Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Trable s tatínkem po smrti maminky

Trable s tatínkem po smrti maminky

Potřebovala bych nějakou radu, protože už jsem v koncích. Absolutně nevím, jak mám pomoci tatínkovi, který se nedokázal vyrovnat se smrtí své manželky, mojí maminky. Je mu šedesát pět let. Situace už začíná být neúnosná a docela dost zasahuje do života mojí rodiny.

Já tatínka chápu, vím, že pro něj to vůbec není snadná situace. Pro mne taky ne, zemřela mi maminka a mým dětem babička. Všichni to neseme velmi těžce, ale musíme fungovat a žít dál, tak s tím bojujeme. Tatínek je ale pořád úplně mimo, hodně se změnil a velmi se upnul na mě a na vnoučata. Zpočátku jsme byli hodně chápaví a snažili se mu všemožně pomáhat, navštěvovat ho, zvát ho k nám, ale teď po téměř roce si myslím, že už by se táta měl nějak vzchopit.

Jenže on do toho svého smutku propadá čím dál víc. Každý den mu musím minimálně zavolat, jinak mě nahání po telefonu a vyčítá, že na něj kašlu. Nedá si vysvětlit, že když jsem v práci, nemůžu pokaždé volat. To samé dělá i dětem, tedy svým vnoučatům. Několikrát v týdnu jim volá, aby za ním přišly. Oni vždycky jdou, mají ho rádi, je to jejich dědeček, ale vidím na nich, jak je to začíná psychicky zmáhat. Je jim 13 a 16 let, logicky mají své zájmy a kamarády, přesto alespoň dvakrát, někdy i víckrát v týdnu jdou ze školy rovnou k dědovi a jsou u něj až do večera. I já se snažím za ním co nejčastěji chodit, o víkendech je táta u nás.

Prostě se snažíme, aby nebyl sám, aby věděl, že nás má, že jsme s ním. Jenže jemu je všechno málo. Nejsou to jenom ty výčitky, když každý den hned během dopoledne nezavolám, ale spousta dalších drobností, jako by mi to dělal naschvál. Starám se mu o domácnost, uklízím, peru, nakupuju, vařím mu. A on mi přidělává práci. Příklad: povlíknu mu postel, přijdu druhý den a povlečení je potřísněné od jídla, které si vzal do postele. Ručníky v koupelně hází po zemi, prádlo nechává na zemi tam, kde ho ze sebe svlíknul. Jídlo, které mu v týdnu přinesu, často najdu za dva dny na lince netknuté a samozřejmě zkažené.

Jsem z toho už strašně unavená a nevím, jak to řešit. Je to můj táta, mám ho ráda, vím, že mu není lehko. Ale poslední dobou mi připadá jako energetický upír, který mě vysává. Už i manžel zaznamenal mou vyčerpanost, začal taky dávat najevo, že ty víkendy ve společnosti dědy, který jenom sedí, smutně kouká, občas si popláče, jsou i na něj už moc. Naléhá na mě, abych dala náš rodinný život zase do nějakého normálu, abych na tatínka zatlačila ve smyslu, že by se měl vzchopit a fungovat.

Vím, že má manžel pravdu, sama to cítím stejně. Jen nevím, jak to všechno zařídit, abych se tatínka nedotkla a nepropadl se kvůli mně do ještě větší deprese.  Nemáte někdo nějakou radu, jak na tatínka zapůsobit, jak mu pomoci a tím vlastně pomoci i naší rodině?   

Vlaďka


5.6.2017   Rubrika: Problémy s rodiči   |   Komentářů 71   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,6/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Trable s tatínkem po smrti maminky

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-71
Bellana
Bellana - 6.6.2017 15:00

Vzhledem k tomu, že má dost sil, aby volal a vyčítal, aby zvládal návštěvy, tak v klinické depresi nebude. Když dcera nemá to srdce otci vysvětlit, že je na čase, aby se o sebe postaral, měl by ho zeť vzít na pivo a tam mu vysvětlit, že nechce mít doma utahanou, zničenou a nemocnou ženu. Manžel má 64 a dokázal se o mne postarat, když jsem si zlomila pravou paži. Ten muž bude tak trochu, spíš víc, sobec bez kamarádů. To je pak na světě jednomu smutno. Ale nedává mu to právo ničit život své rodině.

 
Bellana
Bellana - 6.6.2017 15:00

Vzhledem k tomu, že má dost sil, aby volal a vyčítal, aby zvládal návštěvy, tak v klinické depresi nebude. Když dcera nemá to srdce otci vysvětlit, že je na čase, aby se o sebe postaral, měl by ho zeť vzít na pivo a tam mu vysvětlit, že nechce mít doma utahanou, zničenou a nemocnou ženu. Manžel má 64 a dokázal se o mne postarat, když jsem si zlomila pravou paži. Ten muž bude tak trochu, spíš víc, sobec bez kamarádů. To je pak na světě jednomu smutno. Ale nedává mu to právo ničit život své rodině.

 
sharon
sharon - 6.6.2017 14:46

nikdy se pisatelka příběhu do diskuze nezapojí a to mi vadí....mnohé by osvětlila....smajlik - 26

 
orinka
orinka - 6.6.2017 14:22

Arna: Napsala jsi to za mě, taky mi to napadlo. Dneska musí být chlap soběstačný, jak to dělal, když byla manželka nemocná? To ho k té nemoci ještě musela obskakovat, aby nezemřel hlady a ve špíně? Něco by se mělo hodně rychle změnit. Rodina ho ošetřuje jako těžce nemocného. Ale té rodiny se to dotklo neméně, jenom si nemohla dovolit sesypat se, protože jak by si poradil tatínek, že jo...smajlik - 42 Už by to měl začít oplácet a pomáhat on jim - jestli tedy není invalidní.

 
Arna
Arna - 6.6.2017 13:44

sharon: smajlik - 47 A kdo ví zda svou manželku tak trochu neutrápil. Pokud jí dělal to samé co dceři, prádlo na zemi, jídlo do postele,... Byl to asi pěkný hajzlík i na svou manželku.

 
orinka
orinka - 6.6.2017 13:43

sharon: Hlavně by měl SÁM říct rodině, jak si to představuje dál. V 65 letech život nekončí a nemůže očekávat, že se o něj budou starat pořád dál, tak jako teď. Je to strašně sobecké. Asi bych mu navrhla, že já už fyzicky nemůžu a že mu seženu pečovatelku (kterou ON si zaplatí)smajlik - 42

 
sharon
sharon - 6.6.2017 13:25

taky si nemyslím že je to o nějaké depresi......spíše je pán vyčůraný, neřeknu kdyby mu bylo 80 , ale je fakt že každý smutek a samotu prožívá jinak ale pán musí chtít se sebou něco dělat........a třeba by byl i v nějakém tom penzionu spokojený - mezi vrstevníky anebo by si až tam uvědomil že může žít i jinak a že na penzion má čas.....smajlik - 26

 
mam-ča
mam-ča - 6.6.2017 12:43

Arna: Vlaďka to nemůže utnout najednou, musí postupně, aby se její otec nesesypal. Má ho ráda, i když už cítí, že její pomoc zneužívá.
Ano, je to zřejmě chlap v plné síle, ale rozmazlený sobec. S tím se těžko pracuje. Jenže si svoje sobectví neuvědomuje, protože napřed mu sloužila manželka, a teď dcera. Považuje to za normální stav, nikoli za dceřinu oběť.
Ale na tu depresi bych si skoro vsadila. Lidi, co spolu prožili 40 a více let, nemají přátele a koníčky, nesou ztrátu partnera hodně těžce. A je to i naopak, pokud dříve zemře muž a žena se najednou nemá o koho starat, tak ztrácí smysl života.

 
Arna
Arna - 6.6.2017 12:37

mam-ča: A proč mu zajišťovat večeře? Vždyť je to chlap v plné síle! Vždyť lidi budou za pár let v tomto věku ještě povině pracovat? V jeho věku lékaří operují, řidiči vozí lidi v autobusech! Hodně chlapů staví dětem domy, chaty,...
On je ale sobec, myslí jen na sebe a nechá se litovat a obskakovat. To opravdu není deprese.

 
Arna
Arna - 6.6.2017 12:31

mam-ča: A to by ses divila kolik nemohoucích je najednou mohoucí když zjistí že by měli jít do důchoďáku. Já to totiž moc jako depresi nevidím, je to spíš psychické vydírání. Depky vypadají jinak.

 
mam-ča
mam-ča - 6.6.2017 12:28

Arna: V žádném případě "nehrozit" domovem důchodců. Ten člověk je psychicky na dně. Potřebuje péči, ale odbornou, které se ovšem lidé v depresi brání.
Začala bych tím, že bych mu zařídila dovoz obědů. Jasně, že by to nebylo "jako od maminky", ale je to jedno kompletní teplé jídlo denně. Však pokud chodil do práce, nejspíš se taky stravoval v "závodce".
Vlaďka by pak obstarávala jen víkendy a večeře. Rohlík k snídani si snad tatínek dokáže koupit a namazat sám.
A tak postupně, po malých krůčcích donutit tatínka k soběstačnosti. Vlaďka nepíše, že by byl otec nemohoucí, je jen zlomený, a všechen ten žal si v sobě pěstuje, protože mu to Vlaďka s celou rodinou umožňuje.

 
Arna
Arna - 6.6.2017 11:14

Vždyť je jen o 3 roky starší než já, v jeho věku by ještě mohl něco dělat, chodit někam na brigády.
Promluvit si s ním, v klidu mu vysvětlit že když on se jen fláká a naříká, že Vlaďka musí krom zaměstnání ještě zvládat dvě domácnosti. Rozhodně mu nenakupovat, neuklízet(běžný úklid), když bude chtít vyprat, ať si to přinese. Nechodit za ním, doporučit či zajistit dovoz obědů. Když bude volat domluvit mu že kvůli němu má v práci problémy.
Návštěva jeho lékaře a "pohrozit" domovem důchodců.

 
denda04
denda04 - 6.6.2017 10:46

děvčata tu vše napsaly SOUHLASIM

nedej se vydírat čeho je moc toho je příliš brzy bys mohla přijít o klidné manželství děti (vnuci) taky budou mít toho dost smajlik - 45smajlik - 45smajlik - 45smajlik - 58smajlik - 47

 
kareta
kareta - 6.6.2017 9:06

to vypadá na depresi, vzala bych ho k lékaři. To sami nezvládnete.

 
Almega
Almega - 6.6.2017 8:35

Snažila bych se s ním rozumně pobavit na téma jeho budoucnosti,protože takto se to dál již nedá dělat,to je jasné.Snad jestli u otce nepočíná nějaká skrytá duševní nemoc? Kdyby odmítnul cokoliv měnit,nedá se nic dělat,nechala bych ho jeho osudu,ať si shnije ve špíně o hladu.Rok je dlouhá doba,i když smutek potrvá až do konce života,ale je normální se s tím nějak popasovat a život jde dál....

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-71
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 83668.
Archiv anket.