O hodně mladší partner. Šly byste do toho?
.jpg)
Nikdy by mne nenapadlo, že budu něco takového ve svém životě řešit. Je mi dvaapadesát, jsem už dlouho rozvedená, přesně čtrnáct let a za celou tu dobu jsem neměla stálého partnera. Po pravdě, moc nebylo ani těch méně stálých. Dovychovala jsem děti a když všechny vylétly z hnízda, zůstala jsem sama a když budu upřímná, nic mi nechybělo.
A teď se stalo něco, co mi připadá jako bláznivý sen. K nám do práce nastoupil nový zaměstnanec, mladý muž, kterému je šestatřicet. Dostala jsem ho na starosti, abych ho zaučila a během pár dnů jsem z něj začala být úplně vedle. Jako puberťačka. Nejdřív jsem si říkala, holka klid, nech to vyšumět, ale to se nestalo. Jak jsem zjistila, i já jeho přitahuju a po pár týdnech jsme spolu šli z práce posedět do vinárny.
Zkrátím to. Začali jsme spolu chodit. On je dosud svobodný, bezdětný. Říká, že jeho prioritou není založení rodiny, po dětech nijak zvlášť netouží, respektive nechce je. A všechny mladé ženy a dívky, s nimiž dosud chodil, prý časem začaly o dětech mluvit, tak to vždy ukončil. Se mnou je nejen proto, že z mé strany nic takového nehrozí, ale prý si se mnou velmi rozumí a nesmírně ho přitahuju.
Pravda je, že je nám spolu dobře, možná ani na první pohled nevypadáme, že by ten věkový rozdíl mezi námi byl tak velký. Vždycky jsem byla spíš mladistvější typ, jak se říká „co nestárne“. Jsem štíhlá, moderně se oblékám, vrásky mám akorát trochu kolem očí. Dle mínění ostatních vypadám tak o deset let mladší. Nevím, jestli to nejsou jen lichotky, ale já se opravdu nijak staře necítím.
Jenže. Jenže ten věkový rozdíl mezi námi je a já se bojím, že i když je to mezi námi teď krásné, jednou přijde rána a on si najde nějakou mladší. Třeba proto, že přehodnotí svůj postoj ohledně založení rodiny. Mám obavu, abych pak nezůstala nešťastná a opuštěná. Dokud jsem byla sama a nikoho neměla, nevadilo mi to, svým způsobem mi to i vyhovovalo, ale teď si už neumím představit, že bych ho neměla. Asi by mi to zlomilo srdce.
Jediný člověk, kterému jsem se se svým vztahem svěřila (v práci se nám daří to tajit), je moje nejstarší, třicetiletá dcera. Od ní už mám dokonce dvě vnoučata. Řekla mi, že je to samozřejmě moje věc a pokud se cítím šťastná, přeje mi to, ale ten věkový rozdíl je prý hodně a ať si dám pozor, abych nebyla za blázna. Docela mne to od ní ranilo.
Teď jsme spolu s přítelem prožili naprosto úžasný víkend v jednom penzionu na Šumavě a já se napůl vznáším v oblacích a napůl mne sžírají obavy, kdy si říkám, jak dlouho to ještě bude trvat, kdy přijde ta rána?
Chtěla bych se zeptat vás, jak se na takový věkově nevyrovnaný vztah díváte? Kdybyste byly na mém místě, užívaly byste si tu lásku, která se vám naskytla bez ohledu na to, co si myslí okolí, rodina, i s tím rizikem, že jednou přijde den, kdy to všechno skončí?
2.7.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 65 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - O hodně mladší partner. Šly byste do toho?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
simikera: Nojo, tenhle poddruh je jak přes kopírák. Nemáš čeho litovat, že tě opustil pro "nové koště". 
To je daň za samostatnost a životní vyzrálost nesouvisející s věkem.
Těm "chlapečkům" v dětství četly babičky moc pohádek, kde chrabrý princ zachrání princeznu v nesnázích, a dnešní normální svéprávná ženská prostě "zachraňovat" nepotřebuje. To jenom takové mazané "chudinky", co jsou za chudinky jen maskované, tahle chlapy dokážou svým nemožným chováním zblbnout. Tváří se, jak když neumějí do pěti napočítat, ale když toho troubu mají jistýho, tak mu to spočítaj, že "princ" nestačí koukat. 
.jpg)
Linda: kde jsi našla, že si ho nastěhovala domů? Snad spolu jen chodí a strávili spolu jeden víkend na chatě, ne?
simikera: no rozvádí se 50% manželství a prý se rozejde do 5 let 80% nesezdaných, já myslím, že za to může víc věcí jak jen věk. Kamarádka se rozvádí a manžel je o 9let starší a stejně odešel za trávou zelenejší ...
Já jak se znám, bych běžela ke kartářce Heleně, aby mi řekla, jak je to nastavený a na co si dát bacha, aby ty slzy na konci nebyly moc bolestné anebo aby to štěstí nebylo moc obrovské 
mam-ča: jako bys ho citovala
sevenofnine: tak to jistě, nemuselo to s tím souviset :-) Ale pořád si myslím, že se pak ti chlapi k tomu stávají nějak náchylnějšími, jak ta žena stárne, tak tím víc. U cca stejně starejch partnerů si myslím, že je to riziko o nějaký procento přece jenom nižší... :-)
Linda: no já nevim, tak normálně se to tak dělá, že spolu žijou chlap a žena v jedný domácnosti. Koukni kolem sebe, ty to tak snad sama nemáš? Co na tom, jestli někdo začne ve dvaceti a jinej ve čtyřiceti. Prostě jsem si myslela, že to bude trvalej vztah. Taky jsem tady žádala o radu jestli do toho mám jít nebo ne a všichni kejvali hlavou, že to mám vzít, a když to nevyjde, najednou jsou zas všichni chytrý, že to byla přece blbost a co mě k tomu vedlo. Tak třeba to, že jsem si myslela, že už nebudu sama, že budu mít normální život, kdy spolu dva lidi večeřej, seděj u televize, spěj, snídaj, nakupujou, hádaj se, platěj složenky a prostě normálně spolu žijou. Fakt nevím, co je na tom špatnýho. 
Takový ty vztahy, kdy se s někým vidím, jen když má v diáři zrovna okýnko, občas zajdeme do kina nebo na večeři, občas se spolu vyspíme, ale pak honem vypadni, abys mi nenarušil(a) časovej harmongram nebo soukromí, a hlavně, abych na tom ta osoba nebyla škodná, jsou možná dobrý na chvíli, jako povyražení a zpestření, ale takhle žít nehodlám. To fakt radši sama, než jen jako chodící vagína bez citů.
Hanko, a proč pořád ty obavy, co BUDE? Užívej si teď, co JE a neřeš žádné závazky, nakonec o ruku tě nežádá. Byla jsi dlouho sama, tak máš nárok na nějaké vzrůšo, pokud jsi rozumná a nečekáš od toho dlouhodobý kvalitní vztah, pak si to prostě jen a jen užívej. On to čas nějak určitě vyřeší, děti už neplánuješ, tak o co jde? Hlavně pořád nečekej: kdy přijde ta rána? Až přijde, přijde, jestli má přijít. Mám manžela o 7 let mladšího a věk už neřeším, v jeho případě to spíš někdy vypadá, že zastydnul někde v dávné pubertě
. Ale to by bylo stejné, i kdybych já byla o 15 let mladší.
simikera: To není způsobeno věkem, to je takovej živočišnej druh. Moje sestřenka měla manžela o rok staršího než ona, a přesto po 17ti letech manželství odskotačil k sousedce, která se zrovna rozváděla a byla "chuděra tak bezradná" a potřebovala zachránit némlich od něj. Zatímco svoji právoplatnou manželku se třemi dětmi opouštěl se slovy : "Ty jsi taková silná a rozhodná, ty si poradíš, zatímco chudinka Heda mě potřebuje." 
Některé ženské to prostě s chlapama uměj. "Chudinka Heda" ho vyrazila po pár letech, když si našla dalšího zachránce...
semikera: ona je otázka jestli by s Tebou zůstal i kdyby jste byli věkově blíž nebo to byl harcovník a porulný rytíř ... :-)
Linda: to by mě taky zajímalo, já pokud nějak přijdu o manžela si chlapa nikdy do baráku nenasadím. Ano večeře, ano zůstat i na snídani, ano kafíčko, výlet atd, ale sestěhovat se? Dát prachy dohromady? Ani náhodou ... :-)
.jpg)
simikera: jestli se muzu zeptat - co te vedlo k tomu nastehovat si ho domu? Beru druhou mizu, zamilovanost a vsechny tyhle prijemnustky , ale chlapa domu, zacit od zacatku od nuly dneska znovu 
loupák: ale jo, sice jsem si trochu připadala jako blbec, protože dokud jsme spolu jen chodili, bylo to fajn, bez závazků, dalo se s tím počítat, že jednoho dne udělá pápá lálá. Ale když pak chtěl společně žít, tak už jsem v tom čekala něco víc, než že se otočí za první kočičkou, kterou potká. Ale co, takovej je život :-D
Akorát všichni říkali přesně to, co jsem psala "A cos prosímtě čekala jinýho?" , takže ve výsledku za toho "špatnýho" nebyl on, protože vzal tak rychle roha, ale já, protože jsem byla tak blbá a můžu si za to přece sama 
Ale dobrý, dneska se tomu směju :-)
Stanik: prósim tě.... když koloušek, tak do 25, ne? Tohle už je notně přerostlý kolouch.
simikera: trefně a vtipně napsané
