Sex v těhotenství. Je normální, že ho odmítám?
Jsem těhotná, nyní právě v pátém měsíci. Vše probíhá naprosto v pořádku, cítím se dobře, žádné problémy nemám a doufám, že to tak zůstane až do konce. Jediné, co mne trápí, je má absolutní nechuť k intimním hrátkám, což velmi nelibě nese můj manžel.
Vím, že asi dělám chybu a měla bych se alespoň občas překonat, ale nemůžu si pomoct, představa sexu a jakýchkoli praktik je mi momentálně doslova odporná. Dá se říct, že kromě pár výjimek, kdy jsem to doslova přetrpěla, jsme s manželem od začátku mého těhotenství nic neměli.
První asi tři měsíce mi bylo špatně, což je normální a muž mou sexuální abstinenci toleroval a nijak nenaléhal. Pak se mi žaludek uklidnil, nevolnosti přestaly a já se začala cítit dobře. Manžel se radoval, že obnovíme i náš intimní život, já jsem však zjistila, že mne vůbec neláká.
Nechci, aby mne líbal, představa vzájemného orálního sexu je pro mne příšerná, samotná soulož taktéž. Odtahuji 
se od něj při každém náznaku něhy, mám strach, že by chtěl „něco víc“. Vím, že tím manžel dost trpí, už není tak ohleduplný a tolerantní jako dřív, ale začíná dost naléhat. Tvrdí, že je to něco v mé hlavě a musím s tím bojovat, nepodléhat tomu.
Jenže to se lehko řekne. Sama sobě v tomhle ohledu moc nerozumím. Vždycky jsem se milovala ráda. Překvapilo mne, že jsem se po zjištění těhotenství stala v podstatě frigidní ženou. Doktor, ke kterému chodím, mi řekl, ať se tím netrápím, prý se to v těhotenství někdy stává, po porodu se pak zase všechno vrátí zpátky do starých kolejí.
Jenže manželovi tohle vysvětlení nestačí. Připadá si odstrčený na vedlejší koleji, doslova mi řekl, že se cítí zle, jakoby splnil svou oplodnitelnou funkci a dál byl k nepotřebě.
Je mi to líto, nerada bych, aby byl náš vztah narušený, případně aby, nedejbože, si manžel našel uspokojení někde jinde. Mockrát jsem zkoušela se přemoci, vyhovět mu, ale nejde mi to. Neuvolním se, jsem stažená, vynervovaná, plná odporu. Mám ho ráda, miluji ho, ale jakmile mne začne už jenom líbat, dělá se mi zle.
Je to normální? Stalo se v době těhotenství některé z vás něco podobného? Jak dlouho to trvalo? Je možné, že se to ještě zlepší? Nebo se mám připravit na to, že to bude stejné až do porodu? A co potom? Jsem z toho docela nešťastná.
12.1.2011 Rubrika: Erotika, milování | Komentářů 74 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
Diskuse ke článku - Sex v těhotenství. Je normální, že ho odmítám?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
No, ono možná ani tak nejde primárně o ten sex, ale o to, že je milovanému muži, partnerovi a budoucímu otci dáváno průběžně najevo, že je na obtíž. A to se vydejchává dost blbě i nejlepšímu gentlemanovi. Nakonec sama autorka píše, že je z toho nešťastná, co potom ten chlap, který se to třeba nějak i snaží pochopit po svým, ale nemá dost informací a možná představivosti... nebo se mu ani pořádně nic neřekne, kdo ví. Myslím, že nechat to bejt je příliš velké riziko s ohledem na budoucnost, a snaha se taky počítá, i kdyby neměla ideální výsledek. Mně by teda otec mých dětí stál za tu námahu a šla bych si zjistit, co se s tím případně dá dělat. K jinému doktorovi, než k tomu, co řekl, že "to přejde". 
Vyjadřovat odpor vůči manželovi, to snad je přehnané, jí nevadí on, aspoň doufám, vadí jí jen dotyky.
Pokud on ji má rád, tak by měl dělat jen věci, které jí jsou příjemné, ať už důvody chápe nebo ne. Každý má jinou potřebu kontaktu. Pokud by rozdíly byly velké a trvaly dlouho , tak chápu, že to někdo nemusí vydržet. Takové soužití mu nevyhovuje.
Ale pokud je velmi pravděpodoné, že to souvisí s těhotenstvím, tak snad může mít pochopení.
Jsou ženy, které třetinu těhoteství prozvrací, druhou s e nesmí hnout a pokud ano, tak mají spoustu problémů a taky to vydrží, tak proč by se neměl otec taky trochu omezit, dítě je snad i jeho, ne.
A pokud si hledá jinde, tak je to blb, jehož ztráty netřeba litovat. Jakou by asi byl ženě oporou.
No ono i po porodu to asi bude jiné než dřív, protože pořád bude na prvním místě dítě, některý chlap těžce nese, že už není středem pozornosti, že pokud dítě začne brečet, má prostě přednost apod.
Snad to nebude i případ pána z článku.
Jo a ještě jeden zajímavý projev mělo mé těhotenství první těhotenství- odpor k čemukoli sladkému. Ale úplně. nebyla jsme schopna pozřít ani slazenou minerálku, ochucený jogurt, natož čokoládu. Seděla jsem na návštěv před tácem větrníků a neměla vůbec chuť si vzít ani kousek .
Některé věci by se neměly vracet do normálu 
.
.gif)
v těhotenství jsem mohla furt, a když říkám furt tak furt 
smrdělo mi to a pak jsem musela hned do sprchy jinak bych hodila šavli,ale chuť teda byla 
pokud se nevzvládneš přemoct, tak myslím,že můžeš očekávat, že si to bude hledat jinde, poněvadž pak nebudeš moct v šestinedělí, pak budeš "děsně unavená" tak do dvou let a pak už budeš rozvedená
Obrať si to opačně, že by se od tebe odtahoval manžel, dával ti najevo že jsi mu odporná, nedej Bože abys chtěla sex a čekal,že ty to "přece pochopíš". jak dlouho bys to vydržela,než bys plakala na netu,že tě ani nepohladí,ani nepolíbí, a že si najdeš milence? 
Takže máš na výběr. Samozřejmě je pokles hormonů v těhotenství u některejch ženskejch,ale není to nemoc a nemyslím si,že by se tomu měl člověk tak poddávat. A pokud ano, holt si ponese důsledky 
.gif)
V prvním těhotenství jsem to měla podobně, a i poté to stálo zaprd. Druhé už bylo lepší, po něm jsem začala vnímat věci, které jsem dřív nevnímala. No a teď ve třetím trimestru třetího těhotenství ... šmankote, jen ať mi sem nepřijdou z mravnostního
Nicméně to, co si myslím, že je klíčový, je, že jedna věc je, jestli se manžel dotýká tebe, to odmítnout můžeš, ale měla by ses přemoct a dotýkat se ty sama jeho... z lásky a s láskou ... Aspoň tak to já cítím...
Mno úplně nejlepší je těhotnou paní vyděsit, že když bude odmítat sex, tak jí manžel uteče. To je "pomoc" za všechny prachy.
Možná to některé překvapí, ale existují páry, u kterých výpadek sexuální aktivity není nepřekonatelným problémem a důvodem k zahybání.
.gif)
tornado-lou: 
A vy co prskate na manzela ze nevydrzi bez sexu.... treba mu nechybi az tak ten sex, ale taky chce polibit, obejmout, pohladit, chce se o zenu starat, na dite se tesi a nesmi se ji ani dotknout? Taky to pro nej neni uplne lehky zvlast kdyz tomu nejspis vubec nerozumi a nechape.
gata: během těhotenství jsem druhý semestr proležela neb jsem krvácela
o čem to tu furt spekulujete?
já sem si neztěžovala
problémy sem si dokázala vždy vyřešit sama
to autorka tu má problém
gata: 13:00 já si to myslím taky
caira: v tom případě měla caira buď výjimečně báječná těhotenství, kdy nebyla zmýtána hormony, a nebo si děti koupila v supermarketu. v každém případě tiše závidím 
vy co pisete Neresit, prejde to. máte pravdepodobne pravdu, zrejmen to skutecne prejde. Ale Rézi to zjevne nějak řešit chce, jinak by nepsala a neptala se. ptala se doktora, pta se nas, tak to asi nechce nechat prejit. nevidim duvod, proc zavrhovat spolecnou navstevu sexuologa, jestli se na to citi. kdyz nic jinyho, tak Rezi rekne ze se FAKT nic hroznyho nedeje a ji to uklidni a manzelovi poradi cekat a masturbovat. a nebo prijde s nejakou jinou radou ktera pomuze. proc by ne.
gata: caira má dvě děti
caira měla těžký úraz, kdy ležela nehybně na ARO v bezvědomí a tudíž neměla dlouho sex
caira nechápe problém, kdy jsou někomu dlouhodobě nepříjemné něžnosti
chápe, že někdo nemusí a nemůže sex
JEŠTĚ NĚCO???
Riki: Já docela věřím tomu, že "brr" může být i úplně nevinný dotek. Občas se mi to v určité fázi cyklu stává taky, že začnu být dotekově citlivější, vadí mi objímání, držení za ruce, nesnesu na sobě některé látky... Prostě kůže v místě doteku začne tak divně jakoby brnět, není to sice tak silné, aby se mi dělalo vyloženě fyzicky zle, ale příjemné to není. Něžnosti neodmítám úplně, ale obvykle je v tomto stavu velmi brzy utnu. A to je jen normální hormonální cyklus, věřím, že v těhotenství se takovéhle věci můžou projevit velmi extrémně.
Pokud jsou to hormony, tak žádné "překonávání" nepřichází v úvahu. Tím by si právě tak akorát způsobila psychický blok do budoucna. Tohle by asi bylo potřeba tomu manželovi vysvětlit. "Když mě necháš a budeš respektovat, že jsem v "jiném" stavu a proto teď mám některé věci jinak, po porodu bude všechno OK. Jestli chceš dosáhnout toho, aby se mi sex s tebou hnusil už na vždycky, tak mě nuť to překonávat a naléhej na mě."
Samozřejmě je klidně možné, že to odtahování při něžnostech už je první známka tohohle mechanismu, protože Rézi podvědomě čeká, že nezůstane jen u něžností - třeba to pan manžel párkrát zkusil, začít "nevinnými" něžnostmi a pak to dotáhnout dál. Oni někteří chlapi obecně těžko chápou, že žena chce někdy jen tu něhu a nic víc...
Tak já to mám přesně naopak, chtěla bych pořád, ale kvůli rizikovému těhotenství klasický styk nemůžu :( Připadám si už pomaluj jako nymfomanka, jak moc to chci a potřebuji.
