Je přehnaně vybíravý v jídle a mě to ničí
Naši mě vychovávali tak, že člověk má sníst, co dostane, a nad jídlem se neofrňuje. Taky se s námi dětmi nikdo moc nemazal. Jakmile nám něco nejelo a ošklíbali jsme se, maminka nám talíř sebrala a až do večeře jsme měli utrum. Byla to možná drsná metoda, ale účinná.
Domnívala jsem se, že většina dospělých lidí má tu dětskou vybíravost za sebou. Z omylu mě vyvedl až můj přítel, se kterým jsem před časem začala žít. Vaření, které mě baví a nečiní mi žádné potíže, se pro mne rázem stalo černou můrou.
Jirka totiž jen tak něco nesní. Hodně kulantně a slušně by se dalo říci, že je to „velmi náročný strávník“. Ve skutečnosti je to však na zabití. Je neskutečně vybíravý, spoustu věcí by do pusy vůbec nevzal. Kolikrát vidím rudě, když něco s láskou kuchtím, on se v tom pak štítivě podloube a div neřekne „blé“.
Před týdnem mi trpělivost došla. Upekla jsem koláč dost náročný na přípravu a zpracování. Jak jsem uvedla, vařím ráda, nevadí mi to. Koláč byl vynikající, alespoň pro všechny, kteří ho později ochutnali. Ne tak pro Jiřího. Dvakrát kousnul, převalil sousto na jazyku a nakousnutý kousek odložil.
Naštvalo mě to. Beru to jako neúctu ke své práci, myslím, že kdyby se ovládl, překonal, nic by mu to neudělalo. Jenže když mi takhle „vrátí“ každé druhé jídlo, které mu nabídnu, musela bych být svatá, abych to snášela s klidem.
A tak jsem mu po posledním koláčovém extempore s klidem a důrazem sdělila, že následující týden přenechávám starost o vaření pro nás oba na něm. Že to bude on, kdo bude nakupovat, vymýšlet, vařit, zkrátka starat se o kompletní chod kuchyně. Myslela jsem si, že ho tím vytrestám a přiměju, aby se nad sebou zamyslel.
Jenže on mě úplně vykolejil. Svůj kulinářský týden si vyloženě užívá, nadšeně nakupuje a ještě nadšeněji stojí u plotny, servíruje jídlo jak v pětihvězdičkovém hotelu, dokonce se mě den předem ptá, co bych si dala dobrého, a navrhne několik variant na výběr. Nerozhází ho ani požadavek na složitější jídlo, zkrátka vůbec nic. Když si schválně poručím něco, co on nejí, ochotně mi to uvaří a pro sebe udělá něco jiného.
Na jednu stranu se tomu musím smát, na druhou mě štve, že mě tak převezl. V každém případě se však můj výchovný štulec minul účinkem. Až ten týden skončí, budu mít zase zpátky mlsného a vybíravého nesnesitelného chlapa. Ach jo. Nechcete ho někdo?
8.7.2014 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 72 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Je přehnaně vybíravý v jídle a mě to ničí
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Tak ať vaří stabilně on, ne? Tobě jeho vaření chutná a on je ochotný a schopný vařit, nemáte problém.
.jpg)
a....: 
Tak ať vaří stabilně on, ne? Tobě jeho vaření chutná a on je ochotný a schopný vařit, nemáte problém.
.jpg)
Bellana: To je na slano? Niečo ako pastiersky koláč ale zo žemlí? A aké druhy syra?
Trebárs niečo také by som aj ochutnala. Ale nesmelo by sa to volať žemľovka, mne už sa potom pri názve nastavia chute na jazyku a pripravujú sa na jabĺčkovo-škoricovú chuť s maslom 
. Ja som práve v klasických jedlách konzervatívna, ale ochutnám aj niečo nové ak sa mi to nesnažia podstrčiť ako klasiku.
Já, já ho chci!
Nechám ho vařit nafurt, do kuchyně ani nepáchnu a budu ho chválit, jak dobře vaří! Chtěla bych mít vaše problémy, to bych byla šťastný člověk
sharon: 
. Každýho to prostě nebaví. Mě vařit baví, ale taky se mi vždycky nechce, tak to pak buď uvaří muž, nebo jdeme do tý restaurace. Bojím se jedině živých humrů a jazyka, jakéhokoliv.
Musela jsem se pousmát (nikoliv ve zlém) nad tím, jak mladá žena ještě neumí být ,,tím krkem" aby točila hlavou.
To se léty naučíš, neboj se. Ještě tak před 10 - 15ti léty bych to asi taky hrotila.
Dnes bych si zamnula ručky
výskla si jak převalím vařící činnost na onu ,,hlavu rodiny" nasadila psí oči, spustila obdivnou řeč, kterou bych si předtím pečlivě připravila a konečně se zbavila otravné činnosti jako je nakupování, vymejšlení a vaření.
A užívala si toho, jak mi někdo uvaří, připraví svačinu a prostě se stará i o nákupy a taky o rozpočet na to jídlo....nádhera.
Jestli plánujete děti, tak tam se teprve ukáže s jakou radostí bude vařit a vymýšlet jídla pro děti, nejen pro dospělé. Tam se teprve uvidí
ale když to zvládne, pak teprve (s dětma za zadkem) poznáš jak velká je to pomoc, když někdo nakoupí, uvaří, nachystá.
Teď to asi ještě nedokážeš ocenit, ale jen na něj tu nutnost vaření převal a na pěkně dlouho, nejlépe na pořád. Protože ono se nepluje pořád na obláčku, může se stát, že přijdou i ,,hubená" léta a každou korunku pocítíte. Když jsou finance, je téměř každý mistr kuchař, ale když máš pár korun v peněžence a máš uvařit oběd na 3 dny, pak se uvidí kdo jaký je mistr kuchař.
buď přece trochu taktik, diplomat, přemýšlej dopředu.....dnes si doma ustanovíš kuchaře a za pár let si poděkuješ, to si piš, ikdyž teď tomu nevěříš a nezdá se ti to.
.JPG){kind=avatar}
Mirrka: Není to tvarohová žemlovka, ale sýrová. To je jiná chuť. Máme rádi změnu.
.gif)
znala jsem jednu ta uvařila a ptala se....Kájo, budeš to jíst nebo to mám vyhodit.....bydlela u nás v domě a na vánoce když pekla krůtu tak se jí tak štítila že když tam došel můj muž na kafe tak jí musel v troubě obracet.....
sharon: Ale vy jste tak oba spokojení! Takže to je v pořádku, ale oni dva mají problém, takže bych si myslela, že na domluvě není nic zlýho. ¨
Tvaroh od krávy se dá koupit ve farmářských prodejnách typu Grunt, někde ho i rozvážejí spolu s mlíkem a dalšími produkty( farma Němcovi). Já si ho kupuju v mlékomatu od farmáře Páchy u maminky v Žamberku, což doporučuji všem, kdo vědí, kde Žamberk je (protože jen ti to mají blízko). Je s tím jediný problém: jiný tvaroh už nedokážu sníst.
PEGG: 
sharon: si to myslím proto, že když se problémy v partnerském vztahu (obecně, jedno, jestli to je vaření, nebo něco jinýho) řeší tak, že si jeden druhému začnou dělat naschvály a urážet se a bojovat spolu, tak to k ničemu jinýmu nevede. Myslím si, že pokud nastane nějaký konflikt, má se konstruktivně řešit a ne dětinsky oplácet. Přeci to snad není tak těžký, tak se vydýchám a zeptám se, co mu na těch jídlech nesedí. Samozřejmě i on by jistě mohl říct, co mu vadí, ale jednak nevím, jestli už tak není v presu, že na něm Dáša vidí, že mu to nechutná a pak, chlapi jsou daleko míň komunikativní spoustu věcí je ani nenapadne vyslovit. A přeci snad spolu chtějí hezky žít v partnerským souladu, ne se přetahovat, kdo měl pravdu. Tak to tedy aspoň vidím já.
bobulka: 
kde se dostanu k tvarohu od krávy ...taky kupuju ten hnus ve vaničce.....
ono není nad jídlo z restaurace nebo pizzu
já jsem s mužem skoro 40let a nedomlouváme se co se bude vařit , jí se co se uvaří , jen když řekne na co by měl chuť tak si uděláme já nebo on....on třeba povidlové knedlíky s mákem - bezkonkurenční , takové já neumím....
.jpeg)
bobulka - 8.7.2014 9:27
Ono takový člověk, který zase sní všechno, co dostane na talíř, hlavně když je toho hodně, taky není žádná výhra. To pak člověk neví, jestli vůbec ví co jí, takže ta práce s vařením vyjde v podstatě stejně v niveč jako u toho rýpala.
Jídlo může být zážitek a nikde není psáno, že jídlo náročné na přípravu je lepší než nějaká rychlovka. Nehledě na to, že si myslím, že vařit teplé večeře není potřeba a když už, tak snad raději nějakou rychlovku.Já třeba ráda kus masa na grilu a grilovanou zeleninu.
sharon: Už jsem to níž psala. Samozřejmě nevím, zda konstruktivně kritizuje, nebo se jen šklebí a jak moc, ale přijde mi, že problém je ten, že Dáše vadí hlavně to, že mu něco předloží a on není nadšený. Mám z toho článku pocit, že se dopředu nedomlouvají, co se bude vařit, což je podle mě chyba. Taky se mi líbí Almega 9.46 a s Bellana 9.42 zcela souhlasím, je to podle mě ten stejný problém. Prostě jsou partneři, mají se rádi, tak se snad proboha domluví na tom, co se bude vařit a kdo to bude vařit.
Mě taky mrzí, když něco vařím, a pak to nemá úplně ten pravý ohlas, ale nemůžu se přeci na toho člověka zlobit proto, že mu to nechutná. Udělala jsem tuhle třeba podle mě skvělý kari, tedy takový to pravý thajsko-britský, s kokosovým lékem. A muž to ochutnal a pravil, ať se nezlobím, že mu to nechutná. Mě to samozřejmě mrzelo, ale nemají všichni stejné chutě, tak už mu to vařit nebudu a je to. Je takových jídel!
A k té ekonomice: jsem opravdicky mlsná, ale netrvám na tom, že budu jíst jen bifteky. Mám ráda i úplně prostá jídla, jen musí být z kvalitních surovin a perfektně udělaná. Třeba ty brambory s tvarohem: ale musí to být pevné, žluťoučké brambory uvařené ve slupce a k nim tvaroh od krávy, tedy ne ten hnus, co se prodává ve vaničce v supermarketu, s máslem a smetanou, hora čerstvé pažitky....... Zdá se vám to jako nějak luxusní, rozmařilé jídlo? A i ta žemlovka se dá udělat tak, že se každý oblízne, ale taky jako naprosto nechutná, rozmáčená, rozkydlá věc.
