Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Odešel za mladší. Jak se s tím vyrovnat?

Odešel za mladší. Jak se s tím vyrovnat?

Na moje trápení asi žádná rada není. Spíš si sem jdu jen trochu pofňukat a přečíst si případně názory žen, které si prošly něčím podobným. Odešel ode mne totiž manžel, už je to více než půl roku a já se s tím pořád nedokážu vyrovnat.

Je mi třiapadesát let, s manželem jsme byli stejně staří. Chodili jsme spolu do stejné třídy na gymnáziu, ve čtvrtém ročníku přeskočila jiskra a od té doby jsme byli pár. Po gymplu jsme šli oba na vysokou, manžel na ČVUT a já na pajďák.  Ještě na vysoké jsem otěhotněla, následovala svatba, promovala jsem už s tehdy půlročním synem. Po škole šel muž na vojnu a pak už jsme žili jako normální rodina.

Manžel nastoupil do zaměstnání a krátce na to dostal podnikový byt, který jsme si v devadesátých letech měli možnost odkoupit. Po synovi se nám narodila ještě dcera, obě děti jsou už dospělé, syn žije v USA a dcera je zrovna na mateřské dovolené s druhým dítětem, bohužel, i ona žije v dost velké vzdálenosti – dělí nás více než tři sta kilometrů.

To, že se děti usadily v takové vzdálenosti jsem celkem dobře snášela, i když se mi stýskalo. Ale byli jsme s mužem dva, naše manželství jsem považovala za šťastné a stabilní. Jenže před půl rokem přišel šok. Opravdu jsem nic netušila, nikdy mne nenapadlo manžela kontrolovat nebo podezírat. Ale asi jsem měla, i když nevím, stejně by to ničemu nepomohlo. Zkrátka, najednou mi manžel oznámil, že ode mne odchází. Zamiloval se do dcery svého kolegy, která je ve věku naší vlastní dcery, je jí 24 let.

Byl to pro mne šok, něco takového jsem absolutně nečekala. V první chvíli jsem se doslova sesypala, prosila jsem ho, aby neodcházel, aby mne nenechával samotnou. Dneska se za to, jak jsem se před ním ponižovala, stydím, ale tehdy jsem měla v hlavě úplně zatemněno. Cítila jsem jen obrovské zoufalství a strach ze samoty.

Jenže manžel už byl rozhodnutý, navíc mi sdělil, že se svou přítelkyní čeká dítě. Hned druhý den se sbalil a odstěhoval. Já tak zůstala prakticky přes noc úplně sama v našem třípokojovém bytě. Bylo mi hrozně, měsíc jsem byla na neschopence, nedokázala jsem se na nic soustředit, pořád jsem jen plakala. Pak jsem se dala trochu dohromady a vrátila se do školy, kde jsem aspoň přišla na jiné myšlenky. Učím na prvním stupni a svou práci mám moc ráda. Jenže už se blížil konec roku a pak byly prázdniny, které jsem prožila sama. Na nějaký čas jsem zajela za dcerou, ale víte, jak to chodí. Dlouho jsem jim tam zaclánět nemohla, mají malý byt.

V tuhle chvíli už za sebou máme i rozvod, nedělala jsem potíže, vím, že by mi to stejně nepomohlo. O všem jsme se s mužem dohodli, i o majetku. Mně zůstal byt a vybavení, jemu chata a auto. Společné úspory jsme rozdělili napůl.

Zdánlivě mi nic nechybí. Mám svůj byt, práci, která mne naplňuje, existenčně nijak nestrádám. Jen ta moje duše je strašně zraněná a nechce se dát dohromady. Jsou dny, kdy je mi celkem fajn a pak zas takové, kdy to na mne všechno padne. Před týdnem jsem se dozvěděla, že se přítelkyni mého muže narodila holčička a nějak mne to strašně sebralo. Došlo mi s definitivní platností, že on už se ke mně nevrátí. Tou myšlenkou jsem se dřív utěšovala, vím, že marně.

Asi bych se měla nějak vzchopit a začít zase žít, ale nějak mi to nejde. O nějaké nové známosti nechci ani slyšet, bojím se. A ani si nedokážu představit že by vedle mne byl jiný muž, než ten „můj“. Já ani nikoho jiného nikdy neměla, on byl můj první.

Dá se vůbec v mém věku taková situace zvládnout? Je šance, že i po padesátce na mne ještě čeká nějaká láska a štěstí? A jak se mám přinutit, abych o ní byla schopná aspoň uvažovat? Jsem jak zacyklená ve svém minulém životě a nejde mi udělat ten krok o kus dál. Trápím se, lituju se a vím, že to není dobře.

Zuzana


15.10.2015   Rubrika: Partnerské problémy   |   Komentářů 71   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Odešel za mladší. Jak se s tím vyrovnat?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-71
orinka
orinka - 16.10.2015 6:10

A není dost velké štěstí, že nežiješ s chlapem, který podvádí a lítá za mladší? Važ si své svobody. Navíc jsi materiálně zajištěná, co ti chybí? On je na tom mnohem hůř, řvoucí mimino v tomhle věku muže, který už potřebuje klid, dokáže divysmajlik - 42 Já, když jsem se osvobodila od chronického sukničkáře - a to jsem měla sakra finanční problémy, protože jsem ve své hrdosti o nic nebojovala - jsem byla živoucí reklamou na rozvod.smajlik - 68

 
YXH
YXH - 16.10.2015 0:28

rychenza: Presne tak. smajlik - 47smajlik - 47

 
kubikm
kubikm - 15.10.2015 22:51

rychenza: smajlik - 47jo, i tohle bych podepsala

 
kubikm
kubikm - 15.10.2015 22:49

tobě bych doporučila jediné - žij
konečně se nemusíš na nikoho ohlížet, můžeš cestovat, mít koníčky...narazit si mladšího chlapa...proč ne?...ale domů už si ho neber
život máš jen jeden, tak si ho užij...
využij doby, kdy jsi zdravá a ničím se zbytečně netrap

 
rychenza
rychenza - 15.10.2015 22:45

Ono to casem preboli, tohle je zatim opravdu kratky cas. Musis se vyrovnat se spoustou veci - samotou, zradou....
Ale ty se s tim nakonec vyrovnas a budes zasnout jak o moc je ti lip. A hlavne - bude ti o moc lip nez jemu. Staremu dedkovi, co nemuze v noci spat kvuli urvanemu decku a pozdeji misto aby mel konecne klid, bude poslouchat pubertalni kecy. A nakonec, jak uz to tak byva, si mladice najde nekoho, kdo stiha a neni unavej a kopne dedu do riti. A ne abys ho pak vzala zpatky!
Zkus si najit nejaky zajmovy krouzek (moje mama je v klubu turistu od svych 65 let) a prijdi na nove myslenky a seznam se s novyma lidma. smajlik - 45

Anahir: samozrejme casto byva chyba na obou stranach, ale na jasne "vzdycky je chyba na obou stranach" uz drahne let neverim a beru to jen jako alibisticky blabol. Pokud se jedne strane neco nelibi, ma to resit.

 
kubikm
kubikm - 15.10.2015 22:45

osobní zkušenost nemám, ale pár našich kamarádů se taky zbláznilo a odešli za mladou
dobře jim tak...doma se flákali, tady makaj jak diví....
a jeden náš kamarád krom manželky si narazil další 2 mladé, tak k vnoučatům má ještě syny...ale to už je fakt masakrsmajlik - 34smajlik - 34

 
Arna
Arna - 15.10.2015 20:00

Zuzano, když ti bude hodně zle, vzpomeň si na to jak asi tvůj bývalý obskakuje tu mladou a jak se nevyspí s malým dítětem, jak trajdá s kočárkem a lidi si myslí že je to dědeček a ne tatínek. A to mu teprve nastanou chvíle až to malé půjde do školy, zas s ním psát úkoly, učit se,... A to mu přej!
Ty už nemusíš chvátat domů z práce, mylset na to co nakoupit a uvařit k večeři, zda má manžel vypranouz a vyžehlenou košili,
Takové situace si představuj a přej mu je a ty se tomu směj. A časem potkáš někoho jiného. Vždy musíme něco opustit abychom našli něco lepšího.

 
Verera
Verera - 15.10.2015 19:13

Tohle je téměř jako přes kopírák příběh mé maminky, tedy až na to dítě. Ale věk, pocity, reakce stejné. Chvíli se v tom plácala, pak se vzchopila a začala konečně žít pro sebe. Na nástěnce turistického oddílu si našla skupinu na výlety, postupně si tam našla kamarádky, s nimi se vrhla se na cvičení, plavání, pořídila si kolo, běžky... prostě naplnila čas něčím, co ji začalo bavit, chodila mezi lidi, naučila se být nezávislá.
Je to už přes 20 let a s odstupem času můžu říct, že z rozvodu z obou mých rodičů vyšla líp - konečně se přestala obětovat pro druhé, kteří to ani neocenili a užívá si života, má kamarádky, na které je spoleh a pomůžou jí, když je potřeba, má spoustu zážitků.
Chce to čas,ale zkus to brát tak, že tím, že něco skončilo, něco jiného zase může začít a může to být i lepší než co bys měla s manželem, i když jeho chování asi bude vždycky bolet.

 
Hanča
Hanča - 15.10.2015 19:07

mně se to stalo v mých 29 a ač jsem myslela, že bez něj nemůžu být, tak jsem mu řekla, "že jestli chce jít, tak ať jde hned", samozřejmě jsem brečela jak kráva a dodnes si pamatuju jeho slovo "nebreč, ať mi to neděláš těžší", no a dneska lituju já jeho, protože z tý nový úžasný paní se vyklubala pěkná mrcha a já jsem už 18 let spojoená v novým manželství

 
Nika1
Nika1 - 15.10.2015 18:35

Nemyslim,ze chyba je vzdy na obou stranach. Tezko konkurovat o 30 let mladsi zene. Zrada boli sakra dlouho. Chce to najit si konicky,mozna pak partu lidi a treba se objevi "kamarad".

 
Anahir
Anahir - 15.10.2015 18:15

Jsou věci na které je potřeba čas a to mnoho a mnoho času.
Žes ho prosila a ponížila se, v tom bych nic blbého neviděla, prostě jsi zkusila všechno co bylo v dané chvíli v tvých silách a možnostech. Kdybys to neudělala, třeba by sis to vyčítala, žes to mohla zkusit a nezkusila. zní to blbě, ale lepší vždycky udělat NĚCO, cokoliv, i blbého, ale něco udělat.

Ale budiž tenhle článek výstrahou všem, co někoho táááák obětavě milujou, udělají si z něj modlu, žijí jen pro něj, jsou na něm citově závislí.
To pak ty držkopády jsou hodně těžký.
A já zastávám názor, že vždycky je chyba na obou stranách. Na jedné menší a na druhé větší, ale je.
Můžeme si jen klást otázku, jestli se na spokojenou buchtu už doma nemohl koukat, jak to klapalo v posteli a podobně. Ony ty učitelky co jsou pořád s dětičkama taky lezou pěkně na nervy.
O sobě jsi nenapsala nic, jen on on on.


 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-71
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77046.
    Archiv anket.