Jsem přehnaně úzkostlivá. Jak to překonat?
.jpg)
Je mi třiatřicet, mám dvou a půlletou holčičku. Je to moje vytoužené dítě, čekali jsme na ni s manželem skoro sedm let a nakonec pomohlo až umělé oplodnění. Možná to je důvod, proč jsem tak přehnaně úzkostlivá.
O Terezku se totiž strašně bojím. Uvědomuju si, že je můj stav snad až patologický, ale je to silnější, než já. Bát jsem se začala snad ve chvíli, kdy jsem konečně otěhotněla. Měla jsem strach, abych o miminko nepřišla. Strašně jsem se hlídala, všichni, včetně manžela i rodičů a sestry, která má sama dvě děti, mi říkali, že přeháním a že bych se měla zklidnit. Tak jsem navenek nasadila pohodovou masku, přičemž uvnitř jsem byla doslova uzlíček nervů z každého píchnuté, z každé hodiny, kdy jsem necítila pohyby.
Všechno dobře dopadlo a malá se narodila v termínu, zdravá. Byla jsem neskutečně šťastná a cítila se neuvěřitelně silná. Ne na dlouho. Sotva bylo Terezce pár dní, začaly mé obavy, které trvají dodnes. Že mám málo mléka, proč pořád pláče, obviňovala jsem se, že jsem špatná matka, která nedokáže rozpoznat, co jejímu dítěti je.
Terezku nespustím z očí, nikomu, kromě sebe nevěřím, že by se o ni dokázal postarat. Nikdy jsem bez mého dozoru nesvěřila kočárek ani babičce s dědou (mým a manželovým rodičům), když projevili přání povozit si vnučku. Vždycky jsem musela jít s nimi. Bojím se, když jedeme někam autem, aby nedošlo k nehodě, nechodím s ní ani na písek a na hřiště mezi ostatní děti z obavy, že by se jí tam mohlo něco stát.
Uvědomuju si, že to, jak se chovám, je extrém a měla bych s tím něco dělat, ale je to silnější, než já. Teď přišel manžel s tím, že by si jeho rodiče vzali Terezku přes noc z pátku na sobotu a my bychom si spolu konečně někam vyrazili a užili si hezký večer. Dost na mne naléhá, já se tomu bráním. Terka ještě nikdy nebyla z domova přes noc, natož beze mne, určitě by se jí stýskalo a já bych si ten večer stejně neužila, protože bych pořád myslela na to, jestli je v pořádku a jestli třeba nepláče.
I mí rodiče na mne začínají čím dál častěji naléhat, abych se konečně začala chovat normálně, že svou přehnanou starostlivostí a úzkostí Terezce škodím.
Jenže já si to nemyslím. Je to moje holčička, je ještě malinká, už sice trochu mluví, ale rozhodně ještě nezvládne říct všechno, jak by chtěla. Je tak bezbranná. Já přesně vím, co má ráda, jaké rituály ji uklidní, jaké má před spaním, v tomhle jsem prostě nezastupitelná a dokud bude Terezka takhle malá, nechci ji, jen pro potěšení prarodičů, dávat někam přes noc.
S manželem jsme teď kvůli tomu rozhádaní, řekl mi, že už toho má dost a přestává ho moje závislost na dceři bavit. Já ho v podstatě chápu, sama si uvědomuju, že to asi přeháním a měla bych se v tomhle ohledu začít zocelovat, ale nejsem schopná se k tomu odhodlat. Možná, až jí budou tak čtyři, pět let a bude umět pořádně mluvit a řekne, co chce.
Jaký je váš názor na tuhle situaci? Moc by mne taky zajímalo, kdy jste dávaly přes noc prarodičům vy své děti. Myslíte, že by to malá zvládla? Taky si myslíte, že svou starost přeháním?
11.6.2014 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 73 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem přehnaně úzkostlivá. Jak to překonat?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Santé: naše skoro 15letá se taky těší, že o prázdninách bude 1-2 týdny u babi, a plánujou, kam všude se půjdou podívat.
Třebas švagrová nikdy moc nechtěla jejich kluky "půjčovat", mami se kvůli tomu dost trápila. Dneska už jsou kluci velcí, občas se tam zastaví na oběd nebo na návštěvu, ale sama mami říká, že s nimi nemá takový vztah jako s mými dětmi, které u našich bývaly od malička. Možná taky námět na zamyšlení pro Kláru.
Linda: naši taky hlídali, ne, že by museli - chtěli, to tchýně 
. Mamka ještě stále mívá toho mladšího (13) o jarních i letních prázdninách. On tam ještě chce, takže si to užívají oba. 
.jpg)
NEstacím zírat, kolik prarodicu se stara o vnoucata, bere je na vylety, dovolenou 
....
Arna - 11.6.2014 22:45
jsi rozumna, nezasahujes. To co tu pises musi bolet.
ja hlidam vnucku od malinka, dcera nakoji pujci, ja ji dovezu na dalsi kojeni. Bude ji pul roku, snasi to dobre. Jsem rada, kdyz s ni mohu byt a hrat si a prosim strazneho 
, aby mne pohlidal a chranil malou kdybych nebyla ve strehu.
Arna: No jo, záleží, na co jsou děti zvyklý. Ti moji trvali nevím proč na tom, že budou snídat výhradně jogurt , přinejhorším rohlík se šunkou, nechtějí nic teplého na pití, jen šťávu, takže tohle zvládali poměrně rychle, když bylo synovi tak 5, tak udělal snídani sobě i sestře a vyloženě si užívali, že jim neorganizujeme program a ještě spíme.
Takže to, že o víkendu rodiče dýl spí mi připadá normální a děti nepoškozující. Ale je fakt, že by to rodiče měli předem připravit tak, aby se děti zvládly o sebe postarat.
.gif)
Petruša: Jj, dávají. Ale je to jejich problém, jen je mi líto vnuček. Jen příklad: vnučku posadí v kuchyni k talíři s jídlem a oni sedí v obýváku, oba v rukou tablety a když po nějaké době zjistí že malá nejí a dělá blbosti, tak ji jednoduše zbijí. 
Jen nechápu jak se mohla dohrabat až k maturitě vnučka od druhého syna. Od 5 let se mnou jezdila autem(nemělo vzadu bezpečnostní pásy) po výletech, jezdily jsme spolu na kolech, chodily po různých akcích pro děti. No, tu jsem si fakt užila. A hlavně to ta holka přežila
To Arno není o nějaké dokonalosti. Vnouče jsem mívala na noc normálně od týdne věku, Měla jsem teda poprvé mírně vytřeštěný výraz, když mně mladí sdělili, že mi dítě nesou, že jsou příšerně nevyspalí a přijdou si k polednímu, ovšem zvládli jsme to. Ty jsi taková klidná, řekli, jistě to bude všechno OK. No, je fakt, že když se marodilo, báli se mít TO doma sami, tak jsem teda šla k nim nocovat nebo oni ke mně. To se jednou takhle probudíme a dítě nikde. Nechápu, jak se tříměsíční dítě může naštosovat pod deku španělku a chrupat tam podle mě bez vzduchu celé zpocené, ale hlavně, že nás u toho bylo dost. Následující noci jsme si dítě předávali jak horkej brambor a drželi stráže. Je to asi o tom, že mladí jsou spíš nervní a my starší máme nadhled a umíme většinou odlišit podstatné a nepodstatné. Je to dáno, taky jsem zamlada byla netrpělivá, když mé dítě nejezdilo na kole a stejně starý Fanda od sousedů ano, dneska si řeknu no a co, my zase umíme jiný věci. Hlídačka jsem jediná, u nás to tak prostě je, nejsou lidi. Tolik k mé dokonalosti. No, že jsem při hlídání taky občas něco prosekla, to je fakt. Oni mají domácnost jinak zařízenou, já jsem zvyklá na svoje věci, takže ta technika co je jejich je zvyklá na ně a ne na mě. Holt si občas pomyslí, je už stará a blbá. Budou mrkat na drát, až jim řeknu, že normálně cizí lidi mě mají za dokonalou, žejo. Vezmu si na to píšťalku. Aby to slyšeli i sousedi.
.jpg)
a blbá, neschopná babička? To ti dávají najevo? :-( (jestli jo, tak to mě mrzí 
)
Arna: to je jasný, taky bych nikomu do domácnosti nejecala. Já ho kupuju právě proto, aby si ho Dominik mohl vzít a nemusela bych se bát, že se řízne. Ten mladší si asi od 4 let bere piškoty, ty mám na takovým místě, aby mohl sám když by měl hlad (s ním byl dlouho problém, skoro nic nejedl, piškoty jo)
Petruša: Ostatně, oni nekupují krájený chleba a ani jim to nemůžu poradit, nemám právo jim zasahovat do jejich domácnosti, jsem jen blbá neschopná babička. Ohřát si mléko či čaj v mikrovlnce si také nemůže, mikrovlnka je tak vysoko, že by si musela stoupnout na židli, to je ale dost nebezpečné si pak ten teplý nápoj vyndat a seskočit ze židle. No, v těch moderních kuchyních jsou většinou mikrovlnky dost vysoko.
Verera: Petruša: Vnučka byla v té době v první třídě,ještě jí nebylo 7 let, druhé vnučce byly 4 roky. SMS mi psala jak dovedla. Mobil dostala k vánocům, jak jinak, značkový, prý je na něm nakousnuté jablíčko.
Arna: Verera: zrovna jsem se chtěla zeptat, kolik vnučce je, že vzhledem k tomu, že umí psát smsky, určitě dost na to aby si vzala snídani. Já kupuju krájený chleba (pro jistotu) a starší syn (10) dělá snídani sobě i nladšímu asi dva roky
jinak k článku...myslím si to, co většina (nebo valstně asi všichni) tady, měla byste to, Kláro, fakt už nějak řešit, dcerka je z
už dost velká...líbí se mi, co píše teahot ve 12.36..
já byla u prarodičů už v 6 týdnech, mamka byla v nemocnici a táta musel chodit do práce... můj starší syn u našich od cca roku )akorát mladší je kapitola sama pro sebe, ten poprvé až teď na začátku března (koncem dubna mu bylo 6), do té doby u nikoho nechtěl spát (ani se mnou). To byl u mých rodičů a pořád říká že nikde jinde než někdy u babičky Zdeny a jedině s Domčou (starší syn)
Arna: co jí brání v tom se nasnídat? Když dokáže napsat SMS, dokáže si udělat snídani, ne? Na to nepotřebuje budit rodiče.
rychlonožka: 
Nejdokonalejší matka a teď nejdokonalejší babička. Gratuluji! Škoda že se nemůže vyjádřit i druhá strana.
Ostatně, já jsem blbá babička která vnučky skoro zabíjí, ale že mi vnučka píše sms v poledne že ještě nesnídala protože rodiče ještě spí, no, co dodat,že?
rychlonožka: uf. nedivim se ti, taky bych byla z takových babiček nervozní. ale Klára nic takového nezminuje ani vzdáleně.
