Moje snacha je špindíra. Hádáme se.
.jpg)
Ráda bych znala váš názor na následující problém. Zajímá mne, zda byste se zachovaly stejně jako já, nebo jestli byste dokázaly být ticho. Možná nejsem dostatečně velký diplomat, nevím.
Můj problém se jmenuje snacha. Nebudu zastírat, že když nám ji syn poprvé přivedl domů, nijak mi do oka nepadla. Samozřejmě jsem nedala nic najevo a brala to tak, že si ji syn vybral a já do toho nemám co mluvit. Ve skrytu duše jsem ale doufala, že jim to nevydrží. No, spletla jsem se. Ani ne za rok byla svatba a za další rok se narodila vnučka.
A právě od té doby nějak víc vnímám, jaká snacha je. Vnučce je teď rok a půl a já trpím. Synova žena je totiž neskutečně líná a bohužel, doslova špindíra. Dokud byli jen sami dva, snažila jsem se to nevnímat, ale od chvíle co mají dítě, před tím už nedokážu zavírat oči. A občas se neudržím a něco jí řeknu. A jsem samozřejmě ta špatná, vztahy mezi námi dvěma jsou pořádně napjaté.
Nemůžu si pomoct. Kdykoli k nim přijdu na návštěvu – ohlášenou, samozřejmě – vždycky mají doma neskutečný binec. Syn bývá od rána do večera v práci, ona je doma s dítětem. Všude se válí poházené prádlo, v koupelně na zemi, v obýváku a v kuchyni přes opěradla, nádobí jsem u ní neviděla umyté nikdy, neustále jí doslova přetéká linka. Do prachu na nábytku bych mohla malovat.
Je to prostě děs a v tom je ta malá. Hraje si na měsíc nevytřené podlaze plné fleků a drobků, koupe ji ve vaně, kterou snad myje jen na vánoce. Nerozumím tomu, že to takhle snese a nevadí jí to. Ze začátku, když byla malá ještě novorozeně, jsem se nabízela, že pomůžu, umyla jsem třeba nádobí, koupelnu, vytřela. Ale snaše to vadilo, tvářila se vždycky strašně nevraživě, tak jsem toho radši nechala.
Naposledy, minulý týden, jsme se opravdu hodně pohádaly. Ohlásila jsem se na návštěvu a opět byla usazena do příšerného bince. Řekla jsem jí, že by se měla konečně vzchopit, udržet byt v nějaké přijatelné čistotě snad není takový problém. Snacha se na foukla a doslova na mě řvala, že je to snad její věc, kdyby prý měla lejno uprostřed obýváku, tak mně do toho nic není. A jestli se mi to nelíbí, tak nim chodit vůbec nemusím.
Urazila jsem se a odešla. Od té doby jsme spolu nemluvily, ani se synem. S manželem jsme se rozhodli, že vnucovat se nebudeme, ale je nám líto, že nevidíme vnučku. Oni k nám na návštěvu nepřijdou, ačkoli jsme je už dřív mnohokrát zvali, malou nám taky třeba na půl dne nesvěří. Prý až bude větší.
Co byste dělaly na mém místě? Možná jsem měla být zticha, ale kdybyste to tam viděly, to se prostě nedalo.
11.5.2015 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 75 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Moje snacha je špindíra. Hádáme se.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
orinka: a jedna doktorka - tam se malovalo tak že obrazy byly na zdi a jelo se kolem nich.....
orinka: 
sharon: jo, jsou takoví. Nebudu jmenovat, určitě tu rodinu znáš, ale ti byli tak nóbl, že měli jeden pokoj zařízený ve stylu Ludvíka Čtrnáctého. A když tam syn neprozřetelně přivedl kamarády a jeden si sedl na židli, mladej to skoro nepřežil, že se na to sedat nesmí, že by to maminka poznala...
a já znala rodinu kde na sedačce byl natažený igelit aby se neošoupala....fakt , nekecám.....a jejich mladej když přišel k nám tak se divil že to nemáme taky....a tehdy jsem měla leskymo ...a on jej odhrnul a pak si sednul....
já jsem jako malá, když jsme byli na dovolené na Valašsku, zažila i slepice v domácnosti -prostě měly volný vstup i do kuchyně, a když něco utrousily...no bóže Skákaly tam po židli a rodina byla v klidu. Tehdy se na pořádek nekoukalo a tohle byla čistá špína.
.jpg)
Ono asi i zalezi na stavu mysli 
... zastavam nazor, ze uklizim to co me bije do oci a co me vadi. Pokud nekomu jinemu vadi jine veci vysavac je tamhle a kybl tady. Moje tchyne tohle obvykle neresi, ovsem kdyz se rozvadela tak svuj vztek na ex prouklizela - vytirala mi podlahu 3x denne, nutila deti aby vyklizely mycku jen co vypla, psum cistila zuby apod.... vsichni vcetne manzela jsme meli permanentni nutkani ji zabit nekolikrat denne a schvalne jsme delali vsichni jeste vetsi bordel nez normalne, jen at se tchynka vyradi 
...kdo vi zda Pavlinina snacha nedospela do stejneho stadia
kubikm: no syn paní je asi spokojený, protože neustále nemusí myslet na to, aby někde něco nepoložil, aby náhodou hrnkem neudělal kolečko a nedej bože, aby mu spadnul drobeček
mně by docela zajímalo, co na to syn , s tím to měla řešit nejdřív
rychlonožka: tak to by jsi se u mě zbláznila.. 
.jpeg)
Nevím, jestli to je opravdu špína a ne jen rozházené věci, asi by mi to taky dělalo problém. Jen doufám, že bych měla tolik síly a nechodila tam, jen bych si co nejvíc půjčovala dítě.
Ono mít precizní pořádek, taky není žádná výhra. Úklid s malým dítětem je sisyfovská práce
Mám známého, kde měli tak strašný nepořádek, že jsem to v životě nezažila. Mají tři děti a všechny vyrostly
.JPG){kind=avatar}
Kritéria pořádku jsou různá. Jednou jsem byla v bytě jedné pořádné ženy. Vše špígl nýgl, třásně jedním směrem, vše dokonale srovnané, ouška hrnečků snad podle pravítka. Omlouvala se, že neměla čas uklidit. Cítila jsem se tam nepatřičně a vůbec jsem se nedivila, že je rozvedená, že k ní děti nechtějí chodit na návštěvu a vnoučata skoro nezná. To je ten extrém, kdy by tato žena byla schopná považovat za nepořádek svetr položený na křesle a napsat o tom filipiku. Druhý extrém je tchyně Renee. Takovou ale neznám.
Já osobně mám raději byty, v nichž je vidět, že jejich obyvatelé mají koníčky a že šůrování není jejich hobby. S takovými lidmi je větší zábava. Pokud se při každé návštěvě nepřilepím k podlaze, pokud v prachu nenajdu měsíc starý vzkaz, pokud dostanu čaj do čistého hrnečku, pokud se mám kam posadit a kam ten hrnek položit, je pro mě byt přijatelný. Za předpokladu, že se s jeho obyvateli mám o čem povídat. Provozní nepořádek mi vyhovuje, svinčík ne. Z popisu Pavly mám dojem, že zveličuje provozní nepořádek, protože svoji snachu nesnáší.
jéžiš, já mám kliku na pořádné lidi kolem sebe, teď to vidím.
osobně bych nečílila sebe ani ji (snachu) ten váš odstup jistě vnímá zvláště je-li dlouhodobý.nevím jestli nemůžete víc ztratit nežli vaši blízcí získat když jim vnutíte váš pořádek-no předpokládám že paní je funkční aspoň do míryže je jednou za týdenschopná líp uklidit ,vytřít setřít prach,mít co oblíct ze skříně a jestli nádobí myje hned po upotřebení nebo až najednou za ceý den či po uvaření oběda bych neřešila její věc- její doma hlavně jestli oni jako rodina jsou spokojení
a rada neohlašet se sama má cosi do sebe i když přivzájemné antipatii by vůbec pozvání přijít nemuselo ale na tom už pracujete obě dvě a od počátku 
takže myslím klid bude ta cesta nejschůdnější pokud nechcete být odsunuta do sterilní leč netěšící samoty
rychlonožka: Dítěti je pořádek ukradený. Nepořádek, pokud není ohrožující zavalením, plísněmi apod. dětem vyhovuje daleko víc, má víc volnosti, máma se nerozčiluje kvůli každé drobnosti. Děti zvládají chaos, málokteré dítě až do puberty má v pokoji uklizeno, jestliže se na ně nevyvíjí permanentní nátlak. Zato přílišný řád a trvání na něm může být traumatizující.
Svoji domácnost si zařídí pak podle svého založení. Pořádek z dětství může být jak vzor tak odstrašující příklad.
Taky si myslím, že ženská, notabene máma od dítěte, která je na mateřské a má binec úplně všude, je prostě stručně řečeno prase. Bez ohledu na to, jak si padla se svojí tchýní do oka. Neumím si představit, že by něco takového sedělo se mnou v kanceláři a permanentně tam dělalo svinčík. Neumím si představit, že bude mladá paní mít ještě jedno dvě děti a jak to bude tedy potom zvládat, až navíc půjde do práce. Lidi můžou mít na uklizenost obydlí různé názory, ale extra napíglováno a extra binec zcela ve všem - to se vážně vymyká zdravému rozumu. Je docela dobře možné, že to mladá nakonec dělá schválně. Neumím si představit normální ženskou, která by se nestyděla za to, že bydlí ve chlívku. Taky jsem byla snacha a taky jsem tchýně. A stejně jako Pavla si myslím - dospělí ať si bydlí, jak chtějí. Ale malé dítě si zaslouží aspoň nějaký přijatelný pořádek a jakýs takýs vzor ze svého nejbližšího okolí. Ano, Pavla i snacha mají hlavní slovo ve své domácnosti a nikdo nemá právo jim do toho zasahovat. Ale ta její mladá - to tedy musí být něco... Taky bych neskákala nadšením, to tedy musím říct. Kritizujeme tu Pavlu, že nedovede mlčet. Ale přiznejme si, Pavla je pouze reakce na problém. Ona není jeho původcem. Pokud ji jejich mladá nechce vyšachovat ze života svojí rodiny. Mně to tak prostě připadá, že to dělá všechno naschvál...
Hanča: 
já myslela syn Pavly z článku
