Škoda rány, která padne vedle aneb Tělesné tresty ve školách
„Mami, paní učitelka mi dneska dala pohlavek.“ „Tak sis ho asi zasloužil.“ Tento dialog byl dříve celkem běžný, a dnes jej uslyšíte málokdy. Tělesné tresty jsou ve školách zakázané, a když už se náhodou stane, že kantorovi ruka přece jen vyletí, má mnohdy co dělat, aby se posléze vyhnul trestnímu oznámení.
Ano, děti se bít nemají. Rákoskové veřejné exekuce, prováděné na vystrčené nahé pozadí, pamatují naše babičky a prababičky. Tím nejsprávnějším výchovným prostředkem určitě nebyly. Větší než samotná bolest bylo pravděpodobně ponížení a pokoření dětské duše.
Otázkou ale je, zda dnešní přístup, jenž zakazuje jakékoli tělesné výchovné prostředky, je ten skutečně jediný správný. On jeden dobře míněný pohlavek, uštědřený v pravou chvíli, má určitě větší váhu než sáhodlouhé vysvětlování a mentorování či psaní poznámek do žákovské knížky. Vzhledem k tomu, že dnešní děti jsou mnohem sebevědomější a také si bývají velmi dobře vědomy svých práv (s povinnostmi je to poněkud horší), troufnou si ve škole mnohem víc než dříve. Kočírovat třídu zpovykaných puberťáků, kteří se předhánějí v drzostech, to může být i pro zkušeného učitele tvrdý oříšek. A jelikož i učitel je jenom člověk, který má své emoce a hranici toho, co snese, je pochopitelné, že občas někomu ta ruka ujede.
V jedné škole vyřešili trestání zlobivých dětí šalamounsky. Místo pohlavků a poznámek musejí provinilci vykonávat různé tělocvičné úkoly. Záleží na míře provinění. Za menší prohřešek je to třeba deset dřepů, za větší se pak hříšník zapotí při patnácti klicích. Jestli je tento způsob vhodný, je otázka. Vštěpovat dětem, že tělesný pohyb je za trest, asi není nejlepší.
Málokterý rodič si přeje, aby jeho dítě bylo ve škole bito a fackováno za každou maličkost. Na druhou stranu však většina rozumných rodičů ví, že stejně jako zlobí ostatní děti, zlobí i to jejich. A z výchovného pohlavku, uděleného v pravou chvíli, by určitě záležitost obřích rozměrů nedělali. Jsou ovšem i tací, kteří by kvůli pohlavku neváhali hnát učitele až k soudu.
„On už Jan Ámos Komenský říkal, že metlička nemá zahálet, a občas mám pocit, že dobře mířená facka v pravý čas dělá divy,“ říká moje kamarádka – učitelka. „Za mých studentských let se často učitel žáka zeptal, jestli chce facku, nebo poznámku. Vždy si vybrali facku, protože trest doma by patrně byl horší. Jako učitelka jsem ale byla svědkem toho, že učitel nezvládl situaci a nespravedlivě zpohlavkoval žáka. Bylo to velmi ponižující. Ideální by bylo, kdyby měli učitelé takovou autoritu, aby tělesné tresty nemuseli používat, ale takový stav bohužel není reálný. Mírné formy tělesných trestů se jako krajního opatření nezříkám, ale budu ráda, jestliže ho nebudu muset nikdy použít. Byla by to má prohra.“
Jaký je váš názor? Vadilo by vám, kdyby měli učitelé pravomoc občas tělesně potrestat vaše dítě? Nebo jste zásadně proti?
14.6.2007 Rubrika: | Komentářů 74 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Škoda rány, která padne vedle aneb Tělesné tresty ve školách
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
cmelda: To máš pravdu. Našeho kluka v první(!) třídě učila prodavačka z papírnictví a v druhé přinesl kluk opravený diktát, kde mu rahle "učitelka" opravila větu Auta jezdila a troubila na Auta jezdily a troubily.
isa: 
Meander: no kdyby na tech skolach aspon ucili absolventi pajdaku .. ale mnohdy z nedostatku ucitelu tam uci kdekdo, to jsou potom uzasne vysledky, kdy ucitelka matiky neumi detem vysvetlit trojclenku, protoze ji sama neumi ani spocitat spravne ... nebo holka, ktera skoncila gympl, ale byla 3 roky v anglii, tak proc by nemohla ucit anglictinu .. a k tomu ji dame prirodopis, to zvladne ... a tak to ted chodi bezne bohuzel.
Až na pajdu přestanou chodit nýmandi, co se jinam nedostali, tak to bude taky o něčem jiném. 
Děti dnešní doby jen kopírují to všechno, co vidí ve svém okolí, jak se lidé k sobě chovají navzájem...rodiče, známí, jak to funguje v počítačových hrách, v televizních filmech...a navíc jsou učitelé strašně shazováni rodiči, tudíž aby mělo dítě nějaký respekt??? Bohužel. Ale tělesné tresty učitelů nic neřeší, naopak všechno jen zhorší, jelikož dítě si postěžuje, rodič si postěžuje a je z toho akorát tak průůůůůůůůůůůšvih..
bylo by krasne, kdyby ucitele delal jen ten, kdo ma pro tuto praci vlohy, kdo ma autoritu. kolik skol by tu bylo? 20 na celou republiku?
A i tito ucitele by mozna nad telesnym trestem nevahali v pripade pubertaku, kteri jsou schopni jim do oci rict "co chces, ty pico, to reknu doma a otec to tady roztoci.."
Ano, pouziti telesnych trestu je sporne. Pokud bude moje dite bito pravidelne kazdou hodinu, asi budu zjistovat, co ma s ucitelem za problem - treba jde o hysterku ucitelku, ktera to proste nezvlada. Treba zjistitm, ze dite je sproste a odmlouva - a pak mu jeste pridam. Pokud dostane pohlavek jednou za rok, neni treba nic resit, pravdepodobne si to zaslouzil.
"Tělesný výchovný prostředek" je úžasný termín, to jsem ještě neslyšela. JInak si myslím, že tyhle diskuse jsou v trochu absurdní, samozřejmě že nelze přímo povolit tělesné tresty na školách jako v předminulém století. Jde spíš o absurditu dnešní doby, kdy totálně omezení rodiče podávají na kantora trestní oznámení, protože si dovolil jednu ubalit jejich drzému o hlavu většímu spratkovi. Já bych tu zpovykanou havěť neučila ani za zlatou cihlu denně, dneska je to téměř nebezpečné povolání. Za našich časů přinejmenším rodiče vedli děti k tomu, aby učitele poslouchali, dneska naopak srážejí jejich autoritu. Ale na těch dětech se jim to vrátí.
Učitelky si ale stěžujou nejvíc na děti všelijakých zbohatlíků,které si myslí,že můžou všechno.Takže už vidím,jak by to dopadlo.Vybíjely by se na těch,o kterých by věděly,že je rodiče nebudou bránit.
Vzhledem k tomu, že si pamatuju po gymplu, jací "chytří" studenti se hlásili na pedagogiku a kdo teď učí mám pocit, že to povolání hodně devalvovalo. Naši profesoři měli respekt podle zásluh- jak už bylo popsáno níž. Je hodně poznat, kdo má k učení vlohy a kdo to dělá kvůli prázdninám
Myslím si, že je chyba hlavně v rodičích. Vím, že my jsme si nic nedovolili (teda samosřejmě, ale bylo to v únosné míře, rozhodně jsme učiteli nedávali koš na hlavu), a myslím si, že to bylo tím, že nám rodiče doma vštěpovali úctu k ostatním. A když jsme přinesli poznámku, tak nám rodiče vynadali, a ne aby nadávali na tu "krávu" učitelku, která se odvážila kritizovat jejich dítě. V tom si myslím, že je chyba. Někteří rodiče vychovávají děti tak, aby měli pocit, že jsou mistři světa.
Vím, proč nejsem učitelka jako naše starší dcera. Na prvním stupni to ještě jde, ale na druhém? Zásadně jsem proti, aby se děti ve škole tělesně trestaly, ale mně by určitě ruka ujela a bylo by zle. Když vidím, s prominutím, ty spratky, jak odmlouvají, ke všemu mají poznámky a připomínky, tak já osobně bych to nevydržela, abych někomu nevrazila...
Šťastná Baronka: hele, když slyšíš rodiče...ta kráva učitelka...prostě tohle by si nikdo za našich mladých let nedovoli...a určitě ne všichni katoři byli dobři...
na druhou stranu - kantorka vnučky chybuje jak v gramatice, tak v počtech....to za nás tedy nebylo ani náhodou
jak může mít dítě respekt, když ani úča není dokonalá?
učitel, který si umí zjednat respekt, ten třídu vede silou hlasu
chodila jsem do různých škol a viděla různé kantory...
někdo si mohl plíce vykřičet
ale třeba naše dějepisářka? senzační baba, dodnes na ni vzpomínám
vyzkoušela, vyložila...a potom
vyprávěla nám indické bajky
v jejích hodinách i ti naprostí ignoranti a oprudenti sledovali a UMĚLI
Velice by mi vadilo, kdyby kdokoliv cizí vztáhl ruku na mou dceru
Nás ve škole vyloženě nebili, ale jedna učitelka chodila při výkladu s knihou po třídě a u toho mluvila...Nikdy na ni nezapomenu!
Náš spolužák byl krátce ve škole "uzdravený" po absenci kvůli těžké autonehodě.měl při ní i proraženou lebku,chudák...něco mu spadlo pod lavici,on se shýbl, soudružka učitelka šla kolem něj a myslela si,že ten Pavel nedává pozor a takovou mu jí řachla tou knihou po hlavě, že kluk se sesul k zemi a měl oči v sloup a bylo zle... Byla to nešťastná shoda náhod, ale poprvé jsem viděla dospělého člověka ublížit cizímu dítěti /byť nechtěně/ tak, že šlo k zemi a vidím to stále před sebou
Chodívám dodnes za svou třídní do školy, kam jsem chodila a viděla jsem tam ten řev a běs o přestávkách, nechápu, jak to dnešn učitelky zvládaj
samy se sebou po psychické stránce - jsou to taky jenom lidi, ale pořád si myslím, že uhodit cizí dítě se nemá
