Ve výchově absolutně selhávám. Jak mám být důsledná?
Mám čtyřletého chlapečka a připadám si jako matka absolutně nemožná. On mne totiž vůbec neposlouchá. Když mu něco říkám, nebo chci, aby něco nedělal, nebo naopak udělal, úplně mne ignoruje, jako když mluvím do dubu.
K manželovi si to nedovolí, toho poslechne na slovo. Ale jakmile jsme spolu sami – což je většinou, protože muž bývá do večera v práci a malého ze školky vyzvedávám já, je to pro mne doslova utrpení. Jít s ním třeba nakoupit je hotový očistec. Vytrvale mi hází do vozíku různé věci, které pořád dokola vyndávám a vracím na místo, když mu řeknu, aby to nedělal, chová se, jako když mne neslyší, jako bych byla úplný vzduch.
Šíleně mne to vytáčí a po nějaké chvíli to nevydržím a buď mu jednu plácnu, nebo s ním zatřesu, aby se vzpamatoval. V tom okamžiku syn spustí šílený povyk, klidně si lehne na zem a kope kolem sebe, ječí jako podebraný. Když to udělá doma, odnesu ho do vedlejší místnosti a nechám ho vyřvat, ale na veřejnosti jsem úplně 
bezradná. Okolí na mne kouká s despektem, lidi kroutí hlavou a trousí poznámky o neschopné matce a nevychovaném spratkovi.
Jsem zoufalá. Přemýšlím, kde dělám chybu, co jsem kdy zanedbala nebo podcenila, že se mi sotva čtyřleté dítě takhle vymklo z rukou. Bojím se, jak to bude pokračovat dál, mám obavu, že čím bude starší, tím to s ním bude horší a v patnácti mne klidně nějakou ubalí.
Manžel tvrdí, že jsem málo důsledná. Asi má pravdu. Když synovi něco například zakážu, málokdy to dodržím, protože on spustí tak šílený povyk, že jen pro ten klid mu radši povolím. Vím, že je to chyba a že tohle je patrně ve mně. Ale ať se snažím jak se snažím, nedokážu se k důslednosti ve výchově dopracovat. Mám vždycky velké předsevzetí, že tentokrát se zlomit nenechám, a nakonec stejně prohraju.
Prosím vás, máte někdo zkušenost s takto neposlušným a nezvladatelným dítětem? Jak na něj? Já už opravdu nemůžu, od chvíle, kdy ho vyzvednu ve školce se nejvíc těším na chvíli, kdy ho večer zaženu do postele a on konečně usne. Je to špatně, vím, ale když já jsem tak šíleně utahaná a mám pocit, že to prostě vůbec nezvládám.
28.3.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 73 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Ve výchově absolutně selhávám. Jak mám být důsledná?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
ja jako netusim co chce pisatelka slyset 
moc dobre vi, co by mela delat a snad ceka, ze ji tady nekdo rekne...ale ne, klidne se dal chovej jako trouba, kdyz ti nejde byt dusledna, tak dusledna nebud, ono se to da vyresit jinak.....ono je strasne jednoduchy rict, me to nejde, nejsem schopna toho a onoho. tecka. 
ale pokud se Aja nesebere, tak se jeji syn vuci ni bude chovat cim dal hur a osobne mi teda prijde, ze je fakt velka skoda, kdyz se nekdo takhle hloupe vzda detstvi sveho ditete jen proto, ze je nedusledny. ctyrlete dite je uz v pohode, da se s nim na vsem domluvit, podnikat plno veci, uzit si plno legrace, ale ty mas kluka jen jako pritez a problem a o tohle vsechno prichazis. fakt velka skoda. ten cas uz ti nikdo na svete nevrati. 
Tvůj muž má pravdu - chce to absolutní důslednost. Když něco zakážu, neustoupím, ani kdyby řval jak na lesy. On to má naučené - ty něco zakážeš, on ječí a válí se po zemi a ty ustoupíš. Proč by to tedy nedělal?
A ta studená sprcha taky není od věci - u nás to fungovalo, stačilo jednou a bylo po hysterii.
Moje máma říkávala, že jsem kdysi taky podobně vyváděla, ale měla jeden účinný lék, pokud to bylo doma, tak mě prostě i s oblečením strčila do vany a vysprchovala mě studenou vodou.. Pokud jsme byli venku na procházce nebo v obchodě a začala jsem vyvádět, tak mi prý jen řekla, že pokud hned nepřestanu, čeká mě doma sprcha. Prý to začalo rychle fungovat a pak jsem si prý dávala velký pozor, abych neskončila zase v ledové vodě. Prý ji to poradila její babička a já když jsem pak měla vlastní děti, tak jsem tuto metodu taky občas uplatnila a fungovalo to. Je pravda, že musíš být i důsledná, pokud jednou něco zakážeš a pak to povolíš, tak to dítě ví, že si to vyřve a budu to dělat pořád. Prostě musí zjistit, že i kdyby se na hlavu stavěl, tak nepovolíš a že ho čeká jenom studená sprcha.
Juana: To s tou vodou mi dokonce poradila dětská doktorka. V záchvatu popadnout a tak jak je strčit pod sprchu. Potom už stačilo jen říct - jdeme pod sprchu a byl klid. Náš mladej vzteky v obchodě až omdléval. Jednou taky se nějaká paní pohoršovala nad mým přístupem v obchodě - odvětila jsem ať se stará o sebe a konec. Člověk se nesmí vyhýbat rešení. Vždyť to, že ho usměrním, je právě kvůli lidem, aby je nerušil.
To chce starou dobrou vodu, oblíbený prostředek našich předků. Takhle vyváděl můj bratr a na něj to fungovalo. Zkušené matky radí brát si s sebou do obchodu pitíčko s vodou a v případě hysteráku mu to stříknout do obličeje. Jinak souhlas s tím, být důsledná. On už moc dobře pochopil, že pokud udělá scénu, prosadí si svou.
Zkus pro začátek vyhýbat se situacím, které vedou ke konfliktům. Než získáš sílu to pomalu měnit. Například jdi nakoupit bez syna. Tvůj syn moc dobře ví, co na Tebe platí. Bude to zkoušet vždycky, to mi věř a Ty z toho bludného kruhu nevylezeš, pokud nezměníš přístup. Budeš pořád ten nejslabší článek v rodině. Ony děti většinou zlobí toho, kdo s nimi tráví nejvíc času a nejvíc toho pro ně udělá. Je to nespravedlivé, ale je to tak. Výchova je skutečně o důslednosti. Dej si pro začátek menší cíle. Neukazuj synovi, že Ti záleží na tom, co si o Tobě myslí lidi, když se vzteká. Je to Tvoje dítě, na lidi se vykašli. Nedávej synovi najevo, že Tě jeho projevy zajímají. Chce se válet? Ať se vyválí. Ať se vyřve. Udělá to párkrát, abys povolila. Pokud nebudeš povolovat, nebude důvod se válet. On není hloupý, nebude vynakládat zbytečnou energii, když se opakovaně přesvědčí, že ho neposlechneš. Výchova je o důslednosti. Jestliže řeknu, že ty rozházené hračky má uklidit, jinak se nejde ven, máš jedinou správnou volbu, a sice uvařit si kafe, vzít knížku, nebo i umýt okna a pustit se do prádla, ale prostě se ven nepůjde. Každému v rodině patří díl odpovědnosti. Synovy hračky spadají do jeho kompetencí. Stanov pravidla a dodržuj je. Vychováš-li jedince, který bude čekat, že ho ve škole a jinde budou poslouchat jako Ty, neděláš pro něj dobře. A obrátí se to proti Tobě. Všude ho pošlou do háje, jen na Tebe si bude celý život dovolovat.
Přemýšlím, co bych udělala já... v obchodě bych mu vrazila do ruky koš a ať si do něho nakupuje a taky si to i sám nosí (a pak by to mohl zase vracet do regálů). JE PŘECE VELKÝ KLUK!
Když by sebou praštil na zem a vřískal by, klidně bych od něho odešla. On by si rád rozmyslel, zda-li bude pokračovat v divadle, anebo se k Tobě připojí. Když zůstaneš nad ním stát, klidně si povídej s druhými lidmi, vysvětli, že je to jeho vzdor, zřejmě to okoukal ve školce 
...
Pokud by sebou praštil doma o zem, vůbec bych si ho nevšímala.
Tvůj zájem a bezmoc mu dávají sílu, se kterou si bude pohrávat a Tebe vytáčet do nepříčetnosti. A pamatuj, co řekneš, to je zákon. Neměň to. Když si budeš dělat legraci sama ze sebe, prcek si ji bude dělat taky.
Ani to nemusí být jeho zlomyslnost, prostě si hraje...
Neboj, to zvládneš. 
Přemýšlím, co bych udělala já... v obchodě bych mu vrazila do ruky koš a ať si do něho nakupuje a taky si to i sám nosí (a pak by to mohl zase vracet do regálů). JE PŘECE VELKÝ KLUK!
Když by sebou praštil na zem a vřískal by, klidně bych od něho odešla. On by si rád rozmyslel, zda-li bude pokračovat v divadle, anebo se k Tobě připojí. Když zůstaneš nad ním stát, klidně si povídej s druhými lidmi, vysvětli, že je to jeho vzdor, zřejmě to okoukal ve školce ...
Pokud by sebou praštil doma o zem, vůbec bych si ho nevšímala.
Tvůj zájem a bezmoc mu dávají sílu, se kterou si bude pohrávat a Tebe vytáčet do nepříčetnosti. A pamatuj, co řekneš, to je zákon. Neměň to. Když si budeš dělat legraci sama ze sebe, prcek si ji bude dělat taky.
Ani to nemusí být jeho zlomyslnost, prostě si hraje...
Neboj, to zvládneš.
Syn ví, že když zařve, tak ty se lekneš "co tomu řeknou lidi" a povolíš. Tak proč by neřval, když to tak pěkně funguje? 
Ne, nemám zkušenost s nezvladatelným dítětem, jelikož nemám problémy být ve výchově důsledná, a tudíž mé děti nezvladatelné nejsou. 
Jako co ti má kdo radit? To, že na dítě platí jen absolutní důslednost, na to sis přišla už sama. Tvoje dítě zjevně a priori nezvladatelné není, protože tvůj muž u něj na rozdíl od tebe autoritu má. Příčinu nehledej v dítěti, jen sama v sobě. Pokud se nedokážeš dopracovat k tomu, že co řekneš, to taky splníš (v negativním i pozitivním smyslu), a raději dítěti ustoupíš, než abys přetrpěla vzteklý záchvat, pak to bude jen horší a horší.
.jpg)
nic nepomoze jedine trvat na svojom a ak zakazem nepovolim.a kludne aj na verejnosti napocitam do 5 a urobis to a to ak nie ja odchadzam a ty tu rob divadlo inym mna to nezaujma.ako somm napocitala do 5 otvorila oko co sa udeje ked zasa jacala zvrtla som sa a bola na odchode "prizerajucim" som zvykla na ich "reci" povedat ze za par rokov moze terorizovat aj ich nie len mna! ze takto si proste chce vydobit nieco co som zakazala a viac som sa nevybavovala.a ako pises naozaj nechcem aby nemala ziadne mantinely a v puberte ma kludne aj zastrelila ak sa jej zas nebude pacit moj nazor....ved dnes je to uz temer celkom moderne
Tak to syn zkoušel taky má 5,5 roku. u nás stačí říct ne, nikdy si nedovolil se mi začít válet po zemi. Asi by dostal pár na zadek a kdyby to udělal doma tak bez milosti ledovou sprchu.pokud se mu podvolíte bude to čím dál horší teď má 4 co budete dělat až bude mít 14????
Čtyřletému dítěti je již zcela jasné koho musí poslechnout a naopak s koho si může dělat onuci. Vaše nedůslednost ve výchově má tyto dopady, že si s vámi cvičí dle libosti. Jak sama píšete manžela poslechne a nedovolí si takové cavyky. Tady je nejlepší důslednost a zase jen důslednost !!!!
