V sedmdesáti se zamiloval a ztratil soudnost
.jpg)
Dělá mi starosti můj tatínek. Je mu sedmdesát let, už osm let je vdovec. Maminka zemřela po dlouhé nemoci. Před rokem se táta seznámil s paní, která je jen o pár let starší než já. Je jí padesát dva, je rozvedená, má tři děti a čtyři vnoučata.
Zpočátku jsem tatínkovi jeho lásku přála, vedle své mladší přítelkyně doslova roztál, jakoby omládnul. Začal opět žít aktivně, jezdí na výlety, chodí za kulturou. Sice mi na té jeho známosti od počátku něco nesedělo, ale říkala jsem si, že mi do toho nic není, hlavní pro mne bylo vidět tátu opět šťastného.
Jenže teď už se mi to přestává líbit, mám velmi silný dojem, že dotyčná ho jen využívá, či spíše zneužívá. Ani ne po půl roce chození se k němu nastěhovala a svůj byt dala nejmladší dceři. Taky na tatínka naléhá, aby se vzali, a on s tím souhlasí.
Já vím, asi se do mě pustíte, že se do jejich života nemám plést, ale ono to není úplně jednoduché. Tatínek je solidně zabezpečený, má doma spoustu starožitností, nemalé úspory. Nemůžu si pomoci, ale připadá mi, že jeho přítelkyni jde hlavně o majetek. Už teď z táty tahá peníze, jak jen to jde. Pro sebe, pro děti, stále potřebuje něco nakupovat. A tatínek jí vždy vyhoví.
Mám strach, aby v případě, že se vezmou a ona bude mít tím pádem své jisté, se k němu nezačala chovat ošklivě. Nechci vůči ní vypadat zaujatě, ale kdybyste ji znaly, není to od pohledu dobrý člověk. Sice je navenek samý úsměv, doslova jako med, ale ve skutečnosti je pravý opak. Na nikom nenechá nit suchou.
Řekla jsem tatínkovi své obavy, ale on to tak vůbec nevnímá. Má ji rád, je s ní šťastný a spokojený, ona mu 
zajišťuje veškerý servis, doslova si ho hýčká. S ní jsem zatím nemluvila, nás vzájemný vztah je spíš vlažný a moc spolu nekomunikujeme, asi tuší, že jí vidím až do žaludku. Zjistila jsem taky, že má velmi zajímavou minulost. Každé její dítě má jiného otce, první měla už v sedmnácti letech jako svobodná matka. Pak si našla novou známost, vdala se a měla druhé dítě, po pár letech se rozvedla a znovu se vdala a měla ještě jedno.
Připadám si jako drbna, když to sem píšu, ale je to nutné, abyste si dokázaly udělat obrázek. Pro mne ta paní prostě není důvěryhodná a mám o tatínka strach. A proč to nepřiznat, mám obavu i z toho, aby ona a její děti nerozházely jeho majetek.
Docela dost se to ve mně vaří, skoro z toho nespím, připadám si bezmocná. Jen přihlížím, jak si ta žena omotává tatínka kolem prstu a on jí naprosto důvěřuje.
Co byste dělaly na mém místě? Nechaly byste to být, nebo byste se snažily nějak zasáhnout? Ale jak?
20.2.2012 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 68 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - V sedmdesáti se zamiloval a ztratil soudnost
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Jarča: Měli jsme podobný případ v rodině a bylo to dost děsivé. Skutečně s ně vytahala všechny peníze, ve chvíli, kdy zjistila, že nemovitost, na niž si brousila zuby není jeho, ale jiných členů rodiny, byla nepředstavitelně zlá. Podotýkám, že všem bylo jedno, co si náš milý dělá s penězi, ale to chování se opravdu změnilo. Když zemřel, jeho synovi zavolali z nemocnice, nikdo ani nevěděl, že tam je, Dokonale všechny odřízla. Jsem skeptik. Tedy to, že se chování změní se stát může. To, že rozfofruje jeho majetek bych považovala za skoro jisté.
.jpg)
JEstli mel nebo nemel nekdo dite coby svobodny a kolik má deti a s kym ....to o charakteru cloveka nic neriká. Takze at je pani taková nebo maková je to jen a jen jeji vec, jak a s kym prozila zivot.
Neco jiného je tátuv majetek. Ano je jeho a on rozhoduje, ovsem chápu Te, ze nechces aby vsechny veci skoncili v cizich rukách. Ale nic s tím podle me nenadelás. Maximálne muzes byt potvora a "plakat" tatinkovi na rameni a vytáhnout z neho neco pred svatbou. Je to sprosty, ale ucel sveti prostedky.
Predmanzelská smlouva je resenim, ale pochybuji ze by starsi clovek na ni pristoupil. Ti byli vychovani v jiné dobe a cestnost nade vse. A kdyz je zamilovany prece nemuze neverit své nastavajici. Navic pokud je solidne zajisten, tak v jeho ocich nejaká drobnost nebo financni vypomoc jejim detem ho nezruinuje a drahé milované bytosti pomuze.
Mitrola: ty jsi zase milá...
Četla jsi, co Jana píše? "Mám strach, aby v případě, že se vezmou a ona bude mít tím pádem své jisté, se k němu nezačala chovat ošklivě." Taky bych na jejím místě měla o tatínka strach. Ale co bych dělala, vůbec nevím. Je to dospělý svéprávný člověk a je těžké mu do něčeho mluvit
.JPG)
Nenaděláš vůbec nic. Tátovi jsi své obavy řekla, on to tak nevímá...
Táta je dospělý, svéprávný, takže - možná bohužel - může se svým majetkem nakládat, jak se mu zlíbí.
Trochu chápu Tvé obavy - majetek zbudovali s maminkou a máš obavu, aby byt, případně další majetek neskončil v cizích rukách.
Tátovi je 70 let a je přeci jen a jen jeho věcí kam své peníze investuje. Tvoje peníze té dámě přeci nedává !!! Bojíš se, že až zemře nic na tebe nezbyde ??
Taky bych hlasovala pro předmanželskou smlouvu. Prostě tatínkovi řekni, že se o něj bojíš, tak aby nedopadl špatně, ať tedy sepíší předmanželskou smlouvu. Ve sňatku mu stejně nezabráníš, tak bych zkusila toto.
Možná je všechno,co píšeš pravda...ale já bych to tatínkovi přála.Člověk netuší,kolik mu zbývá ještě života a tak ať si ho ještě užije a je šťastný.
Zkus si s ním promluvit a předmanželské smlouvě, třeba na to přistoupí.
Mozna mas i pravdu, ale co chces delat? Jedine predmanzelska smlouva pokud by se opravdu chteli vzit...Mozna by to byl i dobry "test" - jestli by smlouvu podepsala i v pripade, ze majetek vetsi dil pripadne detem (nejsem pravnik - presne podminky dat do smlouvy)...Porad je tu 50%, ze to muze byt opravdova laska, kterou bysme starsim lidem meli moc prat...Naslapovat opatrne - je to krehky...Muzes hodne zranit dva lidi...Ta predmanzelska smlouva by mohla ledacos naznacit... Byla bych hodne opatrna k citum tech dvou lidi...Preji stesti...
Kez by to aspon jednou nebylo vsechno o penezich...
Samota, prázdno, nuda, ... když se k tomu přičte věk, zbývá jen otázka, kolik krás na takového člověka ještě čeká. A to už je krůček od toho, aby člověk byl ochoten zaplatit cokoliv a přehlížet všechna varování za zpestření každodenního života.
Nemyslím si, že jsi závistivá, nepřející či čekáš na dědictví, nebo toužíš ho prohlásit za nesvéprávného. A plně s Tebou souhlasím, že je velmi těžké s tatínkem cokoliv změnit. Netuším, co by jsi měla udělat, aby se tatík kontroloval. To už nejde proto, že je stále se svoji přítelkyní. Můžeš jen mlčky přihlížet a doufat... třeba že se stane zázrak. 
Znám případ, kdy ex-manžel se staral o svoji ex-manželku. Diabetičku, s pokročilým Alzheimerem. Obral ji o všechno - pro peníze ji vezil k bance, její starožitné sbírky mincí, obrazy, šperky, pak podepsala přepis domu včetně kompletního vybavení. Nikoho neměla, syn zemřel v 21 letech... Paní žije v ústavu, má svůj důchod a její ex zákaz vstupu. (To zařídili její kamarádi. A celý proces byl nechutný za přítomnosti policajtů, právníků... 
)
Život je nevyzpytatelný. Lidská nenasytnost bezedná. 
