Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Po padesatce pry zivot teprve zacina. Takze hodte starosti za hlavu a uzivejte si ho, jste jeste mlada.

Po padesátce se mi žívot trochu změnil. K lepšímu. Změnila jsem zaměstnání, zjistilo se, proč jsem pořád tak unavená a začala jsem se léčit, s menopauzou se mi zlepšil krevní obraz a přestala bolet hlava, ba i na některé kopce už vylezu a vidím z nich (předtím jsem mívala černo před očima). Manžel se padesátkou zklidnil, takže spolu trávíme víc času. No, trochu mi dalo zabrat než jsem si zvykla, že je doma, ne někde na horách. . Po pětapadesátce to bylo ještě lepší. Děti dostudovaly, tím do kasy přibylo pět peněz a mohla jsem začít manžela nahlodávat, abychom si na důchod pořídili domeček. A teď v šedesáti kmitáme při rekonstrukci, kterou si chce dělat vlastníma rukama, tudíž nás tady bolí a támhle píchá, ale jinak si to docela užíváme. Kdybych byla sama, dělala bych to jako moje kamarádka - cajdala bych po světě a užívala si volnosti po vypuštění potomstva do světa.

Jarča*: mně se nelíbila ani šedesátka, ale co naděláme že? Čas je spravedlivý ke každému. Nejlépe je to vidět na třídních srazech, ale i ty nejkrásnější a vyhlášené krasavice a i všechny miss světa stárnou. Je důležité si najít koníčky, přátele stejných zájmů. a místo počítání vrásek u zrcadla jít třeba cvičit, na výlet, plavat.

evropka:
Mně to čeká příští rok, ne, že bych z toho měla přímo deprese, ale pocity jsou opravdu smíšené, vůbec se mi ta cifra nelíbí. Ale pokud si vzpomínám, tak se mi před lety nelíbila ani třicítka Čtyřicítka byla celkem v pohodě, naopak bych řekla, že těch posledních deset let bylo asi nejlepších v mém životě - už jsem se tolik nerozčilovala kvůli blbostem jako dřív a naopak začala víc myslet sama na sebe. Tak uvidíme, co bude dál.
kimki: hezké - příspěvek i fotka Já jsem se stala babičkou v necelých 46, taky mi to nejdřív připadalo takové divné, ale vzpomněla jsem si na mojí maminku, ze které jsem udělala babičku v jejích 39.

kimki: že jste babičkou té malé bych Vám tedy rozhodně nehádala. Jen tak dál.
Sama mám 45, děti pomalu vylétají z hnízda a my si smužem užíváme života - procházky se psem relaxace, rekreačně sportujeme a podobně. A cítím se tak dobře, jako snad dosud nikdy. Až si někdy kladu otázku jestli vůbec můžu. Jestli to není špatně - kor v dnešní době.
Jo a pozor - pěstujeme aktivity na které dosáhneme finančně. To znamená žádně Alpy v zimě a Turecko či Egypt v létě. Pěkně v tuzemsku v kempu.

Ano,znám tenhle pocit....když mi bylo padesát,neřešila jsem oslavy,ale právě ten náhlý pocit hrůzy,že se blíží konec života,viděla jsem se jako na okraji propasti....Zděsila jsem se přibližující se smrti.Drželo mne to asi rok-dva,pak se to nějak vytratilo a dnes je mi 59 a jsem už nějak smířená a již se tím vnitřně nezabývám.Roky přibývají naštěstí každému,pokud je člověk zdráv a má nějaké peníze a zaměstnání a domov,tak je to furt ještě dobrý...Někdy si říkám,že být sama je lepší,než když vás doma někdo prudí,ale šance na seznámení je v každém věku,stačí jen dát tomu příležitost.Já osobně se připravuji na důchod a jsem moc zvědavá,jaké to bude....možná konečně začnu žít tak,jak chci a né tak jak jsem musela doteď !!!

kimki:
hezká babička i vnučka a hlavně moc hezky napsáno,
já jsem rozdíl před a po padesátce poznal hned ráno,jelikož jsem nebyl zvyklý se opíjet tak mě ráno bolela hlava ,hlavně zásluhou z práce,jinak život před a po běžel stejně

kimki: krásný příspěvek, je vidět, že zevnějšek ovlivňuje hlavně postoj k životu a ten je skutečně příkladný!

Kupodivu mi nejvíc pomohla naše paní uklízečka. Když jsem se před ní zmínila, že mě čeká tohle výročí, mávla rukou a řekla: "po padesátce jak před padesátkou - všecko je stejné". Zlatá slova, potvrzuju do puntíku. Nic se nemění. A chlap?! Panenko skákavá....proč???????? Jestli jsi spokojená a pálí tě to, že tě nikdo neotravuje a nemáš se s kým hádat, tak směle do toho! Protože další moudro z úst zkušené zaznělo: "chlapa seženeš raz dva, ale zbavit se ho!..."

příští měsíc řeším stejný problém a musím říct že opravdu nic moc

Milá Marcelko. Jsem narozena 29.10.1960,tudíž mi letos bude 54 let. Je pravda,že jsem se na 50 let docela těšila. Jen v době lámání ze 49ti let na 50 let jsem se divně šklebila,co to se mnou udělá. Jistý člověk mi pověděl,ať tý padesátce nabídnu židli a ať pokračuji ve svých akcích,že jí ani vnímat nebudu. Já jí raději nabídla křeslo Přišla padesátka a žiju Víc,než můj věk mě trápila smrtelná nemoc mého manžela,se kterým jsem byla spolužačka a po 30ti letech před srazem třídy jsme se vzali. Předtím jsem byla 10 let samoživitelkou tří dětí a musela jsem dost kmitat,aby se nemusely před vrstevníky stadět,že na něco nemáme. Rok jsem byla s manželem šťastná a pak 4,5roku byla jeho ošetřovatelkou a věřte mi,že to nebyla procházka růžovou zahradou. před dvěmi lety mi umřel. Sama nezůstanete,nebojte. Pokud s tou padesátkou budete nad věcí a zasmějete se sama sobě,že s Vám sluší, pak uvidíte obdiv okolí,jak v ní rozkvetete. Vždyť je krásná Hůř se mi vyslovovalo,že jsem 11 měsíců babičkou. Vždycky mě to strašně rozesmálo,že já mám roli babky... Ale vnučku si opravdu vychutnávám. Je to jen na Vás,jak se k tý holce kulatý zachováte. Mně nikdo nevěří můj věk a já se s ním ani náhodou netajím. Ať mladí vidí,že nejsme žádná individua,co by si měli šít rubášek do rakve. Oslavu jsem nedělala, neměla jsem na to. Raději jsem dávala peníze na nemocnici,kde manžela tenkrát léčili. On mi tenkrát už nemocný dal krásnou kytici. Věk neřešte, hlavně,ať Vám slouží zdraví. Předem Vám přeji vše nejlepší ke krásnému číslu. Padesátka je krásná a není to zkroucená čtyřicetdevítka Mějte se fajn a užijte si vstupu do nové etapy Vašeho života.