Papiňák. Bojíte se ho, nebo na něj nedáte dopustit?
Před mnoha lety se paní Helena rozhodla, že půjde s dobou a obohatí své kuchyňské vybavení o tlakový hrnec – „papiňák“. Kolegyně v práci naň po každém víkendu pěly chválu a blaženě se usmívaly nad ušetřeným časem a masem měkoučkým jako dort.
A tak i paní Helena prožívala jedno krásné sobotní dopoledne svou papiňákovou premiéru. Zabalila ptáčky, osmahla cibulku, zadělala poctivý omáčkový základ, podlila, uzavřela hrnec a uspokojeně odcházela plnit další domácí povinnosti. U sporáku zůstal sedět věrný kuchtík, který si lebedil v čichání kuchyňských dobrot. Boxer Kim.
Po nějaké chvíli se z kuchyně začalo ozývat ohlušující syčení, jež připomínalo vypouštění nadbytečné páry z lokomotivy. Helena se rozeběhla na místo činu a ve dveřích zůstala stát. Hrnec syčel jako o život a vypadal, že každou chvíli vybouchne. Asi musím trochu ztlumit oheň, usoudila bystře. Hned jí však blesklo hlavou, jak to udělá, protože přiblížit se k tomu ďábelskému přístroji nějak neměla odvahu.
Nakonec to vyřešila šalamounsky. Svezla se na všechny čtyři a pomalým plížením vpřed se blížila ke sporáku. Uprostřed místnosti se minula s Kimem, který se rovněž plížil, ovšem směrem opačným... Společné měli oba jen jedno – dokonale vytřeštěné oči.
Historek na téma „Mé seznamování s papiňákem“ jsem slyšela nespočet. Tahle mne však pobavila ze všech nejvíc. Já sama jsem při prvním „tlakovém“ pokusu uvařila k obědu místo lahodného hovězího uhelné krátery. První neúspěch mě ale nemohl odradit.
Dnes si vaření bez tlakového hrnce neumím představit. Musím uznat, že pan Denis Papin byl opravdu pašák. Vynalezl toho samozřejmě mnohem více – třeba odstředivé čerpadlo nebo nízkotlaký parní stroj – podle mne je však jeho hrnec to nejdůležitější a nejcennější, co mohl ženám na celém světě přinést.
Vaření v takovém hrnci je totiž paráda. Ušetříte čas, energii, chuťově je jídlo vždy výborné. A jak je to možné? Princip vaření v Papinově hrnci spočívá v tom, že se vaří za mnohem vyššího tlaku, než je ten běžný atmosférický. Uvnitř hrnce se tudíž zvýší teplota na 120 až 130 stupňů Celsia, a doba vaření jídla se tím podstatně zkrátí. Odpadá zdlouhavé stání u plotny, podlévání a míchání... hlavně třeba právě u hovězího masa je takový hrnec služebník k nezaplacení.
V současné době si můžete vybrat z více druhů tlakových hrnců. Jsou opatřeny různými pojistkami – proti otevření pod tlakem,
tepelnou pojistkou a dalšími. Vyrobeny jsou z kvalitní ušlechtilé oceli, mívají až trojvrstvé sendvičové dno. To zabrání připálení pokrmu, když v tlakovém hrnci nelze v době varu jídlo promíchat.
Některé hrnce mají dokonce dva rozdílné tlaky – můžete si zvolit tlak pro vaření zeleniny, při němž zůstanou zachovány vitaminy, jiný tlak je zase potřeba k vaření masa. Skvělým pomocníkem je také elektronický časovač.
Nezapomeňte vždy pečlivě prostudovat návod k použití. Některé hrnce totiž nejsou vhodné pro všechny typy varných desek.
Teď právě uvažuji o koupi nového papiňáku. Ten, který jsem obdržela před pětadvaceti lety jako svatební dar, už má, chudák, odslouženo. Už se těším na seznamování se svým novým kuchyňským kámošem.
Co vy? Také nedáte dopustit na starý dobrý papiňák? A co nějaká veselá historka z dob začátků? Pochlubíte se?
30.10.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 65 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Papiňák. Bojíte se ho, nebo na něj nedáte dopustit?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Tak že by bouchl papiňák, o tom jsem ještě neslyšela, to by musel být špatně zavřený.
Ovšem že těsnění netěsní stařičkého kousku a obsah probublává ven, to je fakt. Nicméně i přes to ho občas používám na hovězí vývar nebo maso, přece jen je o dost měkčí.
varim v papinaku... ale s respektom, s intenzitou ohrevu to neprehanam, asi preto, lebo si spominam na maminu kolegynu v praci... jeden z prvych pokusov bola poctiva domaca hovadzia polievka... skoda, ze cely obsah vratane zeleniny a rezancov skoncil na stene, pretoze papinak explodoval :(
catcat: přesně tak to mám já..pomalé vaření,míchání..guláš z papiňáku je zlo..a kdo viděl včera Prostřeno,jak dáma v něm vařila svíčkovou,tak to byl přímo zločin
sorry, 2x to být nemuselo
Moje maminka používala běžně papiňák, nikdy se nic nestalo, takže mi to přišlo normální. Ale postupem času jsem ho vyhodila, protože já to jídlo opravdu ráda míchám a dochucuju a tak... A navíc gulášek je excelentní po 3 a více hodinách pomalého vaření
Moje maminka používala běžně papiňák, nikdy se nic nestalo, takže mi to přišlo normální. Ale postupem času jsem ho vyhodila, protože já to jídlo opravdu ráda míchám a dochucuju a tak... A navíc gulášek je excelentní po 3 a více hodinách pomalého vaření
Máme nerezový ,ale používáme ho tak parkrát za rok na vaření fazolí.Nesmí se to narvat plné a myslím,že se nemůže nic stát.Doma(v dětství) jsme měli nejdříve hliníkový a potom kuktu,v naší velké rodině to byla velká pomoc,o hodně se zkrátila doba vaření ,i třeba vemínka a pod.,co jsme tehdy jedli...
.jpg)
Dostala jsem ho jako svatební dar, taky nějaký hodně kvalitní - a už čtyři roky je stále nerozbalený vě skříni... Když opomenu fakt, že u nás vaří manžel, tak papiňák (asi třicet let starý) využije jednou dvakrát do roka - to když od babičky dostaneme slepici, tak na vývar. Ale i on z něj má celkem respekt. Já mám rovnou strach (moje babička se také může pyšnit pěknou dírou ve stropu), takže když už jednou za čas vařím já, tak nejenže papiňák nepoužívám, ale radši se na něj ani nekoukám - co kdyby 
Papinak nemam a ani mit nebudu. Moje maminka ho nepouzivala ze dvou duvodu - za prvni ji jidlo z nej nechutnalo, a za druhe se ho bala. Nutno podotknout, ze opravnene. Kdysi si tatinek nedal rict a rozhodl se, ze v nem uvari vyvar. Skoncilo to tak, ze ten hrnec bouchnul a tatka mel oparene cele bricho a hrudnik vrouci polevkou. My vedeme Zepter hrnce a jsme spokojeni. Papinak nikdy 
.jpeg)
Papiňák mám, dokonce jeden z nejnovějších (dárek) ale já jsem se v něm ještě nenaučila vařit. Buď nedovařím a nebo rozvařím Vadí mi, že jídlo nemůžu kontrolovat.
Ale pamatuji se historku s papiňákem. Jednou o prázdninách jsem byla u babičky a dědy, babička jela k doktorovi a tak nakázala dědovi ať nám k obědu ohřeje nudlovou polévku, ta byla v papiňáku. Jenže děda dal hrnec na plotnu a zavřel ho Když začal syčet, sundal ho z plotny a chtěl otevřít. No jasně, že to nešlo, tak chvíli držel pojistku aby vyšla pára,ale ani pak hrnec nepovolil. Předesílám, že děda byl dvoumetrový chlap a spětí, která by zabila vola. A jak byl už rozčílený, tak tou pěstí praštil do víka hrnce a to povolilo. Jenže polévka si to vysvětlila jako povel k opuštění hrnce. V hrnci nezůstalo nic, zato strop zdobili rozvařené nudle a pomalu odpadávaly dědovi na hlavu. Klika byla, že ho to neopařilo, to by asi taková zábava nebyla. K obědu jsme měli chleba se škvarkama a babičku málem ranila mrtvice, když se vrátila
.gif)
kdysi jsem měla a vyhodila a už jej nechci ani vidět....mám parní hrnec a to stačí....
nebojím,ale do domu mi to nesmí.jídlo z toho mi absolutně nechutná.
.jpg)
Souhlas s Křečkem,nesmí mi to do baráku ! Měla jsem dříve,ale ráda jsem je rozdala-sice jsem je použila ,ale vždycky měla pocit že mi někde tiká bomba 
A ještě mi připomínali dětství,kdy se v papiňáku vařily dršťky-no FUJ. Na flaksu mám pomalák,a to je správnej tichej kámoš
Dříve jsem vlastnila papiňáky hliníkové,jeden menší a jeden větší. Později jsem si koupila nerezový nízký.Nevařím v něm všechno, ale používám ho často. Když hodně spěchám a manžel přešlapuje hladový v kuchyni, vařím v něm i brambory. Dělám v něm guláš, fazole, hovězí polévku, občas nějaké maso. Ale ptáčky, roštěnky nebo svíčkovou bych do něho nedala. To se musí dělat v troubě.
Přidávám se k těm,co popiňák chválí,mám ho 40 let a stále slouží.Jen je asi podle dnešních norem z méně kvalitního materiálu,ale neva,hlavně když uspíší vaření.Jo a k té slepici-tu jsem jednou vařila v papiňáku skoro 4 hod.,asi byla dostihová.
