Ve výchově absolutně selhávám. Jak mám být důsledná?
Mám čtyřletého chlapečka a připadám si jako matka absolutně nemožná. On mne totiž vůbec neposlouchá. Když mu něco říkám, nebo chci, aby něco nedělal, nebo naopak udělal, úplně mne ignoruje, jako když mluvím do dubu.
K manželovi si to nedovolí, toho poslechne na slovo. Ale jakmile jsme spolu sami – což je většinou, protože muž bývá do večera v práci a malého ze školky vyzvedávám já, je to pro mne doslova utrpení. Jít s ním třeba nakoupit je hotový očistec. Vytrvale mi hází do vozíku různé věci, které pořád dokola vyndávám a vracím na místo, když mu řeknu, aby to nedělal, chová se, jako když mne neslyší, jako bych byla úplný vzduch.
Šíleně mne to vytáčí a po nějaké chvíli to nevydržím a buď mu jednu plácnu, nebo s ním zatřesu, aby se vzpamatoval. V tom okamžiku syn spustí šílený povyk, klidně si lehne na zem a kope kolem sebe, ječí jako podebraný. Když to udělá doma, odnesu ho do vedlejší místnosti a nechám ho vyřvat, ale na veřejnosti jsem úplně 
bezradná. Okolí na mne kouká s despektem, lidi kroutí hlavou a trousí poznámky o neschopné matce a nevychovaném spratkovi.
Jsem zoufalá. Přemýšlím, kde dělám chybu, co jsem kdy zanedbala nebo podcenila, že se mi sotva čtyřleté dítě takhle vymklo z rukou. Bojím se, jak to bude pokračovat dál, mám obavu, že čím bude starší, tím to s ním bude horší a v patnácti mne klidně nějakou ubalí.
Manžel tvrdí, že jsem málo důsledná. Asi má pravdu. Když synovi něco například zakážu, málokdy to dodržím, protože on spustí tak šílený povyk, že jen pro ten klid mu radši povolím. Vím, že je to chyba a že tohle je patrně ve mně. Ale ať se snažím jak se snažím, nedokážu se k důslednosti ve výchově dopracovat. Mám vždycky velké předsevzetí, že tentokrát se zlomit nenechám, a nakonec stejně prohraju.
Prosím vás, máte někdo zkušenost s takto neposlušným a nezvladatelným dítětem? Jak na něj? Já už opravdu nemůžu, od chvíle, kdy ho vyzvednu ve školce se nejvíc těším na chvíli, kdy ho večer zaženu do postele a on konečně usne. Je to špatně, vím, ale když já jsem tak šíleně utahaná a mám pocit, že to prostě vůbec nezvládám.
28.3.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 73 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Ve výchově absolutně selhávám. Jak mám být důsledná?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Kotě: Ono to musí být doplněno tím, že pokud se kluk chová jak má, tak se mu naopak věnuje větší pozornost. Prostě se mu zamezí činnost, kde se chová nevhodně, ale musí vědět, že pokud to zlepší, zase bude mít výhody.
Pro některé dítě je odměna, když může být ve školce až do konce. Holka vždycky protestovala, když měla jít domů a nebyla tam ještě poslední 
Ale jo, nést důsledky, to je dobrý způsob. Vyřval sis bonbóny, tak k večeři máš suchý rohlík nebo něco nepopulárního. Nechtěl jsi jít domů ze hřiště- už není čas na pohádku. Ale i v tomhle případě je nutná důslednost a dá se očekávat doma další vztekací scéna, takže je nutné se na to předem připravit.
To s tou nemocí je možná dobré pro posílení odhodlání matky. Protože kdykoli ustoupí, tak klukovi vlastně ubližuje a časem se to vymstí nejen jí,ale i jemu.
sevenofnine: mně nepřijde jako dobrý nápad, abych dítě "vychovávala" tak, že ho v postatě opustím. Pochybuji, že by poté matku více miloval nebo více poslouchal.
Riki: no tak vymyslím něco jiného, jsou mu 4 a já mám spoustu možností mu pobyt se mnou znepřijemnit ... dokud se mu jeho chování vyplatí tak toho nenechá a já ukecávací-plácací výchovu moc neberu. Přežít dětství a dospívání musí nejen on, ale i rodiče a okolí ... a v tomto případě bych uřvanci našla spoustu kroužků a studentku za 50,- na hod ... u nás má školka do 17hod. takže jde o 1-2 hod než dojde manžel a smrádě jde spát ... , ale jak píšu níž já holkám takové chování nehodlám tolerovat takže jim se to nevyplatilo v cca 1,5-2letech a to s nimi bylo lehčí pořízení, teď to občas testnou, ale hranice už jsou pevně nastavené takže si o ně namlatí nosík a je zase chvíli klid ... :-) prostě každé dítě má své ale :-) Jistě by se dalo i na tomto chlapci najít něco pozitivního kam by se dalo cíleně směrovat. Taková přípravka na hokej/fotbal/ orientační běh/karate/plavání/sokol ... trénink 2-3x v týdnu a bude po prudění ...
vy me desite. duslednost je presne ta vlastnost, kterou ja nemam. to me cekaji pekny veci 
. staci se podivat na psa.
na zachvaty vzteku naseho potomka zatim dobre funguje, kdyz se zacnu smat. tak ztichne a kouka, jestli mu nahodou neco neuslo. zatim celekm verim, ze ty sceny organizuje pro nas, aby mel publikum. kolikrat uprostred revu ztichne, koukne, aby zjistil, jestli ho sledujeme. je to fakt sranda. kolikrat je videt, jak by se desne rad chechtal, ale nemuze, protoze predvadi jak trpi a nevi, jak z toho ven je to vykuk. a to je mu pul roku.
sevenofnine: co když už ve školce do zavíračky je? 
Protivné uřváně bych nevyzvedla ani o minutu dřív, než bych nezbytně musela. Kromě toho dneska myslím školky nemají provoz do 18 hodin, jako tomu bývalo před 30 lety... 
Nika1: jj, znami taky meli takovehleho raracha.. v obchode to nejde to je jasne, ale jak spustil hystericky povyk doma.. mohl si vybrat... bud prestat nebo studenou sprchu ve vecech.. nebaslovoval ji vic nez dvakrat.
.JPG){kind=avatar}
sevenofnine: Dobrý nápad. 
a co jej nechat vyhrát? Víš miláčku vyhrál jsi, jsem unavená a na nervy takže zítra musíš zůstat dýl ve školce já nakoupím. a pozítří taky zůstaneš ve školce do zavíračky jdu na úřad a ve středu a ve čtvrtek se musím dát dohromady abych vydržela víkend takže opět budeš do zavíračky ... prostě Ty nemůžeš podlehnout (je jinde) a on zjistí, že se mu to nevyplatilo ... pokud má nějaké neoblíbené jídlo tak jej pravidelně večeřet, to víš koupili jsme to a to navíc a na nic jiného není, řveš no tak půjdeš spát o hladu ... nech jej nést důsledky jeho jednání, to úplně stačí. Vem to tak, že kdyby byl nemocný a důsledky té nemoci by jej mohly ovlivnit celý život taky by jsi do něj lék nacpala řev neřev ... ber to jako jeho nemoc nic víc ...
Nenechat se zlomit, event. ho v amoku polít trochou vody, hajzlíka.
"on spustí tak šílený povyk, že jen pro ten klid mu radši povolím" - no tak nepovolit. To je jediná rada, která se dá poskytnout, a to už Aja ví, čili není o čem... Mně tohle synci ani nezkoušeli provozovat, věděli, že s maminkou se nediskutuje, neb co řekne, to platí. Vyjednávat se naučili až tak kolem 10 let, to už ale používali jiné metody, než řev a vztekání se. Kamarádka to u staršího syna řešila studenou sprchou, mladší, když to viděl, bystře pochopil, že není oč stát, a záhy měla taky klid.
Důslednost důslednost důslednost !!! to je priorita číslo 1 ve všech okolnostech, i na veřejnosti.....
Rada je, pokud zakážeš, tak i pod největším řevem jekotem a jánevícoještě, NEPOVOLIT !!!!!!!
Ale každopádně bych s nín netřásla, plácnpout jko, ale třást ne....
.gif)
proč se ptáš na radu,když ti už manžel řekl,kde děláš chybu.Opravdu je to v důslednosti.
Pokud doslova nedodržíš to co řekneš nebo netrváš na tom ,aby něco bylo vykonáno tak je jasné,že ten malý filuta na to rychle příjde a bude si s tebe dělat srandu.
Je ale fakt,že s některými,zvláště živějšími dětmi to jde mnohem hůř
medved:
Sama uznáváš, že jsi nedůsledná a v tom to asi bude. Musíš se obrnit trpělivostí a vydržet. Když něco zakážeš, tak si za tím stůj. Nezakazuj ale s horkou hlavou, jinak na to doplatíš sama. V návalu zlosti třeba řekneš, že nepůjde měsíc ven a doplatíš na to sama. Drobné věci, u kterých nemůže nic pokazit,ať si rozhodne sám.
Děti rychle vycítí,kdo je kdo a ke komu si mohou víc dovolit.
