Kdy mít druhé dítě aneb Ideální věkový rozdíl
Máme půlročního chlapečka a začínáme uvažovat o druhém dítěti. Respektive strůjcem těchto myšlenek je hlavně manžel, vyrůstal jako jedináček a prý to samé svému dítěti neudělá. Já se do toho zatím moc nehrnu, i když v zásadě s ním souhlasím. Taky nechci mít jedináčka.
Jenže pro mne je na druhé zatím ještě brzy. Za prvé jsem neměla zrovna snadný porod, za druhé mít druhé brzy po prvním, to nevím jak bych zvládala a za třetí, neumím si představit, že budu mít druhé dítě stejně ráda jako to první.
Prostě mám v hlavě docela guláš a nevím. Chci a nechci druhé dítě. A pokud ano, tak si myslím, že až bude syn chodit třeba do první třídy. Jenže manžel by chtěl co nejdříve, aby k sobě děti měly blízko a vyhrály si spolu.
Vedeme na toto téma poměrně dlouhé diskuse a nejsme schopni se dohodnout na nějaké přijatelné variantě. On vůbec nechápe, že hlavní slovo bych asi měla mít já, já budu těhotná, já budu rodit, na mně bude ležet nejvíc práce kolem dětí. A tak si myslím, že bych se měla rozhodnout, jak to bude nejlépe vyhovovat mně. I jsem mu to takhle řekla, ale podle něj jsem sobecká a myslím jen na sebe, místo abych myslela na našeho malého syna a to další, zatím ještě plánované dítě.
Tlačí na mne, ať se začneme snažit hned, zatím ještě neberu po porodu žádnou antikoncepci, tak že bych jako ani nezačínala. Je doslova umanutý. Dokonce mě napadlo mu naoko ustoupit a tajně brát antikoncepci, jestli jste koukali v neděli na ten film na jedničce, tam to žena přesně takhle vyřešila. Jenže mně to připadá jako podvod, takhle ho klamat. Ale nechat se natlačit do něčeho, co zatím nechci, to nemíním.
Myslím, že když bude mezi našimi dětmi větší věkový rozdíl, nijak jim to neublíží. Já mám staršího bratra o osm let. Jasně, že když jsme byli malí, byli jsme každý někde jinde, ale kde je jistota, že bychom si spolu hráli, kdyby ten rozdíl mezi námi nebyl tak velký? On je kluk, já holka, beztak bychom měli každý své zájmy. Teď jsme dospělí a rozumíme si skvěle.
Jaký je váš názor na naši situaci? Mám vyjít manželovi vstříc a pokoušet se o druhé dítě i proti mé vůli? On tvrdí, že až otěhotněním, zvyknu si a začnu se na miminko těšit. Jenže já se zatím nechci těšit na žádné miminko, jedno půlroční mám právě doma.
28.2.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 75 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kdy mít druhé dítě aneb Ideální věkový rozdíl
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.loupák - 28.2.2013 8:36 teď koukám, že už jsi to napsala taky
sharon - 28.2.2013 8:04 - já myslím, že to mashanka myslela ironicky. Že to dnešní matky moc prožívají a při všech těch vymoženostech co mají, nic nestíhají.(ne všechny samozřejmě) neperou plíny, nevaří a ještě se hroutí s péče o dítě
Já jsem jednoznačně pro co nejmenší rozdíl mezi dětmi. Sama mám syny od sebe 4,5 roku a bylo to úplně naprd. Vůbec si jako děti nerozuměli, hádali se, prali, brali si věci, nikdy si spolu nehráli. Zatímco jsem v okolí měla možnost vidět několik případů s minimálním rozdílem (rok, max. rok a půl) a bylo to nebe a dudy. Děti se měly rády, hrály si spolu, apod. Samozřejmě, že ten první rok byl pro maminku stopro náročnější, ale ty další roky rozhodně nepoměrně lepší. Být znovu mladá, rozhodně chci děti co nejdříve po sobě.
přečetla sem si to znova. a mám pocit, že úúúúplně v hloubi duše nechceš druhý vůbec. což je samozřejmě legitimní pocit. a ano, neměla by ses do toho nechat natlačit, bylo by to blbě pro všechny.
Ale pokud ti záleží na manželovi, tak bych se asi snažila na tvým místě nějak zapracovat ne těch pocitech, vyznat se v sobě. jestli je ti to blízký, tak nějaký rodinný konstelace nebo tak? nebo existují i podpůrný skupiny pro ženy po těžkým porodu nebo co já vím. možnosti jsou. a asi stojí za to ty pocity nějak zpracovat i kdyby to mělo pomoct jen k tomu, že si naplno uvědomíš, že to druhý třeba fakt určitě ne.
(sharon: všimni si, že neříkám nic o psychologovi )
Já s bráchou jsme byli od sebe o dva roky a byli jsme celé dětství a mládí jedna ruka.Sestru mladší o 5 let jsme nebrali,naopak jsme jí neměli rádi.Já jsem chtěla mít rozdíl mezi dětmi taky dva roky,vyšlo to dva roky a deset měsíců.Problémy nastaly až v jejich cca 8 a11 letech,kdy dcera zjistila,že se jí nelíbí,aby on jí dělal "šéfa" a vyvyšoval se vědomostmi a pod.Museli jsme pak zasahovat ,i ručně,mezi jejich spory,které nedokázali v klidu řešit...
jitka 19: a všechny děti byly chtěné....
loupák: mě to taky napadlo ta ironie......
jitka 19: a syn má děti teď na jaře ....16 , 9 , 3 ....a bez problémů.... a dcera 16 a 5 ...
sharon: jitka 19: holky podívejte se u mashanky na smajlíky,myslím,že to myslela spíš ironicky s tím,že dneska to mají matky složitější i s jedním...vždyť je to samo o sobě blbost ne?
...jinak k článku se nemůžu vyjádřit,máme jednoho potomka a víc neplánujeme
Hm. Ja ti tezko poradim, ja sem spis zastance mensiho rozdilu. Mam sestru o 4 a cely detstvi se mi to zdalo moc. A 6 az 8 uz je podle me uplne nanic, to jejak dva jedinacci. Deti mam onecely 2 a je to prima ( vetsinou;-)) taky hrozi ze za tech 6 let nebudes chtit uzvubec. ZKUsila bych zapracovat na tech negativnich pocitech z porodu, tam by mohl byt ten zakopany pes.
Kamaradka ma deti od sebe 5 let.Kazdy dite jiny zajmy,jine kamarady.Starsi dite muselo delat chuvu. a mladsi bylo uprednostnovano.Za me tak velky vekovy rozdil rozhodne ne....
Dnes je to tezsi pouze po financni strance jinak to maji maminky jednoduche,kdyz vidim co vsechno jsou schopny koupit.
Ja si dovolim nesouhlasit s Marshankou.Driv to matky nemeli jednodusi coz se tyka pece o deti,prave naopak dnes to maji jednodusi.Nemuseji prat a zehlit pleny.
Ja mam od sebe deti 15 mesicu a jsem rada,ze tomu tak bylo i kdyz to druhe bylo neplanovane.Od mala si spolu hrali ,obleceni putovalo z jedne skrine do druhe.Ne zadne krabicovani.Pleny jsem prala v automatce na oba.Dnes je jim 20 a 21 let a stale jsou si hodne blizko.I v detstvi spolu chodili ven a hrali si vsichni spolesne.Nikdy jsem nezaznamenala,ze by jeden druheho vyhanel s party.
mashanka: já si myslím opak , dnes je to jednodušší.....
Chápu tě, mně by se do druhého dítěte takhle brzy taky nechtělo. Jasně, spousta ženských do toho přišla neplánovaně, tak to zvládla, ale proč to podstupovat dobrovolně, když to tak necítíš
Já jsem u starších dvou dětí měla představu, že je budu mít 3 roky po sobě a navážu mateřskou. Nepovedlo se, tak jsou syn s dcerou od sebe o 4 roky a musím říct, že si vždycky spolu rozuměli, ani se moc nehádali, a i dneska, kdy jsou dospělí, se rádi navštěvujou. No a brácha má kluky po 3 letech, a co jsem slyšela, hádali se pořád
My jsme s bráchou o 6 let a myslím, že už to bylo dost. Nějaký důvěrný vztah mezi námi nikdy nebyl, ale možná je to i tím, že jsme dost odlišné povahy. Takže ono je to vážně individuální.
Jo a ten film na ČT 1 jsem viděla - docela síla.