Odešel za mladší. Jak se s tím vyrovnat?
.jpg)
Na moje trápení asi žádná rada není. Spíš si sem jdu jen trochu pofňukat a přečíst si případně názory žen, které si prošly něčím podobným. Odešel ode mne totiž manžel, už je to více než půl roku a já se s tím pořád nedokážu vyrovnat.
Je mi třiapadesát let, s manželem jsme byli stejně staří. Chodili jsme spolu do stejné třídy na gymnáziu, ve čtvrtém ročníku přeskočila jiskra a od té doby jsme byli pár. Po gymplu jsme šli oba na vysokou, manžel na ČVUT a já na pajďák. Ještě na vysoké jsem otěhotněla, následovala svatba, promovala jsem už s tehdy půlročním synem. Po škole šel muž na vojnu a pak už jsme žili jako normální rodina.
Manžel nastoupil do zaměstnání a krátce na to dostal podnikový byt, který jsme si v devadesátých letech měli možnost odkoupit. Po synovi se nám narodila ještě dcera, obě děti jsou už dospělé, syn žije v USA a dcera je zrovna na mateřské dovolené s druhým dítětem, bohužel, i ona žije v dost velké vzdálenosti – dělí nás více než tři sta kilometrů.
To, že se děti usadily v takové vzdálenosti jsem celkem dobře snášela, i když se mi stýskalo. Ale byli jsme s mužem dva, naše manželství jsem považovala za šťastné a stabilní. Jenže před půl rokem přišel šok. Opravdu jsem nic netušila, nikdy mne nenapadlo manžela kontrolovat nebo podezírat. Ale asi jsem měla, i když nevím, stejně by to ničemu nepomohlo. Zkrátka, najednou mi manžel oznámil, že ode mne odchází. Zamiloval se do dcery svého kolegy, která je ve věku naší vlastní dcery, je jí 24 let.
Byl to pro mne šok, něco takového jsem absolutně nečekala. V první chvíli jsem se doslova sesypala, prosila jsem ho, aby neodcházel, aby mne nenechával samotnou. Dneska se za to, jak jsem se před ním ponižovala, stydím, ale tehdy jsem měla v hlavě úplně zatemněno. Cítila jsem jen obrovské zoufalství a strach ze samoty.
Jenže manžel už byl rozhodnutý, navíc mi sdělil, že se svou přítelkyní čeká dítě. Hned druhý den se sbalil a odstěhoval. Já tak zůstala prakticky přes noc úplně sama v našem třípokojovém bytě. Bylo mi hrozně, měsíc jsem byla na neschopence, nedokázala jsem se na nic soustředit, pořád jsem jen plakala. Pak jsem se dala trochu dohromady a vrátila se do školy, kde jsem aspoň přišla na jiné myšlenky. Učím na prvním stupni a svou práci mám moc ráda. Jenže už se blížil konec roku a pak byly prázdniny, které jsem prožila sama. Na nějaký čas jsem zajela za dcerou, ale víte, jak to chodí. Dlouho jsem jim tam zaclánět nemohla, mají malý byt.
V tuhle chvíli už za sebou máme i rozvod, nedělala jsem potíže, vím, že by mi to stejně nepomohlo. O všem jsme se s mužem dohodli, i o majetku. Mně zůstal byt a vybavení, jemu chata a auto. Společné úspory jsme rozdělili napůl.
Zdánlivě mi nic nechybí. Mám svůj byt, práci, která mne naplňuje, existenčně nijak nestrádám. Jen ta moje duše je strašně zraněná a nechce se dát dohromady. Jsou dny, kdy je mi celkem fajn a pak zas takové, kdy to na mne všechno padne. Před týdnem jsem se dozvěděla, že se přítelkyni mého muže narodila holčička a nějak mne to strašně sebralo. Došlo mi s definitivní platností, že on už se ke mně nevrátí. Tou myšlenkou jsem se dřív utěšovala, vím, že marně.
Asi bych se měla nějak vzchopit a začít zase žít, ale nějak mi to nejde. O nějaké nové známosti nechci ani slyšet, bojím se. A ani si nedokážu představit že by vedle mne byl jiný muž, než ten „můj“. Já ani nikoho jiného nikdy neměla, on byl můj první.
Dá se vůbec v mém věku taková situace zvládnout? Je šance, že i po padesátce na mne ještě čeká nějaká láska a štěstí? A jak se mám přinutit, abych o ní byla schopná aspoň uvažovat? Jsem jak zacyklená ve svém minulém životě a nejde mi udělat ten krok o kus dál. Trápím se, lituju se a vím, že to není dobře.
15.10.2015 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 71 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Odešel za mladší. Jak se s tím vyrovnat?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zuzano, hlavu vzhůru. Je Vám 53 a jste rozvedená? No a co? Život jde dál. Mě ty nejhezčí věci potkaly po rozvodu. Bylo mi o pár míň, než Vám. Váš muž se asi zbláznil, protože až mu bude 70, bude doma mít 17 letou dceru a 41 letou manželku. Ty z něj budou obě asi mít radost! Je to dneska móda, odkoukaná patrně u celebrit. Někteří lidi mají prostě ten rozum někde jinde. Jak k tomu přijde to dítě? Mít doma jen na nějaký čas tátu a stařečka k tomu? Všechno má svůj čas. I děti mají právo mít rodiče v plné síle a přiměřeném věku. Řekla bych za sebe. Jistě je dost otců, co jsou starší, dost matek, co jsou mladé a přitom dokážou se o ty děti postarat líp, než ti mí "věkově přiměření" Ale já bych to v rodině takto nechtěla. Asi to není nejlepší řešení. Věřte mi, Zuzano, že jednou si řeknete, dopadla jsem líp, než on a mohl si za to sám. Má, co chtěl. Hodně síly. Nejste v tom sama. Kolik nás je rozvedených x let před důchodem...A život jde dál. Svět s enezastaví. Je to na nás.
sharon: chyba je někdy na obou stranách, ,někdy bohužel opravdu ne. Někdy jedna strana žije v přesvědčení, že má spokojený vztah a druhá strana spálí mosty a nenaděláš nic i kdyby ses snažila sebevíc.
A jinak s tím zklamáním - on je asi dost rozdíl zklamat se ve třiceti a v padesáti. Nevím, kdy ses rozvedla, ale pokud jsi vdaná 40 let tak jsi byla velmi mladá rozvedená žena, s velkou šancí najít někoho jiného. To se u ženy po padesátce už tak snadno nestane. A zase jsme u toho, že to jsou nesrovnatelné situace.
.gif)
Piafka: 9:40...a je ta Naďa husa nebo není ...??????????
i já jsem názoru že je chyba na obou stranách.....nikdy není jednoznačná....já se rozvedla po třech letech a můžu dnes říct že tehdy z hlouposti z obou stran a z mladosti......dodnes se stýkáme u společného syna , reagujeme na sebe na FB a písnem si k narozeninám , k vánocům k svátku....na jaře budu podruhé vdaná 40 let a bez muže si život předstvait nedovedu.....všude je něco a je jen na těch dvou jak vše pořeší a zvládnou.....
mnohé píšete jak je bez chlapa dobře , nemusíte kolem něho skákat a tak podobně.....každý to má doma tak jak si to od počátku zařídí , nevím o tom že bych kolem něj "skákala" ....pomáhal a pomáhá mi jak se dá neřeší mužské a ženské práce i uvařit umí ....jednou poslouží on mě a podruhé já jemu....dnes kdy máme oba po šedesátce a zdraví už taky není co bývalo jsme spolu moc rádi a když ne tak si zalezem každý do svého, každý má své mouchy a nálady ....máme fajn děti a vnoučata , máme se společně na co těšit a radovat i když jsou sem tam starosti ale kdo je dnes nemá.....
ale jednou se zklamat a pak na muže nadávat mi přijde někdy i sobecké.....proto tvrdím že je chyba na obou stranách...............
Anahir: O to mi vůbec nešlo. No nic, vzdávám to.
.jpg)
Piafka: jsem ráda, že víš zcela přesně jak by diskuze vypadala a že jsi diskusní umělkyně
Anahir: ona je to poměrně podstatná součást umění diskutovat, umět vysvětlit, proč si to či ono myslím. A případně si na základě argumentů protistrany umět názor poupravit, nebo jej změnit, uznat chybu nebo to, že jsem nějaký výraz přestřelil(a). Jinak by diskuze dle tvého vypadala asi takto:
A: Myslím si, že Naďa je husa.
B: Já si to nemyslím.
A: Tak fajn (nebo případně: Je mi jedno, co si, A, myslíš. Já si prostě myslím, že Naďa je husa).
B: A proč si to myslíš?
A: Prostě proto.
Anahir: no jo, on to mel chudak tezky, on musel zit 35 let vedle ucitelky s niz ani promluvit nemohl, a az po 35 letech zjistil, jak straaaasne je nespokojenej a jaka je jeho zena - jak jsi to napsala? Nesnesitelna buchticka?
Zajimavy, ze to zjistil ve chvili, kdy potkal onu mladici, do ty doby mu bylo dobre.
Piafka: podívej, mě je jedno jak a čím má někdo podložen svůj názor. Já to nepotřebuji vědět. Je to jeho názor a to respektuju. A už vůbec nehodnotím, zda to, čím má své názory podloženy je argument nebo není.
Když si někdo o mě bude myslet že jsem husa, skutečně nepotřebuji argumentaci k tomu, aby svůj názor podložil. A už vůbec nebudu hodnotit zda to, co ze sebe vysype argumentem je a nebo není. Nechť si to prostě myslí
On když někdo bude chtít, tak argumentem nebude absolutně nic, protože prostě nechce.
Tím jsem myslím problematiku argumentů dostatečně vyčerpaly a popojedem
To je strašně smutný příběh 
Ale Zuzano, mám dobrou zprávu. Před dvěma lety se jedné mojí příbuzné stalo to stejné. Musela se rozvést s manželem, se kterým byla od svých osmnácti let, byl to taky její první a jediný a má s ním tři děti. Důvodem rozvodu byl taky jeho odchod k jiné a mladší. A víš co? Do čtvrt roku měla nového chlapa - v padesáti si ji našel čtyřicátník! 
Hezký mladý chlap, zábavný a hodný - do půl roku si spolu koupili byt a ona díky němu už taky vypadá jako čtyřicátnice, ožila neskutečně 
Prostě někdy je všechno špatné nakonec dobré.
Co ale nikdy nepochopím, jak si může dvacítka nabalit o 30 let staršího dědka. Když si vzpomenu na sebe ve 24 letech, kdyby se tehdy o mě pokusil 53letý chlap, okamžitě bych ho poslala někam, protože jen z té představy, že s ním lezu do postele, bych zvracela. I o 15 let starší chlap mi tehdy připadal jako dědek, natož ještě dvakrát tak starý. To by jedině musel vypadat jako George Clooney nebo někdo takový a taky mít jeho peníze 
A co si budeme povídat, kolik takových okolo je? Naprosté minimum, momentálně si nemůžu vzpomenout na žádného. Ani dneska mě 53letý chlap nepřitahuje a to jsem jen o málo mladší. Doma bych ho rozhodně nechtěla, kdyby neměl výše uvedené klady, volila bych mezi ním a samotou tu samotu. To ta mladá holka byla taková zoufalka? No nejspíš.
Anahir: A o co se ten názor opírá?
Zuzko jeste jedna vec...
Coby ucitelka, nemas nejhorsi plat, mas dva mesice prazdnin. Proc je nestravit se synem v USA? Letenky nejsou uz tak drahe, a cas v lete mas. Tak se mrkni za louzi aspon prijdes na jine myslenky.
Mamka k nam jezdila kdyz byla v duchodu na rok a pak rok byla v cz. Uzili jsme si ji, ona nas a navic videla kus sveta.
Chce to čas,vyplakat se dosyta a až přejde ta největší bolest ze zrady a zklamání,tak prostě jít dál, ale jinak,než co bylo. Manžel se zapletl v pro něj nejhorší době: čas zavírajících se dveří,pak asi měl na sex v životě jen vás a náhle poznal něconěco jiného.Nevyloučila bych možnost,že nový svazek moc dlouho nevydrží,ale zase 2x nevstoupíš do jedné řeky: vy i on budete jiní,jen zůstanete navždy rodiči svých dětí.P.S.Co na to ty děti asi řekly??
Linda:
PEGG: taky jsem zkousla, že dcera měla přítele jen o rok mladšího než já, on mi vykal, já mu tykala, no a na to jak byl starej byl blbej frajer a stačilo jedno nepřipoutání v autě a dneska je z něj bohužel dement v ústavu, takže vnouček si na tatínka moc nepamatuje, byl mu rok a půl, dneska má dcera přítele jen o dva roky staršího, asi dostala rozum
jinak si ve svých 50 dovedu docela představit život bez chlapa, odpadlo by spousta rozčilování kvůli maličkostem
