Rozvod na stará kolena. Zůstane mi na krku despotický otec.
.jpg)
Znáte ten vtip, jak přijde k rozvodovému soudu stařeček se stařenkou, kterým je 110 a 107 let a soudce se jich ptá: „Prosím vás, prožili jste spolu celý život, proč se chcete v takto požehnaném věku rozvádět?“ Staříček mu odpoví: „Víte, pane soudce, my jsme spolu vlastně byli jenom kvůli dětem. A teď, když děti umřely, jsme se rozhodli, že se konečně rozvedeme.“
Je to tedy takový dost černý humor, ani nevím proč jsem si zrovna na tenhle vtip vzpomněla. Asi proto, že se mí rodiče, rovněž na stará kolena, rozhodli, že se rozvedou. Jsem z toho v šoku. Je mi dvaapadesát, rodičům 76 a 73 roků. Mají za sebou už zlatou svatbu, kterou jsem všichni oslavili a najednou tohle.
K žádosti o rozvod se rozhodla maminka. Svěřila se mi, že už má táty plné zuby, že se v podstatě celý život ovládala, ustupovala, sama sebe zařadila až na poslední místo. V podstatě ji chápu, táta je dost despotický a paličatý, rozhodně s ním asi neměla lehký život. Jak mi řekla, poslední rok, dva, v ní myšlenka na rozvod čím dál víc sílí a konečně dospěla k tomu, že to udělá.
Táta je prý čím dál víc nesnesitelný, s věkem se jeho negativní vlastnosti ještě znásobily. A máma toho má už dost, konečně chce žít v klidu, bez každodenních nerváků a zbytečně vyvolávaných hádek. Táta oznámení o rozvodu přijal vlažně, tváří se, že je mu to jedno.
Je to těžká situace. Maminka už má všechno promyšlené, třípokojový byt, ve kterém bydlí, se prodá a koupí se dvě garsonky. Zařízení si rozdělí a půjdou každý po svém. Vypadá to jednoduše, ale snadné to rozhodně nebude. V podstatě to budu já, kdo to celé odskáče.
Maminka se o sebe postará, o to nemám strach, horší to bude s tátou. Ten si totiž neumí uvařit snad ani čaj. Pro mne, jako pro jejich jedinou dceru to znamená se o něj starat. Teď budu asi hodně ošklivá, ale přiznám se, že z toho radostí zrovna nehýkám. Vyjít s naším tátou není snadné, všechno komentuje, nic mu není dost dobré, často křičí a sprostě nadává. Já vím, je to můj táta, je má povinnost se o něj postarat, přesto je mi nějak úzko.
Konečně jsme s manželem vypustili všechny naše tři děti do života, mám dvouletého vnoučka, kterého si užívám a nastalo mi období, kdy můžu trochu vydechnout. S manželem nám to klape a já jsem se ještě nenabažila toho pocitu, že „nic nemusím“. Ve smyslu, že neletím z práce hned domů chystat večeři a prát a uklízet. Naše dvoučlenná domácnost je velmi snadno udržovatelná, přes týden prakticky nevařím, jen o víkendu a i tak si třeba v neděli někam na oběd vyjdeme.
A teď by tomu měl být konec, protože bude potřeba starat se o otcovu domácnost, nosit mu jídlo, prát mu. A k tomu poslouchat neustálé stěžování, nadávání, hulákaní, jak jsem k ničemu, líná, neschopná, že to jídlo je moc slané, nebo málo slané atd.
Víte, mamince se opravdu nedivím. Utíká z toho manželství, aby si užila ještě alespoň pár let klidu a pohody. Zcela sobecky mne trápí, že to teď budu já, kdo bude otci sloužit jako hromosvod jeho despotismu.
Asi mne odsoudíte, přesto bych se vás chtěla zeptat, kdybyste byly na mém místě, jak byste takovou situaci řešily? Napadlo mne dát tátu do domova důchodců, ale neumím si představit, jak by na to reagoval.
7.6.2013 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 74 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,2/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Rozvod na stará kolena. Zůstane mi na krku despotický otec.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
dočetla jsem jen letem, ale souhlasím prakticky se všemi...
babička a děda...babička dělala vše a děda opečovával "jen" zahrádku. Děda snad ani nevěděl kde mají krám (občas si někdo otevřel krámek u sebe doma, kdyby mu to babička neřekla, tak by to nevěděl), neuměl se o sebe vůbec postarat, byl na ní totálně závislej. Babička umřela a děda se musel začít starat a i obědy ze školky si vyjednal, když potřeboval s něčím poradit, zeptal se máminý kamarádky kterou zná odmalička, je fakt že mu pak později dost pomáhala, chodil k nim o víkendu na obědy a platil jim to. Mamina mu vždycky poklidila když tam přijela, protože děda už pak sotva chodil. Ale i si semtam něco ukuchtil, na nákupy si chodil....
Hanko, tvůj tatínek to taky zvládne, stačí chtít a ono mu nic jiného nezbyde 
A možná je to právě naopak, bude chtít třeba všem dokázat že se o sebe postará sám... Jak tu někdo psal, neřeš to teď, ve finále může ( a taky asi i bude) vše úplně jinak než si myslíš
Verera: 
Tys v tom prvnim odstavci naprosto popsala kus moji tchyne. A to jeste ten pozitivnejsi 
Tak to je jeste dobry, ze to kociruju ve vetsine pripadu bez toho rvani, neb ona je obzvlaste urputna 
A k druhemu odstavci-co kdyz mu to jidlo vnucujou, ze je to pro nej dobre a on uz nevi kudy kam? Treba by si dal neco na co ma chut a co by rad zvladnul sam a ony mu nedaji sanci 
Ale na to my tu neprijdem jak to je.
Stejne proste nepochopim nektery lidi, co na sebe automaticky berou plnou odpovednost za druhe, aniz by je o to nekdo pozadal To si jako hraji na spasitele nebo co? 
Mam pocit, ze si tim potrebuji neco kompenzovat.
Monik: I to by bylo možné. Když člověku někdo něco vnucuje s tím, že to tak určitě chce, že je to přece nejlepší a pokud on tvrdí něco jiného, tak že jen neví, že to chce, tak nezbývá než řvát.
Ale to se trochu neslučuje s tímhle: poslouchat neustálé stěžování, nadávání, hulákaní, jak jsem k ničemu, líná, neschopná, že to jídlo je moc slané, nebo málo slané atd.
Anahir: 14:19 Kdyz ctu tuhle tvoji vetu :"Proč s otcem zacházíte jako s dítětem? Proč? Kdo určil, že on se neumí o sebe postarat? Jen vy."
tak mne napada, ze mozna je otec sprosty na ne proto, ze s nim jednaji jako s nesvepravnym
Se mnou tak obcas zkousi jednat tchyne a muzu rict, ze me to vytaci a uz parkrat jsme ji k tomu rekla svoje. No a jsem u ni v podstate za egoistu, sobce a kdovvi co jeste, to ani nema cenu rozepisovat. Ale ze mi ona zasahuje do mych veci a dost casto dost netaktnim zpusobem, to uz nevidi. Ona si mysli, jak pomaha 
Jestli toho "agresora" postupne z tatinka nevychovaly
Zajimal by me pohled otce.
Kdo vi, zda se neulevi na obou stranach, proc se tvari otec, ze je mu to jedno. Ono mu to treba jedno opravdu je, konecne se treba o sebe ma moznost starat sam a zase na nej nastoupi pro zmenu dcera
Se mu nedivim ze je nastvanej
To je pravda, slušná dcera by se měla k oběma rodičům, pokud jsou na tom stejně zdravotně (neochota a lenost se nepočítá), chovat stejně.
Tak to Hance nezávidím. Pokud považuje odloučení rodičů za impulz k péči o otce, měla by totéž poskytovat i mamince. Jak by se asi máma cítila, když se považuje za tu využívanou, která už trpěla až dost a dcera se na ni vykašle, asi nebude mít ani čas na návštěvu, protože se bude intenzivně starat o toho, kdo to způsobil . Takže kvůli spravedlnosti tři domácnosti, ve třech prát uklízet, vařit, to je vážně na zhroucení. 
Možná takhle Hance dojde absurdnost jejích představ.
.jpg)
vidím, žes od maminky pochytila jen to nejhorší - nechat ze sebe služku, nechat po sobě řvát a ještě se starat o dospělého který je jak mimino.
Proč s otcem zacházíte jako s dítětem? Proč? Kdo určil, že on se neumí o sebe postarat? Jen vy.
Jestliže má pohyblivé nohy, ruce, páteř, klouby a není mentál, není absolutně žádný důvod o něj pečovat jako o nemohoucího. Kdyby byl nemohoucí, je to úplně jiné kafe, ale toto?
Přinést buchtu, odvézt na nákupy, případně vyžehlit sváteční košili - to je je normální, ale nevidím jediný důvod proč říkáž že se o něj musíš postrat a dělat mu servis.
A jak píšou podemnou - dělat servis mamince tě ani nenapadlo. Takže jste si ho rozmazlily samy a teď to máš.
Tyhlety pečovatelky o sobce, hulváty a hrubiány (protože oni se o sebe neumí postarat) mám fakt nejradši. A že si za to můžou jen a jedině samy je nenapadne ani ve snu.
Hanko, a že Tě nenapadne, že by ses měla starat o maminku, která po rozvodu zůstane sama ?
Jo, ona se o sebe dokáže postarat ?
A co brání otci v tomtéž ? Nikdo ho nenutí, aby vařil, pekl buchty a štepoval ponožky. Má jistě svůj důchod a služby, které od manželky považoval za samozřejmé, si teď může zaplatit.
Asi to není nemohoucí stařeček, když má dost energie k buzerování .
Mankote, jak feminismus moc nemusím tak některé ženské by měly mít povinně ordinovanou koňskou dávku. Že se pořád najde nějaká co považuje za samozřejmé a normální že bude nějakému chlapovi dělat služku a ještě si za to nechá nadávat - to mi hlava nebere.
Když má kyselo moc kyselý, ať si ho uvaří sám, když je tak chytrej
Když mu není nic za dobře, tak asi to dělá sám, ne?
Když jste tedy, jak píšete, k ničemu, líná a neschopná, tak požadavek na Vaší péči postrádá smysl. Kdo by chtěl, aby mu vařil někdo, kdo to neumí a není to od něho k jídlu?
Nezlob se na mě,ale otec je nemohoucí?Proč se o něj musíš starat?Nemůže chodit,nemá ruce.Paměť mu neslouží?Bude mít dle tvé matky garsonku i nějaké vybavení:Nebo si se sama postavila do role ublížené a teď mě litujte,rodiče rozvádí a já se MUSÍM postarat o tátu?Táta to po tobě chce?
Hano, nestahuj kalhoty, když brod je ještě daleko. Tvůj otec je dospělý a svéprávný, o tom že by na tom byl nějak špatně zdravotně a péči potřeboval pro nemohoucnost nic nepíšeš. Tak nech na něm, jak se o sebe postará. Pokud to nechceš dělat, tak se do toho nehrň. Když to hned přijmeš na svá bedra jako samozřejmost, byť nevítanou, tak se pak nediv, když to tak bude brát i on a bude to vyžadovat. Počkej, až přijde sám a poprosí tě o pomoc. A pak si stanov nějakou hranici. Můžeš mu třeba jednou dvakrát týdně dojít uklidit a vyprat, ale obědy si může nechat dovážet a namazat si chleba k večeři snad zvládne sám. Dospělému fyzicky soběstačnému člověku rozhodně nejsi povinná dělat poskoka jen proto, že je to tvůj otec.
Táta nemá ruce, nohy, je snad nesvéprávný anebo těžce nemocný? V tom případě bych Tvé obavy chápala, ale takto.......Bude se muset s nastalou situací smířit a sám o sebe se postarat. Ale chci věřit, že kdyby se maminka nerozvedla a táta těžce onemocněl, že bys jí pak s péčí o něj pomohla, nebo taky ne?
loupák: na ten článek jsem si přesně vzpomněla. Co lidí tu psalo, jak je hezké si pomáhat (což jako nic proti tomu), ale on je rozdíl mezi přiměřenou pomocí a sebeobětováním se. Když si vzpomenu na mého tatínka, ten taky s bídou uvařil ten čaj, ale určitě bych mu obědy každý den nevařila, pomohla bych mu zařídit jejich dovoz, a akorát bych mu občas poklidila a vyprala. Jenže ten by za to poděkoval. Kdybych měla poslouchat, jak Hanka píše "neustálé stěžování, nadávání, hulákaní, jak jsem k ničemu, líná, neschopná...", bylo by po pomoci.
Já teda nevím, co psaly holky v diskuzi, tu pak dočtu, ale proč to řešíš Ty? Tatínek nemá ruce a nohy? Můj tchán ovdověl v 77 letech, naučil se prát, vařit, prostě je naprosto soběstačný, bydlí se švagrem (54) a myslel si, že ten se o něj na stará kolena postará. Buhožel ten onenmocněl Parkinsonem, takže se děda stará ještě o něj, i když on třeba umyje nádobí, uklidí. Smekám před tchánem, protože teď mi občas řekne - když žena uvařila a občas se jí něco nepovedlo, tak sem remcal a byl uraženej - teď, když vím, co to obnáší, teď už bych to neudělal. Akorát nepeče, ale to já mu ráda upeču a dovezu, protože jednak sní všechno a ještě to pochválí Neřeš věci za taínka, já osobně (nám tatínka dost podobného ražení) bych ho v tom nechala trochu vymáchat, pokud by si řekl, pomohla bych, pokud by se choval nepěkně, tak bych řekla, že pomůžu až se ke mě bude slušně chovat. Pro obědy si (snad) může někam chodit, pračka mu vypere, na nákup si dojde a jednou za týden vytřít vyluxovat v garsonce snad taky zvládne.
.gif)
Viv :o): to tady celkem nedávno bylo,jak se paní stará o svojí extchýni a její,do té doby,harmonické manželství jde do kopru,že? kdo chce kam....
