Neohlášené návštěvy manželovy rodiny mě drtí
.jpg)
Jdu se k vám vypovídat, protože už nějak nemůžu. A hlavně nevím, jak tu situaci vyřešit. Jde o rodiče, sourozence a další příbuzné ze strany mého manžela. Oni jsou všichni strašně družní, hodně často se vzájemně navštěvují, čehož nejsme ušetřeni ani my. Nejhorší na tom ale je, že přijíždějí zásadně bez ohlášení.
Manželovi to nevadí, čemuž se nedivím, v tomhle modelu vyrůstal od malička, připadá mu to samozřejmé. Já z toho rostu a když mu řeknu, aby se snažil své příbuzenstvo usměrnit a požádal je, aby se před návštěvou ohlásili, je dotčený, že v rodině se přece něco takového nevyžaduje.
Jejich návštěvy vypadají tak, že u nás prostě z ničeho nic zazvoní, s pusou od ucha k uchu se hrnou dovnitř a myslí si, jak jsme celí šťastní, že je vidíme a jaký nám udělali super překvápko. Manžel to tak možná cítí, já nikoli.
Oni přijdou třeba ve všední den v sedm večer a sedí u nás do půlnoci, já vstávám do práce v půl páté ráno, dělám od šesti a vůbec na to neberou ohled. Rodiče jsou schopni u nás zazvonit klidně i v sobotu v půl deváté ráno, děsně vtipně svůj příchod komentují, že nás přišli vytáhnout z postele, což je v mém případě často pravda, jediné dny, kdy se můžu dosyta vyspat, mám o víkendu. Manžel je vždycky bez problémů pozve dál, mě vytáhne z postele a já pak tam poletuju v noční košili do koupelny před tchánem, chybí mi taková ta moje víkendová ranní pohodička, oni se hned chtějí bavit, vyptávají se na všechno možné.
Několikrát se i stalo, že jsme si s mužem vyšli na večeři, sedíme v restauraci a jemu volá sestřenice, kde že jsme, že měli cestu k nám do města a čekají před našimi dveřmi. Manžel místo aby jim řekl, že jsme mimo a ať přijdou jindy jim slíbí, ať vydrží, že co nejdříve dorazíme. Když už jsme po jídle, tak jedeme hned, pokud na jídlo čekáme, tak to rychle sníme, zaplatíme a frčíme domů.
Zmáhá mě to strašně. Možná bych to ještě zvládla, kdyby to bylo jednou za čas, ale na ukázku vám popíšu minulý týden, už jsem fakt přetekla. Všechny návštěvy byly bez ohlášení:
V pondělí v osm večer dorazila manželova sestra, která se rozvádí a bylo jí smutno. Plakala mu na rameni do půl dvanácté, pak ji vezl domů, aby nemusela v noci cestovat sama.
V úterý – to je ta večeře. Měla jsem narozeniny a šli jsme si udělat hezký večer. Sotva jsme dojedli, telefon a sestřenice ze vzdálenějšího města je prý u nás přede dveřmi, ujel jí autobus a potřebuje u nás přespat. Zněla dost dotčeně, že jsme si dovolili nebýt doma, prý je jí zima a kdy přijedeme. Tak jsme jeli.
Ve středu naštěstí nikdo, ani noha.
Ve čtvrtek jsem šla z práce a na schodech na mě čekala tchyně, prý nám koupila kuřecí stehna v akci, tak to hned veze. A hned mě sprdla, kde jsem tak dlouho, když dělám do půl třetí a jsou skro čtyři, že už tam stepuje skoro hodinu. A když u nás byla, tak kafe a čekala, až přijde domů její syn, ten chodí kolem šesté. Tak si s ním pak ještě do osmi povídala.
V pátek jsem si doma v poklidu uklízela, abych měla na víkend čisto a mohla si odpočívat, když v šest večer dorazil manžel v doprovodu svého bratrance a jeho přítelkyně, potkal se s nimi před domem. Odcházeli ve dvě ráno.
V sobotu jsem si přispala, užila hezké dopoledne, uvařila oběd a když jsme se chystali jít ven, zvonek a za dveřmi manželova rozvádějící se sestra i s dětmi (má dvě, dvouleté a pětileté), opět potřebovala duševní podporu. Ven jít s námi nechtěla, takže dovnitř a její děti mi z mého víkendově naklizeného bytu během odpoledne udělaly kůlničku na dříví. Odcházeli až po večeři.
V neděli ráno poslední kapka – v 8:45 tchán a tchyně a jejich oblíbená hra – vstávejte, lenoši.
Připadá vám to normální? Oni si v tom všichni nesmírně libují a já rostu. Teď jsem navíc těhotná, sice teprve ve čtvrtém měsíci, ale už se děsím, co nastane, až budu na mateřské, to je tady budu mít všechny asi pořád.
Nejhorší je, že manžel mé pocity vůbec nechápe a odmítá uznat, že čeho je moc toho je příliš a některé věci se prostě nedělají. Nenapadá vás nějaký způsob, jak tuhle situaci vyřešit? Občas řeknu něco ve smyslu „proč jste se neohlásili“ a oni nad tím mávnou rukou, že jsme přece rodina, tak jaképak oficiality.
19.1.2016 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 72 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Neohlášené návštěvy manželovy rodiny mě drtí
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
a nerozvádí se sestra právě kvůli těmto hrozným návštěvám???
Manželovi vysvětli, že jsi těhotná, není Ti dobře a potřebuješ KLID, hodně spánku a veselou mysl, jinak budete mít dítě uřvaného neurotika.
A že klid rozhodně nemáš, když si z vašeho bytu udělali jeho příbuzní průchoďák.
Že nemáš nic proti návštěvám příbuzných, ale ve 20:00 hod. prostě budeš chodit spát, ať už se jeho sestra rozvádí nebo ne. Víkendy pak jsou na to, abyste si po náročném pracovním týdnu oddychli a dohnali to, co jste zameškali. Pokud k vám v tu dobu jeho příbuzní hodlají přijet na návštěvu, tak až po předchozí domluvě. Tzn., né až když stojí před domem.
Jak píše "rychlonožka", ten pokojík s postýlkou u Tvých rodičů, by nebyl od věci.
Normalni mi to nepripada. Podobny rezim panovat u me tchyne - manzel ma osm sourozencu, takze navstevy nejen deti, ale i vnoucat a pravnoucat byly opravdu dost caste. Jeden z duvoDu, proc na spolecne souziti, ktere trvalo neco pres rok, vzpominam s mrazenim v pateri. Jednou v sobotu vecer - zijeme v Izraeli a sobota je pro nas svatecnim dnem, kdy jsem se tesila, ze po svatecnim obede si budu uzivat klid a ticho s manzelem a sestitydennim synem, se prihrnula manzelova sestra z Dimony v doprovou dcery, zete a dvou malych vnuku, navic pozdeji prosla tchynina vnucka se dvema malymi dcerkami - jsem uz vypenila a manzelovi dost ostre rekla, ze mi dost vadi delat uklizecky po pravnoucatech me tchyne. Kdyz jsme se konecne mohli odstehovat, uzivala jsem si to ticho a klid. Vsdichni vedi, ze bud maji navstevu ohlasit, nebo prijit maximalne na pul hodiny.
Nevydržela bych to ani ten jeden týden. Nemám ráda návštěvy a když občas někoho pozvu, musí se ohlásit předem na určitý den a hodinu. A nesmí se zdržovat do noci. Udělala bych strašlivou scénu a byla za megeru, ale tohle bych nesnesla.
.jpg)
Mam neco podobneho, manzel nechape a ja mam chut vyvrazdit pribuzenstvo, resim to nasledujicim stylem (kdyz vezmu tvuj minuly tyden jako ukazku)
-pondeli: sestra se vyplakala manzelovi na rameni, ja v 9 oznamila, ze jdu spat, at se nezlobi, ale ja rano vstavam
-utery: vzala bych manzelovi telefon z ruky a prohlasila velice nadsene (ne nastvane) "je ahoj, ja mam narozeniny a slavime. Prijdeme domu nevim kdy, jestli chces cekej, jestli nechces tak se uvidime priste. NA mazela bych vrhla nadseny usmev jaky mi pripravil bajecny vecer v restauraci
-ctvrtek: bud bych tchyni rekla ze ji neni nic do toho co kde delam, nebo jsem byla u doktora - nelibi se mu moje tehotenstvi, pry potrebuji vice klidu a nebo bych ji ignorovala a hned zaprahla s tim ze kdyz uz ty kurata koupila muze je i udelat, protoze me je DESNe zle (nakonec je to jeji vnouce) - vyber si moznost podle nalady
patek : sla bych si lehnout kdy se mi chce a nebo usnula v jejich pritomnosti na gauci a oni at se bavi jak chteji
-sobota: sla bych na prochazku sama - nakonec je to jeho sestra a ne tvoje
-nedele: prohlasila bych velice nahlas, ze dospavam po tom tydennim kolotoci, ktery mi oni pripravili, nakonec do kdy doma spim ve vlastni posteli nikomu nic neni
Kdyz to shrnu jsi MOC slusna a nechavas si srat na hlavu. TO je hezky, ze manzelova rodina takhle drzi pohromade, ale ty potrebujes k zivotu trosku soukromi, takze bych navrhla manzelovi moznosti a at si vybere, ktera mu vyhovuje nejlepe - proste kompromiz vas obou. Je sumak jestli to bude ze se budou hlasit predem, nebo jeslti se omezi styk na 3 dny v tydnu vcetne katastrof typu rozvod, stehovani, unos deti, prepadeni a podobne lahudky a nebo nejaka dalsi moznost, ktera me momentalne nenapada. Ale tenhle cirkus konci tady a ted. Bud ty nebo oni!!!!
A na drahe pribuzenstvo slusnost neplati, tak zacni byt krapatko neslusna / sarkasticka / ironicka / a hlavne jejich navstevy vyuzij a zamestnej je a nebehej kolem nich. Navic pokud mas nejakou rodinu zvi je hojne.
A pokud nic nezabere tak je ignoruj a hod je na manzela, nakonec je to jeho pribuzenstvo a ne tvoje (u nas to tak skoncilo) - manzel at se bavi s nimi, manzel pro ne pripravuje pohosteni, manzel se stara kde prespi, manzel prcha z mesta ze zabavy - a neboj oni mu driv ci pozdeji zacnou lezt na nervy, zvlast pokud ho doma bude cekat usmevava zenuska (ne nastvana). Klidne prijdu domu a mam nastehovanou svagrovku tak oznamim je sorry ja mela jine plany a jdu si po svem - at uz na prochazku, do kina a nebo zalezu do postele s knizkou. Pokud se drze zepta jake plany tak odpovidam podle nalady a stupne vnitrni nasrranosti - klidne tchynce oznamim ze vyprat povlikacky jejiho syna a rozhodne je to uzitecnejsi nez tlachat po 20 o jejim exovi a mile se u toho usmivam jako bych vypravela nejlepsi vtip.
.jpg)
tak tohle je fakt sila nesnesla bych to tečka
všude chodíme JEN na pozvání nedovolila bych si jít někam jen tak to by snad muselo jít o život jinak ani náhodou k nám taky i děti vždy zavolají jestli něco nemáme v plánu jiného prostě vyříkat si to a to hned ,nebo jak bude malé
máš j e tam nasáčkované FURT a STALE
Tomuhle nnerozumim a ani tomu moc neverim. Kazdy ma mobilni telefon, tak ho snad prece pouziva! Z restaurace bych teda kvuli neohlasene navsteve domu nesla ani omylem. V sobotu bych z postele nelezla a ve vsedni den si chodila lehnout v deset a nevenovala se jim. To jen tak pro zacatek.
U nás se změnila situace v rodině, když zavedla švagrová JAKO PŘÍTELKYNĚ BRATRA, NIKOLI JAKO MAŽELKA v domě, který má bratr díky mně a mým rodičům taky ohlašování návštěv. Podotýkám, že jsme tam nechodili často a nadlouho. Já doplnit si cestou na kole pití a oni počkat chvíli na autobus, když vyšli brzo ze zahrady. Po slovech budoucí snachy a švagrové, že se jí to nehodí, poněvadž tam měla své příbuzné a nebo řekla, že nemá čas, jsme to velice rychle vzdali, i když šlo o půlhodinky. Několikahodinové návštěvy kamarádů a jejích lidí jí nevadí. Tak nejdeme tam a nejdeme od nich. Prostá filosofie. Karolíno, řeknu Vám jedno: Vy až budete s děckem doma, to se z toho zblázníte. Začněte jednat a to hned. Prostě po jejich příchodu odejděte a muži vždy řekněte: zavolej mi, až návštěva odejde. Ať si to s nimi vyjedná sám. A dál: u rodičů si pokud možno vybudujte azyl: jeden pokojík s dětskou postýlkou a postelí pro Vás,. Budete to potřebovat, než se to druhépříbuzenstvo vyučí. Není to záležitost týdnů, ale spíš měsíců. Na mužovy argumenty mějte jedinou stále se opakující odpověď: MOJE PŘÍBUZENSTVO SEM TAKY NELEZE.
přijďte zas, my k vám taky nechodíme
Nevidím jinou možnost, než nastavit zrcadlo.
Zaprvé si domů zvát svoje příbuzenstvo taky tak často - boj kdo s koho.
Zadruhé občas nebýt doma a jít si ke svým příbuzným, aby se jim manžel věnoval sám.
Když jsem byla mladá jako Karolína, něco jsem se kvůli příbuzenstvu nabrečela. Bylo to u nás podobné, ale ne tak častré.
Za sebe dneska po všech životních zkušenostech můžu říct jedno: bez ohledu na názor partnera bych to vykopala z baráku hned po pozdravu.
evropka -naprostý souhlas)))))já toto naštěstí neznám)))))ale nevolno je mi taky. I mí rodičese předem hlásí,jestli nemáme něco v plánu))))
.jpg)
Já bych neměla žádný problém,neb bych to vyřešila hned v prvním měsíci manželství,asertivně ale jasně.Uznávám že se mi z toho článku udělalo nevolno...
