Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

A taky se dá předcházet konfliktům tím, že ve věcech nepodstatných necháme dítě, aby rozhodovalo samo za sebe. Jestli chce modré tričko, tak ať si ho vezme, vždyť je to jedno.

Má slíbené jedny bonbony, tak ať si vybere.

A třeba na výstavě hraček předcházíme neúměrným požadavkům tím, že každé dítě dostane přidělenu finanční částku, kterou může utratit zcela podle svých představ. Je docela legrace pozorovat, jak jsou najednou spořiví, jak kombinují, co nejlépe pořídit. Kolikrát i ušetří (to jim samozřejmě zůstane do kasičky. )

Jen to teď budeš mít těžké a bude to chtít pevné nervy, protože na rozdíl od toho, když bys vztekání podchytila v začátku a kluk by to zkusil jednou dvakrát, teď bude mnohem vytrvalejší a budeš muset vydržet ignorovat mnohem víc pokusů.

Důslednost je základ úspěchu.Protože mám 21 letého syna,tak můžu říct,že na něj nějaké ječení a příkazy neplatily.Ně něj se muselo jinak,tedy v případě mě nebo učitelek ve školce. "prosím tě,mohl bys uklidit hračky,mně by to ohromě pomohlo". Nebo "jsem hodně unavená,asi usnu u pohádky,jedině že bys rychle dojedl /vyskočil z vany.../. Kluk byl nadšený,jak zachraňuje maminku. Manžela poslechl na slovo,ale ženské fakt nebral.
Před nákupem jsme se domluvily,co by chtěly-banán,loupáček,čokoládu. Žádné scény, ony byly v klidu,já jsem jim koupila na co měly chuť. Netvrdím,že nikdy nedostaly na zadek,protože občas provedly neskutečné věci /vběhnutí do silnice/,ale proč na dítě ječet. Je to osobnost jako každý jiný,není nutné je ponižovat a deptat,vynucovat si plnění čehokoliv násilím.

Vždyť sis v podstatě odpověděla sama, co máš dělat.

Spíš potřebuješ nějakou silnou motivaci proč vydržet a nepodlehnout synkovu teroru. No určitě máš v okolí nějaký špatný příklad, kam taková nevýchova vedla, nebo jsi o tom aspoň četla. Takže vždycky když už máš chuť raději ustoupit, vzpomeň si na to. Tak bys totiž dopadla, kdybys v tom pokračovala.

S vyžadováním věcí v obchodě jsem s dětmi nikdy problém neměla. Od malička jsme se vždycky domluvili předem co koupíme a to jsem dodržela (a mohl to být třeba rohlík nebo taky nic). Pokud je v obchodě něco zaujalo, tak jsem jim jen řekla, že jsme se domluvili na začátku jinak a tudíž to kupovat nebudeme. Stačilo jim to, naopak jsem měla dojem, že jsou rádi, že jen zkoušeli, jestli pravidla fungují. V tomhle věku mají děti rády jistotu.

Doma dcerka občas hysterák předvedla, ale v takovém případě jsem okamžitě odcházela se slovy, že až ji to přejde, má za mnou přijít a zavřela jsme za sebou dveře. Pokud opravdu přestala, věnovala jsem se jí, aby viděla, že takové chování se jí vyplatí a občas jsme se i domluvily, že to co původně chtěla za jistých okolností i mít může (až si uklidí, pomůže mi, navečeří se....), ale že si to v žádném případě nevyvzteká. Ono úplné odmítnutí bez východiska je dost frustrující a navíc nejde ani tak o to co chce, ale o způsob a načasování.
Pokud uvidí, že domluvou jde získat víc než vztekáním, tak proč by se vztekal.

Almega:

Rozhodně bych nedoporučovala cpaní pod sprchu!Jsou děti,které to poznačí na celý život...Já jsem spíš pro důslednost,pevný režim dne,plnit sliby, za dobré chování odměnit,za špatné "trestat" tímj,že se neudělá něco,co má dítě rádo-např. se nebude číst pohádka před spaním,nepůjde se na to nové krásné hřiště,nebude se hrát hra apod.Když je naopak dítko hodné,tak se mu nabídnou různé lákavé představy,co by mohlo být-hrát na PC,jít do lesa a vidět tam zvířátka a ptáky,jít do knihovny,do Mc D. apod.Myslím,že se 4 letým dítětem se už dá rozumně mluvit,skoro jako s dospělým,hlavně z něj nedělat něco v tom smyslu"když dospělý mluví,tak ty šoupej nohama" nebo " na to jsi ještě malý,o tom rozhodujeme jen MY dospělí ".Dodnes si pamatuji na několik výstupů synových,když chtěl hned odjet na tříkolce,která se ovšem prodávala rozložená v krabici a nešlo to na místě hned složit,nebo válení se na ulici a řev,když jsem mu nechtěla koupit nějaké mlsky!Lidí si netřeba všímat,ti budou kecat do všeho,ale oni s vámi nežijou a neví,co je v té chvíli dobré pro vaše dítě!Když se náhodou vyskytnu u něčeho takového,tak říkám stydící se mamince,ať jen ho nechá řvát a válet,my jsme už dospělí a vydržíme to,ale dítěti se nesmí v závažných věcech ustupovat!

házet mi do košíku věci, tak ho položím a vezmu si jiný a nechám ho tam stát. A mrsknout se mi sebou na zem a ječet, tak ho překročím, a jdu dál - a v klidu si dokončím nákup a nevšímám si ho - i takové smrádě se včas vzpamatuje a rozmyslí si to, ani on netouží po tom "být ztracený".
Bohužel - vyzkoušel, co mu dovolíš a prošlo mu to. Teď se bude těžko usměrňovat.

kareta: "přidej, přidej!"

Jo, a vodu- to bych se bála použít...doma jsme mívali taky veselo, ale tato metoda mi přišla krutá.

u nas jsem jednou dceru natacela na kameru kdyz predvadela scenku. no krklo ji to maximalne a pak se na dlouhou dobu uklidnila

klid, to přejde. Klidně ho nech ječet, mi to syn dělal taky, když něco chtěl, klidně si lehl v dešti do louže a řval, tak jsem mu párkrát předvedla, jaký to je, když druhýmu dělá scény na veřejnosti, neměla jsem problém začít taky v obchodě ječet jak pominutá a přidat se k němu. A neboj, oni to lidi pochopí Občas taky zabralo, když jsem si nad něj stoupla a radila mu, že musí víc kopat nožičkama a máchat ručičkama a fandila PŘIDEJ PŘIDEJ!!! Hlavně musíš zústat klidná a nevzteknout se taky.

Nepovolit! Kdyz neco reknu tak to platí a ty se drahousku treba zblázni .
A nosit s sebou láhev s vodou. Kdyz s sebou prastí na zem vsechny 4 nahoru na verejnosti nechat rvát a ´nekomentovat - drív nebo pozdeji ho to prejde. A udivující dav bud ignorovat a nebo lhostejne prohodit neco na téma " kdyz on si mladej myslí, ze si to verve" a pokrcit rameny. A pokud zacne modrat a lapat po dechu tak zlít vodou s donesené láhve.
Kazdá pozornost z tvé strany je zádána, i negativní pozornost jako nastvání, odnesení apod. Takze ignorovat, být lhostejná. Je to tezký ale jde to.
A doma bud ignorovat a odejít z místnosti a nebo chlapecka vrazit pod ledovou sprchu, tak jak je oblecený s backorama vrazit do vany / pod sprchu a pustit vodu. Ver mi stací 2-3x a sám jen co potom ho chytnes zacne rvát "vodu ne, pod sprchu ne" a na to klidne bez emocí odpovez " tak ztichni a zacni se chovat tak jak más".

vždyť sis sama odpověděla. Začít musíš u sebe. Při nákupu a jeho nacvičené scénce zachovej pokerový obličej, zaplať a jeho nech na zemi blbnout. Zpoza rohu pozoruj, jak dlouho tam vydrží Nezvládnout čtyřletého? Co budeš dělat, až mu bude 14?

sama víš, proč to tak je. Prostě musíš změnit přístup a dodržet!!!
ve svém okolí mám zářný příklad puberťáka, který nebyl důsledně vychován... Neví si s ním rady, dělá si co chce a ví že může. Rodiče jsou z něj nešťastní, ale už bezmocní.
Jestliže vydáš zákaz, musíš to yvdržet až do padnutží at vyvádí sebevíc. Na nákupy kluka neber sebou a doma - ať se vzteká jak chce.

no jestli tohle je nezvladatelné dítě tak chci dvě ... poslouchá zřejmně ve školce i Tvého muže, jediný problém máš Ty ... pokud vyvádí např. v obchodě tak jej tam neber, a jak to probíhá dál? on se vztekne Ty máš pocit, že to musíš řešit (nechápu proč, kvůli lidem? sobě? chlapci?) ustoupíš a pak co? Pokud máte stále stejný scénář tak je nejvyšší čas kruh prolomit než začne být ve věku kdy začne inovovat :-). Vyhla bych se stresovým situacím a plánovala, velký nákup 1x za týden s manželem jinak dokupovat max pečivo, popř. koupit pečku a chleba péct ze směsi (naliješ vodu vsypeš směs a zaklapneš víko, žádná práce navíc) a koupila si sluchátka a jak by syn začal vyvádět tak pustit pěknou muziku a v duchu si zpívat s interprety ... Chceš se válet a ječet prosím ... Moje děti jsou jiné nikdy takto nevyváděli, pokusy byly, ale to měly děvenky smůlu, tohle já nehodlám ani poslouchat ani tolerovat, klidně si ječ, když si myslíš, že to k něčemu bude, jediné co si vyřveš bude můj nezájem. Od dítěte bych neocházela, přece jen to může být nebezpečné, ale prostuduj obaly potravin na které bezpečně dosáhneš a nezájem, vůbec to neřeš ... až skončí klidně pokračuj a venku si promluvte, že jsi unavená a když na něj nic neplatí tak nic dostane ... Prostě to obratit místo nic nedostaneš, nic dostaneš :-) Házení věcí do košíku, holky mi pomáhají nakupovat podle seznamu, klidně rýži může hodit do koše, pokud tam hodí něco jiného tak ví, že maminka má jen určité korunky a pokud je utratí v obchodě za blbosti tak je musí vydělat jinak takže si vezme jejich věci, které prodá aby měla penízky (funguje to perfektně, klidně si to vem, za tohle prodám medvídka, tohle je za bagr ... jen si ber ... udělaly to 1x) Já svým dětam neříkám co nesmí dělat, pouze jim oznámím důsledky jaké to bude mít, nikdy jsem je neuhodila, a ony se můžou rozhodnout jestli jim to za to stojí ... a pokud je scéna doma opět dostanou nic, já odcházím z místnosti, netahám se s nimi, nevysvětluji prostě nic ... :-)