Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Nejsem už žádná stydlivá holčička. Je mi skoro čtyřicet, za sebou mám jedno nevydařené manželství a následně několik let singl života. Dcera už je ve věku, kdy nepotřebuje mou vytrvalou péči a já se konečně můžu věnovat i sama sobě.

Před půl rokem jsem se seznámila s mužem o deset let starším, rovněž rozvedeným, se dvěma dospělými dětmi. Začali jsem spolu chodit a já si po letech sexuální absence začala užívat i krásy tělesné lásky. Bylo to doslova jako výbuch, jako bych chtěla dohnat ty ztracené roky.

Partner je mou náruživostí velice potěšen a imponuje mu. On sám je velmi silně sexuálně založený a tvrdí, že takové milování, jako se mnou, nezažil s žádnou jinou předchozí partnerkou. Mám stejné pocity, jako on, po této (a nejen po této) stránce si naprosto vyhovujeme.

Dokonce jsem vedle něj odhodila i jisté zábrany, které jsem měla dříve, a dokážeme spolu o sexu a o tom, co se nám líbí a nelíbí, otevřeně hovořit. Až donedávna jsem to považovala za výhru. Pocit, kdy můžete partnerovi bez jakéhokoli ostychu přesně říct a popsat i své nejtajnější sny, je nepřekonatelný.

Jenže teď jsem se dostala do nepříjemné situace, kdy mám pocit, že se nám tahle sexuální upřímnost trochu vymkla z rukou. Mirek se mi totiž svěřil, že ho velmi vzrušuje představa milování na veřejnosti. Respektive někde, kde hrozí, že budeme odhaleni, přistiženi. Trochu mne tím zaskočil. Mne nikdy nic takového nenapadlo, tohle už je na mne příliš silná káva. K jeho vyslovenému přání jsem se tedy postavila odmítavě.

On je z toho velmi zklamaný, prý po něčem takovém touží celý život, ale ještě nikdy nenašel partnerku, která by mu byla schopna vyhovět. Vlastně ani neměl odvahu to některé navrhnout, až prý u mne ji našel, vzhledem k mému pozitivnímu přístupu k milování.

Od doby, kdy se mi svěřil, se občas pokusí svůj sen naplnit a doufá, že i já tomu přijdu na chuť. Naposledy mne teď o víkendu zkoušel přemluvit k sexu ve vlakovém kupé, ve kterém jsme byli sami. Pro mne něco absolutně nepředstavitelného. Důrazně jsem odmítla a on byl naštvaný. Výlet, který pak následoval, byl touto nepříjemnou vlakovou epizodou poznamenaný a ani jeden z nás si ho neužil.

Když o tom všem tak přemýšlím a soustředím se, abych se zbavila zábran, které v sobě mám, musím však upřímně přiznat, že i mně na takovém milování připadá něco hodně vzrušujícího. V duchu jsem schopná si to představit, dokonce mne to i patřičně nažhaví, ale udělat něco takového v reálu nedokážu. Tohle jsem řekla i Mirkovi a on si teď myslí, že to chce jen čas a vytrvalost z jeho strany a ten strach a obava se ve mně zlomí.

Jsem zmatená sama ze sebe. Jak jsem psala v úvodu, není mi patnáct. Přesto zjišťuji, že ani ve svém věku nemám v sexuální oblasti úplně jasno. Nechci to a šílím, kdyby k tomu mělo dojít, a zároveň po tom v skrytu duše toužím. Je to normální? Připadá vám představa sexu na veřejnosti s rizikem přistižení normální, nebo zcela úchylná?