Dostala jsem anonym. Jak s ním mám naložit?
.jpg)
Je mi čtyřicet, manželovi o sedm víc, máme dvě děti, 17 a 14 let. Naše manželství je celkem normální, řekla bych průměrné. Chodíme do práce, o víkendu vyrážíme někam na výlet nebo aspoň na procházku či do kina, za ty roky, co jsme spolu, jsme už sehraní, řekla bych, že se dokonale známe.
Nikdy jsem nebyla žárlivá, ani manžel mi žádné scény tohoto typu nedělal. Až dosud jsem neměla nejmenší důvod mít jakékoli podezření, naprosto jsem manželovi věřila. Jenže teď mě z mého klidu a rovnováhy vytrhl anonymní dopis, přesně takový, jak je známe z filmů. Novinová písmena nalepená na papíře a vložená do obálky. V dopise stojí, že má můj muž už delší dobu milenku, která je teď dokonce těhotná.
Dopis jsem dostala před týdnem a od té doby jsem jako tělo bez duše a nevím, co si s ním počít. V první chvíli jsem ho chtěla hodit do koše a zapomenout na to, ale pak mi začal hlodat červík, co když na tom něco je.
Pak jsem se rozhodla, že ho manželovi prostě ukážu, ať se vyjádří. K této variantě se přikláním až doteď, akorát jsem ještě neměla sílu to udělat. Bojím se. Bojím se, že co když je to pravda, co když mi řekne, že konečně je to venku a můžeme náš život vyřešit. Neumím si představit, že bych o něj přišla, je to šílené.
Drtí mne, že absolutně nemám tušení, kdo ten dopis psal. Je možné, že si to někdo vymyslel, aby mi ublížil? Přemítám pořád dokola, kdo by to mohl být a nejsem si vědoma, že bych někdy někomu něco udělala, aby mne za to takhle nenáviděl. Možná je to pravda a anonym poslala přímo jeho milenka, která chce, aby s konečně rozhoupal a rozvedl? Nebo ho napsal dokonce on sám, protože se chce rozvést a neví, jak mi to má říct?
Je mi na nic. Ten dopis mám v kabelce a připadám si, jako když s sebou neustále nosím odjištěný granát. Vím, že něco udělat musím, ale nevím, co by bylo nejlepší. Mám z toho sevřený žaludek, nespím, trápím se. Přehrávám si poslední období našeho života a hledám jakékoli náznaky manželovy nevěry. Nic jsem nenašla, nic, co by se v našem životě zásadně změnilo. Manžel dělá přesčasy stejně jako kdykoli jindy už několik let zpátky, když není v práci, jsme večer společně doma, víkendy jsou naše, spíme spolu, naprosto normálně komunikujeme, nehádáme se.
Asi jsem hloupá a měla bych to hodit za hlavu. Co myslíte? Mám o tom anonymu manželovi říct, nebo ne? Co byste na mém místě udělaly vy?
24.9.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 58 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dostala jsem anonym. Jak s ním mám naložit?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
tornado-lou: presne, myslim, ze tak bych to pojala i ja "podivej se, cim se nekteri dokazou bavit.. toihle dneska prisla.. to je debilni , vid? "
Sevenofnine pisr rozumne, ale kazdej to nezvladne. Ja bych to asi ukazala hned, stylem Hele co se mi dneska stalo.
IVUSKA 56: jak rika jedna znama podobneho veku... to ted ane, rozvadet se rozhodne nebudu, ten vdovskej duchod se bude hodit.
no musim rict, ze jsem asi pako.. ale ukazal bych mu to... ale uprimne.. s chlapama to mam uz dlouho tak "opustis -li mne, nezahynu"... samozrejme muze miluju a bylo mi mi to lito... ale clovek by mel vedet na cem je.
ale nektere se radeji drzi K.J. Erbena: "Však lépe v mylné naději sníti,
před sebou čirou temnotu,
nežli budoucnost odhaliti,
strašlivou poznati jistotu!"
Tak podobnou situaci řeší teď moje nejlepší kamarádka. Sice nedostala anonym,ale dobrá duše se stejně našla. Ona si to právě srovnala v hlavě. Barák, hypotéka, šedesátka na krku. Dělá, že nic, protože jak řekla jejich dcera, táta nemá koule na to aby se přiznal. Spí ve "firmě" a dvakrát za týden přijede domů, to mu uvaří a chová se jakoby nic, on platí všechny poplatky. Kamarádka říká, to bych musela bejt blbá, usnadnit mu to a nakonec bych neměla na starý kolena nic. Takhle mi zůstaně celý plat pro mě, můžu si šetřit. Nedavno se snima srazila u Tesca. On s ní jel nakoupit - to s kamarádkou nikdy, protože je přetíženej z práce a doma vyžadoval perfektní servis. Navíc ta dotyčná je bejvalá jeho spolužačka, takže žádnej zajíc, ale zřejmě nechce bejt sama, tak lepší něco než nic. když budu upřímná já bych ho jako chlapa nechtěla, není na něm nic co by mě přitahovalo, ale zřejmě pro jinou nějaké kouzlo má. Pokud je tam ale těhotenství opravdu, tak si myslím, že to stejně praskne.
Já bych to buď strčila manželovi hned pod nos co on na to, nebo bych si zahrála na špiona a sledovala bych ho,klidně i víc dní,co dělá .Ovšem vnitřně bych se připravila na nejhorší konce,člověk si nikdy ničím jistý být nemůže a nesmí....Snad je lepší černou pravdu se dozvěděti,než v temnotách domněnek tápati!!!
Aha, nečetla jsem diskuzi, to samé a líp napsala Sevenofnine :-)
Jarča*: já měla štěstí, že byl manžel v té době 14dní v zahraničí, měla jsem čas se vzpamatovat a pobrat to. Když se vrátil přičítal to mojí únavě ze dvou dětí, navíc se choval báječně, hned se zapojil, říkal jak jsme mu scházeli a jak nás miluje, denně ze služebky volal, dovezl dárky. Pro mě bylo jednodušší to nechat být, on nikdy ani nenaznačil, že by byl někde s nějakou jinou a jak píšu věrnost se dokázat nedá. Kdysi jsem byla bojovník za pravdu, párkrát dostala ošklivě po hubě a dnes tvrdím, že se pravda přeceňuje. Možná jsem byla za blbku, ale to je mi jedno, co je mi do toho co si myslí cizí lidi.
"Neptej se, když nechceš znát odpověď" - to je nějaký úsloví, které jsem kdysi slyšela a myslím, že je na něm hodně pravdy.
Jestli máš pocit, že je u vás doma všechno ok, a kdyby nepřišel ten lístek, tak bys nepoznala, že je nějaký problém na cestě, tak to neřeš. Pravděpodobně tím rozbiješ to, co doteď fungovalo. Protože i když by se ukázalo, že je to blbost, tak tobě už to bude vrtat hlavou napořád a budeš hledat nějaký náznaky toho, že ti lhal, případně si je konstruovat sama, zkoumat jeho reakce nad tím dopisem a vysvětlovat si je podle svého... Anebo se třeba dozvíš, že to blbost není a v ten okamžik všechno pěkný mezi váma skončí. Vážně to chceš vědět? Máš na to? ;-)
sevenofnine: 
Já, jak se znám, bych to manželovi ukázala ještě ten den, co by to přišlo. Nevím, jestli je to rozumné nebo ne, ale nevydržela bych to. My to s manželem stejně máme tak, že když jednomu něco leží v hlavě, ten druhý to na něm okamžitě pozná a ptá se, co se děje. A taky si to většinou hned řekneme. Dělat jako by nic, to bych nedokázala. I když to, co radí sevenofnine, zní logicky.
mě pomohla i tchýně, ona sama se rozvedla po té co dostala "dopis" a naprosto hloupě jej okamžitě ukázala. Chlap se zaradoval, že je to venku, že s ní nejde žít a prý promiň a obratem si zbalil kufr a do hodiny byl pryč. Ona otřesená, 2děti, rozestavěný barák. Zachoval se hnusně, obral ji o co šlo, při odchodu vzal i šperky co jí kdysi dal. Jí zůstali dluhy, rozestavěný dům a děti. Tenkrát to nějak ustála, ale dnes po 40letech říká, že byla blbá. Měla dopis vyhodit a začít se připravovat na variantu je to pravda, mohla z toho vyjít mnohem líp finančně i psychicky. Nebo by manželství zachránila, kdo ví.
anonym z vystrihnutých písmen by som naozaj nebrala vážne
.jpg)
Kdysi se říkalo, že anonym patří do koše .. ale upřímně nevím, jak bych se zachovala ... asi by mi to natolik leželo v hlavě, že bych ho manželovi ukázala ... ale pak člověk musí být připravenej na všechno ...
sevenofnine: jsi dobrá, jak s to zvládla ...
Pokud bych ho neukázala hned, jak jsem ho dostala, tak už bych to nedělala. Už jen proto, abych neudělala pisatelům tu radost, že se jim jejich záměr povedl. Dělala bych mrtvého brouka. Jestli někoho má, asi se to časem stejně projeví a aspoň nebudeš překvapená. Moje kamarádka to taky zažila, bohužel vyšlo najevo, že to opravdu psal manžel s milenkou, byl totiž příliš zbabělý to přiznat sám od sebe.
