Škoda rány, která padne vedle aneb Tělesné tresty ve školách
„Mami, paní učitelka mi dneska dala pohlavek.“ „Tak sis ho asi zasloužil.“ Tento dialog byl dříve celkem běžný, a dnes jej uslyšíte málokdy. Tělesné tresty jsou ve školách zakázané, a když už se náhodou stane, že kantorovi ruka přece jen vyletí, má mnohdy co dělat, aby se posléze vyhnul trestnímu oznámení.
Ano, děti se bít nemají. Rákoskové veřejné exekuce, prováděné na vystrčené nahé pozadí, pamatují naše babičky a prababičky. Tím nejsprávnějším výchovným prostředkem určitě nebyly. Větší než samotná bolest bylo pravděpodobně ponížení a pokoření dětské duše.
Otázkou ale je, zda dnešní přístup, jenž zakazuje jakékoli tělesné výchovné prostředky, je ten skutečně jediný správný. On jeden dobře míněný pohlavek, uštědřený v pravou chvíli, má určitě větší váhu než sáhodlouhé vysvětlování a mentorování či psaní poznámek do žákovské knížky. Vzhledem k tomu, že dnešní děti jsou mnohem sebevědomější a také si bývají velmi dobře vědomy svých práv (s povinnostmi je to poněkud horší), troufnou si ve škole mnohem víc než dříve. Kočírovat třídu zpovykaných puberťáků, kteří se předhánějí v drzostech, to může být i pro zkušeného učitele tvrdý oříšek. A jelikož i učitel je jenom člověk, který má své emoce a hranici toho, co snese, je pochopitelné, že občas někomu ta ruka ujede.
V jedné škole vyřešili trestání zlobivých dětí šalamounsky. Místo pohlavků a poznámek musejí provinilci vykonávat různé tělocvičné úkoly. Záleží na míře provinění. Za menší prohřešek je to třeba deset dřepů, za větší se pak hříšník zapotí při patnácti klicích. Jestli je tento způsob vhodný, je otázka. Vštěpovat dětem, že tělesný pohyb je za trest, asi není nejlepší.
Málokterý rodič si přeje, aby jeho dítě bylo ve škole bito a fackováno za každou maličkost. Na druhou stranu však většina rozumných rodičů ví, že stejně jako zlobí ostatní děti, zlobí i to jejich. A z výchovného pohlavku, uděleného v pravou chvíli, by určitě záležitost obřích rozměrů nedělali. Jsou ovšem i tací, kteří by kvůli pohlavku neváhali hnát učitele až k soudu.
„On už Jan Ámos Komenský říkal, že metlička nemá zahálet, a občas mám pocit, že dobře mířená facka v pravý čas dělá divy,“ říká moje kamarádka – učitelka. „Za mých studentských let se často učitel žáka zeptal, jestli chce facku, nebo poznámku. Vždy si vybrali facku, protože trest doma by patrně byl horší. Jako učitelka jsem ale byla svědkem toho, že učitel nezvládl situaci a nespravedlivě zpohlavkoval žáka. Bylo to velmi ponižující. Ideální by bylo, kdyby měli učitelé takovou autoritu, aby tělesné tresty nemuseli používat, ale takový stav bohužel není reálný. Mírné formy tělesných trestů se jako krajního opatření nezříkám, ale budu ráda, jestliže ho nebudu muset nikdy použít. Byla by to má prohra.“
Jaký je váš názor? Vadilo by vám, kdyby měli učitelé pravomoc občas tělesně potrestat vaše dítě? Nebo jste zásadně proti?
14.6.2007 Rubrika: | Komentářů 74 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Škoda rány, která padne vedle aneb Tělesné tresty ve školách
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Četla jsem níže, že kdesi učila děti prodavačka... tak to nevím, jestli to není jedna z lidových bajek...
žádná škola si nemůže dovolit na pozici učitele přijmout člověka s výučákem, musí mít minimálně maturitu...
.gif)
my jsme ve škole tělesné tresty u našcih dětí povolili 
Stanik: já měřim cca od třetí třídy 180 cm, takže vim, o čem mluvíš Kluci se o mě začali pořádně zajímat až někdy v osmnácti. Ooo, jak já v osmý třídě trpěla, že už všechny holky s někym chodily (alespoň tejden) a já furt nic! Holt příslušnice basketbalový sekce, navís s prsama jedničkama, nebyla pro opačný pohlaví ten pravej rajc 
catcat: ta naše, co nám tuto říkávala určitě nebyla z továrny na učitelky, tahle byla spíš z chemický laboratoře z toxickýho oddělení
Šťastná Baronka: Týýýjo, neměly jsme společnou učitelku? Ta naše nám taky pořád vtloukala u rozflákanýho pytlíku mlíka ty ubohé dětičky z Afriky Nebo je v továrně vyráběli přes kopírák (myslím ty "soušky")
Já bych někdy tělesně trestala rodiče.Co se doma zanedbá,škola nedohoní a rodič kolikrát seřve učitelku,než aby vrazil jednu výchovnou svýmu syčákovi.
Stanik: to teda jo, tenisky si kupuju léta jen Nike v dětském, padnou mi jen 22,5. Ale jinak tedy kvalitní šúhy 35 a 36 si vozim z Říše, tam vždycky najdu a vždycky dlouho nosim
Šťastná Baronka: 41 jeste jde.. teda rekla bych, ze ted uz je dost vyber.. ale za komousu... vecne pansky, resp, klucici boty.. unmis si predstavit to peklo? :-)
jinak tchne ma 36 - nekdy 37.. takze paradoxne taky spatne shani lodicky... ono 36 tenisky , klido z detskyho.. ale elegantni damskou botu v teto velikosti je pry taky celkem fuska sehnat :-)
Sheeni: ne ne ne...já když vidim ty krásný lodě dva a tři a čtyřicítky.....
barevný obrovský střevíce...a pak jdu čumět na kulatý špičky a tlustý podrážky a delfínky...zak brečim a jdu pryč a koupim si aspoň nějaký křusky u rákosníků a pak v drogerce vteřinová lepidlo, kdyby se rozpadly
babkatapka: když ono je to fakt těžký s tim fackováním...neumím si představit, že bych byla úča, která vyšije jednu nějakýmu tomu parchošovi...a pak bych trnula strachy, že mne skoro dav ukamenuje
osobně opravdu obdivuju nervy učitelů, zvlášť těch " ze staré školy", kteří dnešní uvolněné mravy dětí vidí a cítí zblízka...a vemte si, o co horší to maj vychovatelé v pasťákách
to si neumim absolutně představit!!! Být pedagogem v pasťáku dnešní doby, kdy tam je každou chvíli malej vrahounek a nevíte, kdy malýmu rupne v bedně...a když vám nezlomí o hlavu klacek, tak vás aspoň nařkne z pedofilie
Šťastná Baronka: zlaté dětské...!!!!
Už si někdy vidělá v pánském, že by měli nějaké sexy lodičky, kterýma bys udělala dojem????? Jestli jo, hoď inspiračku, ať se kurňa obuju trochu k světu
Sheeni: ad hlášky v obuvi, já dodnes slýchám-paní jděte si vybrat do dětskýho
dadka: 
Sheeni: Stanik: ty vogo takový haksny...chuděry holky moje obě
Já mám 35, někdy 36
když já chodila do základní školy, je to víc jak 50 let, taky byly zakázané tělesné tresty, ale měli jsme jednoho učitele a když už s některým klukem nebylo možné vydržet , pan učitel jej vzal za dveře a za chvíle přišel jako beránek. A to srovnání někdejších lumpáren s těmi dnešními není možné. Dnes jsou děti, nejen kluci, na ZŠ tak "uvolněné" že si myslím, opravdu "škoda každé rány.....V sousedství bydlí paní učitelka, dnes důchodce a ještě do loňského roku pomáhala na ZŠ. Letos už odmítá, protože se dětí od 6. třídy výš už doslova bojí. Není žádný drobeček, ale když jsem slyšela, co si dovolí kluk v 8.třídě, jsem pro zavedení tělesných trestů ve školách!!
