidně zabezpečený, má doma spoustu starožitností, nemalé úspory. Nemůžu si pomoci, ale připadá mi, že jeho přítelkyni jde hlavně o majetek. Už teď z táty tahá peníze, jak jen to jde. Pro sebe, pro děti, stále potřebuje něco nakupovat. A tatínek jí vždy vyhoví.
Mám strach, aby v případě, že se vezmou a ona bude mít tím pádem své jisté, se k němu nezačala chovat ošklivě. Nechci vůči ní vypadat zaujatě, ale kdybyste ji znaly, není to od pohledu dobrý člověk. Sice je navenek samý úsměv, doslova jako med, ale ve skutečnosti je pravý opak. Na nikom nenechá nit suchou.
Řekla jsem tatínkovi své obavy, ale on to tak vůbec nevnímá. Má ji rád, je s ní šťastný a spokojený, ona mu 
zajišťuje veškerý servis, doslova si ho hýčká. S ní jsem zatím nemluvila, nás vzájemný vztah je spíš vlažný a moc spolu nekomunikujeme, asi tuší, že jí vidím až do žaludku. Zjistila jsem taky, že má velmi zajímavou minulost. Každé její dítě má jiného otce, první měla už v sedmnácti letech jako svobodná matka. Pak si našla novou známost, vdala se a měla druhé dítě, po pár letech se rozvedla a znovu se vdala a měla ještě jedno.
Připadám si jako drbna, když to sem píšu, ale je to nutné, abyste si dokázaly udělat obrázek. Pro mne ta paní prostě není důvěryhodná a mám o tatínka strach. A proč to nepřiznat, mám obavu i z toho, aby ona a její děti nerozházely jeho majetek.
Docela dost se to ve mně vaří, skoro z toho nespím, připadám si bezmocná. Jen přihlížím, jak si ta žena omotává tatínka kolem prstu a on jí naprosto důvěřuje.
Co byste dělaly na mém místě? Nechaly byste to být, nebo byste se snažily nějak zasáhnout? Ale jak?
20.2.2012 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 68 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - V sedmdesáti se zamiloval a ztratil soudnost
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
sharon: pokud to udelala taky tak, tak má ted holt smulu 
.
.gif)
Linda: nevím, my se se sestrou zřekli po otci ve prospěch maminky rovnou u notáře při dědickém řízení......
Verera: ta paní opustila státní byt....takže z něj nic neměla, chtěli se vzít jenže už k tomu nedošlo.......tím pádem neměla na nic nárok.....a už je stejně chudina taky po smrti a to byla v mém věku...
Verera: myslím, že je to tak, že je na rok, pokud nejsou děti, nebo pokud se nedosáhne určitého věku - pak už je to napořád.
Verera - 20.2.2012 13:09
v mládí to je jen na rok pokud nejsou děti, pak již doživotně, pokud se nevdá.
Co pořád máte s tím vdovským/vdoveckým důchodem? Pokud nejsou děti, ta je stejně jen na rok, ne? To zas takové terno není.
sharon: Jestli svůj byt pustila tak, že ho dala dceři, a nastěhovala se k pánovi do jeho vlastního bytu. tak je celkem přirozené, že pak šlado podnájmu. On ten byt stejně nikdy nebude její, jen jako dědictví , pokud se vezmou.
Pokud ta tvá známá paní svůj byt prodala a investovala značnou částku do rekonstrukce nebo domu, pak je to špatné, pokud peníze používala na svoji potřebu (předpokládám, že se podíleli na úhradě svých potřeb rovným dílem, tak taky nevidím důvod, proč by měla mít nějaký nárok na setrvání v domě ). Spolu ho nepořizovali, jen proto, že tam bydlí nějakou dobu a platí část nájmu snad nárok nevzniká, to by pa měl každý nájemník nárok na pronajatý byt.
sharon: otázka je jak se zrekla. Jestli stylem "nic mi tati nedávej, stejne to jednou bude moje" a ted Jana zurí a nebo jestli zdedila treba penize které tata zrovna nemel v hotovosti a nechteli jenom k vuli tomu prodávat veci a tak se domluvili "dás mi to pozdeji" . V druhym pripade se dá aspon neco zachránit.
Tak jako tak byt Janou tak bych se snazila s nastavajici pani aspon seznámit. At uz se z ni vyklube zlatokopka a nebo treba to mysli uprimne, aspon bude Jana vedet na cem je a ne se tady dohadovat v podstate o nicem. Navíc kdyz tak o tom premyslim, jednou péce o tatinka nebude levná, muze byt sobestacny jeste 20 let a taky nemusi. A v podstate je jedno jestli Jana bude platit lidi na jeho osetrováni a nebo jestli ho bude doma osetrovat ona pani a dostane za to jeho majetek . Samozrejme to je ta lepsi varianta. A nakonec pani je sice mladice, ale i ji muze zitra klepnout.
.jpg)
Nedělala bych vůbec nic. Je to jeho majetek, jeho život.... i kdyby se to bralo jako obchod - něco za něco.......... zřejmě usoudil, že mu příjemný podzim života za tu cenu stojí a že je mu jedno, jestli jednou jeho peníze rozhází vlastní vnuci nebo cizí.
Prostě nabídka - poptávka - on je zabezpečený, ona je mu příjemnou partnerkou
Jana by se měla ozvat................
mě se teda nelíbí, ale hodně nelíbí věta......" není to od pohledu dobrý člověk"....................
Linda: já tak nějak nevím...je stále ještě něco její ? když se zřekla ve prospěch tatínka ?...............až snad po jeho smrti ne ?...a to už můžou být jen dluhy, nevím......asi záleží na domluvě..........
Jana podle me musi nejak (jak netusim) presvedcit tatinka, aby osetril jeji dedictvi po mamince - bud ji to dá hned nebo nejaká smlouva at uz predmanzelská a nebo u advokáta nebo.... To co Jane nálezi a je jeji. A se zbytkem dej se vule b. Je to tatinkuv majetek a jak s nim nalozi je jen a jen na nem. Teda pokud uz Janu nekdy v minulosti nevyplatil, to je samozrejme jiná.
my tady můžem jen povídat , psát.......stejně si musím vše vyřešit oni...............mě se paní jako zlatokopka nezdá, Janě nezbyde než vyčkávat anebo chtít po tátovi co jí patří , ale to já osobně bych neudělala, to by mi bylo proti srsti......jo, život není peříčko.........
takže , žádné šetření, škudlení....prostě všechno roztočit ať je doma klid.........
pak ať si ten můj najde třeba osmnáctku...
Jano , přeju hodně štěstí
Já tomu nerozumím. Takže jestli paní miluje tatínka láskou čistou, měla by se starat až do jeho smrti a pak odtáhnout s holým zadkem?
