Moje snacha je špindíra. Hádáme se.
Ráda bych znala váš názor na následující problém. Zajímá mne, zda byste se zachovaly stejně jako já, nebo jestli byste dokázaly být ticho. Možná nejsem dostatečně velký diplomat, nevím.
Můj problém se jmenuje snacha. Nebudu zastírat, že když nám ji syn poprvé přivedl domů, nijak mi do oka nepadla. Samozřejmě jsem nedala nic najevo a brala to tak, že si ji syn vybral a já do toho nemám co mluvit. Ve skrytu duše jsem ale doufala, že jim to nevydrží. No, spletla jsem se. Ani ne za rok byla svatba a za další rok se narodila vnučka.
A právě od té doby nějak víc vnímám, jaká snacha je. Vnučce je teď rok a půl a já trpím. Synova žena je totiž neskutečně líná a bohužel, doslova špindíra. Dokud byli jen sami dva, snažila jsem se to nevnímat, ale od chvíle co mají dítě, před tím už nedokážu zavírat oči. A občas se neudržím a něco jí řeknu. A jsem samozřejmě ta špatná, vztahy mezi námi dvěma jsou pořádně napjaté.
Nemůžu si pomoct. Kdykoli k nim přijdu na návštěvu – ohlášenou, samozřejmě – vždycky mají doma neskutečný binec. Syn bývá od rána do večera v práci, ona je doma s dítětem. Všude se válí poházené prádlo, v koupelně na zemi, v obýváku a v kuchyni přes opěradla, nádobí jsem u ní neviděla umyté nikdy, neustále jí doslova přetéká linka. Do prachu na nábytku bych mohla malovat.
Je to prostě děs a v tom je ta malá. Hraje si na měsíc nevytřené podlaze plné fleků a drobků, koupe ji ve vaně, kterou snad myje jen na vánoce. Nerozumím tomu, že to takhle snese a nevadí jí to. Ze začátku, když byla malá ještě novorozeně, jsem se nabízela, že pomůžu, umyla jsem třeba nádobí, koupelnu, vytřela. Ale snaše to vadilo, tvářila se vždycky strašně nevraživě, tak jsem toho radši nechala.
Naposledy, minulý týden, jsme se opravdu hodně pohádaly. Ohlásila jsem se na návštěvu a opět byla usazena do příšerného bince. Řekla jsem jí, že by se měla konečně vzchopit, udržet byt v nějaké přijatelné čistotě snad není takový problém. Snacha se na foukla a doslova na mě řvala, že je to snad její věc, kdyby prý měla lejno uprostřed obýváku, tak mně do toho nic není. A jestli se mi to nelíbí, tak nim chodit vůbec nemusím.
Urazila jsem se a odešla. Od té doby jsme spolu nemluvily, ani se synem. S manželem jsme se rozhodli, že vnucovat se nebudeme, ale je nám líto, že nevidíme vnučku. Oni k nám na návštěvu nepřijdou, ačkoli jsme je už dřív mnohokrát zvali, malou nám taky třeba na půl dne nesvěří. Prý až bude větší.
Co byste dělaly na mém místě? Možná jsem měla být zticha, ale kdybyste to tam viděly, to se prostě nedalo.
11.5.2015 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 75 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Moje snacha je špindíra. Hádáme se.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Pavlíno...proč máš takovou neutuchající potřebu mluvit jiným do života...jen proto, že nezdílí stejné měřítko na pořádek jako ty...?? Nedokážeš si myslet své o tom co u nich vidíš a vrtáš se do života snachy, jsi přesně ten typ podle kterého vzniklo ono pořekadlo...tchýně a uzený, nejlépe studený
kubikm: no spokojený je právě u báby a ani se mu po mamince nestýská a nepospíchá za ní, jo a spokojený je asi proto, že strejdy nosí autíčka, no a bábě to musí být jedno, protože s nima nebydlí
Hanča: a asi je spokojený, to jen baba hudlá....
kubikm: no může být ráda, že si syn vybral a usadil se, já už si začínám dělat seznam, abych se v těch dceřiných "kamarádech" vyznala, sotva si vnuk zvyknul, tak se to zase změnilo
...když nám ji syn poprvé přivedl domů...
co si o snaše myslí tvůj manžel?? O tom tu nebylo ani slovo...
Nepoužívá tahle snacha nějakou pozdní fázi postupu, který tu někdo uváděl: "Jak zabránit nezvaným návštěvám a kritice tchyně?" . Po požádání, upozornění, apod. tam bylo "udělej doma takový binec, že tchyně raději přestane chodit " .
Další možnost je, že snacha je skutečně neuvěřitelný bordelář a paní je smutná z toho, že v tom žije její syn, kterého vychovala v čistotě. No, asi by bylo na místě se syna v takovém případě nejdřív zeptat a pokud by si stěžoval, poradit mu, aby se sám zapojil do úklidu nebo péče o dítě. To je tak asi všechno, co se dá dělat.Pokud ale syn řekne, že konečně má pocit, že žije v zabydleném bytě a ne ve vitríně, bude chyba někde jinde.
ax: Asi tak. Snacha je určitě blahem celá nakřivo z těchto ohlášených návštěv
My to měli doma obráceně. S mužem jsme oba velmi čistotní, zato tchýně byla neskutečné prase. My se teda na návštěvy neohlašovali, jenže nás bohužel pořád zvala. A to bylo něco. Nutila nás se zouvat, ale ponožky byly potom na vyhození, ke stolu jsme se pokaždé přilepili, talíře vypadaly, že je jenom olízal její pes a tím je prohlásila za umyté, skleničky nebyly myté snad nikdy, všude chuchvalce psích chlupů, záchodové prkýnko umazané tak, že jsem tam radši na záchod nechodila a běžela pak cestou v obchoďáku.... a tak bych mohla pokračovat. Kdyby aspoň nevařila, ale ona nás pokaždé zvala na jídlo Po jedné takové povinné návštěvě, kdy jsme oba strávili 3 dny na záchodě se střevními a žaludečními potížemi, jsem návštěvy u ní definitivně odpískala. Na to jsem vážně neměla. Následně jsme se scházeli už jen venku, v restauracích apod. Nicméně v životě jsem jí neřekla ani slovo. Nedovolila bych si to, byla to její věc.
Stejné je to v tomto případě. Když vám to vadí, nechoďte tam.
ax: přesně tak....
Bordel v bytě, šťastné dítě...
Já hlavně nechápu, když chcete vidět vnučku, proč musíte lozit k někomu na návštěvu. Domluvím se, že si vnučku vyzvednu ve tři hodiny, cinknu na zvonek u dveří si ji přeberu, ke dveřím ji v pět vrátím. Určitě bych byla celá bez sebe, kdyby mě tchyně chodila pravidelně navštěvovat (a prošmejdila mi kuchyň, obývák i koupelnu), ke všemu když partner není doma.
Také byste si měla uvědomit, že je rozdíl mezi pojmy návštěva "ohlášená" a návštěva "pozvaná". Ohlásit se znamená pozvat se sám, aniž by o to navštívený kolikrát stál.
YXH: jednou to stacilo
Bydli sami, synovi to nevadi, mala neni nemocna ani tyrana.
Tudiz ti do toho nic neni.
Jak tady ostatni pisou, nemelas ji rada od zacatku, tak by sis nasla na komentovani urcite neco jineho, kdyby mela domacnost jako ze skatulky.
Drz zobak a bud rada, jestli se vztahy aspon trochu srovnaji, abys mohla s malou do parku.
Bydli sami, synovi to nevadi, mala neni nemocna ani tyrana.
Tudiz ti do toho nic neni.
Jak tady ostatni pisou, nemelas ji rada od zacatku, tak by sis nasla na komentovani urcite neco jineho, kdyby mela domacnost jako ze skatulky.
Drz zobak a bud rada, jestli se vztahy aspon trochu srovnaji, abys mohla s malou do parku.
Pokud to neohrožuje dítě, tak je to jejich věc. Ovšem možná máš zkreslenou představu o tom, co je to ohrožení dítěte. Prach, pokud není astmatik, rozhodně ne, to spíš desinfekční prostředky na mytí.
Pohled na úklid je velice subjektivní. My jsme žili v dokonale uklizeném bytě, je to možná na pohled hezké, ale jako dítě jsem měla trauma, když jsem ukápla na podlahu, že dostanu vynadáno. Taky se nejdřív musel uklidit byt a pak až se dělalo něco jiného. Jinou hračku jsme dostali až když jsme první uklidili. Když jsem protestovala, byla jsme označena za bordelářku a nikdo se se mnou nebavil.
Pod dojmem toho jsem doma cíleně zavedla jiné priority. Když není umyté nádobí, ono se to nezblázní, ale pohádka před spaním být musela, povídání, děti si mohly roztahat hračky po celém bytě a když něco postavily, tři dny jsme to překračovali, no a co. A taky se nehodlám uštvat.
Zajímalo by mě, co si o tom opravdu myslí syn, třeba je rád, že unikl z úklidového teroru. A pokud mu to vadí, mohl by občas umýt nádobí nebo utřít prach. To, že je někdo doma s dítětem neznamená, že se tam fláká a může celé dny věnovat úklidu.
Snachu nemám,ale nedovolila bych si nahlas komentovat ani domácnost svých dcer,je to jejich domácnost ,jejich život a jejich věc.