Jak skoncovat s mamahotelem?
.jpg)
Je mi devětačtyřicet let, jsem rozvedená, mám dvě děti: šestadvacetiletého syna a dvaadvacetiletou dceru. Obě jsem je vychovala v podstatě sama, s bývalým manželem jsme se rozváděli, když děti chodily ještě na základní školu.
V poslední době jsem několikrát v různých magazínech četla o problému dospělých dětí, které, ač jsou již soběstačné, stále bydlí u svých rodičů a využívají servis, který jim takový život skýtá. Uvědomila jsem si, že se to týká i mne, a že mé myšlenky na to, být sama, asi nejsou úplně hříšné, jak jsem se dosud domnívala.
Dcera se už osamostatnila, prakticky hned po maturitě se odstěhovala, s bývalými dvěma spolužačkami si společně pronajaly byt. Máme spolu hezký vztah, nebylo to tak, že by chtěla stůj co stůj hned z domova. Pravidelně si voláme, skoro každý víkend se vidíme. Jsem na ni pyšná, jak svůj samostatný život zvládá. Už dokonce bydlí sama v pronajaté garsonce. Má naštěstí dobrou práci a celkem slušný plat, takže vše zvládá.
Se synem je to jiné. Po maturitě nemohl nějakou dobu nikde v zaměstnání zakotvit, pak se mu konečně zadařilo a už pět let pracuje na stejném místě. Plat má rovněž slušný, větší, než dcera, takže na samostatný život by mu to rozhodně stačilo. Jenže jemu se z domova nějak nechce.
V posledních asi dvou letech stále častěji přemýšlím, že už bych chtěla žít sama. Mít své soukromí, svůj život. Až dosud jsem se za tyto myšlenky styděla, připadalo mi hrozné, že já, jak matka, uvažuji o tom, že bych své dítě „vyhodila“ z bytu.
Syn je hodný, slušný, pravidelně mi přispívá na domácnost, to ano. Ale pro mne už začíná být „péče“ o dospělého syna zátěží. Kvůli němu každý den vařím (sama bych si udělala jen něco studeného, případně nějaký salát), mám více prádla na praní, s úklidem taky nepomáhá. Přijde z práce, sedne k počítači a pak jde spát. Přítelkyni teď žádnou nemá, s kamarády vyrazí ven tak jednou v týdnu, většinou v sobotu. Celou neděli pak vyspává až do odpoledne.
Několikrát jsem se synem navedla řeč na téma jeho osamostatnění, ale jemu si evidentně ode mne nechce. Vlastně ani nechápe, v čem je problém, má pocit, že mi přece nijak nepřekáží. Je to asi hrozné, co teď napíšu, ale zjišťuju, že už mi jeho přítomnost doma vadí. Dokud byl malý kluk nebo ještě studoval, tak to bylo jiné, ale teď už je to dospělý muž, myslím, že je na čase, aby se o sebe začal starat sám.
Chtěla bych udělat nějaký definitivní krok, na rovinu mu říct, že už nastala doba, aby vylétl z hnízda, vždycky už to mám na jazyku, ale nakonec si to rozmyslím a radši to spolknu. I když vím, že je to asi blbost, mám prostě pocit, že já jako máma bych něco takového říkat a cítit neměla.
Chtěla bych se proto zeptat vás, které už máte dospělé děti. Jak probíhalo jejich osamostatňování a jestli jste některá musela použít i metodu – „sbal si kufry a běž do světa“. Mám obavu, že to takto budu muset udělat, jinak se o syna budu starat ještě v jeho čtyřiceti letech.
24.2.2014 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 69 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak skoncovat s mamahotelem?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
odděl svou domácnost od jeho. Musí se naučit žít samostatně. S využitím diplomacie " kdyby se mi něco stalo, ať to umíš". Vlastní police ve špajzu, v lednici, vlastní prádelní koš. Je to trošku nezvyklé. S tím samozřejmě souvisí, že bude platit jen poplatky za užívání bytu. Já tyhle starosti dávno nemám, syn si libuje v odděleném bydlení, má rád svůj pořádek i soukromí.
Souhlasím s povinnostmi, které by jsi měla vytyčit....ale také by bylo vhodné mu stanovit čas, kdy by se měl již postavit na vlastní nohy. Je mu 29 let a tak třeba do 30 ceti má na to rok času si něco najít, prostě v pohodě se takto dohodnout.
.jpeg)
No spíš než vystěhování bych na něho přenesla nějaké povinnosti. Jistě, pokud se odstěhuje tím lépe,ale neumím si představit, že své dítě v podstatě vyhodím z domova proti jeho vůli. Byl by velký problém oznámit - "Nevařím"? Možná, že ani ty teplé večeře nevyžaduje, ale když jsou, proč by je nevyužil
Někdy si to nepohodlí pro sebe děláme sami a máme pocit, že se od nás očekává a ono třeba vůbec ne. Nešlo by se domluvit, že ač v jednom bytě, budete žít každý svůj život? Já bych v tom viděla i výhodu, náklady na bydlení si rozdělíte a povinnosti taky. My jsme zvláštní národ, pořád se řeší jen to jídlo. V dnešní době ještě hlady nikdo neumřel. Jste dva dospělý, rozdělejte si večer vínko a promluvte si. Řekni co se ti nelíbí, vždyť i nepříjemné věci se dají říct slušně a v klidu, nemusí to být ve zlém. Naznačování je na houby, je to chlap, těm asi fakt naznačovat nestačí. Možná, že se budeš divit, že třeba i on sám uvítá změnu.
Víš můj syn byl doma do 27. už jsem měla vážný strach, že to tak zůstane, nezůstalo. V podstatě ze dne na den si zařídil vlastní život. Myslím, že stejně to bude i s tvým synem, až nastane jeho čas, půjde. 
Jak je možné, že 26-ti letý potomek nemá v domácnosti, kde bydlí žádné povinnosti?? ROZHODNĚ by se měl podílet na pravidelném úklidu, (caira - 24.2.2014 6:48 ) a udělat z něho spolubydlící - sallie - 24.2.2014 4:55 . Mám dva potomky dcera18 a syn15. A neexistuje, aby i můj syn se nepodílel na provozu domácnosti. Zase na druhou stranu musím říct, že z domu bych ho „nevyháněla“ Mě osobně to přijde naprosto zvrácené cpát peníze do podnájmu jen proto aby byl samostatný. Zvláště, když nechce. A rozhodně bych nevařila každý den teplá jídla, a nějak ho namotivovala, aby občas i on uvařil pro tebe
.gif)
A není nejjednodušší mu to takhle otevřeně říct:
" Je pro mně vyčerpávající se o Tebe starat, jsi dospělý muž. Vyprat ano, v neděli oběd ano, ALE - v týdnu nevařím a o společné prostory se budeme starat oba. Tzn. vyber si - jeden týden uklízíš koupelnu, druhý záchod - já naopak. Totéž kuchyně X obývák. Prostě stanov hranice.
Začala bych tím, že vypadla z bytu na víkend (on Ti ho nepodpálí :-) ), ať s postará sám. A pokud bych tam našla v neděli bordel, nastolilla bych pevný řád. A pokud ne, následovala by pochvala a domluva, že to takto budete řešit častěji... a i v týdnu.
Mirko, stanovte synovi termín, třeba s Vašimi padesátinami, i když máte syna koukám hodného, i když budete zbytečně řeklo by se platit dva nájmy /máte promyšleno, co by bylo, kdyby jeden z vás přišel o práci?/, navrhněte vyměnit byt za dva menší poblíž s tím, že si vzájemně vypomůžete, on s opravou, Vy třeba s uvařením na víkend, abyste byli ve stejné pozici, a oba si tak vybudujete svůj nový život. Ono říct STĚHUJ SE JÁ ZŮSTANU DOMA SAMA by se Vám nemuselo vrátit v dobrém. Vždycky budete ta, co syna vysypala proti jeho vůli do života. Argumentujte tím, že máte oba ještě mnohé před sebou a jeden druhému bráníte v nějakém posunu do soukromého lepšího života. Uvidíte, že odstartujete lepší začátek. Syna jistě čeká nějaká ta láska a Vás taky. Zůstaňte ve své části města, aby to bylo pro Vás snazší, klidně vyměňte byt za dva v jednom vchodě, v jednom bloku, doplaťze si a máte každý svoje. Syn jistě našetřeno něco má, pokud budete mít oba 1+1, bude vám to stačit. Budujte, zvelebujte, řekněte mu třeba, že si to pomalu zařídíte a slibte mu nějaký bonus, třeba navařit na víkend, nový život může začít kdykoli, tedy i v padesáti, i v sedmadvaceti. Podejte mu věc tak, aby viděl, že to má svoje výhody.
přestaň vařit večeře, jez kdy chceš co chceš ty. V lednici mu vyhraď poličku, a ať se taky zařídí.... a nikdo ti nebrání "pozvat" ho v neděli na oběd, když se ti bude chtít vařit....
Úklid rozdělte - může mít on svoje povinnosti - minimálně úklid po sobě + mu zadej nějaké pravidelné povinnosti (třeba mytí ranního nádobí nebo sobotní luxování obýváku). Zkus si představit, že on je tvoje spolubydlící kamarádka - jaká pravidla bys měla s kamarádkou? Určitě bys jí neprala a nevařila večeře, že?
.JPG){kind=avatar}
Český zvyk dvou teplých jídel denně neuznávám jako správný. Není divu, že je u nás tolik lidí obézních a ještě více lidí s nadváhou. Dokud jsem pracovala, teplé večeře jsem nevařila, manžel neprotestoval, spíš by mu vadilo, že ho vykrmuji. Takže mít doma syna, nevařím o nic víc, než když jsem sama, jen když mám na něco chuť. Kromě toho by se musel podílet na úklidu domácnosti, ne jen svého pokoje. A samozřejmě by si taky sám žehlil. K praní bych ho nehnala, lépe se pere pro dva než pro jednoho. Prostě plnohodnotný člen domácnosti, ne návštěvník v hotelu. Přiznám se ale, že pustě teoretizuji, protože jsem obě děti vyexpedovala studovat do jiného města, tudíž bydleli na koleji a domů už se nevrátili. A když přijedou, tak jsou hýčkaná návštěva.
.gif)
to neznamená že když s tebou syn bydlí tak že o něj musíš "pečovat"........stanov jasná pravidla a když je hodný jak píšeš tak by je měl pochopit.....kdybys měla manžela tak bys mu snad taky uvařila....
já nevím , ale asi bych nedokázala říct "sbal si kufry a vypadni" a slovo mamahotel neuznávám.....
u nás to bylo naopak, docela brzy jsme byli bez dětí a bylo mi a je dodnes smutno....byla jsem zvyklá se starat - o děti a později i o rodiče, třeba se o tebe taky jednou postará....
