Jak skoncovat s mamahotelem?
.jpg)
Je mi devětačtyřicet let, jsem rozvedená, mám dvě děti: šestadvacetiletého syna a dvaadvacetiletou dceru. Obě jsem je vychovala v podstatě sama, s bývalým manželem jsme se rozváděli, když děti chodily ještě na základní školu.
V poslední době jsem několikrát v různých magazínech četla o problému dospělých dětí, které, ač jsou již soběstačné, stále bydlí u svých rodičů a využívají servis, který jim takový život skýtá. Uvědomila jsem si, že se to týká i mne, a že mé myšlenky na to, být sama, asi nejsou úplně hříšné, jak jsem se dosud domnívala.
Dcera se už osamostatnila, prakticky hned po maturitě se odstěhovala, s bývalými dvěma spolužačkami si společně pronajaly byt. Máme spolu hezký vztah, nebylo to tak, že by chtěla stůj co stůj hned z domova. Pravidelně si voláme, skoro každý víkend se vidíme. Jsem na ni pyšná, jak svůj samostatný život zvládá. Už dokonce bydlí sama v pronajaté garsonce. Má naštěstí dobrou práci a celkem slušný plat, takže vše zvládá.
Se synem je to jiné. Po maturitě nemohl nějakou dobu nikde v zaměstnání zakotvit, pak se mu konečně zadařilo a už pět let pracuje na stejném místě. Plat má rovněž slušný, větší, než dcera, takže na samostatný život by mu to rozhodně stačilo. Jenže jemu se z domova nějak nechce.
V posledních asi dvou letech stále častěji přemýšlím, že už bych chtěla žít sama. Mít své soukromí, svůj život. Až dosud jsem se za tyto myšlenky styděla, připadalo mi hrozné, že já, jak matka, uvažuji o tom, že bych své dítě „vyhodila“ z bytu.
Syn je hodný, slušný, pravidelně mi přispívá na domácnost, to ano. Ale pro mne už začíná být „péče“ o dospělého syna zátěží. Kvůli němu každý den vařím (sama bych si udělala jen něco studeného, případně nějaký salát), mám více prádla na praní, s úklidem taky nepomáhá. Přijde z práce, sedne k počítači a pak jde spát. Přítelkyni teď žádnou nemá, s kamarády vyrazí ven tak jednou v týdnu, většinou v sobotu. Celou neděli pak vyspává až do odpoledne.
Několikrát jsem se synem navedla řeč na téma jeho osamostatnění, ale jemu si evidentně ode mne nechce. Vlastně ani nechápe, v čem je problém, má pocit, že mi přece nijak nepřekáží. Je to asi hrozné, co teď napíšu, ale zjišťuju, že už mi jeho přítomnost doma vadí. Dokud byl malý kluk nebo ještě studoval, tak to bylo jiné, ale teď už je to dospělý muž, myslím, že je na čase, aby se o sebe začal starat sám.
Chtěla bych udělat nějaký definitivní krok, na rovinu mu říct, že už nastala doba, aby vylétl z hnízda, vždycky už to mám na jazyku, ale nakonec si to rozmyslím a radši to spolknu. I když vím, že je to asi blbost, mám prostě pocit, že já jako máma bych něco takového říkat a cítit neměla.
Chtěla bych se proto zeptat vás, které už máte dospělé děti. Jak probíhalo jejich osamostatňování a jestli jste některá musela použít i metodu – „sbal si kufry a běž do světa“. Mám obavu, že to takto budu muset udělat, jinak se o syna budu starat ještě v jeho čtyřiceti letech.
24.2.2014 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 69 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak skoncovat s mamahotelem?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
evropka: 
V naší rodině je obvyklé, že děti padají z hnízda hned po studiích. Tehdy se mi to nelíbilo, ale zpětně to kvituju. Naučit se samostatnosti je potřeba, jak člověk bydlí u mámy, i když doma dělá, není to ono. Samostatnost nenacvičí 
catcat: Přesně tak. Když si vzpomenu na dávné mládí, ti kluci, co bydleli sami, byli prostě neodolatelní. Uměli se postarat, byli samostatní, bylo s nimi kde trávit večery (a noci 
)... chlapi u maminek v tomhle srovnání neměli šanci. A to už je hodně dávno.... Dneska to mají ještě lehčí, bytů na pronájem je přebytek, jak člověk začne vydělávat, není problém si něco najít. A když vydělává hodně, tak si hned něco pořídit, ono to není od věci, mít něco vlastního je vždycky velké plus. Dneska už holky nejsou hloupé, nikomu služky dělat nebudou, pracujou stejně tvrdě jako chlapi. Jestli si někdo představuje, že se z maminčiny péče přenese rovnou do péče nějakého děvčete a nic se nezmění, jen bude mít navíc sex, je dost hodně mimo. Některým se to možná podaří, ale s nějakou chuděrkou, kterou nikdo kvalitní nechtěl..... a tak prstíčkem hrabala, aby sehnala aspoň mamánka a mohla mu sloužit. Z toho vyplyne stejně "kvalitní" vztah 
.jpg)
sharon: a víš že s tebou souhlasím,ať si každej dělá jak mu to vyhovuje,já osobně jsem ráda že už jsou děti z baráku...a kluk si vaří,peče,smaží ale bordel má u sebe,už od 15 let chtěl bydlet sám,povedlo se mu to ve 21 letech
Deafina: Tak to určitě, takového fakt neznám, co by se vzdal samostatného života kvůli tomu, aby matce nebylo smutno. To teda leda nějaký dospělý závisláček to tak zdůvodňuje, že on vlastně doma bydlet MUSÍ. Nebo je naopak závislá maminka a takhle to z něj udělá...
No, tak já mám jen o pár let víc než Váš syn a musím tedy říct, že mě by tedy, jako 26ti letý, co bydlí u maminky odrazoval hodně. Dlouho bych se rozmýšlela, jestli bych za partnera chtěla. Kór, když doma nehne ani prstem, to už tedy úplně. Zřejmě čeká, až se ujme nějaká přítelkyně a postará se o něj se vším všudy jako maminka. Tak na tohle bych moc zvědavá nebyla a většina dnešních slečen taky ne. Taky se většinově "rády starají", ale ne že musí, ale že chtějí, to je velký rozdíl. Není to povinné a nezbytné, že by bez jejich péče zhynul. Ostatně, to je ale jeho věc. Jen aby Vám ale nezůstal na krku do 60ti (jeho, ne Vaší).
Takže já radím, udělat radikální řez. Zeptat se, jaké má plány do budoucna, snad tedy se můžeš zeptat, když s Tebou bydlí a dělám mu servis. Jestli tedy opravdu chceš bydlet sama, tak mu to říct a dát časovou lhůtu, do které se má zařídit. Taky třeba popřemýšlet sama o stěhování do menšího, jestli je třeba. Pokud Tě jen zmáhá ta péče, tak to oznámit a nedělat. Fakt nechápu, že nemá syn od malička přidělené své domácí povinnosti, léty se mohly rozšířit a pak to tak má zůstat až do toho osamostatnění. Protože jinak je 1. vypočítavý, 2. sobecký, 3. líný, 4. nepraktický. Už s tím asi moc nenaděláte, když tak není vychovaný, ale pořád je šance, že ze sebe alsepoň nebudete dělat otroka a jeho samostatný život naučí, popř. partnerský život. Dle mých zkušeností právě není nad to, když muž plynule nepřejde z bevýhradní matčiny péče od péče přítelkyně, ale chvíli žije bez větší pomoci sám. To si pak všeho mnohlem víc váží.
Možná by se syn odstěhoval velmi rád a s maminkou bydlí jen proto, že si myslí, že by jí bylo samotné smutno.
Každopádně by si o tom spolubydlení měli promluvit.
Kdybys Mirko opravdu chtěla, aby se syn odstěhoval, tak už by se tak dávno stalo. Syn už několik let pracuje, nestuduje, má dokonce vyšší plat, než jeho o čtyři roky mladší sestra, která už žije plným samostatným životem.... Podle mě sis z něj udělala náhradního životního partnera. A jakoby doplňkově trpíš za to, že jsi se kdysi rozvedla a byla na děti sama. Viz ty tvoje formulace ála "já přece jako máma nesmím nic takového cítit, fuj" 
Působí to na mě strašně falešně, promiň. O syna poměrně ochotně pečuješ a nejlépe bys asi chtěla, aby to navenek vypadalo, že jsi chuděra obecná: synek se doma jen válí u počítače a ty mu MUSÍŠ podstrojovat... Pokud máš opravdu pocit, že musíš podstrojovat a opečovávat 26letého potomka, potom doufám, že vyváříš, pereš i žehlíš i dceři, aby to bylo alespoň spravedlivé. To ale asi neděláš - ale proč, když máte s dcerou tak vynikající vztah?
Mirka, těžko radit, asi bych ho trochu zaměstnala do budoucna se mu to bude hodit.
S vařením se domluvit.
.jpeg)
sharon - 24.2.2014 13:49
.gif)
dadka: PEGG: jsem ráda že nejsem sama s tím "mamahotelem"......s mojí sestrou bydlí 2 ze tří synů a sestra se má jako
v žitě.....mladší je přes úklid a starší rád vaří a světe div se i peče a sestra přijde z práce a má hotovo , někdy vaří spolu....je roky rozvedená a sama žít nechce ...je to věc každého ale jakýpak "mamahotel".....
Moc to nechápu, pokud ovšem Mirka ještě nehodlá navázat vztah s nějakým mužem.
Syn přispívá na domácnost, doma se zdržuje minimálně, určitě mámě nedrží pistoli u hlavy, aby mu vařila teplé večeře a nažehlovala podvlíkačky.
Oba jsou dospělí, a jestli Mirce syn opravdu v jejím bytě vadí, tak ať mu to na rovinu řekne. Takovéhle tanečky okolo jsou zbytečné.
Zajímavé....za mého mlada se takovéto věci neřešily,zkrátka děti bydlely s rodiči,dokud nedostaly nějaký byt,někdy bydlelo i víc generací v bytě,nějak se to vždycky vyřešilo...Já byla doma do svých 28 let,dávala jsem mámě peníze,ale starala jsem se sama o sebe,jídlo vařila máma,když jsem nechtěla jíst,tak jsem jí to řekla.Když jsem se seznámila s nějakým klukem,tak mi bylo jedno,jestli bydlí s rodiči nebo jak.Paní Mirka si asi řekla,že by velký syn mohl doma překážet,kdyby si ještě někoho našla....Nejjednodušší je mu vše na rovinu říct,ale dnes je hluboko do kapsy,žádné jistoty,tak bych synka nechala být,až nastane pravý čas,tak se odstěhuje...No a kdyby ne,tak se může jednou o mámu starat,znala jsem spousty starých mládenců,kteří žili s mátí až do její smrti,to už byli třeba oba v důchodu....
catcat - 24.2.2014 11:39 dovolím si nesouhlasit. Už jsem psala, že můj syn byl ještě v 27 doma. Dnes bydlí s přítelkyní, vaří, uklízí, o všechno se dokáže postarat. S ledačím pomůže i mně. Myslím, že co do dětí vložíme, to se jednou zúročí. U někoho to hold trvá déle. Ale řekla bych, že je to celkovou výchovou, jestli jsou děti zvyklé jen využívat zázemí rodiny, nebudou v dospělosti jiné, hold jsme je to sami naučili
Renee: to je přesné Napadlo mě totéž - že chlapec se stává neprodejným na vztahovém trhu
Takže radím, aby to synovi řekla co nejdřív. Pro jeho vlastní dobro. Peníze má, tak co. Jinak opravdu hrozí, že jí zůstane navždy, pár takových případů znám a není to nic pěkného. O takové chlapy totiž není zájem.
tak s tím jsem problém neměla, ale já bych mu asi nevařila, ať se snaží sám, obsluhovat pračku se taky může naučit sám, na druhýho synka jsem zvědavá, jak bude dlouho doma, ale do matury ještě 3 roky, pak předpokládám ještě VŠ, ten starší šel hned po matuře pracovat, se mnou doma vydržel jen 3 měsíce
