Nechci žít jako Matka Tereza
.jpg)
Je mi 56 let, jsem rozvedená, matka dvou již dospělých dětí. Před dvěma lety jsem se už stala i babičkou. Před asi dvěma týdny vyšel zde na magazínu článek na téma mladí versus staří a diskuse pod ním mne vyprovokovala k napsání mého příběhu, který se týká péče o staré a nemohoucí rodinné příslušníky.
Narodila jsem se jako nejmladší dítě ze tří sourozenců. Sestra již zemřela a zůstal mi bratr, kterému je 70 let a je rozvedený.
Tatínek nám zemřel před dvaceti lety a maminka teprve před čtyřmi měsíci, bylo jí krásných 97 let. Posledních patnáct roků jsem se o ni starala, protože kvůli svému zdravotnímu stavu nemohla být sama. Bydlela u nás, kde jsem jí vyhradila naši původní ložnici a zařídila ji jejím nábytkem. V té době už jsem byla sama s dětmi (manžel od nás odešel), takže mi spaní v obývacím pokoji nevadilo.
Od svých 41 let v podstatě až dosud jsem tedy měla doma svou maminku. Nikdy jsem toho nelitovala, považovala jsem za správné se o ni postarat. I když to pro mne znamenalo zajišťovat určitým způsobem servis i pro mého rozvedeného bratra, který byl zvyklý chodit k mamince každý víkend na oběd a nosit jí špinavé prádlo. Když už máma nemohla a bydlela u nás, jak ona, tak bratr automaticky očekávali, že v jejím servisu budu pokračovat. Velký podíl na zachování tohoto modelu měla hlavně maminka. Pravda je, že brácha alespoň vždycky nakoupil jídlo.
Tak to šlo celých patnáct let. Mé děti v průběhu té doby dospěly a osamostatnily se a já fungovala jako pečovatelka. Můj osobní život šel stranou. Z práce rovnou domů postarat se o maminku, víkendy jsem trávila u plotny, vyvářela, prala a žehlila.
Teď je mi 56 roků a konečně bych mohla začít žít. A to bych moc chtěla. Vynahradit si vše, o co jsem za posledních 15 let přišla. Vyrazit někam na dovolenou, věnovat se vnoučeti, a taky, možná, najít si konečně nějakého přítele, někoho, s kým by mi bylo dobře.
Narážím však na problém s bratrem. On by totiž rád v onom zaběhnutém modelu víkendového vaření a praní a žehlení jeho prádla pokračoval. Nyní je navíc po komplikované operaci kolene velice špatně pohyblivý (prý se to již nezlepší) a přišel s nápadem, že by se ke mně nastěhoval.
Odmítla jsem to. Jak jeho nastěhování, tak pravidelné víkendové vyváření a praní. Jednou za měsíc klidně, ale každý víkend ne. Mám toho už prostě dost. Bratr je na mne rozzlobený, označil mne za sobeckou, co prý si má ve svém věku a při svém zdravotním stavu počít, doslova citově vydírá. Prý mi už přece o nic nejde, děti bydlí samostatně a já už žiju sama, on by se nastěhoval do pokojíku po mamince.
Jsem neoblomná a pevně si stojím za svým. Bratrovi jsem řekla, že je na něm, aby se o sebe začal starat, ať si zaplatí pečovatelku, prádelnu a dovoz jídla. Vzhledem k tomu, že už několik desetiletí žije sám a hodně skromně, úspory má nemalé. Vím, že si to může dovolit.
Po těch patnácti letech velkého odříkání a přizpůsobování z mé strany mám pocit, že konečně můžu začít žít po svém. Bez toho, abych se neustále ohlížela na potřeby někoho jiného. Celé ty uplynulé roky jsem nic jiného nedělala. Přesto jsem nyní postavena do nelichotivého světla sobecké potvory, která se odmítá postarat o svého starého, špatně pohyblivého bratra.
V diskusi pod článkem, na který reaguji, od některých čtenářek zaznělo, že postarat se ve stáří o své blízké je povinnost a samozřejmost. S tím souhlasím. Ovšem z vlastní zkušenosti dodávám: jen do určité míry. O maminku jsem se postarala, jak nejlépe jsem mohla. Dokonce i o bratra. Ale nikdo mi nemůže vyčítat, že nechci v této pečovatelské roli pokračovat až do konce svého života.
Byla bych moc ráda, kdybyste se vy, které tu péči o blízké osoby od příbuzných požadujete za každou cenu, dokázaly na celou věc podívat i z jiného úhlu. Možná, že i na mne bude jednou nějaká sestra z domova důchodců hledět jako na sobeckou ženu, která není schopná a ochotná postarat se o nemohoucího bratra. A možná i sobecká opravdu jsem. Přesto si myslím, že i já mám nárok na kus normálního, obyčejného života.
30.9.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 72 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nechci žít jako Matka Tereza
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Magdaleno, uvažujete naprosto správně, jedinej kdo je tu sobec je bratr...není mi jasné , on nemá děti ?..........u nás existuje pečovatelská služba která mu obědy doveze, a nabízí i spoustu jiných služeb, myslím, že je něco podobného v každém městě, tak ať si bratr něco takového vyřídí......a Vy ?, Vy žijte svůj život a už se na nikoho neohlížejte, svou "povinnost" jste splila ! Přeji hodně sil a i možná nějakého hodného pána (pokud takový ještě existuje)......
On bratr hlavně nechápe, že když jste zvládala rodinu, maminku i péči o něj, že teď, když už vám zbyl na péči jen on, tak už pečovat nechcete. Prostě si vás zaškatulkoval do kategorie "pečovatelka" a teď nechápe, že chcete změnu.
Rozhlédněte se, zda někde v okolí je Domov s pečovatelskou službou, a pokuste se tam bratra umístit. Není to žádný Domov důchodců, ale samostatné dekretované byty, kde má každý svůj byt, svůj nábytek a věci na které je zvyklý.
Může a nemusí odebírat různé služby, které toto zařízení nabízí, jako např. Obědy, praní prádla, nákupy, pedikúra...dochází tam lékař, RHB pracovnice, apod.
Většinou se ještě obyvatelům nabízí i kulturní vyžití, výlety, rekreace, apod.
Pokud takové zařízení u vás není, je možné si zaplatit pečovatelku, která dochází. Ošetřovatelskou péči (hradí VZP), vč. RHB, může v případě potřeby napsat obvodní lékař.
Magdaleno, držím Vám palce, nedejte se ovládat city, v tomto případě musí přijít na řadu i rozum, Váš bratr je neskutečný sobec, že mu není hanba/zřejmě není, jinak by tuhle "službu" po Vás nežádal/ pamatujte trošku i na sebe
.jpg)
Tohle jsem nikdy nepochopila, co je problém na tom, zmácknout 2 knoflíky na pracce??? Spolecné obedy chápu,ale jednou za mesíc je to, rekla bych dostatecné, mozná k vuli veku (taky tu brácha nebude do stovky) bych vymekla a rekla kazdý druhý týden. Ale jinak smitec. Zij svuj zivot, uz je nacase abys s tím zacala
Jste opravdu dobrá! To by ledaskdo nedal 
Já pracovala před MD v domě pro seniory- Domovdůchodců dříve. Pokud to bratr sám již nezvládá, doporučtemu, aby se přihlásil do pořadníku čekatelů. Pokud při sociálním šetření přijdou pracovnice na to, že sám to opravdu nezvládne, tak ho přijmou, co nejdříve.
A Vy začněte žít, za patnáctlet "otročiny" si to zasloužíte.
Já jdu z práce domů a mám "volno" ale Vy jste měla čtyřiadvacítky. ;-)
.jpeg)
Teda Magdaleno vy máte svatozář
smekám před vámi,nevím jestli bych to vydržela bez reptání. Najděte bratrovi pečovák,on toho sám nebude schopný a konečně žijte!
Hodně štěstí
Nejste sobecká.
Paní Magdo, váš článek jen potvrzuje mou teorii, že chlapi v Čechách jsou neskutečně rozmazlení, hlavně ta starší generace. Už se to pomalu zlepšuje, ale je to jen na nás, ženách, jaký si to uděláme, takový to máme. Na bratra bych se vyprdla, ať se nějak zařídí, hlavně se nenechte vydírat. Zkuste se na to podívat takto - dovolila by si nějaká žena, třebas po operaci, nosti prádlo svému mladšímu bratrovi, aby jí pral a žehlil a ještě vyvařoval? Pochybuju! Začněte se věnovat sobě, však on to bratr časem stráví. Trošku jste si ho rozmazlila, takže se teď nemůžete tak úplně divit.
AŤ vás ani nenapadne brát bratra k sobě! I když špatně chodí, ať si zařídí pečovatelku, nebo někoho, kdo mu péči obstará. Není to vaše povinnost a výčitky si vůbec nedělejte. Miluju takové sobce, kteří si myslí, že se svět točí jen kolem nich.Ani prádlo bych mu neprala, existují snad prádelny.
Máte nárok na svůj život, koníčky a třeba i partnera, s kterým budete šťastná.
Moucha: jo, tyhle penziony jsou skvělé. Párkrát jsem se bavila s jejich obyvatelkami- ty sio to tam užívaly, ale chlapům se tam moc nelíbilo- patrně zdivočeli a nechce se jim po těch letech dodržovat jakýkoliv řád...nijaké výhody z toho nemají- když nikdy nemuseli na nic chytnout
Souhlasím se všmi články, navíc pokud je bratr při smyslech, zvládne si i vyprat. Automatku asi nemá, tak ať si ji pořídí, donáška jídla se dá zařídit, pokud nechce do domova seniorů. Moje prateta byla celý život svobodná a ve svých 70, když už ji začaly zmáhat běžné činnosti, si sama našla hezké ubytování - a přednostně ho dostala, protože uvolnila obecní byt. My jsme ji často navštěvovali a nakupovali jí, protože donáška nákupu se platí. Ale měli jsme klid, že když pojedeme na 14 dní k moři, teta bude zaopatřená. Vánoce trávila u nás a byla moc spokojená, že není nikomu na obtíž a že ji navštěvujeme proto, že chceme a ne že musíme. V přízemí byla prádeln, kdo chtěl a mohl, tak si pral sám, kdo ne, dal si vyprat. Jednou týdně docvházela kadeřnice, jednou týdně lékař.
kareta: naprosto souhlasim.
To jsou presne ti, co do triceti bydli u matky s jejim fullservisem, pak automaticky prepokladaji, ze fullservis prevezme manzelka.. kdyz ne.. pisou clanky o zenach linych v uklidu.. pak se to rozvede, znova to visi matce na krku.. a kdyz uz mama neni.. hleda dalsi pecovatleku. fajn.. tak at si najme profika a zaplati ho.
Magdaleno.. nedejte se otravit bratrem.. ten sobecky a rozmazleny je on.. nikoliv Vy!!!! Stujte za svym.. svou "povinnost" jste splnila do puntiku, o maminku jste s evzorne postarala az do uplneho konce. Drzte se!
ano, máš nárok na svůj život - brácha je sobeckej vychcánek a navyklej na model, že má "matku" pořád - a nechce přijít o svý výhody. Stůj si za svým - klidně mu předhoď, že se on o matku nestaral, ty jo. Ať si najde nějakou ochotnou ženu - anebo pečovatelku. A neber mu telefony.
Btw- maminka to s výchovou pěkně posrala
