Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Odešel za mladší. Jak se s tím vyrovnat?

Odešel za mladší. Jak se s tím vyrovnat?

Na moje trápení asi žádná rada není. Spíš si sem jdu jen trochu pofňukat a přečíst si případně názory žen, které si prošly něčím podobným. Odešel ode mne totiž manžel, už je to více než půl roku a já se s tím pořád nedokážu vyrovnat.

Je mi třiapadesát let, s manželem jsme byli stejně staří. Chodili jsme spolu do stejné třídy na gymnáziu, ve čtvrtém ročníku přeskočila jiskra a od té doby jsme byli pár. Po gymplu jsme šli oba na vysokou, manžel na ČVUT a já na pajďák.  Ještě na vysoké jsem otěhotněla, následovala svatba, promovala jsem už s tehdy půlročním synem. Po škole šel muž na vojnu a pak už jsme žili jako normální rodina.

Manžel nastoupil do zaměstnání a krátce na to dostal podnikový byt, který jsme si v devadesátých letech měli možnost odkoupit. Po synovi se nám narodila ještě dcera, obě děti jsou už dospělé, syn žije v USA a dcera je zrovna na mateřské dovolené s druhým dítětem, bohužel, i ona žije v dost velké vzdálenosti – dělí nás více než tři sta kilometrů.

To, že se děti usadily v takové vzdálenosti jsem celkem dobře snášela, i když se mi stýskalo. Ale byli jsme s mužem dva, naše manželství jsem považovala za šťastné a stabilní. Jenže před půl rokem přišel šok. Opravdu jsem nic netušila, nikdy mne nenapadlo manžela kontrolovat nebo podezírat. Ale asi jsem měla, i když nevím, stejně by to ničemu nepomohlo. Zkrátka, najednou mi manžel oznámil, že ode mne odchází. Zamiloval se do dcery svého kolegy, která je ve věku naší vlastní dcery, je jí 24 let.

Byl to pro mne šok, něco takového jsem absolutně nečekala. V první chvíli jsem se doslova sesypala, prosila jsem ho, aby neodcházel, aby mne nenechával samotnou. Dneska se za to, jak jsem se před ním ponižovala, stydím, ale tehdy jsem měla v hlavě úplně zatemněno. Cítila jsem jen obrovské zoufalství a strach ze samoty.

Jenže manžel už byl rozhodnutý, navíc mi sdělil, že se svou přítelkyní čeká dítě. Hned druhý den se sbalil a odstěhoval. Já tak zůstala prakticky přes noc úplně sama v našem třípokojovém bytě. Bylo mi hrozně, měsíc jsem byla na neschopence, nedokázala jsem se na nic soustředit, pořád jsem jen plakala. Pak jsem se dala trochu dohromady a vrátila se do školy, kde jsem aspoň přišla na jiné myšlenky. Učím na prvním stupni a svou práci mám moc ráda. Jenže už se blížil konec roku a pak byly prázdniny, které jsem prožila sama. Na nějaký čas jsem zajela za dcerou, ale víte, jak to chodí. Dlouho jsem jim tam zaclánět nemohla, mají malý byt.

V tuhle chvíli už za sebou máme i rozvod, nedělala jsem potíže, vím, že by mi to stejně nepomohlo. O všem jsme se s mužem dohodli, i o majetku. Mně zůstal byt a vybavení, jemu chata a auto. Společné úspory jsme rozdělili napůl.

Zdánlivě mi nic nechybí. Mám svůj byt, práci, která mne naplňuje, existenčně nijak nestrádám. Jen ta moje duše je strašně zraněná a nechce se dát dohromady. Jsou dny, kdy je mi celkem fajn a pak zas takové, kdy to na mne všechno padne. Před týdnem jsem se dozvěděla, že se přítelkyni mého muže narodila holčička a nějak mne to strašně sebralo. Došlo mi s definitivní platností, že on už se ke mně nevrátí. Tou myšlenkou jsem se dřív utěšovala, vím, že marně.

Asi bych se měla nějak vzchopit a začít zase žít, ale nějak mi to nejde. O nějaké nové známosti nechci ani slyšet, bojím se. A ani si nedokážu představit že by vedle mne byl jiný muž, než ten „můj“. Já ani nikoho jiného nikdy neměla, on byl můj první.

Dá se vůbec v mém věku taková situace zvládnout? Je šance, že i po padesátce na mne ještě čeká nějaká láska a štěstí? A jak se mám přinutit, abych o ní byla schopná aspoň uvažovat? Jsem jak zacyklená ve svém minulém životě a nejde mi udělat ten krok o kus dál. Trápím se, lituju se a vím, že to není dobře.

Zuzana


15.10.2015   Rubrika: Partnerské problémy   |   Komentářů 71   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Odešel za mladší. Jak se s tím vyrovnat?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-71
dadka
dadka - 16.10.2015 13:14

Nezoufej, nikdy není tak zle, aby nemohlo bát ještě hůř. Máš práci, bydlet kde máš, finančně na tom taky nejsi špatně...tak se vzpamatuj a začni žít. Pro jednoho chlapa slunce nesvítí.
Ve škole jsou samé ženské, leda že by byl svobodný pan školník....
Vysedávat sama někde po kavárnách, nebo chodit sama za kulturou, to asi není to pravé. Ale zkus začít chodit do nějaké party, která se zajímá třeba o turistiku, navštěvuje společně kulturní památky, nebo si jen tak vyjdou na výlet. Tohle se už mnohokrát osvědčilo, lidé se tam poznají a třeba a zamilují, nebo aspoň najdou s někým společnou řeč. Uvidíš, že za pár měsíců tvůj manžel s partnerkou nebude už tak spokojený, všechno se okouká, bude ho rušit pláč holčičky ,nebude mít svoje pohodlí, na které jbyl zvyklý,taky partnerka nebude pořád milá a usměvavá a třeba se bude chtít dokonce vrátit po čase k tobě. Ale to bych ti nedeporučovala, ať se trápí...zmetek.

 
Anahir
Anahir - 16.10.2015 13:09

Piafka: to je můj názor. Nehodnotím zda je něco argument.

 
Piafka
Piafka - 16.10.2015 11:58

Anahir: a nálepkovat učitelky nebo ženy žijící pro rodinu není škodolibé? nebo výraz "buchtička"?

 
Saturninka
Saturninka - 16.10.2015 11:57

Napadlo mne o, co už je zmíněno níže... Dotáhla bych tenhle školní rok, mezitím se domluvila s dcerou, zeptala se na její názor, sehnala byt poblíž její rodiny a začla s čistým stolem... Ale pozor, aby ses přitom příliš neupnula na dceru a nezpackala manželství jísmajlik - 9.
Nové město, nový byt, nově zařízený, nová škola, noví kolegové.... nový start.

 
Piafka
Piafka - 16.10.2015 11:56

Anahir: ty si ale ve svém původním příspěvku dovoluješ hodnotit mnohem víc...

 
Anahir
Anahir - 16.10.2015 11:56

Jarča*: neřekla jsem že je to snadné, v prvním příspěvku píšu, že to chce hodně času.
Jen jsem nabídla možnou cestu k sobě samé a to podle sebe, tak jak to děláte i vy ostatní.
Já třeba nenabízím škodolibost a zlobu vůči tomu, kdo opustil. Tak to třeba vidím já.

 
Anahir
Anahir - 16.10.2015 11:48

přenechám

 
Anahir
Anahir - 16.10.2015 11:48

Piafka: to je tvůj názor, neberu ti ho a ani ho nebudu hodnotit zda to je argument či ne. To přenách těm, co si myslí že si to mohou dovolit.

 
Piafka
Piafka - 16.10.2015 11:44

Anahir: zjevně jsi to nezažila. Ne, opravdu není vždycky chyba na obou stranách a klišé střelené učitelky nebo obětavé chudinky není argument.

 
Jarča*
Jarča* - 16.10.2015 11:40

Anahir: víš, mrtvá láska - ono se to řekne, ale po nějakých pětatřiceti letech klidného života to asi tak jednoduché není. Kdyby už se k tomu nějaký čas schylovalo, byly mezi nimi neshody atd., tak je to něco jiného, ale z ničeho nic taková rána pod pás musí být šok.
Ale s tou křivdou to je dobré, to si budu pamatovat.

 
annie
annie - 16.10.2015 11:23

No, chce to ještě čas... nic není hned. Zatím bych si naplánovala program s kamarádkami, nějakého koníčka - něco, co mi vyplní čas.
Až se to všechno utřese, přijde i ten pravý člověk do života.
Mj. jsem celkem škodolibá, co se týká pánů přes padesát, co si najdou přítelkyně ve věku dcer - obzvlášť, když si upletou dítě... není nic lepšího, než když chlap, který byl zvyklý na klid a komfort musí lítat kolem plínek a stíhat mladé přítelkyni.smajlik - 68

 
Anahir
Anahir - 16.10.2015 11:22

A když si Zuzana dá práci místo, aby se litovala, tak jí dojde, že mrtvá láska už smrdí v jejím životě jak zdechlina.
A že křivda, které se jí dostalo, je jak jed, který vypila a teď čeká, že umře ten, kdo jí ho dal vypít.
Není to z mé hlavy, ale je to pravda.
A je jen její volbou, jestli chce žít hezky a nebo se smrdutou zdechlinou, kterou si pěkně v sobě opatruje.


 
Anahir
Anahir - 16.10.2015 11:06

Pentlička: nebude, ale místo litování se jí třeba dojde, že i pád na hubu je pohyb vpřed.

 
Pentlička
Pentlička - 16.10.2015 10:51

Anahir: Jasně, že je chyba na obou stranách. I já jsem ve svém manželství chybovala. První dva roky po rozchodu jsem si to strašně vyčítala, ale co už? Myslíš, že to Zuzanu bude bolet méně, když si přizná, že i ona udělala ve svém manželství nějaké chyby?

 
Anahir
Anahir - 16.10.2015 10:31

Jo je to vždycky chyba na obou stranách. Jedna má díl větší a druhá menší, ale je to tam. Házet všechno jen na jednu stranu je tak jednoduchý. Klidně je možný, že se s dotyčnou ani mluvit nedá, tohle o sobě nikdo nenapíše, ale pěkně se polituje. Ona taková obětavá buchtička je dost k nesnesení. Ale to o sobě taky nikdo nenapíše.
Mě by docela zajímalo co by o sobě Zuzana napsala, kdyby si měla sáhnout taky do svědomí.
A myslet si, že jen chlapi myslí rozkrokem je dost lichý.

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-71